Štítky článku: •  

Ludvík Svoboda: Přesvědčený komunista a vlastizrádce

Tak jsem tu leckde v minulých dnech zaznamenal oslavné ódy na Jakeše. Nu, budiž, lidé mívají krátkou paměť.

svoboda-breznev.jpg (58,763 kiB)
Ludvík Svoboda a Leonid Iljič Brežněv

Ale nyní čtu na základě jakéhosi televisního pořadu (nevím, neviděl jsem, televisi už skoro 20 let nemáme) další ódy. A to i od lidí, kteří s komunismem měli ty nejhorší zkušenosti. Ódy na někdejšího agenta sovětských tajných služeb a trojského koně KSČ, ministra obrany v Gottwaldově vládě, pozdějšího presidenta ČSSR, Ludvíka Svobodu.

Tudíž neuškodí do těch jásavých tónů tak trochu hodit vidle a připomenout mnohým jasná a nezpochybnitelná historická fakta o tomto rozporuplném muži:

Nehodnotím nijak jeho počínání za války — i když například kolem dukelské operace existují nejrůznější náhledy a výklady. Ponechme je ovšem stranou. Zcela stačí následující počínání tohoto politika a vojáka.

V roce 1948 zradil presidenta republiky, nejvyššího svého velitele, když odmítl poslat armádu na Gottwaldovy milice. Jeho tehdejší výrok k vrchnímu veliteli armády a svému nadřízenému, presidentu Edvardu Benešovi, že za armádu on nemůže ručit, je dostatečně znám.

Ano, „nemohl ručit“. I když byl „nestraníkem“ a ministrem obrany, stál ve skutečnosti nikoli na straně vlasti, ale na straně KSČ a to z dnešního pohledu jasně a okatě. I díky němu se komunisté tedy tím pádem na 41 let dostali k moci!

Jeden jeho výrok z roku 1948 za všechny: „Když KSČ svolala na pondělí 23. února 1948 večer do Obecního domu v Praze ustavující schůzi ústředního akčního výboru Národní fronty, zeptal se mě soudruh Gottwald, s kým jdu. Odpověděl jsem, že je to samozřejmé. ‚Ale já to chci, Ludvíčku, slyšet jasně,‘ řekl Klema. Odpověděl jsem: ‚Jdu s lidem.‘“ Takto jasně a srozumitelně popsal svou roli v únoru 1948 generál Ludvík Svoboda…

V roce 1968, již jako president republiky, přijel po okupaci do Moskvy a na rozdíl od ostatních nikoli v poutech, ale se všemi presidentskými poctami. Brežněv jej veřejně vezl v mávajících průvodech ulicemi Moskvy jako presidenta „bratrské“ země, aby Svoboda vzápětí podepsal souhlas s okupací a pobytem sovětských vojsk na věčné časy. Ano, podepsal akt agrese s tím, že jej legitimisoval před očima celého světa i svého národa.

Nikdo jej nemohl tehdy donutit tento akt naším jménem udělat. Nikdo! A je rovněž známo, že Brežněv měl v těch dnech doslova hrůzu z toho, co by se dělo, kdyby Svoboda podepsat odmítl. Jenže on neodmítl.

Byl přesvědčeným komunistou, pro kterého byla z logiky internacionálního proletariátu vůle Sovětského svazu vždy nadřazena zájmům jeho vlasti. Té vlasti, které byl hlavou!

Mohl se nechat zastřelit, či spíše, jako starý voják, SE sám zastřelit! Nikdy by pak nemohlo dojít už k takové „normalisaci“, k jaké Husák s Biľakem, Jakešem a dalšími gaunery náš národ s jeho ochotným souhlasem dovedli.

Toť pravdivý historický pohled na někdejšího presidenta socialistického Československa Ludvíka Svobodu.

Glorifikovat dnes tyto lidi, kteří se dopustili vlastizrady (Ludvík Svoboda pak ve skutečnosti dvakrát!), je vpravdě plivancem do očí statisíců umučených nekomunistů, obětí komunistického režimu.

Jak před rokem 68, tak po něm.

Píše pan Leo Švančara na FCB


Chtěl jsem tím poukázat na fakta a hlavně na dnešní pro mne zcela nepochopitelné sentimentální snění nad „muži pražského jara“.

