Štítky článku: •  

Zasranokracie

Zase jen další zasran,“ okomentovala má žena lakonicky informaci, že Babišův čerstvý ministr zdravotnictví před dvěma lety podepsal petici požadující máčení svého nynějšího šéfa ve Vltavě. „Svůj k svému,“ reagoval jsem, zívaje na celé kolo.

K tomuto mému konstatování nebylo věru třeba velké dávky jiskřivého intelektu, protože nikdo jiný než zasrani, čest těm celkem asi tak pěti výjimkám, se od roku 1989 až doposud do vysoké politiky proniknout nepokoušel.

Je to otázka naturelu, priorit, možností, ambicí a zřejmě také sňatků mezi blízkými příbuznými. Stejně jako zdaleka ne každý chce a hlavně může dělat řezníka na jatkách, městského kafiléra, špitálního dezinfektora, čističe stok, úředníka finančáku, dopraváka či armádního epidemiologa, tak zdaleka ne každý chce být politikem. Ačkoliv téměř každý může.

Respektive výraz „zdaleka ne každý“ je ještě zavádějící. Lze z něj příliš snadno podlehnout tragicky mylnému dojmu, že určité procento občanů, byť malé, obsahující reprezentativní vzorek populace — od mentálů přes nudnou masu průměrných až po génie — touží po tom realizovat se v politice a konat dobro. Což by byl tragický omyl.

Protože nikdo normální, a do této kategorie v tomto případě účelově řadím i ony zmíněné mentály a génie, být politikem nechce. Je to zhruba stejně zvrácené jako chtít být majitelem kožešinové farmy, dozorcem v koncentračním táboře, pracovníkem BESIPU či analytikem Evropských hodnot. A přitahuje to zhruba stejný typ lidí. Bystřejší čtenáře teď jistě napadne, že tohle je čirá spekulace, která není podložena žádnými fakty a budou mít pravdu. Je to čirá spekulace a dojmologie.

Jenže stačí se podívat na současnou politickou reprezentaci a zhodnotit její počínání, potom krátce zavzpomínat na všechny ty minulé a jsem si jist, že nemalé množství lidí si řekne: „Sice je to zapšklý a žlučovitý ruský agent a nemá to ověřené ze tří nezávislých zdrojů, ale když se nad tím, co píše, zamyslím, tak až nepříjemně často mívám podobný pocit.“

Pokud tohle čte někdo, o čemž tedy silně pochybuji, kdo je hluboce přesvědčen, že politika i politici po roce 1989 se velice liší od politiky i politiků před rokem 1989 a že polistopadové vlády byly obyčejným lidem v téhle zemi převážně ku prospěchu, pak je asi mým názorem překvapen. Překvapen tím, že „to“ taky nevidím.

Že nevidím, jak se nám daří, jak jsme svobodní a jak naše země vzkvétá, protože máme demokracii a svobodné volby ve kterých volíme politiky, kteří rozhodně nejsou jako oni.

No, nemůžu si pomoct, nic z toho nevidím. Respektive, protože nejsem slepý, vidím, že materiálně se nám skutečně daří, to nepopírám. Nákupní košíky nějaké části populace jsou pěkně plné, to jo. Ovšem jsem skutečně dalek toho, jelikož rozum mi ještě slouží, abych zásluhu za tento fakt připisoval politikům či dokonce vládám. To zaprvé.

A za druhé si kladu otázku, jestli by ty plné košíky nebyly o dost plnější a jestli by je ke svým zánovním autům a v daleko svobodnější zemi netlačilo o dost víc lidí, kdyby oněch politiků nebylo.

Respektive, kdyby se tu široko daleko od roku 1989 nevyskytoval takřka výhradně pouze jeden typ politika — zasran. A pokud nějakou nevysvětlitelnou náhodou není politik typ zasran, tak jde o typ mamrdí hlava, což ale není, jak asi už chápete, žádná velká výhra, protože jde pouze o vývojově nižší poddruh zasrana.

Má paní díky své zvýšené senzitivitě ještě podle jistých typických markantů rozeznává typ důležitý kokot, ale já důležité kokoty většinou řadím k mamrdím hlavám, abych si to při psaní o politice už příliš nekomplikoval. Ale jinak pochopitelně reálně existují a je jich, stejně jako zasranů a mamrdích hlav, také všude plno. Od radnice v Horní Dolní přes parlament (obzvláště velký výskyt) až po Strakovku.

Ano, vím, že pravděpodobně existovali a možná i dnes existují politici, kteří nebyli a nejsou zasrany, mamrdími hlavami či důležitými kokoty a moje primitivní paušalizace se hluboce dotýká jejich cti. Těm se rovněž hluboce omlouvám, ačkoliv o jejich reálné existenci silně pochybuji.

Kdyby se totiž v politice vyskytovali v množství, které by stálo za zmínku, tak by to tady nikdy nemohlo vypadat tak, jak to tu dneska vypadá.

Jako v zemi, kde po generace místo alespoň trochu normálních lidí evidentně vládnou výhradně zasrani, mamrdí hlavy a důležití kokoti.

Píše Lu Lina na nonserviam.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 289 × | Prestiž Q2: 10,38

+28 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 4 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

Já si myslím, že je veliký rozdíl mezi vládami začátkem 90.let a teď. To se nedá házet do jednoho pytle.

PeTaX

Nepochybně. V transformačním období stály parametry jinak.

Josef Novák

Zhoubný názor. My všichni jsme politici. Dokud se budeme od politiky štítivě odtahovat a nepochopíme, že stav věcí veřejných je odpovědností nás všech, budou se tam tlačit jen zasrani.

Vojtěch

Nejsme sice všichni politici, ale velká část jsou voliči.
Voliči mohou podíl zasranů (teoreticky) snížit, ovšem zásadní systémové změny nedokážou prosadit.
Zásadní změny se domlouvají úplně někde jinde než ve volbách.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top