Štítky článku: •  

O centralizaci a secesi II

[Hans Hermann Hoppe. Vyšlo jako 5. Kapitola knihy „Demokracie, bůh, který selhal“, 9. vydání, 2007]

Státy, které zdaňují a regulují své domácí ekonomiky málo — státy klasického liberalismu — směřují k vítězství a expanzi svých území na účet ne-liberálních států. [10] Tím se vysvětluje počátek „průmyslové revoluce“ v centralizované Anglii a Francii. Vysvětluje to, že během 19. věku západní Evropa začala dominovat zbytku světa (spíše než by tomu bylo naopak) a proč byl tento kolonialismus obecně pokrokový. Navíc to vysvětluje vzestup USA na pozici supervelmoci během 20. věku.

Nicméně čím dále postupuje proces, kdy liberálnější vlády poráží méně liberální vlády — tj. větší území, méně a více vzdálení konkurenti, a tak nákladnější mezinárodní imigrace — tím bude menší motivace vlády pokračovat v její domácí klasické liberální politice. Jak se jedna z nich blíží limitně jednomu světovému státu, všechny možnosti hlasování vlastníma nohama proti vládě mizí.

Kamkoliv člověk přijde, je aplikována stejná daňová a regulační struktura. Tak zbavením se problému emigrace mizí základní omezení expanze vládní moci. To vysvětluje vývoj během 20. století: s první světovou válkou a více s druhou světovou válkou získaly USA hegemonii nad západní Evropou a staly se dědici její rozsáhlé koloniální říše. Rozhodující krok směrem ke globálnímu sjednocení byl spojen s Pax Americana. A opravdu skrze celou tuto dobu USA, západní Evropa a většina zbytku světa trpěly trvalým a dramatickým nárůstem vládní moci, zdanění a vyvlastněním pomocí regulací. [11] Ve světle sociální a ekonomické teorie a historie tak může být secese obhajitelná. [12]

Z počátku není secese nic více než přesunutí kontroly nad znárodněným bohatstvím z větší, centrální vlády na menší, regionální vládu. Zda to povede ke větší anebo menší ekonomické integraci a prosperitě závisí velkou měrou na politice nové regionální vlády. Nicméně samotný akt secese má sám pozitivní dopad na produkci, proto, že jeden z nejdůležitějších důvodů pro secesi je typicky víra ze strany secesionistů, že oni a jejich území jsou vykořisťovány ostatními. Slovinci oprávněně cítili, že jsou okrádáni Srby a Srby ovládanou centrální jugoslávskou vládou; Pobalťané odmítali ten fakt, že museli platit tribut Rusům a Rusy ovládané vládě. [13]

Vlivem secese jsou hegemonické domácí vztahy nahrazeny smluvními — oboustranně výhodnými — zahraničními vztahy. Místo nucené integrace je zde dobrovolná separace. Nucená integrace, která je ilustrována opatřeními jako je rozvoz žáků do škol, cenovou kontrolou nájmů, afirmativními akcemi, antidiskriminačním právem, a jak bude vysvětleno zanedlouho, „svobodnou imigrací“, pravidelně vytváří napětí, nenávist a konflikt. Na rozdíl od toho dobrovolná separace vede k harmonii a míru. [14]

Za nucené integrace za jakékoliv chyby může „cizí“ skupina nebo kultura a všechny úspěchy jsou nárokovány jako vlastní; proto je zde malý důvod k tomu, aby se jakýkoliv kultura učila od druhé. Za režimu „oddělený, ale rovnocenný“, musí jeden čelit realitě nejen kulturní diverzity, ale obzvláště zřetelnosti různých druhů kulturního pokroku. Jestliže si secesionisté přejí vylepšit nebo udržet svoji pozici vůči soutěži jiného, nic nepomůže než rozlišující učení.

Musí napodobovat, asimilovat, a pokud je to možné, musí se zlepšovat dle schopností, charakteru, praxi a vládní charakteristice pokročilejších společností a musí se vyhnout těm charakteristikám, které jsou vlastní méně pokročilým společnostem. Raději, než podporovat sestupné vyrovnávání kultur jako je tomu za nucené integrace, secese stimuluje kooperativní proces kulturní selekce a pokroku. [15]

Navíc, zatímco vše ostatní závisí na domácích politikách nové regionální vlády a žádný přímý vztah mezi velikostí a ekonomickou integrací neexistuje, je zde důležité nepřímé propojení. Právě tak jako politická centralizace nakonec směřuje k ekonomické dezintegraci, tak secese směřuje k pokročilé integraci a ekonomickému rozvoji.

