Štítky článku: •  

Ad zákaz „hate speech v soukromí“ v Norsku

Článek, který do světa vypustil (a teprve po několika dnech opravil) Reuters, agentura s miliardovým rozpočtem, jedna z mála, která si dosud může dovolit udržovat místní zpravodaje i v Mogadišu, je vylhaný z větší části. Nejde jen o obvyklé překrucování, chybné interpretace událostí, neporozumění původnímu významu textu. Tentokrát jde opravdu o lež.

Změna, k níž došlo v Norsku ohledně novelizace trestního zákoníku, nahradila v odstavci c) pojem „homosexuální orientace“, který je tam již od 80. let minulého století, slovy „sexuální orientace a genderové identity“. Jinak zákon zůstává v původním znění, které se nám nemusí líbit, stejně jako víme, že „ochrana genderové identity“ v některých západních zemích znamená trestní postihy za „misgenderování“ na Twitteru.

Ale nebojte, nebudete ukráceni ani o to postihování nenávistných projevů v soukromí. Ne že by tu ta tendence nebyla. Takový návrh zákona se totiž opravdu objevil, a to ve známé výspě podobných restrikcí, ve Velké Británii. Konkrétně ve Skotsku. Bylo to široce medializováno, najdete k tomu spoustu článků, kritizoval to kdekdo od komiků přes ateistické organizace a náboženské představitele po některé odvážnější policejní pohlaváry.

Ano, opravdu šlo i o projevy v domácnosti. Ano, nemusel tam být ani záměr někoho urazit. Fakt, že to není v Norsku, tudíž žádné nebezpečí z této strany nehrozí, trochu připomíná letité handrkování o tu na milimetr přesnou definici no-go zóny. Tohle je ale samostatné téma, které tu nechci úplně řešit, to je na samostatný příspěvek. Nemám teď čas to úplně fact-checkovat, ale zřejmě v důsledku nátlaku veřejnosti došlo k některým zmírňujícím úpravám teď v září. Koho to zajímá, klíčová slova jsou Scotland hate speech privacy bill a Humza Yousaf (pan autor toho billu).

Ale jak došlo k takové záměně? Pokus o vytrasování:

1) V jistém americkém médiu, které se zabývá LGBT+ tématy, chtěli napsat o té norské změně. Většina těchto médií typu Pink News má sice duhový zápal v očích, ale na nějaké ověřování si moc nepotrpí. Svého času vypustili například lež o tom, že izraelský ultraortodoxní ministr zdravotnictví Licman tvrdil, že koronavirus je trest za homosexualitu, načež jím sám onemocněl.

V Licmanových kruzích se opravdu takto smýšlí a jiní dva (sefardští, Licman je aškenáz původem z Polska) významní rabíni se tak vyjádřili, ale Licman nikoliv. A vůbec není těžké to ověřit, protože Izrael má mnoho anglicky psaných médií a ve všech se psalo i o těch rabínech, tak by se těžko nenapsalo o ministrovi zdravotnictví. Ale na co ověřovat? Licman je stařičký ultraortodoxní rabín s plnovousem a v oblečku z Polska 19. století, názory má pochopitelně konzervativní, takže to říct klidně mohl a že neřekl…

Zprávu převzala různá světová média, u nás například Lidovky.

2) No ale zpátky k Norsku. Redaktoři toho anglického plátku narazili zřejmě na jeden norský konzervativní web, relativně okrajový, který se zabývá omezováním svobody slov ve prospěch postmoderních ideologií. Tam si patrně s automatickým překladačem přečetli o tom skotském zákoně, tlačil je čas, spatlali to dohromady, skotskou novelu a citace k norské.

3) Redaktoři Reuters, pověřeni informovat co nejvíce a nejčastěji o minoritních otázkách, dorazili na jejich web, normálně vděčný zdroj takových zpráv, a zprávu bez hlubšího zkoumání překlopili do svého článku.

Ilustruje to dva problémy.

