Štítky článku: •  

Katastrofa zvaná lockdown

Celý svět řeší jedinou otázku: jak opět nastartovat restrikcemi zpomalenou ekonomiku.

Většina států nejrůznějšího stupně ekonomické vyspělosti reagovala na pandemii covid-19 zásadními uzávěrami a odstávkami. Slovo „lockdown“ (plošná karanténa) se stalo běžnou součástí jazyka nejen v anglicky mluvících zemích. Nyní, aniž by pandemie byla u konce, státy řeší problém, co si počít s jejich ekonomickými důsledky.

Proč nesnižujeme daně?

Mezinárodní měnový fond shromáždil základní údaje o druhu a rozsahu finančních i nefinančních opatření v nejrůznějších státech světa. Afghánistán třeba přikročil k propuštění 5300 vězňů, aby omezil přenos infekce v nápravných zařízeních. Jiná opatření afghánské vlády jsou standardní — především zvýšení vládních výdajů různého druhu (hlavně do zdravotnictví) v celkové odhadované výši 2,9 procenta HDP za rok 2020.

Na opačném konci abecedy, v Zimbabwe, se také v rámci možností investuje do zdravotnictví. Vláda zároveň zvýšila platy veřejných zaměstnanců a penze o 50 procent, což ale při inflaci 785,5 procenta meziročně (ke květnu 2020) nezní přehnaně velkoryse. Ale ať už namátkou vybereme jakoukoli zemi, s výjimkou chudé Eritreje nebo válkou zmítaného Jemenu, všude se bojuje s následky „lockdownu“.

Velkorysá je Kanada, kde objem kombinované pomoci má dosáhnout masivní hodnoty patnácti procent hrubého domácího produktu. Dvě třetiny připadají na přímou pomoc domácnostem a firmám, zejména na mzdové dotace, platby zaměstnancům bez zaměstnaneckého nemocenského pojištění, úlevy na DPH a dětské přídavky. Spojené státy plánují stimul v celkové výši 11 procent HDP — rovněž velký kalibr.

Německo v březnu a v červnu schválilo dva balíčky v celkové hodnotě 8,9 procenta HDP. K tomu přistupuje velmi velkorysý program vládních záruk. Prostřednictvím nově vytvořeného stabilizačního fondu WSF (Wirtschaftsstabilisierungsfonds) a rozvojové banky KfW (původně Kreditanstalt für Wiederaufbau — Úvěrový ústav pro rekonstrukce) německá vláda poskytne veřejné záruky firmám v celkové výši nejméně 757 miliard eur, což je závratná částka 24 procent HDP. Kromě záruk se může jednat také o posílení akciového kapitálu firem se strategickým významem.

Všude vidíme podobná opatření: zvýšené vládní výdaje, zvyšování mezd, dotace, veřejné záruky… Na straně měnové politiky rovněž: všude se snižují úrokové sazby, případně se uplatňují jiné metody uvolnění měnové politiky. Vše směřuje k tomu, aby peněz bylo dost, aby ekonomika nestrádala nedostatkem likvidity, aby domácnosti měly na základní potřeby, aby firmy netrpěly nedostupností úvěrů.

Za úvahu spíše stojí to, co nikde nenajdeme: Proč země nepřikročí ke stimulaci ekonomiky masivním trvalým snížením daňových sazeb? Jistě, daňových úlev a odkladů najdeme nemálo. Nikde ale zatím vláda nemůže ohlásit „snížili jsme vám natrvalo plošně DPH nebo daně z příjmů, protože občané a firmy vědí nejlépe, co dělat s penězi“. Tedy vláda, která by považovala občany své země za moudřejší, než je ona sama. Všude se setkáváme se sebevědomými politiky a byrokraty, kteří všechno vědí nejlépe. Nebo alespoň mají ten pocit. Svoji roli hraje i chybně pochopená Keynesova teorie, ze které vyplývá, že zvýšení výdajů je pro stimulaci ekonomiky účinnější než snížení daní. („Daňový multiplikátor je nižší než multiplikátor státních výdajů. Chceme-li podpořit růst HDP, je proto účinnější politika vyšších státních výdajů než politika snižování daní“ — taková a další podobná moudra se lze dočíst v učebnicích.)

Nepochopená teorie

Víra v magickou roli výdajového multiplikátoru je skálopevná a neotřesitelná navzdory faktu, že za dlouhé desítky let nikdo nebyl schopen přesvědčivě vyčíslit jeho hodnotu. Nikdo ve skutečnosti neví, o kolik ekonomiku podpoří zvýšení výdajů o jednu korunu a jaký efekt by v tomto srovnání mělo snížení daňové zátěže stejným způsobem. Nedostatek faktických znalostí je nahrazen o to pevnější vírou.

Dále nikde nenajdeme obavy z inflace. Peněžní zásoba v české ekonomice vzrostla meziročně o 13 procent (v červnu 2020), v eurozóně o 12,6 procenta, v USA o 30 procent, v Kanadě o 19,5 procenta. Růst peněžní zásoby se již projevuje v cenách nemovitostí a do značné míry i akcií. Růst cen akcií asi vadí málokomu, ale co nemovitosti?

Centrální bankéři zůstávají v klidu, protože byty a domy jsou z výpočtů inflace vyloučeny. Jaké sociální důsledky však drahé bydlení může dlouhodobě mít, se teprve ukáže.

Mezitím v mnoha zemích roste nespokojenost mezi mladými, kteří si nemohou bydlení dovolit. Lze se divit, že roste i obliba extrémně levicových ideologií? Zamýšlel se někdo nad spojitostí nedávných násilností v amerických městech a faktem, že za posledních osm let inflace rezidenčních nemovitostí předstihovala CPI o 4,83 procenta ročně?

LN, 31. 8. 2020

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a.s., Robot Investment Calculator

Píše pan Pavel Kohout na neviditelnypes.lidovky.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 526 × | Prestiž Q1: 9,38

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

Jak nastartovat ekonomiku? zmenšením státu, snížením daní, liberalizací ekonomiky...a lidi si s tím už poradí. Jen jim instituce ( od místních úřadů po EU) nesmí házet klacky pod nohy.

PeTaX

Oni tyto rady pokládají za úchylnost neoliberálů.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top