Štítky článku: •  

Kolik je u nás vlastně politiků?

Stát se politikem je lákavá nabídka…

Stačí se jen zalíbit dostatečně velkému počtu lidí, jejichž zájem o veřejné dění většinou začíná bezplatnou svačinou u volebního stánku nebo návštěvou propagační akce, kde zrovna vystupuje jejich oblíbená celebrita a končí vhozením lístku do urny, přičemž se skládá pouze z těchto několika kroků, a otevřou se vám dveře výtahu, který vás bez větší námahy vyveze do nejvyšších pater vlivu a moci.

Naproti tomu v soukromém sektoru jsou jedinci obvykle nuceni vynaložit mnohem větší úsilí a investovat mnohem více času a prostředků, aby se do stejných pater dokázali dostat chůzí po schodech, kdy stejně jako v realitě na vás při chůzi po schodech čeká statisticky více pádů a dalších neblahostí, než pro člověka ve výtahu. Není proto překvapením, že se pokaždé před volbami náhle vyrojí tisíce spasitelů, kteří zpravila jakoby po zbytek roku zmizeli z povrchu zemského, aby se ucházeli právě o váš hlas a vyřešili za vás vaše palčivé problémy, které v mnoha případech způsobili jejich předchůdci, nebo dokonce oni sami.

Jen v naší zemi je aktuálně obsazeno 62 870 volených politických funkcí, do kterých v předchozích volbách kandidovalo téměř 240 000 lidí. Ačkoliv se toto číslo na první pohled zdá patrně nemyslitelné, je důležité si uvědomit, že většina z těchto politických postů patří těm, kteří se rozhodli spustit kotvy ve vodách komunální politiky. Pro představu, při posledních komunálních volbách v roce 2018 takto zakotvilo v 6 388 obcích celkem 61 892 zastupitelů, po zaokrouhlení má tak průměrné zastupitelstvo 10 členů, což už není nijak závratné číslo. Dalších 675 mandátů náleží krajským zastupitelstvům, po zaokrouhlení průměrně 52 zastupitelů na jeden kraj, 281 postů přísluší oběma komorám Parlamentu, do Bruselu jsme ve volbách poslali 21 europoslanců a v roce 2018 obhájil Miloš Zeman svou funkci jakožto první prezident zvolený v přímé volbě.

Průměrně je tak v České republice možno potkat jednoho voleného politika na každých 169 obyvatel, pro srovnání, na jednoho policistu, nebo lékaře jich připadá cca 260. Pokud bychom se přesunuli například do USA, museli bychom se nejdříve, při aktuálním počtu 518 782 osob ve volených funkcích, protlačit 632členným davem, přičemž ačkoliv je zde mnoho dalších, převážně úřednických funkcí, například šerifové, nebo valná část soudců, které v našem prostředí nejsou přímo volitelné, jsou přesto v těchto číslech započítány. Znovu se ale stejně jako u nás převážně jedná o funkce komunálního, nebo okrskového významu, což je poměrně zásadní, jelikož v poměru obcí k počtu obyvatel je mezi těmito zeměmi značný rozdíl.

Zatímco totiž v naší zemi se jich nachází kolem 6 300, ve mnohonásobně větších Spojených státech se toto číslo pohybuje kolem 19 500, na průměrnou českou obec tak připadá téměř 3× méně politiků. Pokud bychom ale započítávali jen mandáty, k nimž máme v našem prostředí alternativu, z 10 českých by tak v americkém prostředí narostl průměrný počet politiků na jednu obec na 14, nutno ovšem podotknout, že průměrné město zde evidentně nabývá mnohem větších rozměrů.

Nepochybně zde existují lidé, kteří by si přáli tato čísla různými způsoby výrazně snížit. Například já osobně, jakožto zastánce minimálního státu jsem toho názoru, že funkce obcí by mohly být z velké části zastávány soukromým sektorem. V případě existence minimálního státu by odpadla nutnost zřizovat tak rozsáhlé městské úřady jako je tomu nyní, jelikož i samosprávy musí naplnit požadavky, aktuálně byrokraticky přebujelého centrálního systému.

Ostatní služby, které nyní samosprávy poskytují, by dle mého názoru dokázali ve většině případů soukromníci zastávat stejně, s největší pravděpodobností i lépe. Podobná řešení jsou ale v dnešní době a i blízké budoucnosti, kdy byrokracie a moc státu narůstá a narůstat za potlesku většiny nadále bude, jen otázkou nedosažitelných teoretických úvah.

