Přitom ani nejhorlivější bojovníci za pokrok nevidí nic špatného v konzervování potravin nebo památek, tedy v jejich úpravě pro dlouhodobé uchování. A přesně o to jde v konzervativní politice: o uchování hodnot, které se ve společnosti dlouhodobě osvědčily a které opustit by jí způsobilo nenávratnou škodu.

Tak třeba manželství a rodina: máme se jich zříci jen proto, že existují už tisíce let a nemohou se chlubit svou novostí a pokrokovostí? Právě naopak: to, že dobře slouží tak dlouho, je nejlepším důvodem pro jejich zachování. Nebo Pythagorova věta o čtvercích nad stranami pravoúhlého trojúhelníka — je snad zastaralá a překonaná jen proto, že ji známe už dvě a půl tisíciletí? Opustíme starou poučku jen proto, že už dávno nikoho nevzrušuje tak jako čerstvé objevy?

Horliví prosazovatelé pokroku neboli progresivisté by nejraději odbourali všechno, co nám zanechaly předchozí generace: náboženství, zkušenosti, zvyky, tradice, morálku, „stereotypy“. Rádi by všem vnutili své nejnovější výmysly a pořádky. G. K. Chesterton to vyjádřil moudře i vtipně: Nikdy neodstraňujte plot, pokud nezjistíte, proč byl původně postaven. Pohrdat moudrostí a zkušenostmi předků je projevem nezralosti a pýchy, která, jak známo, předchází pád.

Ne všechno, co je nové, je nutně také dobré. Dalo by se uvést nesčetně příkladů, ale za všechny aspoň jeden: Od 50. let 20. století do začátku 60. let 20. st. byl ve 46 státech používán jako uklidňující a uspávací látka nový lék thalidomid (pod obchodním názvem Contergan). Lékaři i pacienti si účinnost této novinky pochvalovali, dokud se nezačaly v nebývalé míře rodit znetvořené děti. Teprve v listopadu 1961 byla prokázána souvislost s užíváním tohoto léku těhotnými ženami a lék byl stažen z prodeje. 17 000 dětí však už bylo nenávratně poškozeno chybějícími údy — tzv. conterganové děti.

Někdy se škodlivost vychvalované novinky projeví až v následující generaci, někdy až ve třetím nebo čtvrtém pokolení, tedy o století později. Proto je dobré přistupovat k novinkám obezřetně a neodhazovat překotně všechno dřívější jako „překonané“. Elektřina se nám jeví jako úžasný pokrok, dokud nedojde k rozsáhlému a dlouhodobému výpadku dodávky v rozvodné síti. Pak ještě rádi vezmeme za vděk staromódními svíčkami či petrolejkami. Proto prozíravý (i to je jeden z rysů konzervatismu) člověk, třebaže rád využívá všech moderních elektrických přístrojů, vždycky má ještě nouzovou zásobu svíček, zápalek, konzerv, pitné vody a hotovosti. Být konzervativní neznamená být nepřítelem novinek, ale nevydat se jim bláhově na milost a nemilost. Všechno zkoumejte, dobrého se držte, praví stará moudrá rada. Klidně by to mohlo být i heslo konzervativců.

Autor je členem Konzervativní strany.

Píše pan Pavel Mareš na konzervativninoviny.cz