Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Vzpomínáček — 10. srpna — Ilja Prachař

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 10. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Vypálen Druhý chrám v Jeruzalému, franská říše rozdělena, bitva s Maďary na řece Lechu, Jan Lucemburský, Jakoubek ze Stříbra, sjezd českých předáků husitů i katolíků, usnesení svatojakubského sněmu, válečná loď Vasa, vysvěcení kaple Božího hrobu, Ludvík XVI. uvržen do vězení, Leo Fender, Valtr Komárek, Miloslav Švandrlík, Vladimír Páral, vyhlášení tříměsíční pracovní povinnosti, Ian Anderson, uznání neutrality Rakouska, Antonio Banderas, Lunar Orbiter 1, 10. srpen 1968 — 1970, Eva Olmerová, Ilja Prachař, konec první vlny záplav 2002, exploze důlního plynu v Handlové…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-10-8.jpg (20,555 kiB)
Vzpomínáček 10. 8.

70 — Byl vypálen Druhý chrám v Jeruzalému římským vojskem vedeným Titem.

843 — Smlouvou z Verdunu byla franská říše rozdělena mezi syny krále Ludvíka Pobožného: Lothara I., Karla Holého a Ludvíka Němce.

955 — Vojsko knížete Boleslava I. (v počtu zhruba 1000 bojovníků) se na straně Oty I. zúčastnilo bitvy s Maďary na řece Lechu (bavorském přítoku Dunaje); útočné kmeny kočovných Maďarů zde byly definitivně rozdrceny, usadily se v karpatské kotlině a přešly k pokojnému, zemědělskému způsobu života.

Přibližně v téže době jedna část Boleslavova vojska vybojovala kdesi rovněž vítěznou bitvu s Maďary; potvrzení varianty o příslušnosti Moravy (po odchodu Maďarů) k přemyslovskému panství je zcela nejasné. Přemyslovci se rovněž zmocnili Slezska, území Vislanů a západního Slovenska. Tato expanze byla spojena s šířením křesťanství.

1296 — Narodil se Jan Lucemburský, český král a lucemburský vévoda († 26. srpna 1346)

1429 — V Praze zemřel náboženský reformátor Jakoubek ze Stříbra, který zavedl roku 1414 spolu s Mikulášem z Drážďan (a po písemné poradě s Husem, tehdy již v Kostnici) přijímání podobojí (latinsky sub utraque specie, odtud utrakvisté, resp. kališníci).

1462 — V Praze se sešel sjezd českých předáků husitů i katolíků; král Jiří na něm vyhlásil svou věrnost kompaktátům a odsoudil postoj papeže Pia II.

1508 — Král Vladislav potvrdil usnesení svatojakubského sněmu z 25. července t. r., jímž byl katolický pán Zdeněk Lev z Rožmitálu (nejvyšší purkrabí) a členové zemského soudu ustanoveni regenty (místodržícími) Království českého. Podobně byla zřízena regentská vláda i na Moravě. Současně svatojakubský sněm značně omezil pravomoc krále, když rozhodl, že jakékoli změny v zemské správě se mohou stát jen se souhlasem sněmu; roku 1512 byl pak Lev z Rožmitálu potvrzen králem za nejvyššího správce země.

1628 — Na své první plavbě se potopila švédská válečná loď Vasa.

1665 — vysvěcení dokončené kaple Božího hrobu ve Slaném.

1792 — Pařížský lid vyplenil královský palác v Tuileriích. Ludvík XVI. byl uvržen do vězení.

1909 — Narodil se Clarence Leonidas Fender, americký výrobce elektrických kytar († 21. března 1991)

1930 — Narodil se Valtr Komárek, český ekonom, prognostik a politik židovského původu

1932 — Narodil se Miloslav Švandrlík, český spisovatel († 26. října 2009)

Narodil se Vladimír Páral, český spisovatel

1946 — Nedostatek pracovních sil způsobený odsunem Němců vedl ministerstvo sociální péče k vyhlášení tříměsíční pracovní povinnosti pro ročníky 1927 a 1928.

