Štítky článku: •  

Co se stalo s tou Amerikou, kterou jsem miloval?

V Americe mne nejvíce děsí úpadek odvahy. Konkrétně, většina tamních politiků se bojí kritizovat černochy, i když je zcela zřejmé, že mnoho ze svých dnešních problémů si černí spoluobčané způsobují sami, a co je horší, jsou k tomu vychováváni.

Mám na mysli například zvrácenou kulturu rapu nebo vymývání mozků v uličních ganzích o tom, co znamená být „cool“ v chování, řeči a oblékání. Ale co mne nejvíce znepokojuje, jsou projevy anti-bílého rasismu. Přesněji řečeno ani ne tak samotný fakt, ale tabu, které na něj bylo uvaleno. Jev byl zdokumentován v řadě knih, za nejlepší považuji dílo Colina Flahertyho „White Girls Bleed A Lot“: The Return of Racial Violance to America And How the Media Ignore It. Přitom každý, kdo se odváží byť jen naznačit, že američtí černoši jsou částečně zodpovědní za svoji nepříznivou pověst, je okamžitě označen za rasistu, postaven před soud.

Když bílý zahyne následkem policejního násilí, nejsou žádné protesty a rabovačky, které se rozšíří po celé zemi. Vzpomínám si velmi dobře na video z Dallasu před několika roky, kdy při policejním zákroku byl ležící muž přitlačen k zemi tak tvrdě, že zemřel. Místní deník Dallas Morning News napsal, že oběť, jistý Tony Timpa křičel a prosil o pomoc nejméně třicetkrát policisty, kteří na něm leželi a „připíchli“ jeho krk, ramena a kolena k silnici. „Zabijete mě!,“ opětovně křičel. Když ztratil vědomí, spoutali ho, aniž se někdo obtěžoval přezkoušet jeho dech a puls. Než přijela ambulance, byl Tony Timpa mrtev. Žádné celostátní demonstrace a bouře se po této smutné události nekonaly…

Každé neúměrné policejní násilí na občanech je odsouzeníhodné a trestné. All Lives Matter. Ale černoši jej dokáží mnohem lépe politicky využít s pomocí elity Demokratické strany a organisací jako jsou Antifa a Black Lives Matter. Jak řekl velký černošský ekonom Walter Williams: „Vždy jsou jiní prospěcháři z rasových potyček a sporů. Tyto incidenty jsou zneužity politiky a aktivisty, kteří se snaží šířit víru mezi liberály, že diskriminace a útisk jsou jedinými hnacími silami žalostného údělu černých spoluobčanů.“

Každému, kdo žil ve Spojených státech, je zřejmé, že černoši jsou často strůjci vlastní mizérie. V New Yorku, tavícím kotli všech ras, jsem se setkal s nedávno přistěhovavšími Afričany, kteří mi mnohokrát řekli, že černí Američané mají příležitosti, které by v Africe neměli, a že je, přivandrovalce, nemají rádi, protože uspěli v Americe lépe nežli oni, kteří se tam narodili. Závidí rovněž asijským přistěhovalcům, protože bohatnou zásluhou své pracovitost a podnikavosti, dvou vlastností, které většině domorodých černochů chybí. V tom je dračí sémě budoucnosti. Vzpomeňme si na bouře proti Asijcům, které zažilo Los Angeles v roce 1992. Nicméně nejsilnější a nejčastější projevy rasismu v USA jsou a budou proti bělochům, zejména ze strany politicky činných černochů.

Sdělovací prostředky rozdmychávají výbušnou situaci neustálý opakováním, že „černý hněv je legitimní“. Tím vlastně ospravedlňují násilí a rabování. Jestliže hněv černých je oprávněný a jestliže „bílá privilej“ jsou skutečné, pak je zcela „pochopitelné“, že tento „hněv“ někdy „překypí“ a vede k „politováníhodným výstřelkům.“

Stejný signál slabosti a poddajnosti vysílají snímky policistů, kteří před černými demonstranty pokleknou. I když toto gesto může být pokládáno za výraz soucitu a možná omluvy, černoši si to vyloží po svém jako znamení kapitulace, což je velice nebezpečné, neboť to může být povzbuzením k dalším a větším výtržnostem.

