Ale i tak je zajímavé sledovat, jak se zde populace vyvíjela. Protože tabulka sama o sobě je dost nepřehledná, udělal jsem nad ní nějaké souhrny, trendy a grafické výstupy. Zde jsou.

Zdrojová tabulka byla rozdělena na muže a ženy, takže jako první jsem je sloučil a vyskočil mi z toho první graf. Už podle počtu obyvatel můžeme odvodit, že se jedná pouze o české země a Slovensko není zahrnuto. Křivka je vcelku předvídatelná, včetně mírného hrbu takzvaných „husákových dětí“ ze 70. let. Růst populace po válce vcelku také není překvapivý, ale na křivce se nacházelo několik anomálií, které jsem potom začal pitvat.

Také můžeme rovnou odvodit, že nějaké tragické vymírání, které se občas objeví v médiích, je spíše jenom strašidlo, i když je nutno připustit, že část současné populace je tvořena imigrací. (I když pochopitelně nemyslím nekompatibilní muslimskou nebo černošskou, ale imigraci z kulturně podobného prostředí, typicky Ukrajince, ale i Vietnamce apod.)

V druhém grafu jsem vynesl separátně mužskou a ženskou část populace, přičemž vidíme, že po celou poválečnou éru dominují zhruba o 1,5 procenta v populaci ženy, přičemž tento rozdíl se v posledních letech stírá (zlatá čára je na 50 %). A opět nám na grafu vysvítají některé body, kde je plynulost křivky skokově narušena (viz šipky).

Na třetím grafu vidíme, jaké bylo věkové rozložení v roce 1945. Na grafu vidíme masivní konkávu kolem roku 1935 (přesněji mezi lety 1931 až 1941). Nepochybně šlo o pokles porodnosti v důsledku velké světové hospodářské krize (1929 a dále; u nás se projevila o něco později). Poněkud překvapivé je, že ani za II. sv. války k tak masivnímu propadu v nové populaci nedošlo. Druhý silný propad vidíme ve věkové kategorii 27 let (tj. ročník 1918) až 32 let (tj. ročník 1913), tedy důsledek 1. světové války a patrně také s významným podílem španělské chřipky. Od věku 37 let nám pak již populační křivka plynule klesá s věkem. Maximální věk dožití je v 88 letech.

Poněkud jiný výsledek nám poskytuje populační křivka z roku 2019 (Graf 3b, 4 a 5). Pokud nás bude zajímat o jaké ročníky jde v sedlech, pak 1994 až 2006, pak byl slabě zastoupen ročník 1967, další sedlo je roce 1959 a poslední válečný ročník. Silné populační ročníky naopak vidíme v letech 1945 až 1955, 1973 a 2008. Maximální věk dožití se nám posouvá až téměř ke stovce.

O něco varovnější čísla vidíme na grafu číslo 6, v němž jsou v letech vyneseny skupiny mladistvých, produktivních a důchodců plus predikce o 10 let vpřed. Vidíme, že společnost nám citelně stárne, v roce 2011 už proťala křivka důchodců křivku nezletilých a po roce 2005 dokonce začalo ubývat i v kategorii produktivních. (A to nejméně 600 000 z nich je sice v produktivním věku, ale jsou příjemci platů v neproduktivní státní sféře.) Je nabíledni, že současný průběžný důchodový systém je naprosto neudržitelný.

(Čísla na spojnicích trendu vyjadřijí pravděpodobnost. R² = 1 znamená 100% jistota.)

Na grafech číslo 7 a 8 vidíme rozložení společnosti v roce 2019. Nepěkná bilance že?

A když už jsem se někde výše dotkl důchodového systému, pak se ještě podívejme jaká je distribuce podle výše důchodu. Poměrně rádo se tady skuhrá na to, jak jsou důchody velmi nízké, ale v porovnání tomu tak není. Téměř 90 procent důchodců pobírá důchod ve výši kolem 12 000 Kč a nad, což při vědomí, že převážně žijí ve vybavené domácnosti a pořizují si pouze věci denní spotřeby, není zas až tak úplně málo. Samozřejmě chápu, že je tady nájemné, jsou zde energie a tak dále.

Na grafu 13 se ještě můžeme podívat na jiný pohled na strukturu populace a to podle věku v roce 1945, přičemž čísla jsou vztažena k dlouhodobému průměru. Na vodorovné ose je vynesen věk a v důležitých místech křivky jsou připojeny ještě ročníky narození. Červeně jsou vyneseny ženy, na modré křivce jsou muži.

Na grafu 12 můžeme vidět obdobu platnou pro rok 1968, přičemž, protože křivky mužů i žen téměř splývaly, je vynesena pouze jediná. Dobře je vidět vysoce nadprůměrný poválečný ročník 1947, a naopak hluboký propad ve válečném roce 1918 (zřejmě opět důsledek španělské chřipky) a další o něco mělčí propad v roce 1937. Dobře je také patrný útlum populace v 50. letech, kdy perspektiva společnosti šla zugrunt. Čísla jsou opět vztažena k dlouhodobému průměru.

Do třetice jsem vyhotovil stejný graf ještě pro rok 2019. Na něm vidíme dobře přírůstky a úbytky ve vývoji času (zprava doleva), vidíme tam oživení na sklonku Novotného éry, propad kolem roku 1968, ale i babyboom husákových dětí. Natalita poté postupně klesá až k roku 1989 a následně se propadá do záporných čísel s tím, jak se otevřely možnosti podnikání a založení rodiny a plození dětí se dostalo až na druhou kolej zájmu.

Poslední z grafů ještě ukazuje poměr mužů a žen, přičemž je víceméně neměnný po celé měřené období, má podobnou charakteristiku. Vykresluje průměrný počet mužů minus průměrný počet žen v daném věku. Vidíme, že v kategorii mladších ročníků mají slabou převahu muži, jejich počet klesá až do 42 let, kdy se s počtem žen vyrovnává. Po 42. roce ve společnosti převažují ženy a jejich počet kulminuje ve věku 72 let, kdy jsou v obrovském převisu. Poté dochází samozřejmě k úbytku vlivem úmrtí až téměř ke 100 letům.

A na závěr si nechávám jenom drobné dovysvětlení, cože vlastně znamenaly ty šipky na grafu 1 a 2, kdy došlo k náhlému rozvážení poměru mužů a žen. Pokud se podíváme na ročníky, kdy k tomuto rozvážení došlo, pak můžeme odvodit, že se jednalo právě o jednotlivé emigrační vlny.

No vidíte, jedna blbá tabulka a kolik informací se z ní dá vydolovat. Škoda jen, že ta statistika nesahala až k počátku republiky; možná bychom z toho mohli odvodit ještě celou řadu dalších zajímavostí.

PeTaX