Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 16. srpna — Pierre Richard a Ivan Hlinka

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 16. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Výprava Jindřicha II. proti Polákům, Vladislav I. vystřídal Bořivoje II., Václav IV., bitva na řece Čorna, Ferdinand Pravoslav Náprstek, zlatá horečka na Klondiku, bitva na Bajkalském jezeře, Charles Bukowski, Antonín Sova, Pierre Richard, Andrej Hlinka, Karel Hvížďala, biskupská konference a memorandum vládě, James Francis Cameron, Madonna, Ringo Starr nahradil Pete Besta, 16. srpen 1967 — 1969, Elvis Presley, Vladimir Putin premiérem Ruské federace, povodně 2002, Ivan Hlinka…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-16-8.jpg (21,646 kiB)
Vzpomínáček 16. 8.

1005 — Nová výprava Jindřicha II. proti Polákům (pustošení Poznaňska) za účasti českých oddílů; válka skončila mírem uzavřeným u Poznaně. Boleslav Chrabrý se vzdal Lužice a Milska, ztratil vliv v Pomořanech.

1120 — Došlo k výměně na knížecím stolci: Bořivoje II. vystřídal Vladislav I. (1120–1125) (příčiny těchto změn nejsou známy). Bořivoj odešel do vyhnanství (do Uher, kde 2. února 1124 zemřel).

1284 — Byli sezdáni Filip IV. Sličný a Jana I. Navarrská.

1419 — Král Václav IV. (poslední měsíc těžce nemocný) pobýval na svém hrádku u Kunratic; rozrušen zprávou o událostech v Praze (První pražská defenestrace) byl raněn mrtvicí a zemřel. V zemi zavládly zmatky a nepokoje.

1619 — Hornorakouské a dolnorakouské stavy vstoupily do konfederace se stavy České koruny.

1855 — V Krymské válce spojenci porazili ruskou armádu v bitvě na řece Čorna.

1887 — Zemřel Ferdinand Pravoslav Náprstek, mecenáš české hudby a divadla (* 24. května 1824)

1896 — Na řece Klondike v kanadském teritoriu Yukon bylo nalezeno zlato, čímž započala zlatá horečka na Klondiku.

1918 — Ruská občanská válka: bylo svedeno pravděpodobně jediné střetnutí československé flotily — bitva na Bajkalském jezeře.

1920 — Narodil se Charles Bukowski, americký spisovatel († 9. března 1994)

1928 — Zemřel Antonín Sova, český básník a prozaik (* 26. února 1864)

1934 — Narodil se Pierre Richard, francouzský herec

pierre-richard.jpg (34,622 kiB)
Pierre Richard

Pierre Richard měl ke svým rolím potrhlých chlapíků, jejichž charaktery propracoval takměř k do­ko­na­los­ti, velmi dobrý základ. Spolu s nejrůznějšími komiky už v padesátých a šedesátých letech psali humorné skeče a vystupovali s nimi v nejrůznějších pařížských kabaretech i v televizi. Není taky divu, že si začal postupem času všímat i filmové tvorby. Po několika menších rolích velmi důrazně prorazil filmem ROZTRŽITÝ (1970), který byl zároveň i jeho režijním debutem a nový komik byl na světě.

Titul tohoto snímku je vlastně nomen omen pro jeho další filmové počiny.

V komedii s mnohými prvky satiry černého humoru VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU ztvárnil muže, který se proti své vůli zaplete do tajných akcí špionážních služeb, ve filmu HOŘČICE MI STOUPÁ DO NOSU (1974) hraje profesora, jenž díky své roztržitosti a filmové hvězdě způsobí poprask na malém městečku, a ve snímku NALEVO OD VÝTAHU (1988) zaujal partem chlapíka, který ve svém bytě uvítá svou vyvolenou, nájemníci mu nicméně jeho poctivou snahu kazí…

Pravděpodobně největšího úspěchu a chvály se mu dostalo pod vedením režiséra Francise Vebera a po boku Gerarda Depardieua, se kterým vystupoval v osmdesátých letech ve filmech KOPYTO, OTEC & OTEC a UPRCHLÍCI. Ve snímcích ztvárnili oba protagonisté typově odlišné charaktery. V poslední době Pierre Richard hraje v dramatičtěji zaměřených rolích, což dokazují snímky ŠACHOVÁ PARTIE (1994) či televizní film, vyrobený v koprodukci i s Českou republikou — BEZ RODINY (2000). [zdroj]

1938 — Zemřel Andrej Hlinka, slovenský politik (* 27. září 1864)

Je ironií osudu, že 16. srpna je výročí úmrtí hned dvou Hlinků. Pokud se chcete o Andrejovi dozvědět více, tak zde máte (kvůli rozsahu) článek na Wikipedii.

