Štítky článku: •  

Covid? Ve skutečnosti jde o lidské svobody

Známý český psychiatr Cyril Höschl v pořadu Kupředu do minulosti rozebral, jak epidemie koronaviru může ovlivnit naši svobodu.

1. díl

2. díl

Připomíná, že osobní svobody i svoboda slova jsou čím dál víc ohroženy. „Od prvních týdnů koronavirové pandemie vidíme, jak jsme rázem, ze dne na den, obětovali všechny svobody, kterých jsme dosáhli po listopadu 1989,“ uvádí profesor, s tím, že se zde objevilo to, co tu bylo za okupace i za minulého režimu. V čistě modelové situaci, ale principy jsou úplně stejné.

Dnes se podle Höschla jen stěží dá odolat tomu, co zjistili lidé, kteří mají v tuto chvíli moc — že jsme v této době neobyčejně snadno ovladatelní. „Skutečně princip vyvolat nejdřív trochu strachu, pak nabídnout řešení, posílený pocitem ohrožení a vnějším nepřítelem, kterým je koronavirus, nesmírně posiluje poslušnost a stádní chování,“ říká profesor.

Ztrácíme za své chování zodpovědnost v bláhové naději, že zodpovědnost má vůdce, že když se mu podřídíme, budeme zachráněni. „Prostě v panice se i ten nejlepší inteligent chová iracionálně, protože se mu spustí nejstarší, nejarchaičtější obranné nebo sebeobranné mechanismy,“ pokračuje psychiatr.

Co proti tomu můžeme dělat? „Jedině o tom takto mluvit, nastavovat svému vlastnímu chování zrcadlo, a alespoň se tomu snažíme v situaci, která ještě není úplně nejdramatičtější, nějak racionálně bránit,“ říká Höschl.

Dichotomie holt zhusta bývá falešná, v případě covidu pak to podle mého platí obzvláště.

+Pokládám za idiotské tvrdit, že se neděje vůbec nic, a za stejně idiotské, že jde o nejhorší tragédii, která lidstvo potkala. Jenže pro ty, kteří inklinují ke krajním postojům, jsme my, kteří ten dichotomický přístup odmítáme akceptovat, těmi nejuráženějšími, protože na nás obdobně útočí jak zavilí „rouškaři“ (pro které jsme zkurvenými popírači), tak urputní „popírači“ (pro něž jsme zasranými rouškaři). [VTG]

Může se však velice rychle stát, že lidé se na nedostatek svobody adaptují. „Protože hned v prvních týdnech, myslím tím letošního jara, koronavirové pandemie, jsme svědky toho, jak jsme rázem, ale rázem, ze dne na den, obětovali všechny svobody, kterých jsme dosáhli po listopadu 1989,“ zmiňuje náhlé zavření hranic, zastavení cestování a zastavení letecké dopravy.

Téměř přes noc jsme se tak vzdali všeho, o čem jsme si mysleli, že už je úplně normální součástí našeho života. „A nic moc se vlastně nedělo, nikdo nepanikařil, nebouřilo se proti tomu, a národ to poslušně akceptoval, protože si řekl: Ano, je to nutné,“ říká psychiatr.

Do normálu se už ale jen tak vrátit nemusíme, byť pro pokračování restrikcí nebudou důvody. „Teď ty důvody třeba pominou, ale mezitím si na to zvykneme. Teď se objevují názory: ‚Vždyť většina lidí ani cestovat nepotřebuje, vždyť za socialismu se pár sportovců a hudebníků, ti se stejně někam dostali, a ti ostatní stejně nikam nechtěli‘,“ dodává.

Takto to prý může začít s cenzurou, se svobodou tisku. „Pravda se ztrácí a rozmělňuje v bezbřehém toku výmyslů, lží, konspiračních teorií a skutečných faktů nebo údajů. Čili, vzdali jsme se všeho možného a svobodu slova ztrácíme tím, že se pravda v tomto prostoru, ať chceme nebo nechceme, rozmělňuje. Čili se i bez cenzury znehodnotí,“ všímá si Höschl.

