Štítky článku: •  

Minulost nám je stále v patách

Jedno číslo „Studentských listů“ z roku 1999 se zabývá bývalým majetkem SSM. Jeho vrácení měl řešit ústavní zákon č. 497/90 Sb. z listopadu 1990, kterým měl být veškerý majetek v hodnotě 3,3 miliardy korun převeden bez náhrady k 1. 1. 1991 do vlastnictví státu.

ksc-odznak.jpg (12,555 kiB)
Odznak KSČ

Svazácké, respektive státní peníze však výrazně napomohly mnoha tehdejším podnikatelům z řad někdejších svazáckých funkcionářů. Deset let po té však zůstalo dětem a mladým lidem 5–10 % původního majetku.

Zatímco jsme se neomluvitelně dlouho opájeli re­vo­luč­ním vítězstvím a prožívali euforii z čerstvě nabyté svobody, mnozí svazáčtí funkcionáři nezaháleli a roz­krad­li, co se dalo. Nedávní ortodoxní zastánci mar­xis­tic­ko-leninských teorií se téměř přes noc stali prvními kapitalisty a nám všem uštědřili lekci o kapitalismu volné soutěže po česku.

Teprve v květnu 1990 přijalo Federální shro­máž­dě­ní moratorium na manipulaci s majetkem Národní fronty (tedy i SSM). Téměř půl roku tak mohli svazáčci beztrestně přelévat movitý a ne­mo­vi­tý majetek na nejrůznější osoby.

Ing. Miloslav Steiner bývalý vládní zmocněnec v CKM bojoval prohranou bitvu — žaloval prokazatelné podvody i jako občan — samozřejmě neúspěšně, po deseti letech rezignoval. „Tehdy bývalé vedení CKM vytvořilo dceřiné firmy, do kterých beztrestně přelévalo majetek. Křičel jsem to do světa, v médiích, u soudů, ale marně. Udělali z nás šašky. Bývalí aparátčíci měli na své straně právníky, měli peníze na podplácení, měli své lidi v policii, na prokuraturách. Nám nepomohl nikdo“.

Bývalá vládní zmocněnkyně na hospodářském zařízení ÚV SSM Zenitcentrum, které se díky svazáckému tunelování stalo jedním z nejkřiklavějších příkladů, Ing. Ludmila Klofová k tomu v roce 1999 říká: „Způsob jakým byl přebírán majetek SSM, odstartoval řadu kriminálních činů v procesu privatizace a to je také jeden z důvodů dnešní hospodářské situace.“

Z původně miliardového majetku zbylo pro děti doslova jen pár milionů korun. Kde se tedy stala chyba? Šlo jen o nezkušenost státního aparátu, či o záměrné chyby a provázanost komunistických a svazáckých špiček se soukmenovci působícími na různých státních institucích? Vše nasvědčuje, že šlo o záměr. Různí experti se však shodnou na jednom, na naprostém nezájmu a neochotě polistopadových politických reprezentací.

Dlužno však říci, že stát měl v Mohoritových pohrobcích více než zdatného soupeře s dobrým zázemím a loajálním aparátem. Někdejší člen vládní expertní komise John Bok je s odstupem deseti let ještě rezolutnější: „Nedořešené kompetence zmocněnců a další ‚chyby‘ státu byly záměrem. Nešlo jen o nezkušenost a neschopnost, byla to neochota mnoha soudců a policistů jít proti těm, s kterými byli na jedné lodi, v jedné partaji. Dodnes jsem přesvědčen, že za vším byl záměr, a vidím za tím nejen konkrétní politickou, ale i trestně-právní odpovědnost. Nemohu to nazvat jinak než politickým zločinem!!!“

Tato závažná slova Johna Boka platí i dnes v roce 2015. Že v této zemi je oficiální parlamentní stranou, strana, která má stále v názvu „komunistická“ a přitom zákon 198/1993 Sb. říká, že komunistický režim byl zločinný a zavrženíhodný, svědčí o nepochopení většiny společnosti, co znamenaly myšlenky 17. listopadu.

Materializmus a hluboká sekularizace minulého systému pokračovaly a pokračují dodnes a jsou hlavní duchovní bídou současné české společnosti. Je přece absurdní, že po skoro 25 letech ovládají jak politickou, soudní tak ekonomickou situaci exponenti minulého systému, z nichž většina z nich „v partaji“ byla kvůli klidu a kariéře a již tehdy, jako nyní, mysleli a myslí jen a jen na sebe.

Jak je možné, že skoro 25 let po listopadové „sametovce“ jsou ve vládě bývalí komunisté jako je ministr financí Andrej Babiš a špičky Senátu tvoří bývalí komunisté a odboráři Milan Štěch a Zdeněk Škromach? A nejen v politice, školství, ale i na soudech v hospodářských vrcholných funkcích včetně zemědělství, ovládají život této země bývalí nositelé, pokud použiji zákon 198/1993 Sb. „zločinné ideologie“, aniž by se za své selhání lidem omluvili.

V normální, skutečně svobodné a demokratické společnosti by to bylo nemožné! Co je ještě horší, že oběti stále potkávají své pachatele, organizátory i vykonavatele! Máme Ústav pro studium totalitních režimů, který jen díky politickým i zájmovým tlakům je roztrhán na „kusy“, v jeho radě sedí mladí intelektuálové, kteří jsou schopni říkat, že se musíme na komunismus dívat diferencovaně, jiný byl prý v 50. letech a jiný v době normalizace, což je naprostou urážkou a výsměchem politickým vězňům a tisícům postižených tímto zločinným režimem, včetně lidských obětí.

Alexandr Jakovlev, bývalý vysoký funkcionář KSSS a veterán Velké vlastenecké války, který se zasloužil o rehabilitaci tisíců nevinně odsouzených do Gulagu, prohlásil na adresu současného Ruska: „Plížíme se, lapáme po dechu v mazlavé blátivé bažině [minulosti] a ještě nám nedošlo, že musíme pochopit, co je hlavní příčinou našeho neštěstí: bez debolševizace Ruska nemůže být ani řeči o jeho ozdravení, obrození a připojení se k světové civilizaci. Teprve až se Rusko zbaví bolševismu, může mít naději, že se vyléčí.“ Ve své podstatě to platí i pro naši zem.

25 let po listopadu ‘89 vidím každodenně, jak silně je ještě zlo komunistické ideologie hluboce zakořeněno v této společnosti. Po „sametu“ jsme změnili politický a hospodářský systém, nezměnili jsme však kulturně-mravně-duchovní hodnoty. Bez debolševizace, osvobození se od předsudků, národních mýtů a bludů včetně mýtu jazykového, a vrácení se ke křesťanským základům, které země českého království provázejí od roku 845, kdy bylo 14 českých pánů pokřtěno v Regensburgu, nemůže dojít k ozdravění české společnosti a jejímu plnohodnotnému návratu do Evropy, kam demograficky patří.

Vím, že s těmito myšlenkami jsem osamocen a mnoho lidí s touto mojí úvahou nemusí, nebo nebude souhlasit, počítám i s dehonestací, v hloubce duše však cítím, že mám pravdu!

Autorem textu je pan Bohumil Řeřicha, 17. červenec 2015

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 816 × | Prestiž Q1: 6,18

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top