Jako členu — nacisty i komunisty — pronásledované katolické rodiny od dětství vím dobře, že fašismus i komunismus jsou dvě strany jedné a téže mince. Boj v dresu jedněch krvavých totalitářů proti druhým krvelačným diktátorům tudíž není zas tak zářnou zásluhou, hodnou dnešních oslavných písní. :-(

My katolíci to máme nejpozději od roku 1949 jasné: Každý, kdo spolupracuje s komunistickými idejemi, je automaticky exkomunikován. Tudíž, jak si dobře pamatuji v roce 1968, například náš táta dobře říkal, že oslavovat Dubčeka, Husáka či Smrkovského je stejně náměsíčnické počínání pomatených bloudů, jako by byla oslava Rudolfa Hesse či dalších „umírněných“ nacistů o 25 let dříve. [L.Š.]

V roce 1968 chtěli „noví“ soudruzi vystřídat „staré“ soudruhy a nic jiného. Pouze nepatrná kosmetická změna, asi tak jak v roce 1989…

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 384 × | Prestiž Q1: 3,05

+13 plus Známkuj článek minus –15

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 11 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
PeTaX

Nejsem si úplně jist, že takto striktní odsudek je na místě. Svoboda se stal ministrem Košické vlády už 4. dubna 1945 jako člen protinacistického odboje. Pokud jde o jeho nečinnost v období únorové krize, pak k nasazení armády proti milicím by musel vydat rozkaz Svoboda i Beneš, přičemž oba zachovávali doktrínu armádní neutrality vůči vnitropolitickým událostem. Ostatně za První republiky bylo politické angažmá armády i vojáků zcela nemyslitelné.
Pokud jde o tajné členství Ludvíka Svobody v KSČ, velmi dobře informovaný a důvěryhodný historik Karel Kaplan ho popírá. Podle jeho informací vstoupil Svoboda do KSČ až 11. listopadu 1948. A ani to mu nepomohlo, protože udržoval příliš dobré styky s prvorepublikovými vysokými důstojníky, kteří nesouhlasili se sovětskou armádní doktrínou a chtěli budovat armádu na principu legionářských tradic. Ačkoliv jsou mu připisovány čistky v tehdejší armádě, přesto v něj soudruzi neměli důvěru a z místa ministra obrany byl 25. 4. 1950 odstraněn. Až do roku 1952 byl zatčen a vyšetřován v souvislosti s procesem se Slánským, ale nakonec byl propuštěn a odešel do důchodu. V roce 1954 byl rehabilitován, ale do politiky se nevrátil (ale byl celá léta 1948–1968 poslancem NS!).

PeTaX

Do funkce prezidenta byl zvolen 30. 3. 1968 v tajných volbách (a nikoliv do té doby obvyklou aklamací). Zvolen byl i na 2. funkční období 22. 3. 1973, i když už od předešlého roku trpěl opakovanými mozkovými příhodami. Z funkce prezidenta byl odvolán až speciálním zákonem Lex Svoboda (50/1975 Sb.) a až v okamžiku, kdy měl Gustáv Husák zajištěno, že bude znovu spojena funkce Generálního tajemníka ústředního výboru a prezidenta republiky a on bude zvolen.
Když pak 20. září 1979 Svoboda zemřel, jeho státního vojenského pohřbu se spontánně (ale bez nařízení státních orgánů a politických organizací) masivně zúčastnila široká veřejnost s nepředstíraným smutkem.
Nechci Svobodovi dělat advokáta, ale dělat z něj teď najednou brutálního bolševika mi přijde přinejmenším nevkusné. A píšu to jako potomek výrazně antikomunistické rodiny.

Vojtěch

Kauza „Jakub Železný a zrádce národa Ludvík Svoboda“: Nové informace o „zradě“ z roku 1968. Od zasvěceného pamětníka

25.07.2020 14:56

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kauza-Jakub-Zelezny-a-zradce-naroda-Ludvik-Svoboda-Nove-informace-o-zrade-z-roku-1968-Od-zasveceneho-pametnika-631650

Pavel

Nemám rád takováto kategorická odsouzení, při kterých na dotyčném není shledáno vůbec nic pozitivního. Na názor má jistě i autor článku právo, ale zakončit svůj pohled na L. Svobodu tvrzením, že toto je "historická pravda", je poněkud přehnané. Překvapuje mě to zejména u věřícího člověka, navíc člena ČSL do roku 1990. Tedy strany, která celou dobu dělala "užitečné křoví" komunistům v NF a jejíž představitelé (zejména A. Petr a J. Plojhar) kolaborovali s KSČ od konce války!

