Štítky článku: •  

Představivost — problém demokracie

Pokud si vzpomínám dobře, bylo to v knížce o Parkinsonově zákoně, že lidé se neumějí podívat do očí skutečně velkým problémům. Jako příklad tam bylo uvedeno, že správní rada akciovky debatuje jen 10 minut o miliardové investici do jaderného reaktoru. Pak diskuse o zastřešení stojanu na kola před budovou — 2,5 hodiny.

O čem to svědčí?

eu-papir-n.jpg (9,730 kiB)
13 %

Člověk nějak neumí „uchopit“ záležitosti, které daleko překračují jeho představivost. Ať už byl pan Kožený jakýkoliv, pamatujete si, jak vypekl s kupónovou privatizací? Investiční body a kupóny? Akcie? Fabriky? To si nikdo neuměl představit. Ale když za kupónovou knížku nabídl 10 000 Kčs, na­jed­nou si leckdo dokázal představit, co přesně to zna­me­ná.

Nyní jsme (ne-) volili parlament Evropské unie. Umí si někdo vůbec představit, co to vůbec znamená? Co si pod tím lze představit?

Dalo by se to, ale lidé by se museli snažit po­ro­zu­mět, studovat, lámat si hlavu. To vyžaduje námahu a vytrvalost. Toto se týká čehokoliv v životě, ale platí to i o vztahu k politice.

Víte, co si typický slovenský občan nejvíce zapamatuje o evropské politice? Příjmy poslanců. Dokáže je vydělit svým platem a ví kolikanásobně je to více oproti jeho bídné mzdě. Přiměřeně se ohledně toho rozčiluje. Ještě si tak umí představit, které politické strany a jací poslanci nás tam budou zastupovat. Jaký je mezi nimi poměr a už si představuje, jak budou rozhodovat o politice EU a hlavně zastupovat zájmy Slovenska.

Ach, jéje, tolik nesmyslů!

Běžný volič u nás vůbec nemá představu o seskupeních „v Bruselu“ (proto uvozovky kolem „Bruselu“, protože neví ani to, že parlament je vlastně ve Štrasburku) a netuší, jak se ti reprezentanti z jednotlivých zemí seskupují do bloků, jak hlasují apod. Náš volič možná projevil svou pokoru ohledně své neznalosti tím, že raději ani nešel volit. Hm, v tomto se ale vyjadřuji nesprávně. Voliče se již podařilo přesvědčit, že se o politiku nemá zajímat, neboť i tak nic nezmění.

Nejvlivnější politická síla

U nás (a nejen u nás) máme nejsilnější politickou sílu. Není v parlamentu, je skrytá. Je to jakási zvláštní skupina, která dokáže přes média, diskusní fóra na internetu a hospodské hlasatele úspěšně naočkovat lidem myšlenku, že obyčejný občan nic nezmůže, že každý politik je zloděj a je marné se s tím něco pokoušet udělat. Snaží se eliminovat většinu z rozhodování a vpustit do volebních místností jen menší, snadněji ovladatelné skupiny lidí.

Výsledkem je, že mnoho slušných lidí pak nejenže nechce volit, ale ani se aktivně účastnit politiky a skutečně přenechává volné pole různým ÁNO-Neburešům a jiným hochštaplerům.

Ineptokracie

Hovoříme pak o vládě neschopných, jimž někdo tahá za nitky jako loutkám. Do politické reprezentace si oligarchové doplňují populisty, kteří umějí vytáhnout na voliče nějaký snadno komunikovatelný symbol a sebevědomé vystupování. To je pro lidi reálné. Symboly a sebejistá forma řeči, vyslovená v té správné emoci.

Jmenuje se to ineptokracie (ineptus = neschopný, nezpůsobilý, nevhodný; cratein = vládnutí).

Lidem chybí představivost ohledně toho, co skutečně znamená vládnout, představivost o skutečně nejpodstatnějších otázkách. Nechají si namluvit, že tomu i tak nemohou rozumět, přičemž některé základní principy jsou skutečně docela jednoduché, ale to si nechme na jindy.

Výsledkem pak bude to, že si malá klika, která je spřažena s určitou skupinou politiků, bude dělat, co chce, protože ti neschopní politici i tak poslouchají pouze své sponzory, kteří jsou pro politiky něco jako mléčný struk.

Jak to má být?

V první řadě je třeba hovořit o tom, co je správné. Třeba nahlas vyprávět o potřebě jít do politiky. O tom, že schopný člověk by se měl ucházet o službu pro své spoluobčany. Slušných lidí je většina, neexistuje žádný důvod, proč by neměli chtít vzít vládu do svých rukou.

Běžného člověka je třeba poučit o tom, jak věci fungují. Co je důležité. Jak rozeznat habaďúru a populismus.

Jen proto, že se vy nebudete zajímat o politiku, to ještě neznamená, že se politika nebude zajímat o vás.

Jsem výrazným odpůrcem pečlivé, otcovské politiky, která bere svobody a vyměňuje je za jistoty.

Proto není dobrý nápad, dělat z Evropské unie neřiditelný superstát. Proto není dobré obětovat svobody za jistoty „ochranných mechanismů“, které chrání pouze banky a korporace na účet občanů a ještě mají tu drzost říkat, že je to v našem zájmu. Nebylo všem těm tzv. pravicovým voličům podezřelé, že Euroval obhajuje právě takový Fico (nebo libovolný jiný €-hujer)?

Vláda má zůstat na úrovni zemí a ještě i tam bych vliv a výdaje státu ořezal na minimum. Netřeba podporovat žádnou stranu, která chce dát ještě více moci do Bruselu a vytvářet tam novou supervládu, která bude ještě více utržená z řetězu, jako ta lokální.

13 %

Nakonec projevili Slováci nejvíce rozumu ze všech národů. Ukázali světu, na jakou úroveň by se měl snížit rozpočet a moc Unie. Mělo by to být tolik, kolik byla voličská účast u nás. Nejsme my, věru, hloupý národ…

27. května 2014, Pavol Timko (lokalizace ze slovenštiny: redakce)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 102 × | Prestiž Q1: 7,13

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top