Štítky článku: •  

Představivost — problém demokracie

Pokud si vzpomínám dobře, bylo to v knížce o Parkinsonově zákoně, že lidé se neumějí podívat do očí skutečně velkým problémům. Jako příklad tam bylo uvedeno, že správní rada akciovky debatuje jen 10 minut o miliardové investici do jaderného reaktoru. Pak diskuse o zastřešení stojanu na kola před budovou — 2,5 hodiny.

O čem to svědčí?

eu-papir-n.jpg (9,730 kiB)
13 %

Člověk nějak neumí „uchopit“ záležitosti, které daleko překračují jeho představivost. Ať už byl pan Kožený jakýkoliv, pamatujete si, jak vypekl s kupónovou privatizací? Investiční body a kupóny? Akcie? Fabriky? To si nikdo neuměl představit. Ale když za kupónovou knížku nabídl 10 000 Kčs, na­jed­nou si leckdo dokázal představit, co přesně to zna­me­ná.

Nyní jsme (ne-) volili parlament Evropské unie. Umí si někdo vůbec představit, co to vůbec znamená? Co si pod tím lze představit?

Dalo by se to, ale lidé by se museli snažit po­ro­zu­mět, studovat, lámat si hlavu. To vyžaduje námahu a vytrvalost. Toto se týká čehokoliv v životě, ale platí to i o vztahu k politice.

Víte, co si typický slovenský občan nejvíce zapamatuje o evropské politice? Příjmy poslanců. Dokáže je vydělit svým platem a ví kolikanásobně je to více oproti jeho bídné mzdě. Přiměřeně se ohledně toho rozčiluje. Ještě si tak umí představit, které politické strany a jací poslanci nás tam budou zastupovat. Jaký je mezi nimi poměr a už si představuje, jak budou rozhodovat o politice EU a hlavně zastupovat zájmy Slovenska.

Ach, jéje, tolik nesmyslů!

Běžný volič u nás vůbec nemá představu o seskupeních „v Bruselu“ (proto uvozovky kolem „Bruselu“, protože neví ani to, že parlament je vlastně ve Štrasburku) a netuší, jak se ti reprezentanti z jednotlivých zemí seskupují do bloků, jak hlasují apod. Náš volič možná projevil svou pokoru ohledně své neznalosti tím, že raději ani nešel volit. Hm, v tomto se ale vyjadřuji nesprávně. Voliče se již podařilo přesvědčit, že se o politiku nemá zajímat, neboť i tak nic nezmění.

Nejvlivnější politická síla

U nás (a nejen u nás) máme nejsilnější politickou sílu. Není v parlamentu, je skrytá. Je to jakási zvláštní skupina, která dokáže přes média, diskusní fóra na internetu a hospodské hlasatele úspěšně naočkovat lidem myšlenku, že obyčejný občan nic nezmůže, že každý politik je zloděj a je marné se s tím něco pokoušet udělat. Snaží se eliminovat většinu z rozhodování a vpustit do volebních místností jen menší, snadněji ovladatelné skupiny lidí.

Výsledkem je, že mnoho slušných lidí pak nejenže nechce volit, ale ani se aktivně účastnit politiky a skutečně přenechává volné pole různým ÁNO-Neburešům a jiným hochštaplerům.

Ineptokracie

Hovoříme pak o vládě neschopných, jimž někdo tahá za nitky jako loutkám. Do politické reprezentace si oligarchové doplňují populisty, kteří umějí vytáhnout na voliče nějaký snadno komunikovatelný symbol a sebevědomé vystupování. To je pro lidi reálné. Symboly a sebejistá forma řeči, vyslovená v té správné emoci.

Jmenuje se to ineptokracie (ineptus = neschopný, nezpůsobilý, nevhodný; cratein = vládnutí).

Lidem chybí představivost ohledně toho, co skutečně znamená vládnout, představivost o skutečně nejpodstatnějších otázkách. Nechají si namluvit, že tomu i tak nemohou rozumět, přičemž některé základní principy jsou skutečně docela jednoduché, ale to si nechme na jindy.

Výsledkem pak bude to, že si malá klika, která je spřažena s určitou skupinou politiků, bude dělat, co chce, protože ti neschopní politici i tak poslouchají pouze své sponzory, kteří jsou pro politiky něco jako mléčný struk.

Jak to má být?

V první řadě je třeba hovořit o tom, co je správné. Třeba nahlas vyprávět o potřebě jít do politiky. O tom, že schopný člověk by se měl ucházet o službu pro své spoluobčany. Slušných lidí je většina, neexistuje žádný důvod, proč by neměli chtít vzít vládu do svých rukou.

Běžného člověka je třeba poučit o tom, jak věci fungují. Co je důležité. Jak rozeznat habaďúru a populismus.

Jen proto, že se vy nebudete zajímat o politiku, to ještě neznamená, že se politika nebude zajímat o vás.

Jsem výrazným odpůrcem pečlivé, otcovské politiky, která bere svobody a vyměňuje je za jistoty.

Proto není dobrý nápad, dělat z Evropské unie neřiditelný superstát. Proto není dobré obětovat svobody za jistoty „ochranných mechanismů“, které chrání pouze banky a korporace na účet občanů a ještě mají tu drzost říkat, že je to v našem zájmu. Nebylo všem těm tzv. pravicovým voličům podezřelé, že Euroval obhajuje právě takový Fico (nebo libovolný jiný €-hujer)?

Vláda má zůstat na úrovni zemí a ještě i tam bych vliv a výdaje státu ořezal na minimum. Netřeba podporovat žádnou stranu, která chce dát ještě více moci do Bruselu a vytvářet tam novou supervládu, která bude ještě více utržená z řetězu, jako ta lokální.

13 %

Nakonec projevili Slováci nejvíce rozumu ze všech národů. Ukázali světu, na jakou úroveň by se měl snížit rozpočet a moc Unie. Mělo by to být tolik, kolik byla voličská účast u nás. Nejsme my, věru, hloupý národ…

27. května 2014, Pavol Timko (lokalizace ze slovenštiny: redakce)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 109 × | Prestiž Q1: 7,13

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top