Štítky článku: •  

Prapodivné rozsudky

Ve veřejnosti probublává pohoršení nad prapodivnými rozsudky nad provinilci z okraje společnosti, kteří se dostali do vazby nebo byli odsouzeni za krádeže se škodou téměř nulovou.

V různých článcích na toto téma lze vytušit nevoli nad přehnanou přísností soudů: je pravomocný nepodmíněný trest jeden a půl roku vězení přiměřený krádeži pěti housek? Kam dali soudci rozum a cit?

V žádném článku jsem ale nenašel popis struktury uloženého trestu, tedy kolik skutečně připadá na zmíněný zanedbatelný skutek a kolik má původ v předchozím „nedosezeném“ podmíněném trestu. Jsem si jist, že převážná část trestu se vztahuje k dřívější trestné činnosti, takže humbuk kolem těchto rozsudků je celkem zbytečný.

Nikdo se ale nezlobí nad tím, že lidé, kteří by nebýt tohoto odsouzení asi kradli dál, budou dočasně zaopatřeni státem za peníze daňových poplatníků, takže soud jim v jistém smyslu pomohl. Nežertuji: potkal jsem se s odsouzenými, kteří se po krátkém pobytu na svobodě cíleně dopustili bagatelního trestného činu, aby se dostali zpět tam, kde o ně bylo postaráno. Pro některé občany svoboda není tak důležitá jako spolehlivé zajištění jejich existenčních potřeb. A není to vynález dnešní doby.

Věc má ale ještě jinou stránku. Soud nesoudí sám od sebe, ale na základě obžaloby, kterou podává státní zastupitelství. A nabízí se otázka, zda v této mimořádně obtížné době museli žalobci v těchto případech bezpodmínečně žalovat. Trestným činem je v zásadě vědomý a úmyslný skutek, jímž vznikne dostatečně velká škoda a jednání musí být společensky nebezpečné. V daných případech je škoda téměř nulová a společenská nebezpečnost přiměřeně tomu malá.

Předvedená přísnost je v rozporu se smířlivostí v jiných případech. Například vydírání redakce regionálních novin vícenásobným recidivistou pohrůžkou uveřejnění intimností ze života zesnulého šéfredaktora, pokud nedostane 350 tisíc korun, se řešilo jako přestupek proti občanskému soužití. V kauze vydírání s použitím násilí a omezení na osobní svobodě, páchaným zločineckou tlupou na oběti, se žalobce spokojil s předvedením hlavního pachatele před soud a nad pronásledováním dalších pachatelů mávl rukou.

Samozřejmě, odsouzeni k vysokým trestům jsou recidivisté, takže jejich obžalováním státní zástupci neporušili zákon. Přesto: vypuklo by zemětřesení, kdyby s ohledem na mimořádnou situaci je předali do přestupkového řízení? Jistě by nevypuklo, ovšem státní zástupci většinou netrpí sklonem k měkčení tvrdosti zákona, naopak spíše se snaží postup proti obviněnému hnát do krajnosti. Jejich rozhodnutí často chybí „lidský rozměr“. To umožňuje státní zástupkyni, aby se odvolala proti rozhodnutí soudu o propuštění matky tří malých dětí na svobodu, byť z věznice dostala vynikající vysvědčení.

Stejná vada poznamenala jednání státního zástupce Radka Mezlíka, který se odvolal proti zprošťujícímu rozsudku ve věci nevinné Michaely Schneidrové, za jejíž výchozí nespravedlivé odsouzení k vysokému trestu a dočasné uvěznění je spoluodpovědný. Odvoláním jí prodloužil život v nepříjemném postavení obžalované o sedm měsíců, ač musel vědět, že jeho odvolání nemá naději na úspěch (pokud to skutečně netušil, měl by svléknout talár a najít si zaměstnání, v němž by neměl možnost z ješitnosti škodit lidem). Jeho nadřízení mu ale tleskají.

