Štítky článku: •  

Střípky (275)

⚜ Kurz arbeit neboli „krátké dílo“ (Vlastimil Tlustý) ⚜⚜ Proč to nefunguje? (Martin Sedláček) ⚜⚜ Bylo, nebylo líp... (Martin Štěpaník) ⚜⚜ Co slovo, to lež, co čin, to zločin (Petr Duchoslav) ⚜

Kurz arbeit neboli „krátké dílo“

Pod tímto záměrně matoucím pojmem vyplácí vláda platy zaměstnancům podniků, kteří ve skutečnosti buď vůbec, nebo téměř vůbec nepracují. Dělá to asi proto, aby nedošlo ke skokovému nárůstu nezaměstnanosti a aby to pro část voličů vypadalo, že nejsme v hluboké ekonomické krizi. Z toho není těžké odvodit, že v tom bude vláda pokračovat až do parlamentních voleb na podzim příštího roku. Vysvětluje to i astronomické dluhy schvalované vládní koalicí pro letošní a příští rok. Značná část voličů to vítá asi proto, že uvěřili heslu, že tyhle dluhy oni splácet nebudou. Samozřejmě, že je například zvýšenými cenami splácet budou, ale ještě ke všemu rychle vyrostou úroky z těchto dluhů na několikanásobek současného rozsahu. A ty „spolknou“ investice, mzdy a další výdaje státu. Řešit to dalšími dluhy bude znamenat další rychlejší než lineární růst úroků. Jinými slovy tato vláda zahájila dluhovou „vývrtku“, na které nacházím jediný klad a to že, je to „krátké dílo“. K tvrdému dopadu je totiž mnohem blíže než to dnes většina tuší.

Vlastimil Tlustý, FCB


Proč to nefunguje?

„K prosperitě se neproškrtáme, potřebujeme masivně investovat,“ tak obhajuje zruinování veřejných financí paní ministryně Schillerová.

Ty masivní investice státu jsou sice ve skutečnosti jen rozdáváním peněz vybraným skupinám obyvatel a umělým udržováním zaměstnanců v dávno zaniklých pracovních pozicích, přesto se nabízí se otázka: Když ekonomická aktivita lidí klesá, proč nerozdat lidem peníze? Lidé budou nakupovat, dají druhým lidem vydělat a kola ekonomiky se opět roztočí. Navíc to tak dělají všechny státy.

Ano dělají. Už téměř 100 let bez jakéhokoliv výsledku, kromě obřího státního zadlužení, inflace a stále rostoucích daní. A v okamžiku, kdy stimulace a rozhýbání ekonomiky nefungují, tak mají jedinou odpověď — nalít do ekonomiky ještě více peněz.

Proč to nefunguje?

Protože peníze, které stát nalije do ekonomiky, se musí někde vzít. Jsou jen 3 cesty, jak stát může peníze získat.

1, Stát vezme peníze lidem prostřednictvím daní. Nalití takových peněz do ekonomiky nemá žádný smysl. Nejsou to žádné peníze navíc. Pouze se seberou lidem, kteří je vydělávají a politikové je rozdají lidem, od kterých potřebují volební hlasy. V takovém státě vždy přibývá lidí, kteří místo produktivní práce usilují o získání státních peněz. Tohle je cesta k ekonomickému úpadku.

2, Stát vytiskne (vytvoří v počítači) nové peníze. Vytvoří je národní banka, která je pak půjčí státu. Vytvoří je národní banka, která je půjčí komerčním bankám a ty je půjčí státu. Zkrátka vzniknou dodatečné peníze, které dříve nebyly. Ze začátku to funguje skvěle, poté začnou růst ceny a inflace udeří naplno. Částečně jsme v podobné situaci dnes díky 2 bilionům nově vytvořených korun z let 2013–2017, kdy ČNB prováděla tzv. intervence. V každém případě se jedná o jen o skryté zdanění lidí, kteří mají peníze naspořené a krádež hodnot, které tito lidé vytvořili. Žádná nová kupní síla nevzniká. Jen se přesouvá od jedněch k druhým. Navíc díky obřímu elementu nejistoty ničí schopnost lidí i firem spořit, dlouhodobě plánovat a investovat.

3, Stát si peníze půjčí. Zdánlivě to vypadá nevinně. Zaplatí to budoucí bohatší generace někdy za 30 let. Ve skutečnosti to zaplatíme ekonomickým poklesem my. Teď hned. Peníze musí státu někdo půjčit. Obvykle to jsou banky a investiční fondy. Co by ty banky a fondy s penězi dělaly, kdyby je nepůjčily státu? Půjčily by je firmám na investice nebo spotřebitelům na utrácení. Banky dlouhodobě nesedí na hotovosti. Každá koruna musí nějak vydělávat. Státní dluh jen vytlačuje soukromou spotřebu a soukromé investice. Žádné peníze navíc se do ekonomiky díky státnímu dluhu nedostanou.

Všechny 3 způsoby státní ekonomické stimulace (nalívání peněz do ekonomiky) odrazují lidi od práce, tvorby hodnot a ekonomické aktivity. Jediným způsobem, jak stát může stimulovat ekonomiku, je zrušením regulací, dotací, dávek a snížením daňového zatížení. To fungovalo a funguje vždy a všude.

Martin Sedláček, FCB


Bylo, nebylo líp...

Začíná se množit takový nešvar, jistí jedinci začínají tvrdit, že údajně „Za komunistů bylo lépe než dnes.“, popř. „Za komunistů mi/nám bylo lépe než dnes.“

Nebylo.

