Štítky článku: •  

Pád modrého ptáka 2/3

Obvykle v tomto cyklu nezveřejňujeme (většinou nelichotivé) obrázky naší současné domácí politiky. Dnes ale učiníme výjimku. Důvod k tomu dal Petr Štěpánek a jeho kniha Pád modrého ptáka.

Nečas ODS? aneb S Nečasem na konečnou

23. 10. 2012

Za dob Václava Klause se o ODS říkalo, že je to strana jednoho muže. Klaus samozřejmě byl a je dominantní osobnost, nicméně pamětníci si jistě vzpomenou, jak neúnavně objížděl republiku, setkával se s občany i členy vlastní strany a každou chvíli vytahoval notes, do které si dělal poznámky. Není mi známo, že by Petr Nečas měl podobný notes, a i kdyby měl, nebyl by mu asi nic platný, protože mezi lidi moc nepřijde. Jestli někdy byla ODS stranou jednoho muže, který se o ničem neradí ani s členskou základnou své vlastní strany, ani s vlastním poslaneckým klubem, tak je to právě teď. Ostatně Nečasovo svolání volebního kongresu v šibeničním termínu, kdy se žádná seriózní diskuse o personálních ani programových otázkách prostě nedá stihnout, mluví za všechno.

Mirek Topolánek, ať byl, jaký byl, vedl svoji vládu pevnou rukou a měl respekt u svých ministrů i koaličních partnerů. Za Nečase je to s respektem jinak. Jenže ono se není co divit. Nečas řekne rezolutní ne, bouchne do stolu, a pak se pod ten stůl schová, slevuje a slevuje, až dělá pravý opak. Kurs určuje Topka, ODS platí účet.

Klaus ani Topolánek se nikdy neodvážili otevřeně si najmenovat osoby, jež si přejí za místopředsedy. Nečas to v roce 2010 udělal a kongres mu jeho přání splnil. A jak to dopadlo? O Mirce Němcové po dvou letech nevěděli ani někteří delegáti následujícího kongresu, že je první místopředsedkyní, kteroužto trapárnu s jízlivostí sobě vlastní zaznamenala Česká televize v magazínu 168 hodin. Pavel Drobil a Pavel Blažek jsou v regionech stejně neviditelní jako Nečas, ProMoPrem stižený Saša Vondra se ve vládě drží jen silou Nečasovy vůle a Pospíšila Nečas z vlády vyrazil, dokonce na hodinu, aby si pak po volbách — proč mne jenom napadá slůvko chucpe? — připsal zásluhu za jeho volební úspěch v Plzni.

Když chtěl Petr Tluchoř prostřednictvím Kristýny Kočí odpreparovat z vládní koalice Bártovu ABL alias Věci veřejné, využil toho Nečas k jeho odstranění z postu předsedy poslaneckého klubu ODS. A aby to bylo ještě barvitější, v předvečer volby vedení klubu slíbil Tluchořovi podporu, aby mu pak druhý den nalil na hlavu kýbl pomyjí. O rok později však Nečas učinil prakticky totéž, co zamýšlel Tluchoř, pouze prostřednictvím Karolíny Peake.

Za Tluchořem se musel záhy poroučet další Středočech Ivan Fuksa, po dlouhé době dobrý ministr zemědělství. To vše jen proto, aby Nečas oslabil Tluchoře a skrze Petra Bendla posílil svoji pozici ve středních Čechách.

Totéž se v bleděmodrém odehrálo na jihu Čech. Na post ministra průmyslu a obchodu Nečas povolal anesteziologa (!) Martina Kubu, což pro Michala Doktora byla taková darda, že se raději z ODS poroučel. Nyní aktuálně Doktorova formace Jihočeši 2012 v krajských volbách pokořila Kubovu jihočeskou ODS. Ale Nečas má ve vládě svého „spojence“. Leč možná jen do času. Ambiciózní prodloužená ruka hlubockého knížete již pošilhává po křesle nejvyšším.

Stejného rodu je i výměna Pospíšila za Blažka na postu ministra spravedlnosti. Všechny tyhle rošády mají jedno společné: Nikdy nejde primárně o dobro pro Česko, pro vládu či pro ODS, vždy jde jen a jen o upevnění Nečasova mocenského postavení dovnitř ODS.