1947 — Narodil se Ian Anderson, skotsky rockový hudebník (Jethro Tull)

1955 — Vláda ČSR se usnesla přistoupit ke Státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska, jež vstoupila v platnost 27. července 1955. Československá vláda 1. prosince t. r. prohlásila, že uznává trvalou neutralitu Rakouska.

1960 — Narodil se Antonio Banderas, španělský herec.

1966 — Start první americké umělé družice Měsíce, sondy Lunar Orbiter 1.

1968 — Ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím čs. mise v OSN oficiálně protestovalo proti způsobu psaní amerického tisku o Československu a jeho zahraničních představitelích.

Rudé právo uveřejnilo návrh nových stanov KSČ.

Na zasedání Matice slovenské v Martině byl zvolen jejím předsedou Laco Novomeský.

1969 — Na území ČSSR se konalo až do 15. 8. cvičení náčelníků a štábů vojsk zemí Varšavské smlouvy, které řídil A. M. Majorov.

1970 — Na území ČSSR bylo zahájeno týdenní společné cvičení čs. a sovětských vojsk, jemuž přihlíželi G. Husák, L. Svoboda a L. Štrougal.

1993 — Zemřela Eva Olmerová, česká zpěvačka (* 21. ledna 1934)

2005 — Zemřel Ilja Prachař, český herec (* 30. dubna 1924)

ilja-prachar.jpg (61,331 kiB)
Ilja Prachař (zoom)

Ilja Prachař se narodil 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína do rodiny úředníka zdravotní pojišťovny. Vystudoval reálné gymnázium a za války byl nasazen v Baťových závodech. Uvažoval o studiu medicíny, ale během vojny se stal členem známého Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1945 — 1947), a rozhodl se pro herectví. Poté působil ve Zlíně (1947 — 1952), v Ostravě (1952 — 1954), v Divadle S. K. Neumanna v Libni (1954 — 1959) a v Divadle na Vinohradech (1959 — 1991), z něhož odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. S úspěchem hostoval i na jiných scénách.

Na divadelních prknech se stal představitelem charakterních a vitálních komických, tragikomických i tragických postav (Orgon v „Tartuffe“, Falstaff ve „Veselých paničkách windsdorských“, Čebutykin v Čechových „Třech sestrách“, Josef Švejk v „Dobrém vojáku Švejkovi“ Jaroslava Haška či advokát v Ibsenově „Noře“). Herci se stali také jeho příbuzní: bratr Kamil Prachař (* 1931), věrná manželka Jana Prachařová (* 1937), syn David Prachař (* 1959), bývalá snacha Dana Batulková (* 1958) i snacha Linda Rybová (* 1975) a vnuk Jakub Prachař (* 1983).

V naší kinematografii debutoval roku 1957 rolí lékaře v dramatu BOMBA. Od začátku své kariéry ho režiséři „zaškatulkovali“ do rolí policistů, vojenských důstojníků, funkcionářů, úředníků či lékařů ve snímcích TRANSPORT Z RÁJE (nacista Herz), KRÁL ŠUMAVY (velitel SNB Burda), SVĚTÁCI (kapitán SNB Kraus), SOUHVĚZDÍ PANNY (kapitán Pazourek), BÍLÁ PANÍ (přednosta na ministerstvu), SPADLA Z MĚSÍCE (funkcionář), STÍN HORKÉHO LÉTA (velitel SNB), KLADIVO NA ČARODĚJNICE (rychtář), SVATBA JAKO ŘEMEN (strýc důstojník), HRDINA MÁ STRACH (náměstek), ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY (prokurátor), POUTA (lékař), HOLKA NA ZABITÍ (policista Sláma), STÍHÁN A PODEZŘELÝ (kapitán Hart), INDIÁNI Z VĚTROVA (Pávek), PASÁČEK Z DOLINY (starosta) či STÍNY KAPRADINY (Benda).

