Štítky článku: •  

Anatomie info-války II.

Útok ruské propagandy vůči Západu je dobře organizovaný a dobře financovaný. Je však také předvídatelný, a to je jeho slabost. Analýza problematiky od Bena Nimmo.

Jak funguje propagandistická mašinérie Ruska a jak jí čelit

Základní teze

Zastrašování
ben-nimmo.jpg (4,853 kiB)
Ben Nimmo

Ben Nimmo sídlí ve Velké Británii, je analytikem a pu­bli­cis­tou se zaměřením na bezpečnostní otázky Evropy. Dříve pracoval ja­ko novinář v baltských státech a Bruselu, a také jako tiskový mluvčí NATO.

Posledním klíčovým nástrojem v komunikačním arzenálu Ruska je šíření hrůzy varováním, že opatření, kterým Rusko vzdoruje, přinesou jejich iniciátorům katastrofické následky.

Používání daného nástroje je již delší dobu typické pro ruská vyjádření týkající se států střední a východní Evropy. V letech 2007 a 2008 Putin opakovaně varoval, že v případě pokračujících Bushových plánů na umístění systému protiraketové obrany v České republice a Polsku by Rusko zaměřilo rakety na Evropu. Hrozby byly oživeny poté, co Obamova administrativa zahájila své plány na umístění systému European Phased Adaptive Approach (EPAA) do Polska a Rumunska.

Nedávno byla v návaznosti na ukrajinskou krizi věnována zvláštní pozornost opatřením NATO týkající se posílení obrany svých členů ve střední a východní Evropě. I přes relativně nízkou aktivitu vojenské činnosti ruští představitelé opakovaně varovali, že ji považují za „eskalace“, na které může následovat vojenská reakce, ať už jde o rozmístění raket Iskander, intenzivnější přítomnost ve vzduchu nebo prostě jen „adekvátní odpověď“, často opakovanou větu vágní hrozby.

nuklearni-hrozba-theatlantic.jpg (83,301 kiB)
Mezikontinentální rakety RS-24 na
Rudém náměstí
(zdroj: theatlantic.com)

Nejvýraznějším příkladem zastrašování však jsou zmínky ruských představitelů o zásobách jaderných zbraní. Taková slova byla pronesena několikrát: v kontextu ruské vojenské doktríny, amerických sankcí po anexi Krymu, vidiny dodávek západních zbraní na Ukrajinu, a konečně v souvislosti s plány Dánska na umístění radaru protiraketové obrany NATO na své lodě.

Gideon Rachman, komentátor Financial Times, výše uvedené komentoval slovy: „Nepochybuji o tom, že jedním z cílů celého tohoto jaderného pózování z Moskvy je právě přimět západní komentátory mluvit o ruské jaderné hrozbě. Rusko se intenzivně snaží zabránit západním dodávkám zbraní na Ukrajinu. Jinými slovy předat vzkaz, že každá takováto eskalace by vyvolala zuřivou reakci z Moskvy a — kdo ví — možná dokonce i použití jaderných zbraní.“

V každém případě, cílem je zastrašení soupeře, povzbuzení opozice a, v ideálním případě, vynucení změny kurzu.

Trollové a trojští koně: jezdci z anonymypsy

A konečně, stojí za to si pozorně prohlédnout, jak tyto zprávy z anonymní apokalypsy dostávají do západních médií a hlavního proudu myšlení. Velká pozornost se věnuje takzvaným „trollím farmám“ Ruska — kancelářím, kde placení komentátoři surfují na sociálních sítích a píší opovržlivé a sarkastické reakce na ty, kdož veřejně kritizují postoj Kremlu. Široce se také diskutuje o propagandistické roli médií financovaných Kremlem, jako jsou Russia Today a Sputnik.

Méně pozornosti je věnováno způsobu, jakým Kreml využívá západní komentátory k šíření a validování zpráv z Moskvy. Pochopení této techniky je velmi důležité pro rozpoznání webu, jež se podílí na spřádání propagandy.

