Štítky článku: •  

Nežádoucí příležitost

Jednou z nejznámějších citací je sdělení filosofa Reného Descarta: Myslím, a tudíž jsem. Myšlení, hlavně tedy znamenité myšlení, není výsadou vzdělaných lidí filosofů, lékařů, politiků, ale naopak, každý člověk se o to může snažit, dokonce by to měla být jeho povinnost! Je k tomu mnoho příležitostí i důvodů.

Ano, o takové situace nikdy nebyla a není nouze, přesto se ale odvážím tvrdit, že kromě témat dosud trvajících, tedy terorismu, migraci či volbě Donalda Trumpa, je doba na události nemalého významu nadále štědrá. Kolik příležitostí pro každého ověřit si platnost Descartova slavného výroku. Nyní je to nejnovější virus, dnes běžně známý jako covid-19, to číslo je rokem, kdy virus vykvetl, aby se už na počátku roku dalšího epidemie proměnila v pandemii, v níž v detailu i celku nemají ani epidemiologičtí světoví odborníci na sto procent jasno.

Neuškodí uvést úvodem některé skutečnosti, o nichž nelze pochybovat. Je to v posledních letech čtvrtá nebo pátá větší virová epidemie a první proměněná v pandemii. Stejně jako u těch předchozích je původ čínský. Naprosto logickým byl zpočátku užitý termín — čínský virus, případně Wu-chan virus, neb z tohoto čínského města do světa vyrazil, tedy i dle několika teorií žádná pochybnost o místě původu. (Došlo i na čínskou versi uvedení viru do světa Američany (kým jiným, že), ale ani v tomto případě se Wu-chan nevytratil.

Dalším faktem je, že jak plynul čas, vyskytovaly se otázky, na které i odborníci epidemiologové v různých částech světa dodávali různé, často protichůdné odpovědi. V počátcích byl kupříkladu lid na všech úrovních hnán do isolace, tak vehementně se z televizní obrazovky činil i Justin Trudeau (kanadský, tedy můj premiér), aby po čtyřech měsících isolace dorazila další rada: trávit co nejvíce času právě venku, na čerstvém vzduchu.

Co ale vědomostem o působení viru nepřidá, je nepopiratelná skutečnost, že krom důsledků obětí na životech (o tom ještě dále), nikdo nepochyboval, že důsledky ekonomické budou nezbytnou součástí této pandemie. Žádný obor lidské činnosti nebyl a dosud není toho ušetřen. Požadované dodržování vzdálenosti mezi občany spolu s mnohem závažnějšími regulacemi jako neviditelný balvan dolehly na přirozené lidské společenství a komunikaci. To je ale už dávno známo a stav dosud trvá.

Je čas zmínit rostoucí čísla nakažených a s tím i informace nejsmutnější, úmrtí.

Je přirozenou lidskou vlastností, a tím více vlastností odborníků, snažit se přijít věci na kloub, neboť rychlý nárůst obětí, hlavně v některých evropských státech a pak i v USA, byl zneklidňující.

Výsledkem takové zvídavosti a pozornosti bylo zjištění (a to ne jen jedním ústavem s epidemiologickým zaměřením v Chicagu), že značný počet obětí covidu ve větší či menší míře trpěl nemocemi jako rakovina či kardiovaskulární a jiné problémy v různém stavu pokročilosti a ve veliké míře byl to vysoký věk, kdy virus odchod pacienta ze světa jenom urychlil.

Vypracovány grafy počtu obětí virem nakažených, viru podlehnuvších v závislosti na čase, těch vyléčených a vrátivších se do života a vybavených snad imunitou. Výsledky vyvedeny do grafů pro všechny tři případy. Průběh takových křivek odborníci dokázali vysvětlit, dokázali i předpovědět další průběh a valně se nemýlili.

Na veřejnost ale nebyla dodána statistická data úmrtnosti na sezonní chřipku a zápal plic v letech před covidem. Pro Britskou Kolumbii, kanadskou provincii, snad ani neexistují, alespoň jsem po tom marně pátral. Statistiky osob jen nakažených i těch trpících již i běžnou nemocí v těch letech evidovány, pokud vím, nejsou vůbec, ani se na tom nepracuje, protože k pandemické panice nedošlo.

Čísla covidová jsou na googlu dostupná pro kteroukoli zemi a v kterýkoliv den. A tak každý, kdo se zajímá, se může procvičit v základních početních úkonech: sečítání, odečítání, dělení, procentuální počet. V mnohých případech takový výsledek ukázal, že v letech před covidem jsou čísla průměrné úmrtnosti na sezonní onemocnění vyšší nežli ona covidová, a to i při nezbytném propočtu těch covidových na celý rok 2020, který ještě neskončil.

Dalo se nejednou i vysvětlit, proč některé země ukazují ta čísla až dramaticky vysoká, pokud se ale použije onoho poznatku, že přítomnost jiné choroby v organismu covidem není žádnou výjimkou, hodí se tedy ta vysoká čísla tímto koeficientem vynásobit.

Aby ale nedošlo k omylu: nijak nepopírám větší nebezpečnost současné pandemie a velmi často vysoký počet postižených. Je ale k A nutno říct i B: v minulosti nastala období, kdy nevypukla pandemie, i když počet úmrtí na běžná nemocnění vybočil z normálu a průměru.

