Štítky článku: •  

Jak přežít ekonomický kolaps (3)

Každý chce koupit zlato! „Kupuju zlato. Platím v hotovosti.“ Signály jsou všude, i v TV!

Zlato

Nespojil jsem si to s tím, co se tady děje, protože šlo o podřadné zlato jako šperky a to buď ukradené, nebo prodané proto, že potřebovali peníze, ne zlaté mince o kterých mluvíte. Nikdo neplatí za skutečnou hodnotu věcí, takže velký POZOR! Zaměřte se na lidi kupující zlaté mince.

Vzhledem k tomu, že není možné určit skutečný minerální podíl zlata, tak malé obchody a prodejci za ně zaplatí stejně jako za běžné zlaté šperky. Co bych dělal být vámi: Místo kupování zlatých mincí kupte mnoho malých zlatých prstýnků a dalších šperků. Měly by být levnější než zlaté mince a pokud nastane SHTF, tak nebudete ztrácet peníze prodejem kvalitních zlatých mincí v hodnotě podřadného zlata. Kdybych mohl cestovat zpátky v čase, tak bych koupil malý sáček naplněný zlatými prsteny.

Malí zlodějíčci budou krást zlaté řetízky přímo z krku a prodávat je u těchto malých všudypřítomných prodejců. To je velmi běžné na nádražích, v podchodech a dalších přeplněných oblastech.

Takže moje rada — pokud se připravujete na malou ekonomickou krizi, zlaté mince mají smysl. Zachováte hodnotu věcí a budete schopni je prodat za tuto hodnotu dealerům zlata, nebo jiným survivalistům, kteří znají skutečnou hodnotu této věci. V mém případě byly zlaté mince výborná investice, zabránily, abych přišel o peníze, když místní ekonomika zkrachovala. I když je to tu špatné, můžu jít do banky a dostat za zlaté mince skutečnou hodnotu, to samé platí o čistém stříbru. Ale tam kde žiji vám místní dealeři zaplatí za zlaté mince stejně jako za obyčejné zlaté šperky, bez ohledu na to o jaký typ zlata jde. Takže musím říct, že pro obchodování jsou lepší zlaté šperky než zlaté mince.

Mezihra

Učitel sociálních studií vysvětloval různé druhy sociálních pyramid. První pyramida vysvětluje základní společnost. Pyramida se dvěma horizontálními liniemi rozdělující ji na horní část (vyšší sociální třída), na prostřední část (střední třída) a na spodní číst (chudí, proletariát). Učitel vysvětloval, že střední třída se chová jako polštář mezi bohatými a chudými a že tlumí sociální napětí.

Druhá pyramida měla velkou prostřední část, to je pyramida reprezentující nejrozvinutější země světa (1st Word countries). Spodní část je velmi tenká a šipky naznačují, že je možnost dostat se z nejnižší do střední třídy a ze střední do nejvyšší třídy sociální pyramidy. Náš učitel nám řekl, že to byla klasická demokratická kapitalistická společnost a v zemích, jako jsou ty evropské a socialistické, je pyramida podobná, ale o trochu plošší — střední střída zabírá nejvíce místa a zbylé dvě málo místa. Je jen málo rozdílů mezi těmito třemi pyramidami.

Třetí typ pyramidy ukazuje komunistickou společnost, kde šipky z nejnižší a střední třídy se snaží dosáhnout vrcholku, ale pak se odrazí zpátky. Malá nejvyšší vrstva a jedna velká nižší vrstva, mezi nimi je minimální střední třída. Pak jsme otočili stránku a uviděli čtvrtou pyramidu, na které šipky vedou ze střední do nejnižší chudé třídy.

„Co to je?“ zeptali se někteří z nás. Učitel se na nás podíval a řekl: „Tohle jsme my. Je to zkolabovaná země, která se proměnila v zemi třetího světa, kde střední třída skoro neexistuje — jedna velká chudá nejnižší třída a velmi malá nejvyšší třída.“

„Co jsou ty šipky, které směřují ze středu do spodu pyramidy?“ zeptal se někdo. „To se střední třída mění v chudé.“

„Jak vidíte, příjmy střední třídy nestačí, aby vůbec mohla fungovat jako střední třída. Někteří z nejvyšší spadnou do střední třídy, ale obrovská většina střední třídy se změní na chudé,“ řekl učitel.

Nevím kolik lidí v místnosti najednou pochopilo, že jsou chudí.

Učitel pokračoval:

„Máme střední třídu, která se náhle promění v chudé — v podstatě vytvoření společnosti chudých lidí, již neexistuje střední třída, která by zmírnila napětí. Střední třída náhle zjišťuje, že mají příliš vysokou kvalifikaci pro práci, kterou najdou, nezaměstnanost vyletí do závratných výšek — příliš mnoho nabídky, příliš málo poptávky. Vy nyní studujete architekturu, ale jen 3 nebo 4 procenta z vás se tím bude skutečně živit.“

Po několika měsících se vše vyplnilo. I počet studentů se snížil alespoň o 50 %. Neviděli smysl ve studiu něčeho, čemu se nebudou moci věnovat, nebo neměli na studium peníze.

Někdo kdysi na tomto fóru řekl, že pokud by se toto stalo v USA, sociální nepokoje by byly mnohem horší. Za prvé, řekl jsem mu, že nesouhlasím, protože se všichni lidé přizpůsobí, když nemají jinou možnost. Ale nyní to více zvažuji, možná měl pravdu. Většina z nás jsou lidé, jejichž prarodiče unikli z občanské války, buď ve Španělsku, nebo v Itálii — naši rodiče přežili špinavou válku. Mohou občané USA přežít to, co jsme přežili my?