Západní komentátoři citovaní z médií v područí Kremlu spadají do tří kategorií. V první jsou ti, kteří pracují, nebo dříve pracovali přímo pro Kreml, ale kteří toto spojení nezbytně nezveřejňují. V druhé jsou ti, kteří jsou zřejmě nezávislí, ale podporují politiku Ruska. Do třetí spadají ti komentátoři, kteří nemusejí podporovat ruskou komunikační linii, ale jejichž slova mohou být citována takovým způsobem, že se může zdát, že to dělají.

V každém případě, taktika médií řízených Kremlem, je využívaní komentářů, které by na Západě vzbudily malou pozornost a důrazně je protlačují k určenému publiku, ať už v ruském či jiném jazyce.

Dobrý příklad první skupiny komentátorů se objevil dne 8. března 2015 na stránkách deníku Guardian. V reakci na dopis od mluvčí NATO Oany Lungescu ji čtenář Angus Roxburgh obvinil z „překrucování pravdy“ tím, že nesprávně citovala Michaila Gorbačova, a to ve snaze podpořit své tvrzení, že se aliance nikdy nezavázala k tomu dalšímu nerozšiřování členské základny.

Roxburghův komentář byl neprodleně zveřejněn RIA (ruskou informační agenturou) Novosti — ruskojazyčnou odnoží Sputniku — pod titulkem „Guardian tvrdí, že NATO se dopustilo ‚ostudného překrucování pravdy‘.“ Zprávu převzalo mnoho ruských médií, například „Argumenty I Fakty“ a vzglyad.ru. (RIA Novosti později upravila titulek tak, aby odrážel skutečnost, že šlo o dopis jediného čtenáře; originál v jiných médiích však probíhal nezměněn).

Ne vše bylo tak, jak bylo uvedeno v ruském tisku. Roxburgh, bývalý novinář Guardianu a BBC, pracoval v letech 2006–2009 jako poradce pro Putina. Tato jeho pozice však nebyla veřejně uvedena. Navíc Roxburgh není členem redakční rady Guardianu, ale nezávislý komentátor pro list, píšící příležitostně do rubriky „Volné komentáře.“ Tím, že RIA Novosti tento postoj připsala celému Guardianu, komentář tak pozvedla na úroveň, která není opodstatněná a klamně uvádí, že NATO ze lži bylo obviněno vlivnými novinami, spíše než jedním přispěvatelem.

Příkladem druhé kategorie je otevřený dopis 60 předních německých osobností vyzývajících k dialogu s Ruskem. Může to být náhoda nebo záměr, ale dopis je názorným příkladem všech čtyřech výše uvedených taktik ruské komunikace. Odmítá zpravodajství médií o krizi jako neobjektivní; zkresluje realitu přirovnáváním evropské reakce na krizi s hitlerovskou invazí do Sovětského svazu z roku 1941. Dále odvádí pozornost od ruské nelegální anexe Krymu tím, že ji spojuje s „legitimními“ bezpečnostními potřebami Ruska a „expanzí“ Západu. A děsí představou evropské války.

Dopis získal širokou publicitu v ruských médiích. Sputnik věnoval tématu několik zpráv; Russia Today z něj udělala hlavní zprávu dne ve stylu, že jde o výzvu Západu, aby zastavil „harašení zbraněmi“ směrem k Rusku; RIA Novosti se zmínila o existenci dopisu, o prohlášení jednoho ze signatářů a odpovědi Ruska.

