Štítky článku: •  

Neziskovky: Aktivistka pro starostu nebo nový chodník?

V předchozích dvou textech [12] na téma neziskových organizací jsem po­jme­no­val problém paralelní, antidemokratické, občany nekontrolovatelné moci, jakou před­sta­vu­jí nevolené organizace placené z veřejných prostředků.

Znovu děkuji všem za převážně pozitivní ohlasy i za podněty k zamyšlení.

non-profit.jpg (30,182 kiB)
Neziskovky jsou ziskovky

V poslední části jsem stručně navrhl způsob, jak situaci řešit. V tomto článku návrh le­gi­sla­tiv­ních změn rozvedu a pokusím se vypořádat s pro­ti­ar­gu­men­ty.

První legislativní změna je přímočará — je nutné zákonem definovat lobbing a zakázat lob­bi­stic­kým skupinám, aby svou činnost financovaly z veřejných zdrojů. To odřízne od veřejných pro­střed­ků uskupení, jako jsou hnutí DUHA, Děti Země, NESEHNUTÍ, Brnění a mnoho, mnoho dalších. Zdůrazňuji, že nejde o omezení samotné činnosti těchto nátlakových skupin — něco takového by bylo v demokratickém systému nepředstavitelné. Občanským uskupením nelze v demokratickém systému nijak bránit, aby se dožadovaly změn v legislativě a vyvíjely tlak na zákonodárce. To je správné a to je demokracie. Problém vzniká až tehdy, používají-li se k tomuto účelu peníze daňových poplatníků.

Přirozenou námitkou vůči takovému zákonu je, že bude obcházen. Definice lobbingu bude do jisté míry vágní, vzniknou spory o výklad zákona. Ano, tak to doopravdy bude. To je však vlastnost všech zákonů — jejich konečná interpretace přísluší pouze soudu. Samotnou definici lobbingu není třeba nijak složitě vytvářet de novo, stačí ji převzít z existujících zákonů jiných zemí, případně použít návrhy zákonů domácích. Očekávám, že již během přípravy tohoto zákona vznikne seznam organizací, jimž budou po jeho přijetí přerušeny finanční toky z veřejných rozpočtů. To dá od začátku jasnou představu, jak navržená definice lobbingu funguje.

Neziskovky

Jak je někde na něco ouřad, třeba i na pomoc sociálně slabším, určitě má šéfa a zástupce šéfa a sekretářku, co má taky svýho zástupce atd., atd. Sebraný peníze, třeba na dětičky, pak ze tří čtvrtin sežere to zařízení a zbytek pošta.

Takhle se dělají dobročinný spolky i venku. Já jsem pro to, aby kdo dávat chce, dával hned a bez prostředníků. Jde to!

Karel Kryl

Zákon vytvoří nástroj pro vedení soudních sporů vůči organizacím, které ho překračují. Je k diskuzi, jaké sankce zákon definuje — mohou sahat od prostého vrácení dotací, použitých místo přípustného veřejně prospěšného účelu na lobbing, přes pokuty, zákaz činnosti až k trestnímu postihu. V každém případě však legislativa postaví zneužívání dotací mimo zákon a umožní jej stíhat — v tom je její role nezastupitelná.

V neposlední řadě je zákon — nazvěme jej pracovně třeba zákon o zákazu používání veřejných zdrojů pro účely lobbingu — prosaditelným politickým cílem. Není to nedostižný ideál, je to prakticky realizovatelný úkol. Cesta k němu není neznámá a nevyžaduje žádné nedostupné prostředky; naopak, je zcela standardní. Je třeba najít pro záměr zákona politickou podporu, vytvořit jeho návrh a přimět subjekty, disponující zákonodárnou iniciativou, aby jej předložily sněmovně. Nebudu teď detailně hodnotit, jak obtížná či jednoduchá úloha to je, v každém případě však nijak nevybočuje z hranic možného.

Nyní se dostávám k druhému opatření. To již není tak přímočaré jako zákon, je však vůči lobbistickým neziskovkám neméně drtivé. Druhá část návrhu se opírá o princip subsidiarity.

Zásada subsidiarity v jednoduchosti říká, že rozhodovací pravomoci mají být v dělbě moci ponechány na nejnižších možných správních složkách. Lze-li o problému rozhodnout na místní radnici, pak by neměl být rozhodován na úrovni kraje, státu či dokonce ještě výše. Subsidiarita je zásada, k níž se hlásí i evropské právo.

