Štítky článku: •  

Kdo je tady větší blb?

Nevím, jak vy, ale já tu současnou nejoblíbenější celospolečenskou hru „Kdo je tady větší blb“ hrát prostě nechci. Nemám na nic čas ani žaludek. Pojďme ji ukončit a věnovat se něčemu smysluplnějšímu.

Minule jsem kritizoval vládu za zmatečná opatření proti koronaviru. Teď bych si dovolil být kritický vůči nám všem. Nejsem žádná Matka Tereza a rozhodně nemám nic proti trochu bouřlivější diskuzi, kde třeba sem tam padnou nějaká peprnější slova. Ale od začátku koronavirové epidemie si všímám, že na sociálních sítích i v reálu se rozhořel boj na život a na smrt mezi „rouškaři“ a „bezrouškaři“.

Tedy mezi těmi, kdo spatřují v koronaviru největší hrozbu od začátku historie naší civilizace. A mezi těmi, kdo naopak hrozby koronaviru bagatelizují a považují ho za nástroj k ovládnutí mas. Jedna i druhá strana je naprosto imunní vůči jakýmkoli racionálním argumentům. Neschopna připustit, že pravda často bývá někde uprostřed. Kamarádi se do krve hádají s kamarády, příbuzní s příbuznými, partneři se svými protějšky. Závažnější obvinění střídá ještě závažnější obvinění. Ostřejší vyjádření na adresu protidiskutéra střídá ještě ostřejší vyjádření…

Sektářství a fanatismus jen kvetou.

Neexistuje nic mezi tím. Buď chcete nosit roušky i večer do postele, nebo je naopak zuřivě a z principu odmítáte a jedince s rouškami plošně odsuzujete takřka na „šibenici“. Jako ovce, hlupáky…

Vždycky mě štvou také ty chytré řeči o „rozdělování“ společnosti. Většinou je totiž používají ti, kteří z rozdělování společnosti nejvíc těží. Případně ti, kteří tak chtějí očernit protivníky s opačným názorem. To je snad ještě horší, protože žádná svobodná společnost přece nemůže hovořit jedním hlasem.

Jenže koronavirus skutečně společnost rozdělil. I ti, kteří jinak mají plná ústa tolerance a lásky k bližnímu, o tuto chvályhodnou a záviděníhodnou vlastnost v důsledku koronaviru přišli. (A pak, že lidé kvůli koronaviru přicházejí jen o čich!). Snad to bude, stejně jako se ztrátou čichu, jen dočasné.

Zkrátka a dobře, rozmohla se nám tady taková celospolečenská hra, která by se dala lidově nazvat „Kdo je tady větší blb?“. A tak jsem nazval i svůj dnešní blog, který tentokrát není blogem v pravém smyslu. Je spíše takovou výzvou, abychom přestali považovat člověka s odlišným názorem za nepřítele na život a na smrt.

Koronavirus a zastavení ekonomiky nadělaly už takhle spoustu škody na zdraví a životech lidí, i na „zdraví“ firem a živnosti. Proč ještě tlačit na pilu a přidělávat si další vrásky na čele? Extrémy jsou vždycky špatně a u roušek to samozřejmě platí také… A navíc, znáte přece to pořekadlo, když se dva perou, třetí se směje?

Píše pan Petr Machovský na machovsky.blog.idnes.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 341 × | Prestiž Q1: 9,39

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Marcusant

Mezi rouškofily a rouškofoby vnímám určitý drobný rozdíl. Nenarazil jsem dosud na to a myslím, že většinově platí, že rouškofobové obvykle nikomu rošku z obličeje nestrhávají, nosiče roušek veřejně nenapadají, maximálně je počastují divným pohledem a jízlivou poznámkou. Koneckonců, ať si nosí na obličeji kdo chce co chce, pokud se tak rozhodl, třeba k tomu má dobrý důvod, jen ať mi to nenutí. U rouškofilů toto neplatí, agresivně vymáhají nošení roušek, kde to jen jde, udávají a sviní. Pokud se rozhodneme, že pravda je někde mezi, vyklízíme automaticky jen pól bez roušky, svoboda nosit roušku zůstává nedotčena. Stejné je to s prokazováním rizik. Na straně strachu stačí jakékoli i zcela iracionální nepodložené tvrzení, na straně odvahy jsou třeba velmi vyfutrované důkazy a stejně obvykle nestačí. Připomíná mi to oblíbenou levičáckou salámovou metodu, kdy se ale krájí výhradně z opačného konce, nikdy ne z jejich.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top