Co se týče policejního rasismu, který vede k většímu počtu mrtvých černochů, statistika to nedokazuje. Heather Mac Donald z Manhattanského výzkumného institutu zjistila na základě údajů New Yorské policie, že její příslušníci zastřelili v roce 2019 devět neozbrojených černochů a devatenáct neozbrojených bělochů. To ale nedává americké policii rozhřešení. Je pravda, že v jejích řadách je hodně rasistů a násilníků. Ano, bylo by žádoucí, aby muži zákona byli lépe vychováváni, vycvičeni a řízeni, ale ne finančně přiškrceni a propouštěni, jak se to děje v některých amerických městech a státech. Tito strážci veřejného pořádku představují „tenkou modrou linii“, která chrání společnost proti zločincům. New York a New Jersey jsou odstrašujícím příkladem, co se stane, když ta modrá linie hyne na úbytě.

Příručka Antifa hlásá, že bílí a obzvláště muži v plném věku jsou „největším zlem jaké kdy lidstvo znalo… Aby mohla vzniknout kultura snášenlivosti „bílá síla musí být svržena. Chce to zaplnit zemi barevnými imigranty a omezit růst bílé populace tím, že se jejich ženám usnadní potraty… a pomocí medií vytvořit představu, že bílá bezdětná rodina je sexy a cool. Jakmile počet bílých klesne pod třicet procent všeho obyvatelstva, může být tato menšina odstraněna.“

Bod, odkud není návratu, byl dosažen: umírá víc bílých Američanů, než se rodí. Až dnešní bílá batolata dorostou v muže a ženy, budou žít v Americe, kde celkový počet bělochů klesne pod padesát procent ze současných šedesáti čtyř procent. V letech 2010–2019 ubylo 79 000 bílých obyvatel, zatímco přibylo 9 829 000 Hispánců, 4 145 000 Asijců a 3 134 000 černochů.

Bílí Američané nemají vůdce, a proto se mohou těžko bránit. Demokraté se spojili s rabovači a Republikáni neudělali nic pro obnovení veřejného pořádku a pro ochranu soukromého majetku. Běloši jsou bezbranní a vydáni na milost či nemilost kritické rasové teorii, která jim naočkovává pocit viny a hanby. Výsledkem je, že bílá většina ztrácí důvěru v sama sebe a cítí se bezbranná vůči černému násilí.

A navíc zrazená. Tisíce obchodů bylo zničeno a rozkradeno, mnoho lidí bylo zraněno, pomníky slavných bílých státníků byly zničeny. Ale Demokraté, media a bílé liberální elity svádějí odpovědnost za rozbíjení a loupení v amerických městech na rasismus bílých Američanů.

Bílí ustupují na všech frontách. Univerzity ruší výuku anglické gramatiky, protože černí ji nechápou. Ze středních škol vycházejí černí absolventi, kteří neumí číst a psát. Kongres nedělá nic, jedna strana neutralizuje druhou a obě jsou placeny Wall Streetem, zbrojaři, olejáři a velkými korporacemi. Místní správy se podrobují požadavkům výtržníků nebo stojí stranou. Policie je záměrně oslabována finančně i početně. V nočních ulicích číhá nebezpečí a vládne strach.

V konečné analýze dnešní Amerika se jeví jako názorný příklad, jak se rozpadá funkční společnost a začíná anarchie.

President Donald Trump prohlašuje:

„Jsme živými svědky nelítostné kampaně zaměřené k vymazání naší historie, k zostuzení našich hrdinů, k vymazání našich hodnot a k indoktrinaci našich dětí. Vztekem ovládané davy svrhávají sochy našich zakladatelů, zohavují naše nejsvětější památníky a rozpoutávají vlny násilnických zločinů v našich městech.“

Jakkoli se může tento výrok zdát za vlasy přitažený, vše naznačuje, že United States of Anarchy upadají do černé tyranie.

Co se stalo s tou Amerikou, kterou jsem miloval?!

Píše pan Jan Vítek na zvedavec.org

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 348 × | Prestiž Q2: 10,06

+34 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

Je to promyšlené, je to plánované je to podle not frankfurtské školy.

PeTaX

Člověk se snaží nedůvěřovat konspiračním teoriím, ale Frankfurtská škola a čtvrtá socialistická internacionála asi nebudou jen teorie.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top