Štítky článku: •  

Minulost nám je stále v patách

Jedno číslo „Studentských listů“ z roku 1999 se zabývá bývalým majetkem SSM. Jeho vrácení měl řešit ústavní zákon č. 497/90 Sb. z listopadu 1990, kterým měl být veškerý majetek v hodnotě 3,3 miliardy korun převeden bez náhrady k 1. 1. 1991 do vlastnictví státu.

ksc-odznak.jpg (12,555 kiB)
Odznak KSČ

Svazácké, respektive státní peníze však výrazně napomohly mnoha tehdejším podnikatelům z řad někdejších svazáckých funkcionářů. Deset let po té však zůstalo dětem a mladým lidem 5–10 % původního majetku.

Zatímco jsme se neomluvitelně dlouho opájeli re­vo­luč­ním vítězstvím a prožívali euforii z čerstvě nabyté svobody, mnozí svazáčtí funkcionáři nezaháleli a roz­krad­li, co se dalo. Nedávní ortodoxní zastánci mar­xis­tic­ko-leninských teorií se téměř přes noc stali prvními kapitalisty a nám všem uštědřili lekci o kapitalismu volné soutěže po česku.

Teprve v květnu 1990 přijalo Federální shro­máž­dě­ní moratorium na manipulaci s majetkem Národní fronty (tedy i SSM). Téměř půl roku tak mohli svazáčci beztrestně přelévat movitý a ne­mo­vi­tý majetek na nejrůznější osoby.

Ing. Miloslav Steiner bývalý vládní zmocněnec v CKM bojoval prohranou bitvu — žaloval prokazatelné podvody i jako občan — samozřejmě neúspěšně, po deseti letech rezignoval. „Tehdy bývalé vedení CKM vytvořilo dceřiné firmy, do kterých beztrestně přelévalo majetek. Křičel jsem to do světa, v médiích, u soudů, ale marně. Udělali z nás šašky. Bývalí aparátčíci měli na své straně právníky, měli peníze na podplácení, měli své lidi v policii, na prokuraturách. Nám nepomohl nikdo“.

Bývalá vládní zmocněnkyně na hospodářském zařízení ÚV SSM Zenitcentrum, které se díky svazáckému tunelování stalo jedním z nejkřiklavějších příkladů, Ing. Ludmila Klofová k tomu v roce 1999 říká: „Způsob jakým byl přebírán majetek SSM, odstartoval řadu kriminálních činů v procesu privatizace a to je také jeden z důvodů dnešní hospodářské situace.“

Z původně miliardového majetku zbylo pro děti doslova jen pár milionů korun. Kde se tedy stala chyba? Šlo jen o nezkušenost státního aparátu, či o záměrné chyby a provázanost komunistických a svazáckých špiček se soukmenovci působícími na různých státních institucích? Vše nasvědčuje, že šlo o záměr. Různí experti se však shodnou na jednom, na naprostém nezájmu a neochotě polistopadových politických reprezentací.

Dlužno však říci, že stát měl v Mohoritových pohrobcích více než zdatného soupeře s dobrým zázemím a loajálním aparátem. Někdejší člen vládní expertní komise John Bok je s odstupem deseti let ještě rezolutnější: „Nedořešené kompetence zmocněnců a další ‚chyby‘ státu byly záměrem. Nešlo jen o nezkušenost a neschopnost, byla to neochota mnoha soudců a policistů jít proti těm, s kterými byli na jedné lodi, v jedné partaji. Dodnes jsem přesvědčen, že za vším byl záměr, a vidím za tím nejen konkrétní politickou, ale i trestně-právní odpovědnost. Nemohu to nazvat jinak než politickým zločinem!!!“

Tato závažná slova Johna Boka platí i dnes v roce 2015. Že v této zemi je oficiální parlamentní stranou, strana, která má stále v názvu „komunistická“ a přitom zákon 198/1993 Sb. říká, že komunistický režim byl zločinný a zavrženíhodný, svědčí o nepochopení většiny společnosti, co znamenaly myšlenky 17. listopadu.

Materializmus a hluboká sekularizace minulého systému pokračovaly a pokračují dodnes a jsou hlavní duchovní bídou současné české společnosti. Je přece absurdní, že po skoro 25 letech ovládají jak politickou, soudní tak ekonomickou situaci exponenti minulého systému, z nichž většina z nich „v partaji“ byla kvůli klidu a kariéře a již tehdy, jako nyní, mysleli a myslí jen a jen na sebe.

Jak je možné, že skoro 25 let po listopadové „sametovce“ jsou ve vládě bývalí komunisté jako je ministr financí Andrej Babiš a špičky Senátu tvoří bývalí komunisté a odboráři Milan Štěch a Zdeněk Škromach? A nejen v politice, školství, ale i na soudech v hospodářských vrcholných funkcích včetně zemědělství, ovládají život této země bývalí nositelé, pokud použiji zákon 198/1993 Sb. „zločinné ideologie“, aniž by se za své selhání lidem omluvili.

V normální, skutečně svobodné a demokratické společnosti by to bylo nemožné! Co je ještě horší, že oběti stále potkávají své pachatele, organizátory i vykonavatele! Máme Ústav pro studium totalitních režimů, který jen díky politickým i zájmovým tlakům je roztrhán na „kusy“, v jeho radě sedí mladí intelektuálové, kteří jsou schopni říkat, že se musíme na komunismus dívat diferencovaně, jiný byl prý v 50. letech a jiný v době normalizace, což je naprostou urážkou a výsměchem politickým vězňům a tisícům postižených tímto zločinným režimem, včetně lidských obětí.

Alexandr Jakovlev, bývalý vysoký funkcionář KSSS a veterán Velké vlastenecké války, který se zasloužil o rehabilitaci tisíců nevinně odsouzených do Gulagu, prohlásil na adresu současného Ruska: „Plížíme se, lapáme po dechu v mazlavé blátivé bažině [minulosti] a ještě nám nedošlo, že musíme pochopit, co je hlavní příčinou našeho neštěstí: bez debolševizace Ruska nemůže být ani řeči o jeho ozdravení, obrození a připojení se k světové civilizaci. Teprve až se Rusko zbaví bolševismu, může mít naději, že se vyléčí.“ Ve své podstatě to platí i pro naši zem.

25 let po listopadu ‘89 vidím každodenně, jak silně je ještě zlo komunistické ideologie hluboce zakořeněno v této společnosti. Po „sametu“ jsme změnili politický a hospodářský systém, nezměnili jsme však kulturně-mravně-duchovní hodnoty. Bez debolševizace, osvobození se od předsudků, národních mýtů a bludů včetně mýtu jazykového, a vrácení se ke křesťanským základům, které země českého království provázejí od roku 845, kdy bylo 14 českých pánů pokřtěno v Regensburgu, nemůže dojít k ozdravění české společnosti a jejímu plnohodnotnému návratu do Evropy, kam demograficky patří.

Vím, že s těmito myšlenkami jsem osamocen a mnoho lidí s touto mojí úvahou nemusí, nebo nebude souhlasit, počítám i s dehonestací, v hloubce duše však cítím, že mám pravdu!

Autorem textu je pan Bohumil Řeřicha, 17. červenec 2015

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 830 × | Prestiž Q1: 6,19

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top