Jeden problém je ideologický, tj. jakého názorového zaměření jsou z naprosté většiny lidé pracující v médiích, od toho se odvíjejí i zdroje, z nichž čerpají v zahraničí, aniž by se třeba pozastavili nad tím (pokud to vůbec vědí), že se jedná o média, která například otevřeně provozují politický aktivismus, a pokud čerpají a citují výhradně z nich, tak přinášejí jen velmi malý výsek různě pokroucené reality. Ono by stačilo představit si to naopak: že by citovali jen z Breitbartu nebo třeba polskou TVP. Ale to si většina z nich představit nedokáže, protože mají pocit, že jsou držiteli té jediné naprosté pravdy. A to se ještě bavíme o anglosaském světě a například o Polsku, kde ještě sem tam existuje nějaký místní zpravodaj. Pak jsou totiž země, kde ani velká média žádné zpravodaje nemají, jejich jazykem takřka nikdo nemluví a spoléhá se výhradně na světové zpravodajské agentury. Jako Reuters.

Druhý problém je zkrátka diletantismus. Nejde ani o ideologické nasvěcování reality, jen o prosté fušerství a lenost. Kdybych tady měla vypsat všechny nesmysly, které jsem si za poslední půl rok přečetla pouze o Maďarsku, způsobené právě fušerstvím, tenhle text by překročil hranice šílenství. Nejhorší to bylo na jaře, kdy jsme s mým liberálním kolegou dostali nálepku orbánofilů za to, že jsme překládali články z tamních opozičních médií Indexu, 24.hu a dokonce 444, zatímco mediální scéna unisono čerpala informace o covidovém zákoně z anglických tvítů (!) asi tří maďarských novinářů. Mimochodem, tu právní úpravu jako na jaře minulý týden parlament schválil i hlasy celé opozice. Ano, i s dekrety.

Ale jinak je to furt něco. Nesmyslné překlady, pohádku se sexuálními menšinami fakt nespálil žádný (v článku bezejmenný) představitel vlády, ale poslankyně z krajně pravicové strany Naše vlast, polská vláda neruší gymnázia, ale tamní samostatné druhé stupně základky, které se bohužel jmenují gimnazjum, Amerika popraví první ženu po 75 letech, hlásal velký titulek na druhém nejčtenějším zpravodajském webu, ne, ani v textu se nikdo nerozpakoval zmínit, že jde o první federální popravu ženy po 75 letech, že je cokoliv jiného nesmysl, ví každý, kdo sleduje byť jen letmo zpravodajství, opět, dvě kliknutí na Wikipedii a zobrazí se seznam 16 žen popravených v USA po roce 1976, z dalšího pána na holení udělali rovnou vraha dvou mladých ministrantů, ačkoliv se jednalo o two youth ministers, manželský pár protestantských kazatelů ve středním věku, kteří se starali o problematickou mládež. A tak bychom mohli pokračovat vlastně do aleluja.

Mimochodem, v článcích o svlékání žen na letišti v Kataru potom, co se v odpadkovém koši v odbavené zóně našlo živé novorozeně, nebyl dán sebemenší prostor protistraně, katarským úřadům, které vysvětlovaly, že ženám nabídly možnost gynekologického vyšetření (v sanitce, prováděla žena gynekoložka) a odlet okamžitě jejich letadlem, nebo provedení testů DNA a přeložení letu s tím, že mohou bydlet v pětihvězdičkovém hotelu, než budou výsledky. Netvrdím, kde je pravda, ale asi bych uvedla i vyjádření protistrany, stejně jako to, že si stěžovala malá menšina cestujících. Ale zase, Katar, totalitní stát, všude samá restrikce, do narativu to zapadá. Já nesympatizuju s katarským státním zřízením, ale padni komu padni.

Pár věcí, kterým celkem rozumím, protože patří mezi moje zájmy, ale jsem už z podstaty věci nedůvěřivá ke zprávám z oblastí, kterým nerozumím, protože pokrytí těch, kterým rozumím, mě naplňuje skepsí. Ale stejně mě to u Reuters překvapilo, protože zpravodaje v Oslo samozřejmě mají.

Lucie Amálie Sulovská, FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 412 × | Prestiž Q1: 10,89

+18 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Josef Novák

Nemohu tento příspěvek na Facebooku najít.

PeTaX

Já ho vidím... Odkaz

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top