Rozhodování na co nejnižší úrovni je nutné pro výkon občanské kontroly. Možnosti občanů kontrolovat místní zastupitele, místní radnici, upozorňovat na problémy a v příštích volbách komunální zastupitele vyměnit jsou mnohonásobně vyšší, než jaké mohou uplatnit vůči centrálním strukturám. Jako zastupitel městské části dobře vím, jak silný je hlas nespokojeného občana u místní samosprávy a zároveň také, jak slabý je tento hlas, když bude volat po změnách na úrovni třeba jen o patro vyšší. Každý z nás se může účinně zasadit, aby jeho starosta v příštích volbách nebyl zvolen. Jak složité v kontrastu s tím je ovlivnit volbu do poslanecké sněmovny. Každý z nás se může stát zastupitelem místní samosprávy a nést přímou odpovědnost ne vůči abstraktním voličům, ale vůči svým sousedům, vůči lidem z vedlejšího domu a z vedlejší ulice. Subsidiarita je princip, jehož důsledné dodržování zabrání úniku moci kamsi za obzor, do vzdálených neovlivnitelných center, ale ponechá ji lidem  na dosah.

Jestliže zákonem zakážeme nevoleným organizacím s politickou agendou přijímat veřejné prostředky, nenechají to jen tak. Jakmile se toto nebezpečí stane jen trochu reálným, zahájí všechny ty eko-etno-bio-gender-a-co-já-vím-čeho-všeho-ještě lobbistické kanceláře mohutnou protiofenzívu. Je to byznys, který dobře živí mnoho lidí a ti si nenechají peníze, o nichž jsou vnitřně přesvědčeni, že jsou jejich, jen tak sebrat.

lsm-multikulturalismus-pozvanka.jpg (41,253 kiB)
Kult multikulturalismu

Základem protiargumentace politických ne­zis­ko­vek bude tvrzení, že jejich snaha o zákaz prakticky všeho přináší zemi prospěch, prospěch tak velký, že by bez něj nemohla existovat. Nedejme se mýlit představou, že jde o tak očividný nesmysl, že mu nikdo neuvěří. Nezisková lobby má velmi široké mediální možnosti a zcela cynicky řečeno, není podstatné, co si lidé doopravdy myslí a co chtějí. Dokážou-li neziskovky vytvořit neproniknutelnou mediální hradbu, v níž názor protistrany nebude slyšet, vytvoří tím dojem, že žádný protinázor neexistuje, byť by ho ve skutečnosti zastávala většina občanů. Prostor v médiích znamená prostor k dezinterpretaci — stejně jako jsou dnes dezinterpretovány přirozené obavy lidí o budoucnost země a označovány za xenofobii, rasismus a nacismus, budou stejně tak nálepkovány snahy o přestřižení penězovodů. Návrh zákona proti lobbingu z veřejných zdrojů bude vyložen jako snaha o destrukci charitativních projektů, projektů sociální péče, jako pokus sebrat peníze starým a bezmocným. Nebude lži, kterou by daňovým poplatníkem živení aktivisté považovali za příliš velkou, jen když zabrání vyschnutí studny, z níž se čerpají veřejné peníze.

Druhá část návrhu tomu předchází. Zakažme zákonem přidělování dotací na politickou činnost nevolených subjektů z úrovně státu i krajů. Peníze, které tak v rozpočtu zůstanou, převeďme na nejnižší úroveň rozhodování, na místní samosprávy. Nechť jimi disponují radnice obcí a městských částí. Ponechme pak na nich a jejich odpovědnosti, zda je aktivistům dají.

Lobbisté, skrytí v neziskovkách, tak nebudou moci tvrdit, že peníze na veřejně prospěšné účely zmizely. Ponechme jim možnost dál o ně usilovat, ale jen na lokální úrovni. Vyrazíme jim tím z rukou hlavní argument, o nějž se budou opírat a zároveň je vystavíme přesně tomu, čemu vystaveni být mají — trvalé nutnosti dokazovat občanům, že to, co dělají, opravdu veřejný prospěch přináší. Ať přesvědčují starosty, obecní rady a zastupitelstva o tom, že financovat hnutí za lesbickou rovnoprávnost žab v Tanzánii je správné, že je to lepší než nová školka, hřiště, opravená cesta. Snad najdou starostu, který si rozhodnutí financovat raději aktivisty a jejich úsilí o zákaz tučných jídel, než přispět dětem v místním sportovním oddílu, před občany zodpoví.

Bude-li místní samospráva natolik nesoudná, že z obecních peněz raději zaplatí starostovi ztepilou genderovou aktivistku než nový chodník, budiž. Snad si to tak obyvatelé oné obce přejí. A nepřejí-li si, do voleb je v místní samosprávě vždy mnohem blíže než kdekoli jinde, opozice nemá nikde tak ostré zuby jako v lokální politice a nespokojenost občanů bolí komunální zastupitele ze všech politiků nejvíc.

Zákaz financování lobbingu z rozpočtu státu a kraje a přesun uspořených peněz na místní radnice — synergie obou opatření je smrtící ranou pro všechny lobbistické skupiny, které parazitují na veřejné podpoře pro obecně prospěšné aktivity. Nevylévá s vaničkou dítě, naopak. Zachová v systému přesně stejný objem peněz, jen je nasměruje tam, kde nám nebudou škodit, ale skutečně prospívat.

A jak to celé prosadit? O tom zas příště.

Autorem stati je pan Viktor Lošťák, člen zastupitelstva městské části Brno-Bystrc.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 823 × | Prestiž Q1: 7,01

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top