Štítky článku: •  

Akční program roku 1968 — Sonda do hlubin komunistické duše (2/2)

Akční program Komunistické strany Československa (KSČ) ze dne 5. dubna 1968 měl představovat ideovou oporu pro jednání členů KSČ v období takzvaného pražského jara.

Konkrétnější představu však Akční program nenabídl, sice lze mluvit o zárodcích takzvané expertní politiky, která se již na počátku šedesátých let prosadila v západní Evropě a spočívala v tom, že se jednotlivá politická rozhodnutí nedělala na základě ideologických rozhodnutí z centra, ale na základě vědecké analýzy nezávislých výzkumných týmů. Ani tato expertní politika však neměla změnit zásadní nastavení politického systému v Československu — dominantní roli Národní fronty a klíčovou roli KSČ, která se i nadále otevřeně hlásila k „marxisticko-leninské koncepci vývoje socialismu“. Akční program sice připouštěl „… přímý přístup všech politických organizací lidu“, ale pouze v rámci již existujících struktur. Už v této části lze vidět jasný nesoulad v zaměření celého programu.

Sice se na jedné straně zachovával stávající politický systém, který však měl na straně druhé zajistit „…uplatnění ústavních shromažďovacích a spolčovacích svobod“, což mělo být doplněno také lepším zajištěním svobod menšin, lepší ochranou osobních práv a osobního vlastnictví, prosazením svobody projevu, posílením svobody slova a důsledným odškodněním obětí nezákonností z předešlého období. Komunisté si vůbec neuvědomovali, že slibovaná politická a osobní práva stojí v přímém rozporu s dominantním postavením KSČ a nereformovanou podobou Národní fronty.

Zásadní změnu přinesl Akční program do ústavního uspořádání vztahů mezi Čechy a Slováky. Jednoznačně se přiklonil k federativnímu uspořádání republiky, v němž budou posíleny především pravomoci slovenských národních orgánů. Podobně inovativní byl program také ve snaze omezit kompetence a moc Státní bezpečnosti. Podle Akčního programu mělo dojít k decentralizaci a rozdělení této všemocné organizace na dvě části, na Státní bezpečnost a Veřejnou bezpečnost s tím, že se Státní bezpečnost primárně zaměří na ochranu republiky proti činnosti zahraničních nepřátel, zatímco Veřejná bezpečnost bude dozírat na klid a stabilitu veřejného pořádku.

Ekonomické změny

Vedle politické oblasti byla největší část programu věnována sféře hospodářství, což jen potvrzovalo význam takzvané Šikovy ekonomické reformy z poloviny šedesátých let. Tato část na jedné straně zcela jasně definovala příčiny stagnace a poklesu ekonomických ukazatelů, které spočívaly v tom, že

„… i nadále panuje systém ochranářství ekonomické zaostalosti, spojený s cenovou, subvenční, dotační politikou, a hlavně se systémem přirážek v zahraničním obchodě. Nepřehledná spleť ochranářství vytváří podmínky, v nichž mohou existovat a v řadě případů jsou preferovány podniky neefektivní, nekvalifikovaně řízené, zaostalé.“

V ekonomické oblasti se jednoznačně prosazovala svoboda podniků, které již neměly jen pasivně plnit centrálně navržený plán, ale měly být zcela nezávislé v jeho tvorbě, plánování výroby, organizaci práce a postoji vůči centrálním hospodářským institucím.

Další novinkou byl apel posílení nezávislosti odborových organizací, které již neměly být jen pátou kolonou komunistických stran, ale měly důsledně prosazovat zájmy pracujících, i když by se měly dostat do opozice vůči stranickým buňkám v podnicích.

Ovšem i zde se objevila řada bodů, které brzy otupily nadšení z této ekonomické části programu. Nešlo jen o nejasnou reformu systému JZD a státních podniků v zemědělství, což jen posilovalo neefektivitu zemědělského sektoru, ale rozpačitě byly přijímány také teze o pokračování centrálního plánování a nenahraditelnosti vazeb na RVHP a Sovětský svaz.

Z dnešního pohledu asi nejvíce pozornosti poutá snaha o jakousi třetí cestu mezi tržním kapitalistickým systémem a centrálně plánovanou komunistickou ekonomikou, která se v Akčním programu označovala jako

„… obnovení pozitivních funkcí trhu jako nutného mechanismu fungování socialistické ekonomiky… Máme však na mysli nikoliv kapitalistický, ale socialistický trh, a nikoliv jeho živelné, ale regulované využití. Plán a celostátní ekonomická politika musí vystoupit jako pozitivní síla ve směru normalizace trhu, proti tendencím ekonomické nerovnováhy i proti monopolismu ovládání trhu. Společnost musí plánovat s potřebným rozhledem, perspektivou, vědecky objevovat možnosti svého budoucího rozvoje a volit jeho nejrozumnější směry. Toho však nelze dosahovat potlačováním samostatnosti ostatních tržních subjektů (podniků a obyvatelstva).“

Bohužel, definice socialistického trhu vycházela z velmi povrchní znalosti fungování trhu, který spočívá především v podpoře a svobodě jednání všech zainteresovaných aktérů, které nelze dopředu diskriminovat. Navíc program zcela ignoroval roli formálních a neformálních institucí, měnovou a fiskální politiku, reformu terciérního sektoru a fakticky celou oblast mikroekonomie.

