Štítky článku: •  

Co by bylo, kdyby tanky v srpnu 1968 nepřijely

Otázka, co by se v ekonomicko-politickém slova smyslu dělo, kdyby nedošlo k okupaci Československa 21. srpna 1968, patří mezi ty, na které by hospodářský historik vůbec neměl odpovídat.

Žádná odpověď na „co by, kdyby“ nemůže být totiž ničím jiným než pouhou spekulací. Přesto si tedy zkusme padesát let po oněch událostech pohrát s alternativní historií. Připomínáme úspěšný text, který je platný i v den 52. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy.

Na úvod si připomeňme základní faktické souvislosti:

1) Vývoj v Československu, který nakonec vyústil v legendární pražské jaro 68, byl vývojem především vnitropolitickým a následně geopolitickým.

Otázka ekonomického systému s těmito rozměry tehdejší politiky samozřejmě bezprostředně souvisela, ale byla až sekundární. To potvrzují i oficiální slova, kterými brežněvovský Sovětský svaz a další „spojenci“ okupaci zdůvodnili — tanky do Československa přijely údajně proto, aby zabránily zde hrozící kontrarevoluci.

2) O žádnou kontrarevoluci přitom v tehdejším Československu zcela jistě nešlo. Celý proces uvolnění byl projektován a řízen místní komunistickou stranou, v rámci které tehdy dorostla k nároku na převzetí moci generace svazáků z padesátých let a ta se nyní právě touto cestou k moci tlačila.

Nikdo z těchto komunistů nikdy veřejně neuvažoval o skutečně demokratické soutěži svobodných politických stran ani o liberálním uvolnění podmínek fungování ekonomiky, tedy o skutečném trhu.

Některými i dnes glorifikovaný Ota Šik, od roku 1962 člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa, tvůrce tehdejší ekonomické reformy a později v emigraci „třetí cesty“ nechtěl nic více, než pouze přeorganizovat stávající a evidentně nefungující hospodářský systém tak, aby v něm vznikl prostor pro větší osobní zásluhovost, a tedy i zainteresovanost jednotlivce na kvalitě vlastního výkonu.

Žádné soukromé vlastnictví výrobních prostředků, jak se tehdy psalo, žádná privatizace v poválečných letech zestátněného majetku, žádný kapitalismus. Heslem pražského jara byl „socialismus s lidskou tváří“, nic víc, nic méně.


Nyní tedy vstupme na pole čiré spekulace. Tanky koncem prázdnin roku 1968 nepřijíždí a Pražské jaro přerůstá v pražský podzim, proces uvolňování ve společnosti pokračuje. Ta část členů Ústředního výboru Komunistické strany Československa z mladé generace kolem Alexandra Dubčeka, Josefa Smrkovského, Zdeňka Mlynáře, Věňka Šilhána, Václava Slavíka a dalších definitivně přebírá moc a realizuje „Akční program KSČ“ tak, jak byl přijat v dubnu 1968. V duchu tohoto dokumentu, v rámci kterého nebyla ani náhodou zpochybněna vedoucí úloha KSČ ve společnosti a státě (sic!), se tedy postupně provádí výše zmíněná Šikova reforma a v souvislosti s tím se stejně tak postupně začíná ukazovat, že kvadratura kruhu skutečně není možná.

V ekonomickém slova smyslu nesvobodní zaměstnanci a ředitelé de iure i nadále státem vlastněných podniků a případně družstev se sice snaží navazovat tržní vztahy, ale právě proto, že se svobodně rozhodovat nemohou, trh pouze parodují. Centrální plánovači v čele s Otou Šikem se dál snaží vybalancovat nepředvídatelný vývoj lidských potřeb s předem plánovanými cíli tímto způsobem řízené ekonomiky.

Ale protože jim z logiky systému chybí to nejdůležitější pro jakékoli predikce, totiž reálné a aktuální mikroekonomické a postupně i makroekonomické informace, ty je totiž skutečně schopný generovat jen a pouze svobodný trh a ten ani po roce 1968 v Československu neexistuje, mění se postupně v Sisyfy neschopné překonat osobní ideologické limity.

Původní nadšení z reformy ochabuje, ve společnosti se začínají ozývat hlasy zklamání. Mezitím ale naši „komunisté s lidskou tváří“ už museli ze svého úhlu pohledu „umravnit“ všechny radikální společenské živly, jak začínají nazývat jednak o znovuvzkříšení usilující sociální demokracii, ale také v rámci obrodného procesu vzniklé politické kluby, jakými byly například KAN nebo K 231.

Ve vnitropolitickém vývoji totiž náhle přituhlo, začalo se kriticky mluvit o podobě dosavadní Národní fronty a o svobodných volbách a „muži jara 68“ si museli vybrat: buď si zachovají lidskou tvář, nebo zůstanou komunisty. Vzhledem k tomu, že prakticky všichni z nich v mladickém revolučním nadšení minimálně souhlasili s kroky svých o generaci starších soudruhů v opravdu drsných padesátých letech, rozmýšlet se dlouho nemuseli.