Ale budiž, je tu, existuje, ohrožuje nadále naši budoucnost, i jen pouhá nákaza bez tragického pokračování není nic příjemného. A světové poměry budou pozměněny natrvalo a pravděpodobně více nežli méně.

Závěrem ještě o tom, jak se situace řeší za trvajícího rozporu v mnoha zemích a u různých mocenských skupin, do jaké míry ukončit omezení činností a pozvolna navrátit vše covidem ovlivněné do normálu.

Smutné je, že tento problém pandemický je jistými politiky zneužíván jako zbraň proti politickému protivníkovi, nejklasičtější v tom jsou Spojené státy americké, kdy demokraté řešení krize prezidentem prohlašují za jeho dramatickou chybu hodnou potrestání v listopadových volbách. A problémy nadále poškozující ekonomiku, stav, který demokratickým protivníkům amerického prezidenta a čínskému premiérovi Si Ťin-pchingovi s pravděpodobností blížící se jistotě vyhovuje.

Jak známo, tento virus není zdaleka dokonale probádaný a zvládnutý. A tak nedávno došlo k novému zvýšení počtu nakažených. Kromě dosud běžného způsobu ochrany (sociální distancování, přísná hygiena) dostavuje se povinnost nosit masky, roušky, lidově náhubky, a tu se dostávám k vlastnímu cíli svého snažení.

Nastává čas pokutování, v některých zemích, žalování občanů jen vlažně respektujících nebo vůbec nerespektujících přikázaný způsob ochrany. V mnoha zemích se stává maska povinností. Někde dokonce, např. v Britské Kolumbii, kde žiji (někdy se ten život podobá více jen existenci), je od dnešního dne 24. 8. 2020 povinnost užívaní masek téměř všude a dle způsobu provinění proti příkazům existují dvě pokuty: 2000 dolarů za porušení zákazu většího shromáždění, 200 dolarů za přestupky menší a častější. (Obolus ve formě pokut daných policisty, pokud tedy ti ještě fungují, bude možná těmito pokutami převýšen.)

A tu se zde ve Vancouveru našli odvážlivci a sepsali petici proti těmto zásahům spojeným s povinností nošení masky. Aktivita je podpořena odborníky, experty opačného názoru na působení covidu a ochrany proti němu než ten ustálený. Přitom situace v této provincii je tato: obětí covidu je doposud 200. Populace 5 280 000. Vydělit a máme to! Úmrtnost 0,003 78 %, tedy nepatrný zlomeček jednoho člověka! A během posledních deseti dnů žádná oběť! Jak snadno se vytrácí tzv. selský rozum, zde common sense! A rozhodnutím hodnostářů města se mění jeho osídlení jakýmisi zakuklenci, mezi nimiž možná objeví se nejeden lupič. Či snad není maska na obličeji pomůckou při zločinném konání?

Potěšilo mě, že tyto poznatky odborníků z tzv. odvrácené strany covidu do jisté míry potvrzují moje laické, s trochou logiky vytvořené názory na působení masek (roušek):

Většina jich je z materiálu, který nemůže zachytit virus, jenž je příliš malý. Tělo se krom jiného vydechnutím zbavuje toho, co nepotřebuje. Zde druh materiál každé roušky zachytí obsah vydechovaného vzduchu a nositeli roušky se při dýchání to, co rouška zachytí, vrací zpět. Navíc po jejím delším nošení se kolem úst nositele vytvoří teplý a vlhký povrch, na němž se kumulují bacily ne nutně covidu, který teplo neoceňuje. Ale jiné škodliviny nezmizely. Proč tedy vracet tělu, čeho se dechem zbavuje?

Napadl mne i důsledek psychologický; po dlouhodobém a všeobecném nošení masek všude, tedy mimo domov, se může dostavit nepříjemný pocit jako po nějakém fantasmagorickém filmu. A konečně takto proměněné prostředí po dlouhém čase může oslabit imunitu člověka, jež se tvoří právě z virového napadení.

Nejsem odborník, epidemiolog, nic takového. Takže moje názory mohou být daleko od pravdy. Na co ale nepotřebuji takovou odbornost, je ta dramatická podstata dnešního světového neštěstí, které, nepochybuji o tom, je a bude zneužíváno ke stále silnějšímu ovládání obyvatel, a to nikoli v jediné formě… stručněji: zpět ke světu Orwellova roku 1984.

O tom, že blížící se podzim a chřipkové období nijak zlepšení situace nezpůsobí, ba právě naopak, netřeba pochybovat. Ale snad je na místě se tázat, co by se asi na světě dělo, kdyby pohroma vzešla třeba z Budapešti nebo z Prahy! A tak se dostávám k vysvětlení názvu této úvahy jako nežádoucí příležitost. Té příležitosti se mi dostalo snahou o sledování světového i lokálního dění pomocí obráceného citátu Rene Descarta, tedy: jsem, existuji, a tedy myslím. A k myšlení je v těchto dnech hojně příležitostí. A ta nežádoucí? Ono shora sdělené rozhodně není pro nikoho z nás radostné, příjemné, žádoucí…

Pokud snad některý laskavý čtenář nabude dojmu, že se chlubím a chytračím, nechť se podívá na televizní zpravodajství…

Píše z Kanady pan Vladimír Cícha na neviditelnypes.lidovky.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 161 × | Prestiž Q1: 5,63

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top