Motivace autorů dopisu leží mimo oblast dosahu této analýzy. Avšak mezi autory je i bývalý kancléř Gerhard Schröder, který se po odchodu z úřadu stal předsedou dozorčí rady společnosti plánující výstavbu plynovodu Nord Stream, dále předsedou Východního výboru německé ekonomiky (průmyslového orgánu určeného k podpoře obchodu s Ruskem a dalšími bývalými komunistickými státy), a čestným prezidentem Německo-ruské obchodní komory v Moskvě. Jsou to lidé, jejichž podniky jsou závislé na úzkých vztazích mezi Ruskem a Německem. Ani tato skutečnost nebyla v ruském tisku zmíněna.

schroder-putin-petersburg.jpg (54,723 kiB)
Německý exkancléř Schröder vřele vítá
ruského prezidenta Putina na své oslavě
70. narozenin v Petrohradu — duben 2014,
tedy měsíc po anexi Krymu,
(zdroj: wsj.com)

Příkladem třetí kategorie je projev Konstantina Dolgova, zmocněnce ruského Ministerstva zahraničních věcí pro liská práva, demokracii a nadřazenost práva, který v Rize kritizoval lotyšskou politiku občanství. Dolgov obvinil Lotyšsko z rusofobie a jako důkaz uvedl komentář Nilse Muižniekse, komisaře Rady Evropy pro lidská práva, v tom smyslu, že extremismus a xenofobie jsou v celé Evropě na vzestupu. Muižnieks, lotyšský občan, je angažovaný zastánce, vlivný zejména v Rize. Avšak jak lotyšské ministerstvo zahraničí později zdůraznilo: „Ve svém tehdejším komentáři, pan Muižnieks měl na mysli známky radikálního nacionalismu zaměřené na Romy a muslimy, a to ve Švédsku, Německu, Řecku, Maďarsku, Srbsku a Itálii; komisař Rady Evropy pro lidská práva tedy vůbec nezmínil Lotyšsko nebo ostatní pobaltské státy.“ Rusofobie tedy nebyla zmíněna.

Opět, znovu, účinkem těchto nesprávných citací je zasívání pochybností, nedůvěry a zmatku. Ve světě ruských médií je možné čtenářovi odpustit to, že jim věří — je příliš těžké najít pravdu. Konečným vítězným cílem ruské propagandy je způsobit, aby všechno ostatní zpravodajství vypadalo také jako propaganda.

Závěr: zastavit tu mašinerii

Propagandistická mašinérie Ruska je tedy výkonná, dobře namazaná a dobře financovaná. Jak ale vyplývá z této analýzy, stále se opakuje a je předvídatelná. Využívá černo-bílá vyprávění, založeného na taktikách 4D: zamítnutí kritiky, překroucení faktů, odvedení pozornosti od hlavního problému a zastrašování. V neposlední řadě pak pečlivě připravenou sestavu západních komentátorů, kteří dostávají prostor v kremelských médiích.

Ačkoli jde o obtížný úkol, předvídatelnost umožňuje Západu reagovat. Již byly podniknuty některé kroky, včetně vytvoření centra NATO pro strategickou komunikaci v Lotyšsku a líheň programu pro rusky mluvící občany na území EU. Takovéto iniciativy poskytují komunikační kanál, ale nedefinují jejich konkrétní obsah. Z výše uvedeného rozboru vyplývá, že západní hromadné sdělovací prostředky a zejména ty ve střední a východní Evropě, by se ve svém přístupu měly zaměřit na rozvoj čtyř klíčových motivů:

  • Přesvědčivý příběh
  • Identifikace ruské taktiky
  • Předvídání útoku
  • Odkrytí podpůrné sítě Kremlu
Přesvědčivý příběh

Zaprvé, Západ potřebuje niterný, podmanivý příběh, který apeluje více na smysly než na střízlivé uvažování. Něco takového může být vystavěno na dlouholetých západních hodnotách svobody jednotlivce, demokracie a právního státu, a také na úsilí mnoha lidí v průběhu let na obranu těchto hodnot — úsilí, jehož součástí se staly také demonstrace kyjevského Majdanu.

