Štítky článku: •  

EU je elitní klub? Spíš sekta!

Dnes je každý, kdo kritizuje EU, pranýřován, že nevěří v evropskou myšlenku. Ale pokud je nějaký vztah založen jen na dogmatu, že to tak má být, a nediskutuje se, je to špatně.

Ekonomka Hana Lipovská v rozhovoru pro server Kupredudominulosti.cz hovořila mimo jiné o koronakrizi. Ta podle ní ukázala, že lze udělat všechno — například zrušit schengenský prostor a uzavřít hranice. Řeč byla i o euru a padla i ostrá slova o Evropské unii.

Lipovská v rozhovoru rozebírala situaci, zda nás může Evropská unie donutit k tomu přijmout euro, když jsme k tomu povinni podle smluvních závazků. Podle jejích slov existují právní názory, které tvrdí, že nemůže.

„Ale já myslím, že nám v tom nedávno velmi silně pomohl německý Ústavní soud v Karlsruhe, který jednoznačně řekl: My nebudeme poslouchat to, co říká Evropská centrální banka, protože Evropský soudní dvůr a velká EU porušují své vlastní zákony a normy. A my přece, jako strážci práva, tím, že máme v naší legislativě unijní zákony, které jsou dokonce nadřazeny naší legislativě, nemůžeme jednat proti těmto zákonům. A když Unie proti svým zákonům jedná, my tak jednat nesmíme. Soud najednou řekl: Nechť Evropská centrální banka do tří měsíců zjedná nápravu a přestane porušovat unijní práva. To je absolutní průlom, kdy najednou jedna země si dovolila říct: Vy to tam nahoře děláte špatně, a my to dělat nebudeme. Tahle neposlušnost je fantastickým precedentem, který nám může nesmírně pomoci dále; nikde není psáno, že smlouva, ke které se přistoupilo, je smlouva neměnná,“ poznamenala Lipovská.

Ekonom nemá chtít svět změnit, ale má ho chtít pochopit. Napadlo mě několik věcí, které by bylo krásné zrušit. Ráda ruším a škrtám.

Dle jejích slov bychom se měli přestat na Unii dívat jako na něco morálně nadřazeného, ale přemýšlet nad ní jako nad rozmazleným, nevychovaným frackem, kterého musíme vychovávat, aby z pubertálního klacka nevyrostl dospělý klacek.

Stojí nám však EU za převýchovu? „V eurozóně nejsme, to nám za úsilí nestojí. A Unie nám za to stojí, nebo nestojí? Mně osobně ne. Ale já nemůžu prosazovat svůj názor pro 10,6 milionu občanů ČR. Takže stojí nám za to, nebo ne, stále znovu si začínat s týmž alkoholikem, feťákem, nevěrníkem, karbaníkem nebo s týmž gamblerem?“ uvedla Lipovská, podle níž bychom toto měli rozhodnout sami jako celek. Nikoliv jednotlivci. Ona sama tak vidí jedinou možnost v referendu.

A právě proto, podle ní, byla koronavirová krize užitečná, neboť se ukázalo, že lze naprosto všechno. „Vzpomeňme si, jak probíhala a nabíhala jednotlivá opatření, tak se říkalo: Tohle nikdy neudělají, přece nemohou zavřít kostely, nemohou zavřít školy. A ubývaly a ubývaly možnosti svobody, až jsme málem skončili u zákazu vycházení, byť to u nás nebylo tak striktní, jako v jiných zemích. Ukázalo se, že najednou lze bez požehnání Evropské komise zrušit Schengen. Šlo to, hranice šly zavřít,“ zdůvodnila Lipovská.

Zároveň apelovala na to, že je nesmysl obehnat ČR zdí, tvářit se, že jsme ostrov a že kolem nic neexistuje. „Potřebujeme spolupráci, ne jako frázi, ale jako realitu, v rámci Evropy a světa, samozřejmě že ano, ale tato spolupráce nesmí být vynucená, a musí být funkční. Nepotřebujeme být členem Unie jako v takovém manželském vztahu, kdy je jeden permanentně využíván a zneužíván druhým, nechci říct přímo znásilňován. My chceme mít vztah založen na opravdové lásce, přátelství nebo na opravdovém kamarádství,“ dodala.

„Vidím jako hlavního viníka toho, kdo udělal ze slov trh a kapitalismus sprosté slovo. Dalo by se říci, že sprosté slovo z toho udělal kapitál. Já raději říkám velkokapitál. Nikoli Marxův kapitál, ten k tomu jen na­po­mo­hl, ale kapitál so­ci­a­lis­tic­ký, ne­na­žra­nost­ní kapitál.“

Ona sama v EU nevěří.