Petr Nečas byl místopředsedou ODS za Klause i za Topolánka. Mohl leccos okouknout. Byl dobrým místopředsedou. Jenže ono, bohužel, platí i to, že to, že někdo byl dobrou dvojkou či trojkou, ještě neznamená, že bude dobrou jedničkou. Každý zkrátka někde máme strop svých možností. Nyní ODS na čele s Petrem Nečasem na celé čáře projela krajské i senátní volby. Pan předseda už také odhalil jednoho z viníků: jsou jím rebelové a jimi způsobená nejednota. Prý se musíme semknout.

Okolo Nečase? Na cestu na konečnou? Jsem zakládající člen ODS. Proč mám neodbytný pocit, že si ze mě někdo dělá srandu?


ODS dvě zastávky před konečnou

26. 2. 2013

Člověku, který s ODS spojil své politické osudy, se to nepíše lehce, ale ještě horší by bylo zavírat před realitou oči. ODS jde od porážky k porážce a žádné světýlko, natož světlo na konci tunelu nevidět. Pokud si někdo myslel, že klesání, jež strana nastoupila ke konci Topolánkovy éry, vybere ostrou zatáčkou s novým řidičem Petrem Nečasem, posazeným za volant navíc nepříliš standardním způsobem, realita jej krutě vyvádí z omylu.

ODS utrpěla v roce 2010 vítěznou nevýhru, po které Nečas sestavil „nejsilnější“ vládu v dosavadní novodobé české historii. Sto osmnáct vládních poslanců neměl k dispozici ještě žádný premiér. Způsob, jakým Nečas tento potenciál prohospodařil, vejde do dějin. Jistě, s Kalouskem či s Bártou to není jednoduché, nicméně v které koalici to jednoduchéje?

Nečasovi se pár věcí podařilo. Prosadil důchodovou reformu či církevní restituce. Jenže i tyhle pozitivní kroky mají svá ale. Protlačit takovéhle zásadní normy, jež mají celospolečenský, ba přímo historický rozměr, většinou jednoho hlasu je vždycky špatně a obvykle se to nakonec vymstí. Nota bene, když výslednou podobu příslušných zákonů kritizuje nejen opozice, nýbrž i mnozí přívrženci vládního tábora.

Jistě, hledat celospolečenský konsensus s politickými hochštaplery typu Sobotky či Zaorálka, kteří ve své tragické omezenosti vůbec netuší, že díl historické zodpovědnosti za správu země nese i opozice, a tudíž je povinna ujít k tolik potřebnému kompromisu i svůj díl cesty, je takřka nemožné, ale na výsledku to nic nemění. A když tedy neexistuje elementární shoda s opozicí, neboť jejím jediným programem je „čím hůř, tím líp“, je třeba mít na své straně veřejnost či alespoň její podstatnou část. I tohle ovšem Petr Nečas zanedbal.

Výsledkem je tragédie, ve které Nečas tlačí zásadní normy za cenu destrukce vlastní politické strany. Říkává se: Operace se zdařila, pacient zemřel. Ale to pro tento případ není přesné. Nabízí se spíš tato varianta: Operace se zdařila, leč hrozí recidiva, neboť během zákroku zemřel operatér.

Žádná politická strana nemůže být úspěšná, nemá-li v čele důvěryhodného a naději vzbuzujícího lídra. Je mi to líto, ale Petr Nečas jím není. Dostal svoji příležitost, leč promarnil ji. Býval dobrým místopředsedou, možná i ministrem, jenže to je asi jeho strop. A tak mu nezbývá než se v čele ODS držet zuby nehty za cenu různých vnitrostranických intrik, kongresových manipulací a lidských podrazů. Představa, že Nečas povede ODS i do příštích sněmovních voleb je děsuplná. Jenže kdo na jeho místo?