Samozřejmě že mohou, i když si myslím, že jich tolik nebude — mnoho se jich nepřipravuje a berou vše jako samozřejmost. To budou ti, kteří budou zodpovědní za sociální nepokoje při SHTF, kteří jsou příliš líní se o sebe postarat před SHTF, nebo kteří si zvykli během let na pohodlí a věří, že se o ně vláda „postará, protože platili daně.“ Ale nakonec se přizpůsobí, lidé se vždycky přizpůsobí. Byli byste překvapeni. A ti, kteří se nebudou chtít přizpůsobit nové realitě, tak umřou mladí a tím se vyčistí genofond a zajistí se pokračování druhu. Bylo to tak po tisíce let.

Trestné činnosti a nebezpečí

I když trestné činy v Jižní Americe byly vždy problémem, moje země byla celkem výjimka. Bylo to nebezpečné, ano, ale nic podobného jako po ekonomické krizi v roce 2001. Člověk byl schopen nechat hrát si děti na chodníku nebo je nechat vracet se domů z párty. To se vše ale změnilo. Na chodnících si už děti nehrají. Možná děti jezdí na kole pár metrů po chodníku, ale vždy pod dohledem dospělé osoby. Dítě jedoucí na kole na vlastní pěst by bylo o kolo ihned okradeno, pravděpodobně by při tom bylo zraněno — proto zodpovědní rodiče nikdy nenechávají děti na ulici samotné. Teenageři představují větší problém. Nemůžete je držet celý den doma a i když jsou dokonce tak velcí, že můžou sami ven, když zapadne slunce, je zle.

Když je rodiče organizují sami, vezmou je s sebou k někomu domů, nebo do klubu a v určitý čas si je vyzvednou. Taxíky se používají zřídka, bylo zde totiž hodně případů znásilnění, takže žádný rodič za babku nepustí svého syna či dceru do rukou cizího člověka. Po letech takového života, se téměř každý naučil být opatrný, někdy se to museli tvrdě naučit. Prakticky nikdo nenechává otevřené nebo odemčené dveře a okna. Také se nikdy nevyklání z okna, aby mluvili se svými přáteli. Mohl by to zahlédnout špatný člověk, vidět vás jako snadný cíl, vytáhnul by zbraň a vzal by vás dovnitř vašeho domu.

Neexistují žádné „zbojnické zákony“. Dříve jste slyšeli, jak lidé říkali: „Neměl by ses při přepadení bránit, dej jim, co chtějí a oni tě nechají jít.“ To už neplatí. Tihle chlápci jsou pod vlivem drog anebo vás prostě nenávidí, protože máte lepší život, než o kterém oni kdy snili, protože byli od narození zneužíváni, takže vám ublíží a poníží vás jak jen můžou. Puštění kriminálníka do domu rovná se tomu, že znásilní/zmlátí/bude mučit a zneužívat kohokoliv koho najde.

Před pár lety jsem osobně nakreslil čáru a po dlouhé a vážné konverzaci s mou ženou jsem se rozhodl, že nikoho za žádnou cenu za tuto čáru nepustím. Zjistili jsme, že jsou horší věci než smrt. Rozhodl jsem se, že u sebe budu mít vždy zbraň. Draze by zaplatili za můj život, i s úroky.

Zdaleka nejnebezpečnější okamžik dne je, když já (nebo moje manželka) opouštím/vstupuji do svého domu. Pevný bezpečný dům nemůže být snadno prolomen, takže zločinci počkají, až budete stát přede dveřmi s klíči a pak na vás skočí. To je důvod, proč si dávám veliký pozor, když se přibližuji k domu — rozhlédnu se po okolí a pokud nevidím nic zvláštního, pokračuji v chůzi nebo jízdě okolo bloku. Nikdy neotevírám dveře, pokud je v okolí podezřelá osoba.

Kdokoliv, koho neznáme, zaťuká na dveře je tázán z druhého postranního okna. Zločinci se často vydávají za pracovníky energetických společností, že prý jdou něco opravit. NE! Pokud něco musí opravit, můžou to opravit na chodníku. Cokoliv uvnitř vašeho domu je vaše zodpovědnost a společnost vám to neopraví. Ať tak či onak, je vždy lepší hrát na jistotu — je lepší být hrubý, než mrtvý.

Co se týče dopravy autem — okna a dveře musí být vždy zavřena, zbraň musí být na dosah ruky a dopravní značky a semafory mají při SHTF naprosto nový význam. Pokud vaše země zkolabuje stejně tak jako ta moje, tak si na mě vzpomenete, kdykoliv uvidíte semafor. Nikdy nezastavujte na červenou nebo na stopce, pokud není velký provoz — a to zejména v noci.

Dříve by vám policie napsala pokutu za nezastavení na červenou, pokud vás uvidí (další způsob, jak si říct o úplatek, pokud vás uvidí projet na červenou), ale po několika měsících si uvědomili, že nic nezmůžou — lidé raději riskují pokutu než své životy, tak se rozhodli permanentně dát na semafory žlutou po osmé nebo deváté večer. To je samozřejmě velmi nebezpečné. Noční dopravní nehody bývají časté a brutální, protože někdy se oba vozy mezi sebou srazí v plné rychlosti.

pokračování

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 368 × | Prestiž Q1: 9,46

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top