Štítky článku: •  

Problémy České tranzice

Tranzicí můžeme označit bod zlomu, nebo mutace matérie. Okrajově se dotknu tranzice Československé z let 1989/1990, ale cílem stati bude predikovat tranzici, která nastane v blízkých měsících.

Historik Jan Civín jde ve své analýze stavu těsně před rokem 1989 tak daleko, že nalézá, že už vůbec ani nešlo o režim totalitní, ale za použití typologie Juana J. Linze a Alfreda Stepana jej posuzuje jen jako rigidní či „zamrzlý” posttotalitní režim.

Podle stejné typologie ovšem můžeme dnešní stav demokratického pluralismu v Česku jednoznačně posoudit úplně stejně: jako rigidní či „zamrzlý” posttotalitní režim.

Metody se totiž nezměnily, jen zkratky, jména a slovníky.

Stát nadále zvyšuje dozor nad občany a dále omezuje téměř všechny kontrolní mechanismy dozoru nad občany a neprochází žádným vývojem (srov. Linz – Stepan 1996: str. 42). Silně vykazuje geriatrické sklony, není schopen pružně reagovat na změněné podmínky, nedokáže vyměnit vedení ani jednat s oponenty.

Rigiditu tehdejšího režimu symbolizovala Komunistická strana. Dnešní rigiditu symbolizuje 5 – 6 politických stran, ale výsledek je ve většině ohledů stejný. Pokud použijeme typologie Herberta Kitschelta můžeme označit současný režim maximálně za specifickou kombinaci režimu byrokraticko-autoritářského, s režimem patrimoniálním. Patrimoniální režimy se vyznačují striktní hierarchicko-osobní závislostí mezi vůdci a jejich stoupenci, což se promítá do vzniku patronážních a klientelistických vazeb. Byrokraticko-autoritářské režimy zbudováním masivních byrokratických struktur výkonu a vynucování státní moci.

Jan Civín uvádí: „Konec starého režimu nikdy nepřichází neohlášen. Vždy jej podle Adama Przeworského avizují určité signály: např. úmrtí vůdce bez vyřešeného nástupnictví, ekonomická krize, masová nespokojenost, zahraniční tlak na reformy anebo pouhá „šeptanda”, že se nějaký převrat chystá.“ (srov. Dvořáková – Kunc 1994: str. 60).

Závěr číslo 1: Jestliže se podle výše uvedených argumentů docela rychle schyluje k další tranzici, je třeba mít daleko lépe promyšleno, co chceme, než co nechceme. Co nechceme, to ví každý žvanil v hospodě. Co chceme, musí vymyslet nespokojení lidé. A hodně bych věřil mladým a vzdělaným.

Včas, před tranzicí. V tom jsme v osmdesátém devátém ohavně zklamali. Nebo spíše byli velmi naivními a lehkomyslnými.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 991 × | Prestiž Q1: 11,63

+18 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top