Velké věci se mezitím dějí na mezinárodním poli. Vývoj v Československu samozřejmě pozorně sledují představitelé druhé generace komunistů u moci ve všech dalších zemích sovětského bloku. A příklad, který se v Praze ukázal být schůdný, je inspiruje. Možná v Maďarsku, možná v Bulharsku se situace začíná podobat té na přelomu let 1967 a 1968 v Československu. I zde se začíná ve stále méně cenzurovaných veřejných sdělovacích prostředcích snít az emberi arcról szóló szocializmusról resp. за социализма с човешко лице, tedy o socialismu s lidskou tváří.

5128217_vyvoj-ekonomiky-po-1968-v0.jpg
Ekonomický vývoj na území ČR

Po druhé světové válce vzniklý nárazníkový pás loutkových satelitů na západní hranici sovětského impéria se začíná otřásat v základech. Západ konečně reaguje a připraví pro východo- a středoevropské země něco jako Marshallův plán číslo II. Tehdy se probudí mladí reformní komunisté také v Polsku. Nemohou jinak, vždyť přes všechen ideologický balast dvou minulých desetiletí vždy zůstali především vlastenci a v bezpečném soukromí navíc katolíky. Polské pláně ale stále ještě jsou strategicky nenahraditelnou dálnicí pro sovětskou armádu k nejzápadnější výspě sovětské územní kořisti z války, tedy Německé demokratické republice a v jejím rámci čtvrtině Berlína.

Pokud v té době v Moskvě na „Stalinově stolci“ stále ještě sedí Leonid Iljič Brežněv, který nebyl schopen rázně skoncovat s blouznivým experimentem pražského jara 1968, v některém z moskevských stranických paláců se už zcela jistě začínají scházet „jestřábi“ a navzájem si připomínají potoky ruské krve prolité při osvobozování poloviny Evropy zpod hrůzovlády nacismu. Personální změny na vrcholu kremelské pyramidy moci jsou na spadnutí, svět stojí na prahu jaderné apokalypsy.

Fabuluje Daniel Váňa na e15.cz


Jeden z komentářů: Závěr článku je dost nelogický. Píše totiž … jako fikci toho, „co by kdyby“:

„Ve vnitropolitickém vývoji totiž náhle přituhlo, začalo se kriticky mluvit o podobě dosavadní Národní fronty a o svobodných volbách a „muži jara 68“ si museli vybrat: buď si zachovají lidskou tvář, nebo zůstanou komunisty. Vzhledem k tomu, že prakticky všichni z nich v mladickém revolučním nadšení minimálně souhlasili s kroky svých o generaci starších soudruhů v opravdu drsných padesátých letech, ve vnitropolitickém vývoji totiž náhle přituhlo, začalo se kriticky mluvit o podobě dosavadní Národní fronty a o svobodných volbách a „muži jara 68“ si museli vybrat: buď si zachovají lidskou tvář, nebo zůstanou komunisty. Vzhledem k tomu, že prakticky všichni z nich v mladickém revolučním nadšení minimálně souhlasili s kroky svých o generaci starších soudruhů v opravdu drsných padesátých letech, rozmýšlet se dlouho nemuseli.“

A hned na to naváže, že by se vize „socialismu s lidskou tváří začala šířit i do ostatních lido-demo zemí.

  1. Je docela nelogická představa, že kdyby to naši komouši byli „uťali“ (aspoň to „rozmýšlet se dlouho nemuseli“ to naznačuje), tak že by se myšlenka „lidské tváře“ začala šířit. Do té doby potlačení jakékoli „vzpoury“ v socialistickém táboře vyvolalo spíš útlum v ostatních zemích.
  2. Ale hlavně … to, že komouši nejsou ochotni připustit ztrátu vedoucí role KSČ, to bylo jasné ještě před srpnem. Zrovna tak i ten oslavovaný Šik v jednom rozhovoru kategoricky odmítl soukromé vlastnictví … připustil jen rozvoj družstevního a vznik „rodinných podniků“ (kde by tedy nedocházelo k „vykořisťování člověka člověkem“).

Takže spíš je pravděpodobné, že by čs. jaro 1968 zlikvidovali sami Dubček & spol. (jak známo, Dubčekovi nebyl proti srsti ani pendrekový zákon ze srpna 1969) … a někteří nostalgici by přišli o iluzi „socialismus s lidskou tváří mohl být, kdyby nebylo sovětských tanků“.

Nemohl …

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 374 × | Prestiž Q1: 10,15

+16 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 13 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
m.petr

autor zapomněl na tu nejpodstatnější maličkost.na německých hranicích byly tanky usa,které by provedly už tehdy to,co provedl západ před třiceti lety.pořád nic?

PeTaX

Právě při vpádu armád Varšavského paktu do Československa se stáhnul Bundeswehr o 50 km do vnitrozemí, aby nedošlo ani k náhodnému incidentu.
Ty vaše báchorky, jak sem chtěli Američani a Němci vtrhnout, jsou už doslova mentální úchylkou. Komunistická propaganda, nic jiného. Naopak, plány na dobytí západní Evropy soudruhům nechyběly.
Co provedl západ s tanky před třiceti lety? Vždyť vy jste nemocnej, šílenej slepou nenávistí!