1941 — Narodil se Karel Hvížďala, český novinář.

1948 — Biskupská konference v Nitře schválila tzv. memorandum vládě, v němž ji obvinila z neplnění slibů a současně uváděla řadu zásahů proti církvi; memorandum bylo čteno v kostelích.

1954 — Narodil se James Francis Cameron, filmový režisér.

1958 — Narodila se Madonna — Louise Veronica Ciccone Ritchie, americká zpěvačka a herečka.

1962 — Z The Beatles byl vyhozen Pete Best, nahradil ho Ringo Starr.

1967 — ČTK oznámila, že L. Mňačko byl vyloučen z KSČ, zbaven čs. státního občanství, titulu zasloužilý umělec a státních vyznamenání, když předtím emigroval do Izraele.

1968 — A. Dubček obdržel prostřednictvím sovětského velvyslance S. Červoněnka další dopis L. Brežněva, týkající se neplnění závazků z Čierné nad Tisou a Bratislavy, jde mj. o slib — odvolat z funkcí F. Kriegla, Č. Císaře J. Pelikána. Ani o jednom z těch dopisů A. Dubček své nejbližší spolupracovníky neinformoval.

Na dovolenou, zejména do Jugoslávie, odjeli například O. Šik, F. Vlasák a Š. Gašparík.

Generál Pavlovskij, náměstek ministra obrany SSSR byl jmenován velitelem intervenčních vojsk Varšavské smlouvy.

V jihozápadní části Polska došlo k setkání sovětského maršála Grečka s předními polskými důstojníky a jednal s ministrem národní obrany NDR Hoffmannem za přítomnosti maršála Jakubovského.

Moskevská Pravda obvinila Literární listy, deník Mladá fronta a týdeník Reportér, že „šíří protisocialistické názory“. Ve večerních hodinách hovoří v Čs. televizi V. Biľak, zejména však o situaci na Slovensku.

Na velkém shromáždění v Gottwaldově (Zlíně) vystoupili se svými projevy J. Hanzelka, J. Ruml a A. J. Liehm.

1969 — A. Dubček navštívil svůj volební obvod Senica nad Myjavou.

V Rudém právu Ctibor Janoušek v článku „Co se dělo před rokem v Praze“ popisuje některé „živelné a chaotické podpisové akce a mítinky“.

Od tohoto dne se začali shromažďovat občané v místech pod sochou sv. Václava a bylo jim zatím pouze domlouváno policií, aby se rozešli.

1977 — Zemřel Elvis Presley, americký zpěvák (* 8. ledna 1935)

1999 — Vladimir Putin se stal premiérem Ruské federace.

2002 — V Českých Budějovicích stále nejde proud. Na Litoměřicku především v okolí soutoku LabeOhří se povodňová vlna v některých místech rozlila do šíře 10 km, zatopeno je na 30 vesnic a několik menších měst (například celé historické město Terezín). LabeÚstí nad Labem kulminuje na 11,9 metrech (přičemž normální maximální stav zde činí 3,5 metru). Na rozvodněné Labe se připravují už jen v Děčíně a v Německu.

2004 — Zemřel Ivan Hlinka, hokejový trenér a reprezentant (* 26. ledna 1950)

ivan-hlinka.jpg (25,924 kiB)
Ivan Hlinka

Hokejovou kariéru začal malý Ivan Hlinka už v šesti letech, kdy začal hrát za mládežnický tým Litvínova.

Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 le­tech rovněž za litvínovský tým.

Současně s hokejovou kariérou vystudoval nejdříve průmyslovku a později Vysokou školu ekonomickou v Praze a současně i obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu.

Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci.

S československým týmem získal Hlinka coby hráč celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál jedenáct turnajů na mistrovstvích světa a dva turnaje olympijské (v roce 1972 v japonském Sapporu vybojovali českoslovenští hokejisté bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku dokonce stříbro). Hlinka se za reprezentaci zúčastnil celkem 256 zápasů a zaznamenal 132 gólů, v československé lize odehrál 544 zápasů a zaznamenal 347 gólů. Celkovým počtem gólů v lize a reprezentaci je na 5. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport.