Tomáš Fiala

O kompetentnosti a odborné způsobilosti L. Svobody zejména k výkonu vysoké velitelské funkce za války vedou různí odborníci spory. Někde jsem četl vyjádření Jana Masaryka, který viděl schopnosti Svobody tak max na úrovni velitele roty. J. Masaryk byl člověk, který neznal Svobodu jen z novin, z doslechu nebo z fotky za katedrou ve školní třídě. Z toho pak vyplývá, zda byl (abych tak řekl) kvalifikačně způsobilý na post prezidenta (jakéhokoli) státu.

V únoru ´48 je opravdu diskutabilní, jestli měla armáda zasáhnout a když, tak jakým způsobem. Armáda má být nanejvýš apolitická. Je otázkou, jak ale řešit militantní akci (doslova) ozbrojené pěsti dělnické třídy - Lidových milicí. Je otázkou, jestli skutečný velitel by nedokázal zakročit proti Lidovým milicím např. obranou nejvyšších státních orgánů, zejména sídla hlavy státu a parlamentu a to třeba i s použitím střelby, což by zřejmě bylo i v zahraničí (vyjma CCCP) považováno za zcela nepolitický zásah armády proti zdivočelé organizované lůze. Když ale dám dohromady tuto skutečnost s tím, že podepsal, tak mi z toho vychází slaboch slabošská. Ne VOJÁK. A už vůbec ne NEJVYŠŠÍ VELITEL ARMÁDY. Skutečný voják - nejvyšší velitel armády - by se v ´68 skutečně zastřelil. Ne pro sebe a svou gloriolu mučedníka. Ale proto, že to by byl čin, který by s velkou pravděpodobností znemožnil pohanu a destrukci země, již má hájit (jako voják) s nasazením života. Rusákům by tím totiž dost, ale fakt ukrtně nas...al do bot.

Pavel

J. Masaryk jistě oplýval mnohými schopnostmi, ale jako hodnotitel vojenských schopností L. Svobody není tím nejpovolanějším. Vzdělání (vojenské) žádné neměl a podle Wikipedie se během svého válečného působení staral o koně a ani jednou nevystřelil.
Ze skutečnosti že "podepsal", odvozujete toho slabocha slabošského, neberete ale v úvahu celkovou situaci jednak mezi obyvatelstvem republiky na straně jedné a okupačními vojáky na straně druhé. Výstižně to popisuje pamětník ve výše uvedeném odkazu.
Pokud si Vy myslíte, že Svobodova sebevražda by "znemožnila pohanu a destrukci země", já si to nemyslím. Západ by neudělal vůbec nic (možná nějaké jalové prohlášení) a bylo by jenom víc tragických obětí.

Tomáš Fiala

Na toho J.Masaryka jsem si jen vzpomněl (ani nevím proč). Ale velení Rudé armády nepotřebovalo na postu velitele čs. jednotky kdovíjak silnou osobnost a kdovíjakého vojenského stratéga.

Nevím, co by ve skutečnosti nastalo, kdyby se prezident evropského státu zastřelil tváří v tvář okupaci. Jen se domnívám, že na mezinárodní scéně by to SSSR odkecalo totálně. Nejde jen o okamžitou reakci západních politků na takový čin. Co na to třeba veřejné mínění ve světě? Já vím, že Československo byla "díra". Ale tohle by nebyla žádná bezvýznamná sranda. Takový čin by patrně "tábor míru a socialismu" ve světě totálně zdiskreditoval a nemyslím, že by to bylo bez nějaké dlouhodobé odezvy. Při jakémkoli jednání, které mezi mocnostmi (USA x SSSR) probíhalo. I na domácí scéně by to zřejmě vypadalo a dopadalo úplně jinak. Lidi měli Svobodu celkem rádi. Tohle by byl asi dost velký nářez a nevím, jak úspěšná by byla normalizace v takové situaci. Ta by se dost pravděpodobně zhroutila už na počátku. Už tak ji lidi dost sabotovali. Jediným "řešením" by byly šílené represe, které by jí taky nepomohly.