RZ

K těm tankům U.S.A. na hranicích:
V r.1968 u nás Američané točili film "Most u Remagenu", takže tanky Sherman nebyly na hranicích, ale přímo u nás (Most, Davle), ovšem jako filmové rekvizity. Novináři z toho udělali aféru, ale vše se vysvětlilo.

Tomáš Fiala

Co by kdyby?

No ono je vůbec na pováženou, proč tu "bratrskou" pomoc vlastně Brežněv udělal. Domnívám se, že kontrarevoluci sám nevěřil a použil ji jen jako "dýmovnici" na zamlžení pravého záměru. Protože nám to už neřekne, pravý důvod toho "dobrodružství" se nedovíme. Podle mě šlo o zopakování Chruščovovy Kuby v novém vydání, lepším způsobem a Západem akceptovatelným.

Co se týče domácí situace, nestalo by se nic moc. Ona slavná Šikova reforma byly ve své podstatě jen nějak pozměněné mzdové tarify a prémiové ukazatele. Podřízenost firem/manažerů nejvyššímu orgánu KSČ = sjezdu strany zůstala. Povinnost plnit plán pětiletky = zákonného nařízení tohoto orgánu zůstala. "Algoritmus" vzniku čísel na cenovkách byl nepříliš podstatně upraven, tato čísla však stále podléhala schválení centrálního státního plánovacího úřadu. Šlo pořád o reálný socialismus. Jen přelakovaný. Jako ten tank na Náměstí Rudoarmějců - sice byl růžový, ale pod nátěrem to byl pořád ten samý tank, pudřenka Coco Chanel se z něj nestala. Veškeré Šikovy "reformy" byly uvažovány stále v rámci marxismu-leninismu. Podstatu jeho nefunkčnosti = netrh neodstranil. Šik jen vynaložil nesmírné úsilí, jak ten marxismus-leninismus lépěji a radostněji okecat. Nemožnost ekonomické kalkulace a tím pádem nemožnost rozpoznat efektivitu hospodářských procesů by zůstala a s ní i postupný úpadek hospodářství.

Na ostatní soc. země by to mělo podobný vliv, jako Kádárova "reforma" Maďarska = nulový.

PeTaX

Věcná chybka: Náměstí krasnoarmějců bylo na pravém břehu Vltavy (dnes Palachovo). Tank byl na levém břehu, na Smíchově.

Vojtěch

"Ona slavná Šikova reforma byly ve své podstatě jen nějak pozměněné mzdové tarify a prémiové ukazatele".
Nikoliv - reforma šla mnohem dále.
"Šik přišel s revolucí, která by musela znamenat postupnou demontáž direktivního systému. Vedení podniků bylo svěřeno „radám pracujících“, z nichž třetinu volili zaměstnanci. Smyslem hospodářství přestalo být vítězství socialismu, ale zlepšování životní úrovně obyvatel a zabezpečení jejich potřeb. Plán měl určovat rámec, nikoliv konkrétní čísla. Což umožnilo ponechat na podnicích jejich investice i nasměrování produkce. Rozhodovací procesy se tak odebraly anonymnímu centru a vložily do konkrétních lidských rukou".
https://www.thebusinesssoiree.com/clanek/ota-sik-reformator-s-vizi-humanni-spolecnosti
https://www.databazeknih.cz/knihy/ekonomicke-reformy-a-demokratizace-386610

Tomáš Fiala

Jenže on Šik nepředpokládal skutečné zrušení vedoucí úlohy komunistické strany. To ani nemohl. To by s ním vyběhl i Dubček se Smrkovským.

"Smyslem hospodářství přestalo být vítězství socialismu"
Tohle je jen Vaše zbožné přání.

Vojtěch

Zbožné přání je prakticky všechno, dokud se nenajde někdo nemá dost odvahy a možností přání naplnit.

Vojtěch

Zbožné přání je prakticky všechno.
Dokud se nenajde někdo, kdo má dost odvahy a možností přání naplnit a přeměnit ve skutečnost.

Vojtěch

Moment.
Proč moje zbožné přání?
Odstavec v uvozovkách je citát z odkazu dole.
Což ovšem nic nemění na tom, že realita byla kdysi někoho zbožným přáním ...

Tomáš Fiala

PeTaXi, prosím Vás. Ta nudle, která se mi zobrazuje pro text příspěvku je šum na Vašem vysílači nebo na mém přijímači? Co mi to způsobilo vidíte na mém textu - nesmyslně rozdělená slova. Zkuste s tím něco udělat, je-li to možné.
Dík T.F.

PeTaX

Asi na Vašem přijímači. Mně se to zobrazuje takto. Screenshot

Tomáš Fiala

Je fakt, že mi umřel můj comp a já mám teď od kamaráda půjčeného "dědečka". Takže je tedy chyba v něm. :-)

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top