Za prvé secese vždy zahrnuje oddělení se malé populace od velké populace a je tak hlasem proti principu demokracie a vlády většinového pravidla ve prospěch soukromého, decentralizovaného vlastnictví. Co je důležitější, secese vždy zahrnuje narůstající příležitosti po meziregionální migraci a secesionistická vláda je ihned konfrontována s rizikem emigrace. Ve snaze vyhnout se ztrátě zvláště svých nejvíce produktivních poddaných, se dostává pod rostoucí tlak, aby zavedla relativně klasické liberální domácí politiky tím, že dovoluje více soukromého vlastnictví a uvaluje nižší daně a menší břemeno regulací než její sousedi. [16]

Konečně s tak mnoha oblastmi jako jsou domácnosti, vesnice anebo města, je příležitost pro ekonomicky motivovanou emigraci maximalizována a vládní moc nad domácí ekonomikou minimalizována.

Specificky, čím menší země, tím větší bude tlak na to, aby si vybrala svobodný trh namísto protekcionismu. Všechny vládní zásahy do zahraničního obchodu nuceně omezují rozsah dobrovolně výhodných mezi-teritoriálních směn a tak vedou k relativnímu zchudnutí, doma stejně jako v cizině. [17]

Ale čím menší území a jeho vnitřní trh, tím dramatičtější bude efekt. Země velikosti USA, pro příklad, může udržet komparativně vysoký životní standard, i když se vzdá všeho zahraničního obchodu, ponechá-li možnost neomezeného vnitřního kapitálového trhu a trhu se spotřebním zbožím.

Naproti tomu, jestliže se od okolního Chorvatska odtrhnou převážně srbská města anebo oblasti, a pokud by sledovala stejný protekcionismus, tak by to bylo nazýváno velmi pravděpodobně jako katastrofa. Zvažme jednu domácnost jako nejmenší secesionistickou jednotku, na kterou lze pomyslet. Při užívání plodů neomezovaného obchodu může i nejmenší území být plně integrováno do světového trhu a podílet se na každé výhodě dělby práce a jeho vlastníci se mohou stát nejbohatšími osobami na zemi. Existence jakéhokoliv bohatého jednotlivce kdekoliv (na planetě) je toho živoucím důkazem.

Na druhou stranu, jestliže se stejný majitel domácnosti rozhodne zříci se všeho mezi-územního obchodu, bude výsledkem bída nebo smrt. Tak, čím menší území a jeho vnitřní trhy, tím pravděpodobnější je, že se toto území rozhodne pro volný obchod.

Článek vyšel na bawerk.eu


[10] Viz k tomuto Hans-Hermann Hoppe, „Marxist and Austrian Class Analysis,“ v idem The Economics and Ethics of Private Property; v idem, „Banking, Nation States and International Politics“; ohledně požadavků liberálně tržní ekonomiky, tj. domácího laissez-faire na úspěšné vedení války viz Ludwig von Mises, Nationalökonomie. Theorie des Handelns und Wirtschaftens (Munich: Philosophia Verlag, 1980), část 6, kapitola 9; idem, Interventionism: An Economy Analysis (Irvington-on-Hudson, N. Y.: Foundation for Economic Education, 1998), kapitola 6; ohledně opačné tendence státu používat války jako záminky k odstranění domácího laissez-faire a zavedení narůstajících intervencionistických nebo socialistických ekonomických systémů viz Robert Higgs, Crisis and Leviathan (New York: Oxford Universtiy Press, 1987).

[11] K tomuto tématu viz také Paul Johnson, Modern Times (New York: Harper and Row, 1983); Robert Nisbet, The Present Age (New York: Harper and Row, 1988).

[12] Ohledně následujícího viz Secession, State and Liberty, Gordon, ed.; Robert McGee, „Secession Reconsidered,“ Journal of Libertarian Studies 11, číslo 1 (1994); Ludwig von Mises, Liberalism: In the Classical Tradition (Irvington-on-Hudson, N.Y.: Foundation for Economic Education, 1985), zvláště str. 108-110, česky vyšlo jako Liberalismus (Praha: Ekopress, 1998).

[13] Podobně jeden z rozhodujících důvodů pro pokus Jižanské konfederace o secesi od americké unie byl Morrillův celní tarifní zákon z roku 1861, který uvalil 47% daň na hodnotu všeho importovaného zboží. V tu dobu americký jih exportoval tři čtvrtiny svého zemědělského výstupu a importoval na oplátku většinu svého spotřebního zboží z ciziny. Prakticky celní tarif znamenal, že Jih byl přinucen platit vysoké daně, které šly Severu k dotování neefektivních seveřanských výrobců a dělníků.