V letech 1977–1980 byl Hlinka kapitánem reprezentace, v roce 1978 získal Zlatou hokejku. V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel hrát do zámořské NHL, kde až do roku 1983 hrál za tým Vancouver Canucks. Po dvou letech se vrátil do Evropy a v období let 1983–1985 působil ve švýcarském týmu EV Zug. Od svého návratu do Československa začal působit jako trenér, nejprve v domovském Litvínově, později v německém Freiburgu.

Koučem československé reprezentace se stal v roce 1991 a pod jeho vedením národní tým získal v dalším roce bronzové medaile na olympiádě i na mistrovství světa. O rok později přivedl ke stejnému úspěchu na mistrovství světa českou hokejovou reprezentaci. V roce 1994 po dvou neúspěšných turnajích reprezentaci opustil a odešel do Itálie (národní tým v tomto roce na světovém mistrovství spadl na sedmé místo, což je jeho historicky nejhorší umístění). V roce 1997 se Hlinka k české reprezentaci vrátil a pod jeho vedením získal tým na mistrovství v Německu bronzovou medaili.

Poté začala zlatá éra kouče Ivana Hlinky. V roce 1998 na olympiádě v japonském Naganu získal národní tým samostatné České republiky svoji první zlatou medaili. O rok později se čeští hokejisté stali i mistry světa. Podruhé do NHL odešel Hlinka v roce 2000 jako hlavní kouč týmu Pittsburgh Penguins. Jeho angažmá zde skončilo po několika nepovedených zápasech na začátku dalšího ročníku.

V letech 2001–2002 se Hlinka stal generálním manažerem české hokejové reprezentace. Po olympiádě v Salt Lake City Hlinka jednu sezónu trénoval ruský tým Avangard Omsk. Mezinárodní hokejová federace IIHF v roce 2002 uvedla Ivana Hlinku do Síně slávy. V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize „Hokej v srdci — Srdce v hokeji“. V srpnu 2004 před Světovým pohárem přijal Ivan Hlinka nabídku opět trénovat národní mužstvo. Před začátkem soutěže však zemřel na následky dopravní nehody. [zdroj]

Svátky:

Svátek mají Jáchym, Štěpán (I. Uherský), Roch (z Montpellieru).

V občanském kalendáři má dnes svátek Jáchym, kterého jsme si připomněli společně s Annou 26. července.

V církevním kalendáři dnes nacházíme dva významné světce — Štěpána a Rocha. Nejprve se zastavíme u Štěpána. Toto jméno je v kalendáři několikrát. Ten dnešní byl králem a je národním světcem a patronem Maďarů, proto byl dnešní den do roku 1948 po celá staletí maďarským národním svátkem. Štěpán I. Uherský přišel na svět roku 969 jako syn arpádského knížete Gézy (Gejzy). Misionářský kněz ho vychovával od dětství křesťansky a velmi významné pro něho bylo i to, že jej biřmoval samotný Vojtěch Slavníkovec, biskup pražský. Ve věku 26 let se Štěpán oženil s Gizelou, sestrou Jindřicha II. Několika vítězstvími nad pohanskými uherskými knížaty umožnil Štěpán pronikání křesťanství do celé země, již svou mocí zároveň sjednocoval. Spolu se svou ženou Gizelou zakládal kostely a kláštery, podporoval práci prvních mnichů a misionářů a založil několik biskupství a arcibiskupství v Uhrách. Byl to také on, kdo uspořádal církevní organizaci v Uhrách.

O Vánocích roku 1000 dosáhl vrcholu své kariéry, byl korunován na prvního krále země. Po čtyřech desetiletích vlády zemřel 15. srpna 1038. Pochovali jej pietně v bazilice v Székesfehérváru severovýchodně od Blatenského jezera, kterou dal sám zbudovat. Štěpánovy ostatky byly roku 1083 společně s ostatky jeho syna Emericha slavnostně vyzvednuty, čímž byl vlastně kanonizován. Štěpánova pravá ruka, dodnes neztrouchnivělá, je stále ještě národní relikvií Maďarů a slavná svatoštěpánská koruna, která se v roce 1945 dostala až do Spojených států a teprve roku 1978 byla Maďarsku vrácena, je rovněž posvátným pokladem Maďarů, stejně jako u nás koruna svatováclavská.