Vraťme se ale zpět do reality. Musím uznat, že samosprávy, přestože se jako ostatně všechny státní struktury nevyhnou nadměrné byrokracii a vlivu korupčního prostředí, jsou stále v porovnání s centrální správou, která jim mnohdy sama hází klacky pod nohy, mnohem efektivnější, což je ostatně charakteristické pro téměř každou decentralizovanou strukturu. Zastupitelé, pokud tedy nežijete v Hrčavě, mají většinou alespoň základní povědomí a mnohdy i osobní vztah k obci, kterou jim ve volbách do rukou vložili mimo jiné i jejich známí, špatné rozhodnutí tak dopadá nejen na jejich politickou kariéru, ale také na osobní život. Bezpochyby tak na ně působí mnohem více nátlaků, které je nutí postupovat alespoň částečně odpovědněji než nevolení úředníci, kteří jsou leckdy ještě úplatnější, nadto se jich ani není možno zbavit následující volební období.

Pokud je do vedení města navíc zvolen člověk, který má v úmyslu být skutečně ku prospěchu, je schopen svého cíle i přes byrokratické překážky přinejmenším částečně dosáhnout. Výborným, avšak kontroverzním příkladem takového člověka je starosta Pavel Novotný, který i přes své extravagantní a často nevhodné jednání dokázal v Řeporyjích vyřešit nejeden problém, který v ostatních částech Prahy stále není možno dostat pod kontrolu, na kterékoli vyšší úrovni politiky by však podobné chování bylo neodpustitelné. Jak jsem ale uvedl již na začátku, samosprávy mají pořád problémy charakteristické pro každou veřejnou instituci, a laciný populismus má i zde své podstatné místo, avšak snaha o změnu alespoň o něco méně připomíná boj s větrnými mlýny.

Ve vyšších patrech politiky je ale samotný počet volených mandátů dle mého názoru přiměřený, dalo by se říct, že odpovídá rozsahu pravomocí a zároveň je nutností pro zachování alespoň částečně rovnoměrného rozložení moci mezi zástupci mnoha různých společenských skupin, pro zachování demokratického procesu.

Mnohem důležitější jsou počty a vliv nevolených politických a diplomatických úředníků, nebo lobbistů různých zájmových a aktivistických skupin, kteří mají na vývoj naší legislativy poměrně zásadní vliv, alespoň z mého pohledu majoritně negativní. O těchto jedincích ale nejsou dostupné téměř žádné informace, a tak se o jejich počtech můžeme jen dohadovat, faktem ale zůstává, že vysoká politika a státní správa celkově nikdy nemůže být zcela průhledná, natož aby dokázala vyjít vstříc všem občanům, to dokáže nejlépe trh, proto se domnívám, že namísto pozastavování se nad počtem politiků bychom se spíše měli pozastavovat nad obsahem a objemem jejich rozhodnutí.

Posledním bodem, nad kterým bych se rád pozastavil, jsou finanční náklady našeho demokratického systému obecně. Nebudu vést polemiku o samotných mzdách volených zástupců, jelikož ty tvoří jen jejich marginální část a diskuse o nich je především záležitostí závisti. Ještě předtím, než je vůbec kandidát zvolen musí proběhnout po celé zemi volby, náklady za tak masivní akci dosáhly například při volbách v roce 2018 1 150 milionů korun. Dále každé straně náleží příspěvek na činnost, jehož výše se odvíjí od počtu držených mandátů, v roce 2019 stát stranám rozdal 520 milionů korun. Druhou nejnákladnější položkou na seznamu je provoz samotných institucí, konkrétně Kanceláře obou komor parlamentu, Úřad vlády a Kancelář prezidenta, náklady na provoz těchto institucí činily v roce 2019 3,3 miliardy korun.

Nejnákladnější položkou a zároveň jedinou položkou, kterou není možno plně spočítat, či vyhledat, je ale cena, kterou platíme za politická rozhodnutí svých a cizích zástupců a ta je na počtu politiků nezávislá, jediné, na čem finální suma záleží je obsah rozhodnutí a jich následné důsledky, bez ohledu na skutečnost, zda návrh pochází od diktátora, nebo 200členného parlamentu.

Mě osobně více, než aktuální počet politiků děsí stále narůstající počet zaměstnanců ve veřejném sektoru, který aktuálně zaměstnává téměř 1 milion lidí, stále bující byrokratický aparát, nebo ztenčující se osobní a ekonomické svobody.

Psal 9. 5. 2020 pan Petr Vrána na trade-off.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 220 × | Prestiž Q1: 8,96

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 9 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Vojtěch

Především má ČR mnohonásobně větší počet politických stran a hnutí než USA se svými červenými a modrými ...
A za druhé - zmiňovat v této souvislosti starostu Pavla Novotného, "... který i přes své extravagantní a často nevhodné jednání dokázal v Řeporyjích vyřešit nejeden problém ... " je vskutku netradiční. Možná ten člověk dokázal vyřešit nejeden problém, ale dvakrát tolik konfliktů vyvolal.