Významná byla jeho role řezníka Šidláka v Brynychově dramatu …A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964), fotografa Plécmera ve snímku VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968) Vojtěcha Jasného, Jana Žižky v dětském filmu NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE (1968), Němce Waltera Reinkeho v Herzově SPALOVAČI MRTVOL (1968), podvodníka Pejša v Machově komedii PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ (1969), žárlivého manžela Beauperthuise v Lipského komedii SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971), Martina Gajdúšeka v Hanibalově PODIVNÉM VÝLETU (1977) či neschopného generála v dramatu SIGNUM LAUDIS (1980). S diváky se Prachař rozloučil jako funkcionář v dramatu Drahomíry Vihanové PEVNOST (1994).

Velké příležitosti mu poskytla také televize (inscenace MODLITBA PRO KATEŘINU HOROWITZOVOU, DREYFUSOVA AFÉRA, PAŘÍŽSKÝ KAT, KAM SLUNCE NECHODÍ, NEAMERIČANÉ i VLCI a seriály RODINA BLÁHOVA, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, F. L. VĚK, SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, ZÁKONY POHYBU, CHALUPÁŘI, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, ZLÁ KREV, KLEMENT GOTTWALD, RODÁCI, NÁHRDELNÍK a zejména KRKONOŠSKÉ POHÁDKY, kde získal popularitu jako lakomý Trautenberk), rozhlas a dabing (např. NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, CESTA DO AMERIKY, SUPERPOLDA, M*A*S*H atp.).

Je autorem několika divadelních her („Intermezzo“, „Domov je v nás“, „Zlatá srdce“, „Svět, kde se žebrá“, „Hádajú sa o rozumné“), novinových článků, rozhlasových pořadů a televizních seriálů (například TŘI CHLAPI V CHALUPĚ). Za svoji divadelní hru „Hádajú sa o rozumné“ získal Státní cenu II. stupně (1951) a za herectví byl obdařen Vyznamenáním Za vynikající práci (1967) a titulem Zasloužilého umělce (1983). Po listopadu 1989 obdržel za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (1997).

V devadesátých letech omezil svoji uměleckou činnost, které se musel definitivně vzdát po mozkové mrtvici a po zjištění pozitivního nádoru na čele. Užíval si života na penzi a pobýval s manželkou na své chalupě. Ilja Prachař zemřel ve Vinohradské nemocnici 10. srpna 2005 ve vysokém věku jedenaosmdesáti let. Jeho otec zemřel jen několik málo let předním.

2002 — První vlna záplav skončila, začal velký úklid a sčítání škod. Meteorologové však varovali před dalšími vytrvalými srážkami. Vltava v Praze klesla na 2 SPA.

2009 — Exploze důlního plynu v Handlové.

Okolo 9:30 došlo k explozi důlního plynu v šachtě Východ uhelného dolu ve slovenském městě Handlová. Exploze usmrtila 20 lidí: 11 báňských záchranářů a 9 horníků společně hasících důlní požár, který zde vznikl okolo 7:00 téhož dne. Devět dalších pracovníků dolu, kteří se v šachtě nalézali, bylo zraněno. Jedná se o největší důlní neštěstí v novodobé historii Slovenska.

Svátky:

Svátek má Vavřinec.

Dnes se shodují všechny kalendáře na svátku Vavřince. Toto jméno má své počátky ve starověku a znamená, že jeho nositel pocházel z Laurenta (přímořské město v Latiu; latinská forma jména zní Laurentius a např. ruská Lavrentij).