Nic nového pro zahraniční vztahy

Nejkonzervativnější zůstal Akční program v oblasti zahraniční politiky. Akční program jen opakoval tradiční floskule o spojenectví a spolupráci se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, s nimiž bude i KSČ bojovat proti „agresivním snahám světového imperialismu“ a podporovat všechny národy v jejich boji proti imperialismu, kolonialismu a neokolonialismu.

Konkrétně program zmiňoval jen kritiku americké invaze ve Vietnamu a snahu o politické řešení situace na Blízkém východě. I v hodnocení vývoje v německé otázce žádný posun nenastal, i zde se objevily věty o existenci dvou německých států a potřebě podpořit „realistické síly“ v SRN a zároveň čelit západoněmeckému „revanšismu a neonacismu“. Oblast zahraniční politiky jednoznačně ukázala, že komunistické vedení nemělo žádnou ambici provádět samostatnou a suverénní zahraniční politiku v roce 1968, ale soustředilo se jen na reformu vnitřní politiky.

I v samotných koncepcích Akčního programu došlo k řadě změn. První dva návrhy z února a března 1968 byly, kromě oblasti česko-slovenských vztahů, více kritické k předešlému vývoji v Československu po roce 1945. Zároveň návrhy obsahovaly zavedení tajné volby, veřejná vystoupení kandidátů ve volbách, posílení demokratického volebního systému a v oblasti zahraniční politiky se dokonce hovořilo o tom, že

„… československá vnitřní a zahraniční politika vychází důsledně z potřeb zabezpečení samostatnosti, nezávislosti a bezpečnosti socialistického Československa.“

Následné textové úpravy prokazují, že i Dubčekovo křídlo muselo ustoupit konzervativním zástupcům ve vedení KSČ. Sice to znamenalo určité uklidnění v čele KSČ, ale zároveň to přineslo o to větší rozčarování na straně veřejnosti po oficiálním zveřejnění Akčního programu.

Radek Soběhart

O autorovi:

Radek Soběhart vystudoval obor politologie-historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na téže fakultě také absolvoval doktorské studium v oboru obecné dějiny. V rámci svého studia strávil roční a semestrální pobyty na řadě německých univerzit (Berlín, Heidelberg, Bayreuth). Ve svém profesním životě se věnuje hospodářským dějinám a dějinám ekonomického myšlení a politicko-ekonomickým analýzám (volební systémy, financování politických stran, teorie veřejné volby).

Uváděl 1. 6. 2018 server trade-off.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 174 × | Prestiž Q1: 4,06

+4 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Tomáš Fiala

Neboli se více méně potvrzuje, co jsem psal. Centrální plánování včetně centrálně stanovovaných tzv. cen by nebylo opuštěno. To, že by bylo umožněno určité omezené fungování jakoby tržních vztahů včetně soukromých rodinných firem/živností, by nic nevyřešilo. Protože by kalkulace a (cenová) nabídka jakýchkoli subjektů na trhu vycházely z uměle centrálně stanovených "cen" vstupů, nemožnost ekonomické kalkulace ve smyslu zjistit efektivnost by byla zachována.

PeTaX

Samozřejmě. On to Ota Šik psal jasně: ano, chceme trh, ale takový socialistický, těžce zregulovaný, aby si nemohl vyskakovat a dělat to, co se od něj čeká. A my budeme dále plánovat a řídit, jen opatrněji.

Vojtěch

500 nebezpečných slov o poučení z vývoje západoevropských ekonomik
https://petrhampl.com/30

Jde o období mezi roky 1950 a 1980 (někdy se uvádí 1955 a 1985). Západoevropské ekonomiky byly založeny soukromém podnikání, ovšem s masivními státními zásahy. Některé největší podniky byly státní a na řízení všech větších podniků se podílely rady zaměstnanců. Národní vlády vykonávaly aktivní hospodářskou politiku, preferovaly určitá odvětví a chránily domácí firmy. To bylo provázeno masivními sociálními výdaji. Inflace byla poměrně vysoká, takže permanentně docházelo k určitému znehodnocování úspor. V každé západoevropské zemi to mělo trochu jinou podobu, ale základní trend byl takovýto.

Podle ekonomické teorie to nemělo fungovat. Jenže ono to fungovalo! Západoevropské státy nejen, že ekonomicky nezhroutily, ale prožívaly hospodářský zázrak. Ekonomiky rostly, rostla životní úroveň všech vrstev obyvatel, chudoba fakticky zmizela, státní finance byly stabilní.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top