Miláček médií Jiří Pospíšil? Svatouškovská etuda, kterou za asistence Medy Mládkové předvedl v Show Jana Krause, z níž celá ODS i všichni ostatní straničtí kolegové odešli znectěni, zatímco Jiří se jen mlčky uculoval, budiž pro všechny pravověrné ódésáky dostatečným varováním. Pospíšilovi nelze upřít nadstandardní mediální šikovnost, zároveň ovšem nelze nevidět jeho solitérství a sobectví. Veřejnost žije ve svých iluzích, nicméně právě s těmito vlastnostmi Pospíšil záhy narazil jak u Topolánka, tak u Nečase. Pospíšil je maskot, nikoli týmový hráč. Pochybnosti vzbuzuje rovněž jeho ideové zakotvení. Jeho zvolení do čela by byl konec ODS, to by se rovnou mohla přejmenovat na ODA. Koneckonců právě z téhle potápějící se lodi Pospíšil před lety do ODS přeskočil.

Miroslava Němcová? Kdysi nadějná politička, Klaus v sukních, jak jí nelichotivě přezdívali novináři, žena, jež při Klausově bouchnutí dveřmi čestného předsednictví uronila nefalšované slzy, se ve vysoké ústavní funkci přeměnila v benigního nadbíhače mediálnímu mainstreamu. Její poslední výroky o trafikantech jsou šílené. Česká republika má stále ještě přímo v ústavě napsáno, že její politický systém je založen na soutěži politických stran. Neexistuje proto jediný důvod, proč by tedy kupříkladu Ivan Fuksa, dlouholetý náměstek ministra financí za ODS, který zde měl mimo jiné na starosti právě Aeroholding, posléze úspěšný ministr zemědělství za ODS, možná vůbec nejlepší, jakého kdy Česká republika měla, nemohl nebo nesměl po rezignaci na poslanecký mandát nastoupit coby reprezentant státu do vysoké manažerské pozice v Českém aeroholdingu. Jestliže Němcová tímto hloupým způsobem dehonestuje svého stranického kolegu coby trafikanta, jenom tím nadbíhá tomu nejpokleslejšímu politicko-mediálnímu pokrytectví. Jak vidno, mor havlovské nepolitické politiky již nakazil i centrální orgány ODS.

Pospíšil i Němcová jsou navíc již několik let součástí nejvyššího vedení ODS. Právě oni jsou tedy spoluviníky současného stavu.

Martin Kuba? Chytil coby ministr a posléze stranický místopředseda příležitost za pačesy. Nelze mu upřít tah na branku, snahu i akčnost. Jenže ten samý Kuba předtím přivedl „zugrund“ jihočeskou i českobudějovickou ODS. To asi není zrovna ta nejlepší anamnéza pro spasitele na republikové úrovni.

Přímo komické jsou ovšem záchranné akce typu Pravé frakce ODS, kterou založil bývalý poslanec Jiří Janeček. Představa, že spásou občanských demokratů bude právě tenhle bývalý komunista, je vskutku žertovná. Nechť mi pražští kolegové prominou, ale ono by vůbec bylo lepší, kdyby se pokud možno pravě teď moc necpali do popředí. Přemýšlím, zda větším neštěstím je pro ODS Bohuslav „Prague Pride“ Svoboda či Boris „Antinikotin“ Šťastný. Vyjde to asi tak na stejno.

Takže kdo? Nikdy v minulosti nebyl v ODS tak propastný rozdíl ve vnímání politiky a hodnocení aktuální situace mezi stranickými špičkami a členskou základnou. Možná to tedy chce jen trochu personální fantazie a odvahy. Jestli totiž někde ještě vůbec existuje pro ODS naděje, tak je to na jejím středním článku, to znamená v okresech a městech. Někdo tomu ovšem musí zavelet.

Mnoho času již nezbývá. ODS se nachází dvě zastávky před konečnou. První zastávkou budou sněmovní volby, druhou komunální. Nedojde-li k nějaké zásadní změně, po první zastávce zbude ODS marginální poslanecký klub a na druhé si vystoupí či budou z přepravy vyloučeni její komunální politici. Právě oni tvoří jádro politické strany. Bez nich pak už ODS nastoupí na nenávratnou trajektorii zapomnění, následujíc ODA a Unii svobody.

Pokračování

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 253 × | Prestiž Q1: 6,92

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top