PeTaX

Ačkoliv sovětská strana jela těžkou propagandu, že na hranicích stojí nastartované německé tanky a už se těší, jak sem vtrhnou, pravdou byl přesný opak. Bundeswehr i NATO ucouvli v tom krizovém období o 50 km do vnitrozemí, aby čistě náhodou nedošlo ke konfrontaci mezi oběma supervelmocemi, ačkoliv do té době startovaly stíhačky prakticky při každém riziku narušení hranice.
Ke vstupu vojsk došlo za tichého souhlasu zemí NATO, byť formálně protestovaly, např. na půdě OSN. Z širšího mezinárodního hlediska primárním problémem vztahů USA se SSSR bylo jednání o paritě strategických zbraní (jednání Brežněv — Johnson o základech mírového soužití zemí s různými společenskými zřízeními). USA neměly zájem na eskalaci československého problému v širší vojenský konflikt, ani na intervenci proti invazi vojsk Varšavské smlouvy ve prospěch Československa. V prosinci 1968 navštívil Československo americký kongresman Charles Vanik, který vyjádřil své obavy z neurovnaných vztahů Československa se SSSR a zdůraznil, že prioritou USA je zachování rovnováhy sil se SSSR.
Osobně se domnívám, že přes veškeré diskutabilní kroky Ludvíka Svobody lze kladně hodnotit to, že odmítl jmenovat kolaborantskou dělnicko-rolnickou vládu. A asi i to, že si velmi dobře uvědomoval, že pokud se nevrátí z Moskvy všichni a nezůstane tím alespoň formální dojem nějaké legality, může to tady přerůst v občanskou válku, kterou by Sověti teprve jako evidentní důkaz kontrarevoluce krvavě rozjezdili tanky. Nikterak se netajil tím, že Rusáky moc dobře zná a ví co dokážou.

Tomáš Fiala

Jo, já vím.
Jenže mě tohle neustálé omlouvání nebo vymlouvání se ohledně předpos...anosti našich státníků (zejména prezidentů) dost sejří. Je samozřejmě tisíc důvodů, proč si měli naši státní představitelé kleknout po "Mnichovu" nebo v ´68. Ale prostě vždycky v krizové situaci měli nějaký "pádný" důvod zachovat se slabošsky. Jestli někdo touží vidět mě jak bleju, ať mi pustí rozhlasové záznamy "moudrých" promluv kohokoli k národu např. ze srpna ´68! Nikdy, ale fakt nikdy v krátké historii naší státnosti se za svou zemi naši představitelé nepostavili. Přesto, že lidi stáli odhodlaní na náměstích nebo dokonce narukovali a byli připraveni položit za svou zemi život. :-/ Čemu naši političtí představitelé zabránili? Národ nechali zotročit. Jeho hrdost svou zbabělostí zadupali. Statisíce lidí si (v protektorátu nebo při/po prověrkách) vědomě a s jistým odporem vůči sobě doslova sr...li na hlavu. To je ta záchrana? Národ nebyl sice dobit do krve, ale "do duše". To je to lepší východisko? S tím mám být srozuměn? Ne a tisíckrát ne! Pak se bohužel jako jediný prezident, který se tváří v tvář despotovi alespoň nějak o něco snažil co mohl (dokonce s ohrožením vlastního života!), jeví chudák Hácha. Ostatní jsou omlouváni tu Francií a Británií, tu USA, tu někým jiným, mezinárodní situací, kdoví čím, ale vždycky sklapli kufry. To je dost smutné vysvědčení pro naši politickou elitu...

Tomáš Fiala

PS: Dokonce i Hitler měl obavy, aby mu ta "loutka-Hácha" nepošla a udělal všechno možné pro to, aby ho "vzkřísil". Dost by mu to udělalo čáru přes rozpočet. Brežněvovi by fakt bylo šumák fuk a na mezinárodní politické scéně by bylo pro jeho vlastní pozici bezvýznamné, kdyby se mu "loutka-Svoboda" po vojácku zastřelila? To jako fakt by to bylo tak nicotné?

PeTaX

V tom s Vámi souhlasím.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top