„Protože to, že něco trvá 40, 50, 70 let, nic neznamená. Existovaly věci, které trvaly 300, 500 let, a nic to neznamenalo. Já věřím ve spolupráci, v to, že se vzájemně můžeme potřebovat. Ale ve chvíli, kdy se vzájemně potřebujeme, ale nejsem v tomto úzkém svazku, tak to najednou není založeno na využívání, ale na vzájemném prospěchu. Jestli je něco krásného na obchodu, na směně, tak to, čemu trochu kostrbatě říkáme »dvojí shoda potřeb« Jinými slovy, musí se najít dva lidé, kteří se vzájemně potřebují, ale je to ad hoc. Jenom to, že můj řezník umí rozbourat prase, a pak prodávat kotlety, a že já umím, dejme tomu, šít, přece neznamená, že si tohoto řezníka vezmu. Protože já také potřebuju chleba, víno nebo benzín, a budu si kvůli tomu zároveň brát pekaře, s odpuštěním spát s vinařem, nebo si takto vytvořím velmi úzký friendship s majitelem benzínové pumpy? Jaký by to dávalo smysl? Žádný. Jinými slovy, je možné spolupracovat, žít vedle sebe, pomáhat si, využívat toho, co umíme, ale nemusím kvůli tomu nikomu dát klíče od své domácnosti. Ty mám jenom pro své úplně nejbližší,“ podotkla Lipovská, která by hlasovala pro vystoupení z EU.

Dál se tak do Evropské unie obouvala. Podle ní Unie dnes není tím elitním klubem, za který se vydává, ale stává se sektou. „A opustit sektu je, jak všichni víme, takřka nemožné,“ sdělila. A znovu zdůraznila, že chce spolupráci suverénních ekonomik v rámci suverénní Evropy, ne vazalské Evropské unie.

Tahle neposlušnost je fan­tas­tic­kým precedentem, který nám může nesmírně pomoci dále, nikde není psáno, že smlouva, ke které se přistoupilo, je smlou­va neměnná. V každé normální smlouvě máme jasně dáno, že je-li uzavřena za neznalosti, nápadně ne­vý­hod­ných pod­mí­nek, nebo se podmínky silně změní, tak v tu chvíli sa­mo­zřej­mě jsou příslušná opatření ne­plat­ná nebo ne­u­plat­ni­tel­ná.

Závěrem se pak Lipovská vyjádřila k tomu, jak vidí vývoj Evropy za 5, 10 let.

„Pět let je relativně krátká doba. V určitou chvíli se to stejně zastaví, a systém si najde cestu k normálnu. Teď nemluvím o normalizaci ve smyslu 70. let, ale o nápravě toho, co nefunguje. Když připoutáte Prométhea ke skále, tak se v tomto případě stejně odpoutá. Jde jen o to, že čím déle to bude trvat, tím nákladnější to bude, tím horší bude náprava, budeme mít více podlitin, a tím horší tvar bude mít při transformaci křivka »J«,“ sdělila.

„Místo toho můžeme jednat, využít příležitosti, že jsme nyní mohli hodně věcí přehodnotit, rozmyslet, a uvědomili jsme si, že není nutné, aby se naši vládci v uvozovkách setkávali každý týden v Bruselu. Když nebyli v tak úzkém kontaktu, a bavili se přes Skype, tak jsme pochopili, že se zas tak nezbytně nutně vzájemně nepotřebují. A také ztratili benefit z toho, že se potkávají na recepcích a že jsou důležití. Uvědomili jsme si, že reálný problém se řeší tady doma. Když došlo ke skutečnému hmatatelnému problému v podobě nehmatatelného neviditelného nepřítele, tak se ukázalo, že hranice končí tam, kde už vám nikdo nedá roušku, naopak vám ji dokonce možná odcizí, nechci říci, že přímo ukradne. A čím dříve si to uvědomíme, tím lépe pro nás,“ uzavřela.

Abstrakt via parlamentnilisty.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 287 × | Prestiž Q1: 13,27

+27 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

5 let může být hodně a může se stát mnohé. Dějiny se urychlují a změny nemívají charakter lineární ale exponenciální.
Nesouhlasím s názorem, že klid a mír jr tou nejvyšší hodnotou. Takto bychom už dávno zanikli.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top