PeTaX

To není pravda. V USA je daleko více politických stran, než se domníváte. (Dokonce včetně komunistické - viz Angela Davis.) Ale Republikáni a Demokraté jsou dominantní.

Ad Řeporyjec:
V první řadě - zvolili si ho občané v řádných volbách a nepochybně ho znají lépe, než já nebo vy. Je to tedy jen a jen jejich věc.
A za druhé - nemám žádnou potřebu ho obhajovat, vadí mi jeho styl, ale je otázkou, kolik těch domnělých problémů vyrobila média.

Vojtěch

Ono se to liší stát od státu.
V září 2019 bylo 224 stran registrovaných na úrovni států (50 států + Washington D.C.) - viz
https://ballotpedia.org/List_of_political_parties_in_the_United_States
Vychází to tak na 6 až 12 stran na každý stát, viz
https://votesmart.org/political-parties/
Potom jsou ještě další strany
https://votesmart.org/political-parties/NA
včetně American Beer Drinker's Party, American Nazi Party, U.S. Marijuana Party ... a na této úrovni jsou i Workers World Party, Worker's Socialist Party, U.S. Pacifist Party, Socialist Party, Social Democrats, Libertarian Party, Labor Party, Democratic Socialists Party, Communist Party USA, Green Party ... těch je něco přes 50.
Ad Řeporyjec:
Uvidíme, zda obhájí svůj mandát v příštích volbách.

Vojtěch

Je tu drobná nepřesnost: " ... zvolili si ho občané v řádných volbách ..."
Řeporyje volili 11 členů zastupitelstva, nejvíc hlasů měl Pavel Novotný. Teprve zastupitelé zvolili starostu.
https://volby.cz/pls/kv2018/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=23&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=539635&xstrana=0&xstat=0&xodkaz=1

Na Slovensku mají přímou volbu starostů.

Proč v Česku neexistuje přímá volba a jaké by měla výhody a nevýhody
https://www.reflex.cz/prima-volba-starosty

Přímá volba starostů ve zkušenosti evropských zemí
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/60451/DPTX_2011_2_11230_0_355081_0_92763.pdf?sequence=1

Analýza možností zavedení přímé volby starostů v ČR
http://www.mvcr.cz/odk2/soubor/analyza-zavedeni-prime-volby-starostu-pdf.aspx

Osobně si myslím, že v Čechách by byli lidé schopni zvolit i Járu Cimrmana, viz "Petice: Ať je Cimrman největší Čech"
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nejv%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD_%C4%8Cech

Vojtěch

" ... zvolili si ho občané v řádných volbách ..."
s volební účastí 57,62%
https://volby.cz/pls/kv2018/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=539635&xstat=0&xvyber=0

PeTaX

A protože jste měl v souvislosti s jeho jménem patrně na mysli hlavně památník Vlasovcům v Řeporyjích, pak to je suverénní a nezadatelné právo každé obce postavit si památník tomu, koho uznají za památníku hodného a koho si chtějí připomínat.

Pokud to nevíte, tak v Řeporyjích měl hlavní stan generál Buňačenko a Řeporyje zcela nepochybně (když už nic jiného) osvobodili právě Vlasovci. Mají k tomu proto řeporyjci zatraceně dobrý důvod. Stejně tak, jako má Plzeň zatraceně dobrý důvod postavit památník generálu Pattonovi, či Brno generálu Malinovskému. A pokud jde o Prahu, pak Praha má svůj vlastní, těžko okecatelný důvod postavit pomník například generálu Koněvovi, když už teda zběsile přijel z Berlína a musel Prahu osvobozovat on, zatímco armáda generála Svobody byla uměle zadržována někde ve Slezsku a skončila pak nejdále někde u Prostějova. Případně aby ve Vitějovicích u Prachatic měli památník setkání pěti armád. Jistě není nejmenší důvod, aby socha gen. Pattona stála v Brně, či aby v Aši nadšeně hýkali nad sochou Žukova.

A dělat z každého toho pomníku mezinárodní diplomatickou roztržku je prostě pitomost non plus ultra (a hlavně vina „journalistů“) a s oficiální státní zahraniční politikou se to míjí o světelné roky. A popravdě, Rusům je prd do toho, kde na světě stojí jaký pomník. Jsou příliš sebestřední a urážliví.

Vojtěch

Možná kdyby Češi nebyli tolik zaujati obrazoborectvím ...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obrazoborectví
"Ničení, znesvěcování a odstraňování cizích obrazů a symbolů se v úzkém smyslu neoznačuje jako ikonoklasmus, ale jako kulturní barbarství či vandalismus. Bývá typický pro každou politickou moc, která se ujala moci násilím či silou."
---
a jak vidět, může to být i sametová revoluce, nikoliv jen hrubá síla ...

PeTaX

Možná...

Borsuk

I když to není podstatné...v tom obrazoborectví máme asi tradici, začali s tím už husité.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top