[14] Stran toho viz Murray N. Rothbard, „Nations by Consent: Decomposing the Nation-State,“ v Secession, State and Liberty, David Gordon, ed., česky vyšlo zde: https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/narody-vznikajici-souhlasem--dekompozice-narodniho-statu-od-m.-n.-rothbarda.html; Ludwig von Mises, Nation, State and the Economy (New York: New York University Press, 1983), zvláště str. 31-77, také kapitola 7 dole.

[15] Rovnostářská propaganda existuje nehledě na enormní rozdíly, pokud se týče kulturního pokroku, pro příklad v bývalé Jugoslávii mezi Slovinci, Chorvaty, Srby a kosovskými Albánci a/nebo katolíky, pravoslavnými a muslimy; nebo v bývalém Sovětském svazu mezi Litevci, Estonci, Lotyši, Němci, Poláky, Ukrajinci, Rusy, Gruzínci, Rumuny, Armény, Čečenci, Azery, Turkmeny, Kazachy a tak dále. Okamžité výsledky politické separace těchto kulturně rozdílných lidí jednoduše zvýší rozmanitost vlád a formy společenské organizace. Mělo by nicméně být dále očekáváno, že některé z těchto nově vzniklých nezávislých vlád a jejich sociální politiky budou horší (z pohledu ekonomické integrace a blahobytu), než ty, které by převažovaly u bývalé centrální vlády, pokud by zůstala u moci, zatímco jiné se ukážou být lepšími. Pro příklad pro Azery může být opravdu horší být ovládán místní vládou, než vládou utvořenou z Rusů, anebo pro kosovské Albánce může být horší padnout do rukou nějaké jejich vládě, než spadat pod srbskou vládu. Ve stejný čas společenské politiky v Estonsku, Lotyšsku a Litvě, pro příklad, budou pravděpodobně lepší, než ty, co by měla na skladě ruská vláda a Chorvaté budou prosperovat více pod domácími vladaři, než kdyby zůstali pod srbskou kontrolou. Secese tak nebude eliminovat kulturní rozdíly a pořadí hodnot; a opravdu, může je dobře zdůraznit. A přece, přesně tímto odhalením kulturních rozdílů a rozdílných stupňů společensko-hospodářského rozvoje různých národů, poskytne časem secese nejlepší podnět pro kulturní a hospodářský rozvoj všech lidí, jak rozvinutých, tak nerozvinutých.

[16] Excelentní příklad reformního tlaku zapříčiněného emigrací poskytuje případ bývalého východního Německa (NDR). To připadlo následkem 2. světové války do sovětské sféry vlivu a obrátilo se k socialismu. NDR trpělo od svého raného začátku masivním útěkem lidí, kteří je opouštěli ve prospěch liberálnějšího, a proto i více prosperujícího intervencionistického (sociálně demokratického) západního Německa (NSR). Do raných 60. let 20. století počet emigrantů nabobtnal na 1 tisíc lidí denně. V reakci na to, se 13. srpna 1961 východoněmecká vláda cítila nucena vybudovat pohraniční systém se zdmi, ostnatým drátem, elektrickými ploty, minovými poli, zařízením na automatickou střelbu a strážními věžemi, téměř 1 500 kilometrů dlouhou, kvůli jedinému účelu, aby zabránili východním Němcům v útěku ze socialismu. Od roku 1961 do jara 1989 byl tak tento problém (relativně) napraven. Nicméně když spojenecké socialistické Maďarsko potom začalo zmírňovat svoji pohraniční kontrolu vůči Rakousku, přesvědčeno, jak se nyní ukázalo, členem Panevropské unie vedené Ottem von Habsburgem, vlna východoněmeckých emigrantů se ihned vzchopila. Skutečně během několika dní počet východních Němců utíkajících na Západ skrze Maďarsko vzrostl na více než 2 tisíce za den. Byla to tato událost, nad všemi jinými, která vedla prvně ke svržení Honeckerova režimu v NDR, potom k navždy památnému 9. listopadu 1989, kdy byla stržena berlínská zeď, a konečně následující rok ke znovusjednocení Německa. Stran toho viz Hans-Herrman Hoppe „De-Socialization in United Germany,“ Review of Austrian Economics 5, číslo 2 (1991), česky vyšlo ZDE. http://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/desocializace-ve-sjednocenem-nemecku-od-hanse-hermanna-hoppeho.html.

[17] Viz k tomuto Mises, Liberalism, str. 130ff, česky vyšlo jako Liberalismus (Praha: Ekopress, 1998); Rothbard, Power and Market, str. 47ff, česky vyšlo jako Ekonomie státních zásahů (Praha: Liberální institut, 2001); idem, the Dangerous Nonsense of Protectionism (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute, 1988).

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 123 × | Prestiž Q1: 4,07

+4 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top