Dalším světcem je Roch z Montpellieru. Roch přišel na svět kolem roku 1295 v jihofrancouzském městě Montpellier. Poté, co ztratil otce i matku, rozdal veškeré své jmění mezi chudé města a šel, sám chudý, světem. První cesta vedla do Říma. Cestou mladý muž zjistil, že dokáže své bližní léčit, a to dokonce od moru. Také v Římě zachránil tímto způsobem mnoho nemocných před smrtí. Na zpáteční cestě do vlasti ale v Piacenze sám morem onemocněl. O dalších událostech vypravuje legenda.

Roch, velmi zesláblý a blízký smrti, se prý položil v chatrči před městem, aby zemřel. Tu se mu náhle zjevil anděl a dodával mu odvahy. Pes přinášel smrtelně nemocnému denně čerstvý chléb, neboť nebyl jiný, kdo by si jej všiml. Roch se nakonec uzdravil a mohl pokračovat ve své cestě domů. V jeho domovském městě Montpellieru ho však už nikdo nepoznal; považovali jej za špiona, a tak jej pro jistotu uvrhli do žaláře.

Pokorný Roch snášel všechna utrpení, zamlčel dokonce i svůj pravý původ. Po pětiletém trýznivém vězení vysvobodila vězně v jeho 32 letech dne 16. srpna 1327 smrt. Legenda vypravuje, že Rocha poznali teprve na smrtelné posteli, a to podle mateřského znamení. Bylo však již pozdě.

Úcta k Rochovi došla hlavně v 15. století velkého rozmachu, tehdy se také jeho ostatky dostaly do Benátek. Tam na jeho počest vystavěli kostel sv. Rocha, z jehož první stavby lze shlédnout ještě dnes presbytář. Kromě toho jsou v chrámu vidět malby velkých umělců, např. od Tintoretta scéna Roch v nemocnici. Ve francouzsko-španělské hraniční oblasti se částečně dodnes pěstuje zvyk psát na domy písmena VSR (Vive Saint Roche — „Ať žije svatý Roch“).

Hned po Rochově smrti vznikly na mnoha místech Evropy tradiční Rochovy poutě. Nejslavnější jsou v Německu na Rochově hoře v Bingenu, kde se slaví již od roku 1666. V roce 1754 zde bylo založeno Rochovo bratrstvo, které přispělo k dalšímu rozšíření jeho kultu. Roch je patronem Benátek, Montpellieru a Parmy. Dále si jej vyvolili zajatci, nemocní a je ochráncem nemocnic, lékařů, lékárníků, chirurgů, ale i sedláků, obchodníků s uměleckými předměty, zahradníků, kartáčníků, truhlářů a dlaždičů.

Řada věřících se u něj dovolává ochrany proti moru, nákazám, choleře, vzteklině, chorobám nohou a kolenou i proti neštěstí. Roch sice nepatří ke klasickým 14 pomocníkům v nouzi, ale v mnoha oblastech se k nim počítá, protože patřil k nejoblíbenějším patronům proti moru. Ačkoli bezpečné zprávy o životě Rocha chybějí a nikdy neměl v církvi úřad, patří dodnes k nejoblíbenějším a velmi ctěným postavám církve.


Shaana.jpg (12,5 kiB)
Shaana

Prameny:

  • Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
  • František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
  • Česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
  • Archivy syndikátu novinářů
  • Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje

Pozn. red.: Vlastimil „Shaana“ Šantroch začal publikovat své Vzpomínáčky dne 26. února 2010 na blogu iDnes.cz. Několika set dílný seriál byl dosti pracný a také měl poměrně vysokou úspěšnost. Vzhledem k tomu, že jej poněkud zavál čas, (a iDnes silně zprasila grafiku starých článků), budu se snažit přetiskovat na Shaanův popud celý cyklus. Doufám, že si všichni připomeneme některé historické okamžiky, které by neměly zapadnout. Ostatně, jak správně Shaana podotkl: „Kdo se nepoučí z vlastní historie, bude nucen ji zopakovat“. V článcích provádím jen základní redakční a typografické úpravy. Reedice cyklu započala 9. srpnem 2011. Tak příjemné čtení. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 781 × | Prestiž Q1: 5,31

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top