V této oblasti by vedoucí úlohu měly hrát státy střední a východní Evropy. Vzhledem ke své historii mají jedinečný vhled do hodnotového střetu, jež tvoří jádro konfliktu na Ukrajině: touhu ukrajinského lidu po evropské integraci a odhodlání ruské elity tomu zabránit. Mohou formulovat příběh demokracie a svobody skutečným, bezprostředním a osobním stylem a porovnat jej s vlastní zkušeností. To je mnohem mocnější než jakékoli vyvážené politické stanovisko.

Identifikace ruské taktiky

Za druhé, spíše než reagovat v závěsu na každý nařčení ruské propagandy, Západ by se měl zaměřit na popis jejích postupů: taktiku popírání faktů, překrucování faktů, odvedení pozornosti a zastrašování. Veškeré úsilí by mělo být vynaloženo na diskusi o bezprostředních skutečnostech, spíše než jen na vymyšlená pseudo-fakta.

Nejúčinnějším způsobem, jak toho dosáhnout, budou další analýzy a zveřejnění komunikačních technik Ruska. Prosté vyvracení každého ruského tvrzení se nevyplácí, protože jsou natolik početná, že by to byl nekonečný a nevděčný úkol.

Jde o oblast, ve které může nevládní sektor přispět více než vládní. V celé Evropě, a v každé zemi, je naléhavá potřeba pro veřejnou diskusi a pitvu metodiky ruské propagandy, pro pomoc porozumět technikám, které ji podpírají. Čím více pozornosti bude zaměřeno na tento omezený a předvídatelný soubor postupů, tím snazší bude odhalit divoká tvrzení Kremlu.

Předvídání útoku

Současně by více pozornosti k omezeným taktikám ruských komentátorů měly věnovat vlády a předvídat, jak budou tyto taktiky aplikovány na jejich vlastní komunikaci.

Plány interní komunikace týkající se ruské otázky by se měly odvíjet od předvídatelných odpovědí z ruské strany, založených na praktikách „čtyřech D“. Například mluvčí, který ví, že konkrétní nařčení bude doplněno neadekvátní historickou paralelou, bude mít větší šanci, že se mu onu odpověď podaří postavit do správného světla s minimální prodlevou.

Odkrytí podpůrné sítě kremlu

A konečně, Západ by měl odhalit kremlofilní média a jim spřízněné komentátory jako hlásné trouby propagandy. To je oblast, ve které mohou hrát roli jak vládní, tak nevládní subjekty napříč Evropou.

Důležitým krokem by měla být analýza a zveřejnění finančních nebo zájmových vazeb spojujících údajně nezávislé komentátory s ruským byznysem. Tyto finanční vazby nebývá snadné vystopovat, ale úsilí nato věnované se vyplácí tím, že se lidem ze Západu jasně ukáže, jak závislí na ruském zázemí ti údajně „nezávislí“ komentátoři ve skutečnosti jsou.

Za další, reportáže kremelských médií by se měly, veřejně a podrobně, porovnávat se zpravodajstvím stejných událostí ze strany skutečně nezávislých a profesionálních médií. To by měl být jednoduchý a účinný způsob, jak upozornit na jejich vážný nedostatek standardních metod redakční práce a zpronevěřování se principům vyváženého zpravodajství.

Co se výše uvedeného týká, primární pozornost by se měla zaměřit především na vzdělávání a informování co nejširšího okruhu obyvatel tak, aby jim byl poskytnut prostor, aby se mohli sami za sebe rozhodnout, jaké zdroje budou považovat důvěryhodné a kterým zprávám budou tak moci věřit. Ruským velkým vítězstvím v konfliktu bylo to, že umělo informace změnit na neviditelné zbraně. Nejlepším způsobem jak tomu čelit je, že se taková zbraň zviditelní.

Překlad článku ze zahraničí — autor: Ben Nimmo, překlad: Martin Uhlíř

Minulý díl

Zdroj: www.stopfake.org, 15. května 2015, 22/07/2015 Open Doors

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 477 × | Prestiž Q1: 5,99

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top