Štítky článku: •  

S každým dalším úředníkem na berňáku jsme nesvobodnější

Za pár dní se opět budeme opět po roce pod vedením našich mediálních autorit radovat z pádu komunistického režimu a libovat si nad svobodou, jíž se nám po listopadu 1989 dostalo. Zdá se mi však, že všeobecné veselí je rok od roku stále nucenější a nadšené úsměvy stále pokřivenější. Lžeme si totiž do kapsy: jednu nesvobodu jsme vyměnili za jinou, možná méně brutální, ale o to více pokryteckou a manipulativní. Nejsme svobodní. Nové plány ministerstva financí, jak se nám lépe dostat do našich kapes, o tom jen vypovídají.

svoloc-n.jpg (16,159 kiB)
Od totality k totalitě

Ať si o ministru Andreji Babišovi myslíme co­ko­liv, můžeme jej dokonce svobodně (zatím) pokládat za nechutného estébáckého o­por­tu­nis­tu, podařil se mu brilantní politický tah: vzbudil ve svých voličích dojem, že všechny pro­blé­my českého státu jsou tady kvůli těm, kteří se vyhýbají placení daní. Mohli bychom se prý mít dobře — jen kdyby se podařilo vybrat vše, co ti sobečtí a asociální zazobanci ukrývají. Andrej Babiš tak vyhlásil něco, co můžeme směle nazvat novým tříd­ním bojem. Namířil jej proti těm, kteří chtějí jen klid na svou práci a jejichž primárním cílem je vydělávat peníze — prostřednictvím prodeje svých služeb nebo zboží zákazníkům, kteří si je cení natolik, že jsou ochotni za ně zaplatit.

Největším zločinem v podání hnutí ANO je daňová nekázeň. Jenomže slovo zločin, zlý čin, předpokládá, že se někomu děje nějaké zlo, nějaké příkoří. Stát, berní úředníci, nebo dokonce sám vrchní daňový dráb Babiš na naše peníze nemají právo. Jestliže se živnostník, podnikatel nebo investor rozhodne ukrýt před daňovými lupiči část svého zisku, na nikoho tím nezaútočil, nikoho neukrátil na jeho právech a nikoho nepoškodil. On je, morálně vzato, jediným, kdo má na výsledek své produktivní činnosti právo.

Z hlediska vyššího principu mravního, ukrývat své peníze před státem není zločin!

Na poli morálky není o čem debatovat. Daně jsou loupež, loupež je zlem, bránit se loupeži je morálním dobrem. Tečka. Lze se jen dohadovat, zda bránit se daňové loupeži je v daném politickém systému praktické — tedy zda se tak nevystavujeme ještě většímu násilí. Nové plány ministerstva financí si kladou za cíl ukrývání svých peněz znepříjemnit nebo přímo znemožnit. Mnoha slušným, produktivním lidem nezbude, než se před karabáčem berního úředníka sklonit.

Připomínáme si 25 let od pádu komunismu. Jako morální velikáni jsou nám předkládáni ti, kteří se totalitní moci nepodrobili a vyvíjeli více či méně aktivní odpor. Totalitní stát ovládal hospodářství země a snažil se ovládat i myšlení lidí — do značné míry se mu to dařilo. Většina veřejnosti se rozhodla nepřemýšlet, neodporovat, žila si ve svém vlastním světě. Na této pokorně shrbené většina stavěl totalitní stát svoji moc. Přesto nebyl hlas těch, kteří se rozhodli moci odporovat, nevýznamný, a ve chvíli, kdy komunistická moc vlivem své vlastní ekonomické neschopnosti beznadějně ztrouchnivěla, se dokázal ozvat velice hlasitě. Nežijeme dnes v podobném systému?

Ano, můžeme sice svobodně myslet a veřejně projevovat své názory. Současné totalitní tendence zatím nejsou brutálně násilnické, spíše se projevují konejšivou manipulací a daleko šikovnější propagandou.

Ve chvíli, kdy náš stát okrádá své občany o více než polovinu hodnot, které vyprodukují, je stejně legitimní se bránit jako ve chvíli, kdy by nás okrádal o všechno a ještě nám zakazoval hlasitý odpor. Princip je stejný: nežijeme ve svobodě, stát vůči nám uplatňuje násilí, a pokud si vážíme předlistopadových disidentů, jsme pokrytci, snažíme-li se současné státní násilí, třebaže zatím namířené „jen“ proti našim peněženkám, přehlížet. Jestliže zde v dobách komunistické totality fungoval disent, který argumentoval z pozice lidských práv, stávají se dnes ti, kteří se pokoušejí vyhnout se daňové konfiskaci, jakýmsi novodobým, ekonomickým disentem.

Připomínáme-li si dnes 25 let od pádu komunistického režimu, neměli bychom zapomínat ani na ty, kteří se již v jejích počátcích, po roce 1948, snažili uchránit svůj majetek před státní konfiskací. Sedláky nebo živnostníky, kteří se pokoušeli ukrývat své peníze, zlato nebo zboží, a bránili se znárodnění (de facto zdanění mírou 100 %) pokládáme za morální hrdiny. Jsou ti, kteří se dnes pokoušejí před státem uchránit své peníze, horší jen proto, že míra zdanění je dnes menší?

Proti produktivním lidem, kteří se jen pokoušejí uchránit své peníze před nenechavými prsty státních parazitů a lupičů chce nyní ministerstvo financí nasadit ještě větší armádu úředníků, touží na ně uvalit ještě víc povinností, plánuje je šikanovat přísnějšími kontrolami a obtěžující úředničinou.

Tato mašinerie samozřejmě není financována z ničeho jiného než z daní — vlastními penězi jsme nuceni platit ty, kteří nás ničí.

Každá koruna, která se jim do pařátů nedostane, je tak dobrou zprávou pro naši svobodu.

Na závěr snad jen dva vzkazy. Jeden krátký, pro podnikatele a živnostníky, kteří z nějakého záhadného důvodu volili v minulých parlamentních volbách hnutí ANO. Vy jste si to zasloužili. A snad se pro příště poučíte.

A druhý, delší, pro ty, kteří se snad hodlají zapojit do té nové šestisethlavé*) armády berních úředníků. V článku na iDnes se vyjádřil váš zástupec v odborové organizaci státních pracovníků, že případy útoků vůči daňovým úředníkům přibývají. Vy sami vidíte, jak stát produktivní lidi šikanuje, a vy sami jste nástrojem této ostudné šikany. Pácháte obrovské zlo, ničíte lidi — a jednoho dne se můžete setkat s někým, jehož pohár trpělivosti přetekl. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Na vašem místě bych se bál chodit do práce. Nechcete raději začít dělat něco slušného, namísto daňového lupiče?

Luboš Zálom


*) Pro upřesnění: ministerstvo financí nezaměstnává šest set berních úředníků. Celkový počet zaměstnanců Ministerstva financí byl v roce 2013  plných 23 347 zaměstnanců a jeho rozpočet byl 3 344 452 000 korun, ve skutečnosti byl překročen o 25,72 %. Ta čísla jistě nejsou zcela přesná, protože státní závěrečný účet 2013 je tak zmatečný, že kdybych chtěl získat nějaké jistější výsledky, musel bych do něj zírat týden. (45 stránek mikroskopickým písmem.) Redakce

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 109 × | Prestiž Q1: 7,92

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top