Dnešní světec je patronem mnoha oborů, profesí a živností. Mimo jiné se k němu hlásí knihovníci, archiváři, kuchaři, pivovarníci, hostinští, ale i pradleny, žehlířky, cukráři, sklenáři, hasiči, žáci a studenti. Lidé se k němu modlí také vždy, když hrozí nebezpečí ohněm v jakékoliv formě. „Oheň, který hořel v něm, mu pomáhal snášet zevní oheň mučednický,“ řekl o něm papež Lev Veliký. Vyjádřil tím skutečnost, že Vavřinec byl kvůli své víře schopen i té nejvyšší oběti. Patří mezi nejoblíbenější světce, hned po svatých Petrovi a Pavlovi.

O původu Vavřince se můžeme pouze dohadovat. Podle tradice přišel do Říma ze Španělska a stal se arcijáhnem papeže Sixta II. Císař Valerianus však křesťany krutě pronásledoval a papeže Sixta II. nechal zatknout také. Při cestě na popraviště doprovázel nešťastného papeže právě Vavřinec. Těsně před smrtí na Sixta zavolal: „Kam jdeš, otče, bez svého syna?“ Ten svého přítele utěšoval a požádal jej, aby rozdělil církevní poklad mezi chudé.

Tím začala pro změnu kalvárie Vavřincova. Císař Valerianus totiž vznesl na tento majetek nárok, ale Vavřinec odmítl cokoliv vydat. Chytře to císaři neřekl zhurta, ale požádal o tři dny na rozmyšlenou. Mezitím rozdělil všechny církevní statky chudákům a třetího dne stál se všemi těmito lidmi před císařem s tím, že toto jsou poklady jeho církve. Tím ovšem panovníka rozlítil a vysloužil si odsouzení k smrti. Nejprve musel podstoupit kruté zmučení, císařští pochopové jej bili olověnými holemi a přivázali ho na žhavé pláty. Vavřinec však prý ani nehlesl.

Naopak děkoval Bohu za dobrodiní, které mu poskytl. Zuřivý císař jej nakonec nechal živého opékat na rožni. Legendární jsou poslední Vavřincova slova, která adresoval katovi: „Nuže, pečeně je hotova, obrať ji a jez.“ Stalo se tak prý 10. dne měsíce srpna roku 258.

Do dnešního dne odpočívají Vavřincovy ostatky spolu s relikvií svatého Štěpána v antickém sarkofágu v kostele sv. Vavřince Za Hradbami na náměstí Sv. Vavřince, přímo u římského Campo Verano. Baziliku zřídil císař Konstantin Veliký a dnes patří mezi sedm hlavních chrámů Říma. Byla samozřejmě mnohokrát přestavována, a tak se jedná o jedinečnou stavbu. Další vzácnost — Vavřincova hlava — je uschována v Tresoro delle Reliquie ve Vatikánu.

V selském kalendáři je dnešní den rozhodujícím pro předpověď počasí. Vavřinec je totiž prvním „podzimním bratrem“, který zahajuje pěstování podzimních polních plodin. Má-li se například dobře urodit řepka, měla by se sít právě dnes.


Prameny:

Shaana.jpg (12,5 kiB)
Shaana
  • Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
  • František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
  • Česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
  • Archivy syndikátu novinářů
  • Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje

Pozn. red.: Vlastimil „Shaana“ Šantroch začal publikovat své Vzpomínáčky dne 26. února 2010 na blogu iDnes.cz. Několika set dílný seriál byl dosti pracný a také měl poměrně vysokou úspěšnost. Vzhledem k tomu, že jej poněkud zavál čas, (a iDnes silně zprasila grafiku starých článků), budu se snažit přetiskovat na Shaanův popud celý cyklus. Doufám, že si všichni připomeneme některé historické okamžiky, které by neměly zapadnout. Ostatně, jak správně Shaana podotkl: „Kdo se nepoučí z vlastní historie, bude nucen ji zopakovat“. V článcích provádím jen základní redakční a typografické úpravy. Cyklus započal 9. srpnem 2011. Tak příjemné čtení. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 974 × | Prestiž Q1: 6,27

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vzpomínáček — 10. srpna — Ilja Prachař

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top