Štítky článku: •  

Možný důvod krize

René Fuchslocher ve FreieWelt se snaží identifikovat příčiny argentinského dlouhodobého ekonomického propadu nebo se už může jednat o neřešitelnou systémovou krizi.

Mezi roky 1850 a 1900 Argentina byla s 5 % šampionem v ekonomickém růstu ve světovém kontextu kolem 1 %. Země nebyla pouze agrární, ale i průmyslovou mocností, tempo průmyslového růstu převyšovalo agrární růstové tempo. V roce 1889 na světové výstavě v Paříži vynikal argentinský průmyslový pavilon nad ostatními. Dnes jsou Argentina, spolu s Venezuelou, považovány za jedny z nejhůř fungujících ekonomik na světě.

  Podle chilsko-argentinsko-maďarského profesora Gabriela Berczelyho kořeny dnešní krize pramení v imigračním tsunami v letech 1880–1910. Do 2milionové Argentiny přišlo 2,5 milionu imigrantů, nově příchozí vytvořili mocnou městskou střední třídu, která předtím neexistovala, způsobilo to silné napětí v politickém a ekonomickém systému země. Sociální a hospodářské snahy této nové městské vrstvy šly mimo hospodářské možnosti země. Úplně opačně než tomu bylo v USA, do 65 milionové země se solidní kulturou a sociálně rozvinutou společností, přišlo v tomto období stejné množství lidí jako do Argentiny a vesměs kolonizovali málo obydlené oblasti na západě. Imigrace v tomto množství nemohla v USA narušit sociální rovnováhu.

  Nová argentinská střední třída dovedla v roce 1916 k moci prezidenta Hipólito Yrigoyena, ten pod tlakem imigračních mas začal praktikovat sociální a hospodářské reformy, šlo hlavně o distribuci blahobytu politikou subvencí, prezident praktikoval protekcionismus, silný sociální stát, došlo k velkému nárůstu pracovních míst ve veřejném sektoru. Následkem byla vysoká inflace a zadlužení státu.

Perón udělal z kultury sociálního státu národní ideologii, v jeho rétorice byl světový imperialismus zodpovědný za všechny argentinské choroby, argentinská politika se ohání právy země bez vlastní odpovídající zodpovědnosti. Carlos Menem byl jediným prezidentem, který se pokoušel otevřít argentinský trh, ale doprovázel to politikou enormních výdajů Perónova stylu, nemohl tedy uspět. Pak přišli Kirchnerovci, kteří se považují za perónisty, ale politicky jsou velmi na levici, nejdřív Nestor, pak Kristína a nyní jejich syn Máximo, který je považován za prezidentského kandidáta. Současný prezident Fernández řekl, že doufá, že Máximo Kirchner se stane příštím prezidentem. Minulá vláda prezidenta Mauricia Macri — od svých soupeřů označována jako neoliberální — měla možnost odstavit perónistickou klientelu, neodvážila se toho a ekonomicky též neuspěla.

  Koronavirová krize nepřinesla nic nového, jenom krizi trochu urychlila a vyostřila, jasně se ukázaly rozpory v modelu Kirchner, nikdy nebylo jasné, zdali se vládě s tímto modelem podaří oživit ekonomiku nebo se pokusí o životaschopnější kapitalismus symbiózou perónismu s výrobními silami. Imaginární úprk dopředu spočívá v tom, že se zahraniční dluhy nebudou platit, minulý prosinec to na nějakou dobu schválil prezidentovi Fernándezovi Mezinárodní měnový fond, aby země mohla ještě nějakou krátkou dobu přežít.

I v této situaci je země vystavena konstantní silné imigraci, především z nejchudších zemí kontinentu. Na druhé straně ze země emigrují odborníci do zahraničí, především do USA a Evropy.  

Píše pan Libor Číhal na meras.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 247 × | Prestiž Q1: 9,09

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

Jenom další důkaz jak levičácké zásahy do ekonomiky vedou k jejímu úpadku. Oproti tomu uvolnění restrikcí, ke kterým v sousedním Chile došlo za Pinocheta, nastartovalo chilskou ekonomiku.

PeTaX

A když jsem na sociální síťce vyhodil do fóra otázku: „Proč země nepřikročí ke stimulaci ekonomiky masivním trvalým snížením daňových sazeb?“, odpoví vám na to nějaký lefičácký pablb: „Že ekonomice pomůže snížení daňových sazeb je mýtus neoliberálů. Neplatí to v globální ekonomice, kde odchází zisky velkokapitálu do zahraničí. Podporuje se tím jen zahraniční zisk. Pro nás to nic nepřináší. Snížení daňových sazeb má význam v uzavřeném státě, kde se tímto vzniklé úspory promítnou do investic. Musela by být vícestupňová sazba.“. To by je člověk zabil.

Vojtěch

Co řeknete na "fiskálně devastační zločin snížení daně z příjmu fyzických osob na 15%."?
zde:
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2020/09/03/nezrejmeba-nezname-dusledky-danoveho-silenstvi-se-superhrubou-mzdou/

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top