„Osobní svobody, svoboda slova jsou hodnoty, které jsou čím dál víc ohroženy. Ale když budou omezeny, tak stoupne jejich potřeba. Když svobodu máme, tak si jí nedostatečně považujeme. A když jsme o ni připraveni, tak o ni potom začneme usilovat nebo dokonce bojovat,“ pokračuje profesor.

„Pokud by byl celý systém uvržen do autoritativního režimu, spojeného s omezením svobody slova a práva volby, nebo dokonce s absencí svobodných voleb, začala by o svobody populace usilovat. A může trvat střednědobě, nebo dlouhodobě, nebo velice dlouho, po celé generace, než se to změní, a začneme usilovat o to, co nemáme,“ podotýká psychiatr.

„Čili když máme svobodu, chceme pevnou ruku. Když máme pevnou ruku, chceme svobodu. A mezi tímto společnosti oscilují, podobně jako děti v rodině,“ shrnul, že člověk vždy chce to, co nemá.

V jednom z rozhovoru profesor také řekl, že karanténa připomíná brutální model normalizace. „Tam je důležité to slovo model. Model je jakási demonstrativní situace nanečisto, na které chceme ověřit nějaké principy, otestovat, vyzkoušet, co by to dělalo, kdyby se to odehrálo ve skutečnosti. To, že by mohla nastat, jsme si tady už řekli, k tomu se nebudeme vracet,“ říká Höschl.

„Prostě objevilo se tady to, co tu bylo za okupace, a za minulého režimu. V čistě modelové situaci, ale principy jsou úplně stejné,“ upozorňuje.

„Teď máme stále naději, že to je přechodné, že to je model nesvobody, že to není skutečné a že tady pořád platí tři pilíře moci zákonodárné, soudní a výkonné. A že pořád ještě tady jsou svobodné volby, které, na rozdíl od některých ne úplně vzdálených zemí, nejsou manipulované. Takže to vše zajišťuje určitou naději, že jsme o svobody nepřišli ve skutečnosti, ale model to je,“ uzavírá, s tím, že na tomto tvrzení trvá. A kdo si to z mladší generace, která nezažila předchozí dobu, neuměl představit, tak si to teď představit může.

Abstrakt rozhovoru PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 291 × | Prestiž Q1: 11,53

+21 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Petr

Pan profesor se nám snaží namluvit, že díky koronavirovým opatřením přicházíme o svobody, které jsme získali převratem v roce 1989. Myslím si, že žije v hlubokém omylu, asi díky uzavření ve své vědecké a klinické praxi. O svobody skutečně přicházíme, ale je to plíživý proces, který mnozí z nás vůbec nevnímají a mnozí jej dokonce považují za progres. Vracíme se bohužel zpět do socialismu, jen pod jiným jménem - co jiného je LGBT a zelené šílenství, kde je svoboda slova, když už i americkému prezidentovi utnou řeč? Kde je nezávislé soudnictví a ochrana práva, když jsou soudy prolezlé korupcí a policajti sundávají vlády (Nečas). Kde jsou svobodné volby, když jejich výsledky občané neuznávají (demonstrace Milionu chvilek). To není výsledek koronavirových opatření, ale stejně jako koronavirus to zhoubně hýbe celým světem. A nejhorší je, že světu začala vládnout nikým nezvolená média, s pologramotnými "všeznalými" novináři, jejichž názor je jediný správný.

Petr

Omlouvám se za ukecanost, ale ještě něco. Ty roušky jsou jen prkotina ve světle toho co jsem napsal výše. Jsou jen symbolem toho, zda se ještě dokážeme chovat jako lidé ohleduplně jeden k druhému. To není omezení svobody, stejně jako není omezení svobody dodržování dopravních předpisů a zákonů obecně. Kdyby neexistovala taková omezení, tak by se tu lidé asi sežrali.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top