Vedení státního zastupitelství se s počínáním výše zmíněných žalobců jistě ztotožní, protože „lidský rozměr“ do uvažování státních zástupců nepatří a při bezohledném plnění svých povinností a při uplatňování práva na ničení lidských životů žalobci pouze naplňují zákon. Nezaslouží si výtky veřejnosti, ani když škodí nadbytečně. V krajním případě stát rád z peněz daňových poplatníků vyplatí jejich obětem odškodné, jež v současnosti dosahuje řádově několik desítek milionů korun za rok.

Napsal pan Zdeněk Jemelík na Literárky.cz


Pozn. red.: Samozřejmě, že tyto momentálně medializované kauzy jsou jen špičkou ledovce, o které se společnost dovídá jen zřídkavě. Osobně jsem se setkal s případem, kdy (mentálně nedostatečný) chlapec v pohnutí dobré duše ukradl v Delvitě sáček bonbonů, usedl s nimi před obchodem a rozdával je dětem (bez nějakého postranního úmyslu).

Za tento čin byl zažalován a podmíněně odsouzen, přičemž při jeho mentální výbavě pochybuji, že pochopil, proč je souzen. (Nevím ale, kolik jiných deliktů tam ještě v minulosti bylo.) Čas oponou trhnul a chlapec svůj „zločin“ zopakoval. Znova šel před soud, tentokrát už jako recidivista a podmínka mu samozřejmě byla proměněna na nepodmíněný trest odnětí svobody v délce řady měsíců. A ani se mi nechce vypočítávat ty velké desetitisíce a možná spíš statisíce, které celá ta okázalá hra na právo, včetně uvěznění hlupáčka, stála stát, respektive daňové poplatníky.

Nevím, ale já si takhle spravedlnost prostě představit neumím. Samozřejmě netvrdím, že krást se má a že to je v pořádku, ale škoda vzniklá obchodnímu řetězci byla skutečně bagatelní. Pak už se nelze divit, že vlastně je pravdivé tvrzení, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Ovšem s takovým právním systémem mně můžete maximálně skočit na ohaře.

Dělá to na mě spíš dojem, že v justici je celá řada krajně neschopných soudců, kteří zčásti zůstali ještě ze starého režimu, a bohužel část těch mladších se velice rychle od nich naučila místo používání rozumu jen používat paragrafy jako obušek. Samozřejmě — podstatně snazší je exemplárně odsoudit nějakého víceméně bezbranného Pepka. (Hájeného třeba advokátem ex offo, což je většinou jen výkvět právního formalismu.) A na druhou stranu: rozsoudit skutečně komplikovaný případ v miliónech, či miliardách (pokud to vůbec někdo žaluje) potom trvá 20 nebo 30 let. Mám z tohoto státem zorganizovaného justičního systému velmi, velmi hořký pocit.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 249 × | Prestiž Q1: 10,11

+17 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
poacher

Již roky publikuje autor článku "zavedené rituály" české justice.
Není to pouze naprosto nepřiměřená délka některých soudních procesů, ale mnohdy zjevná šikana a zlovolnost soudců a státních zástupců.

Přebujelost státní byrokracie spojuji se zahálkou, která je jak známo, matka neřesti.Pokud vezmu do hledáčku uvedené státní zástupce,
tak jich bylo už před čtyřmi roky 1245, přitom si sousední Rakousko s podobným počtem obyvatel vystačí s pouhými 375 státními zástupci.
A tento stav je obdobný, napříč celou státní správou, kde se vždy najde nová židle pro další byrokraty.
A pak,že chce někdo ..."řídit stát jako firmu..." KECY.

Nová kniha pana Zdeňka Jemelíka "Škůdci v taláru" ,je k dispozici těm zvídavějším čtenářům i ve veřejných knihovnách. Doporučuji.

PeTaX

Ano, je to tak.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top