Děda byl v nomenklatuře ÚV KSČ, táta v KSČ od 18 let, za komárů byl po jistou dobu i ekonomickým náměstkem v potravinách pro Prahu východ, tj. zásobování potravinami pro celou Prahu východ!

Asi nikoho nepřekvapí, že např. výjezdní doložku nám obratem druhý den vozili policajti k nám domů. Ničeho jsme neměli nedostatek, vždy vše kdykoliv bylo, když jsme chtěli.

A i tak vám říkám, že jsme si jak my, tak vy, žili špatně, jako otroci.

Dnes si za demokracie žijeme jako nevolníci a zase si žijeme špatně. Ale mnohem lépe než za komančů.

Já chci, abychom si všichni žili dobře. A proto nechci zpět komunismus a jsem rovněž proti demokracii.

A malé připomenutí:

Dnes za demokracie, tj. od roku 1918, se máme nejhůře od doby po třicetileté válce, tj. od roku 1650, kdy absolutistická „zlá“ monarchie umožnila vrchnosti 150denní robotu ročně. O době od roku 1650 do roku 1740 se říká druhé nevolnictví, Jirásek tomu nadával doba temna.

Dnes za demokracie každý zaměstnanec zaplatí na přímých a nepřímých daních 60 – 70 procent ze superhrubé mzdy, tj. každý zaměstnanec pracuje na vrchnost více než 150 dní v roce. Daňové břemeno zaměstnanců pro rok 2018: 62,45 %. Dnes se ale o naší době neříká třetí (daňové) nevolnictví nebo doba temna.

V 16. století bylo naprosto běžné, že (nekvalifikovaní) zaměstnanci jedli maso KAŽDÝ den. Tak např. řád vrchnostenský z roku 1549 nařizoval jako součást mzdy nepodávat čeládce, tj. nádeníkům, (nekvalifikovaným) zaměstnancům za mzdu, maso dvakrát denně, ale jednou denně maso a jednou denně drobné ryby, bělice nebo okouny, aby byli zdravější. Před rokem 1620 se zaměstnancům žádným způsobem mzda nedanila!

O sto let později, tj. po roce 1650, dostávala na den čeládka JEN režnou mouku, vejrážku na kaši, hrách a ječmen na kroupy, zelí, řípu a plané ovoce.

Mají dnes (nekvalifikovaní) zaměstnanci s minimální mzdou každý den na maso?

Martin Štěpaník, FCB


Co slovo, to lež, co čin, to zločin

Před 52 lety obsadila vojska Varšavské pětky Československo, aby zde potlačila neexistující „kontrarevoluci“. I dnes se však komunisté úzkostlivě zdráhají nazvat regulérní okupaci pravými slovy a místo toho volí raději vágní pojem „obsazení“.

Je nepochybné, že operace Dunaj, při které došlo k invazi vojsk Varšavské pětky do Československa, byla regulérní okupací. Tedy je nepochybné — jak pro koho. Pro stávající komunisty, například místopředsedu KSČM Stanislava Grospiče, to invaze ani okupace nebyla, jednalo se o prý jen o „obsazení“. Grospič před rokem k tomu výroku přibalil ještě „zaručený“ fakt, že lidé, kteří v důsledku invaze zahynuli, se stali ve většině případů obětmi dopravních nehod. I když se za druhý skandální výrok omluvil, pachuť zůstává stále citelná.

Oficiálním stanoviskem KSČM pak zůstává, že 21. srpen byl „násilným zásahem“, nicméně nejednalo se v žádném případě o okupaci. V Grospičově logice se musíme tedy druhým dechem ptát, zda 15. březen 1939 byl také pouhým obsazením, které se poněkud protáhlo na šest let. A třeba to žádná okupace ani nebyla.

Linie nejen stalinistů uvnitř KSČM je však v tomto případě jasná — za invazi do Československa vlastně nemůže Sovětský svaz a další státy Varšavské smlouvy, ale na vině je tehdejší vedení komunistické strany, které zavdalo příčinu této invazi, protože Dubček a spol. pustili stavidla „plíživé kontrarevoluci“, která však existovala v hlavách Biľaka, Indry a dalších a sovětských politických a vojenských jestřábů. Moskva tak podle Grospiče plnila jen internacionální povinnost a „plíživé kontrarevoluci“ definitivně zabránila, za což bychom vlastně měli být Brežněvovi a dalším soudruhům vděčni a Sovětskému svazu ještě poděkovat.

Společně s nebezpečným trendem relativizací dějin jsou Grospičovy výroky o to závažnější, protože to, co je jasné drtivě většině lidí přiměřeného věku a vzdělání dnes, totiž, že 21. srpen byl okupací či invazí, už zítra bohužel nemusí platit. A pozítří nemusí platit ani skutečnost, že v letech 1948–1989 jsme měli totalitu, ale jakýsi proměnlivý režim, který už v určitých fázích nenaplňoval hlavní znaky totality.

Proto je nezbytné hlavně mladé generaci narozené po roce 1989 neustále připomínat srpnové události a vyvracet absurdní bludy nejen Grospiče, ale i dalších soudruhů, jejichž jediným cílem je falšovat historii a přizpůsobit si fakta k lepšímu obrazu komunistické diktatury v očích veřejnosti.

SecurityMagazin.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 215 × | Prestiž Q1: 7,13

+10 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top