Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 19. srpna — Věra Galatíková a Vladimír Škutina

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 19. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Bitva u Křeče, české stavy sesadily Ferdinanda II., Blaise Pascal, Josef II. spoluvladařem Marie Terezie, James Watt, Federico García Lorca, první z moskevských procesů s „Trockisticko-zinověským centrem“, Hlinkova slovenská ludová strana přednesla třetí návrh autonomie, Věra Galatíková, drastická válečná omezení v protektorátu, Sputnik 5, Strelka a Bělka, 19. srpen 1968–1970, puč proti Michailu Gorbačovovi, Vladimír Škutina, Petr Novák, poslanci Klausovy ODS opustili jednací sál, konec americké účasti ve válce v Iráku…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-19-8.jpg (21,354 kiB)
Vzpomínáček 19. 8.

1435 — Husitské války: vojsko Táboritů bylo poraženo katolickými silami Oldřicha z Rožmberka v bitvě u Křeče. Šlo o poslední klasickou bitvu husitských válek.

1619 — Ferdinand II. byl sesazen generálním sněmem zemí Koruny české z českého trůnu; návrhy na zvolení saského a savojského vévody neprošly, 36 šlechticů z 41 se nakonec přiklonilo ke kandidatuře vůdce protestantské Unie v Německu, falckého kurfiřta Fridricha Falckého (příbuzného dánského krále Kristiána IV., nizozemského místodržícího Mořice Oranžského, a zejména anglického krále Jakuba I., s jehož dcerou Alžbětou Stuartovnou uzavřel 24. února 1613 sňatek).

1662 — Zemřel Blaise Pascal, francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teolog a náboženský filozof (* 19. června 1623)

1765 — Po smrti otce (Františka I. Lotrinského, den předtím) se stal Josef II. spoluvladařem Marie Terezie a také císařem.

1819 — Zemřel James Watt, skotský mechanik a fyzik, vynálezce moderního parního stroje (* 19. ledna 1736)

1917 — Z iniciativy V. Klofáče se sešli v Luhačovicích zástupci národně sociální, státoprávně pokrokové a pokrokové strany a vytvořili jednotnou „stranu české demokracie“; ke sloučení tří (a o něco později dalších dvou) stran došlo 9. února 1918.

1936 — Španělská občanská válka: Federico García Lorca, španělský básník a dramatik (* 5. června 1898) byl zavražděn nacionalisty.

Byl zahájen první z moskevských procesů„Trockisticko-zinověským centrem“, během těchto procesů byly v rámci stalinských čistek popraveny tisíce lidí.

1938 — Hlinkova slovenská ľudová strana přednesla svůj třetí návrh autonomie; bylo to tři dny po smrti A. Hlinky, ve funkci předsedy strany ho nahradil J. Tiso.

vera-galatikova.jpg (40,446 kiB)
Věra Galatíková

Narodila se Věra Galatíková, česká herečka († 21. prosince 2007)

Věra Galatíková se narodila na Valašsku, na samotě Paseky u Zlína. Tam také prožila své dětství s výjimkou jediného roku stráveného v srbském Borovo-Vukovaru, kam tatínek za války odjel za prací. Vyrůstala v rodině obdivující divadlo. Její maminka byla talentovanou ochotnickou herečkou. Rodiče nevynechali ve zlínském divadle žádnou premiéru a svou dceru pravidelně brávali s sebou. Už ve 14 letech se rozhodla pro hereckou dráhu, ale rodiče jejímu talentu nevěřili a doporučili jí, ať nejdříve vystuduje něco praktického.

Začala navštěvovat gymnázium, ale pak přešla do 2. ročníku pedagogického gymnázia v Kroměříži, kde chtěla získat maturitu opravňující učit na základní škole.

Krátce skutečně učila češtinu ve Vracově u Kyjova; protože ji však stále lákala divadelní prkna, začala studovat JAMU v Brně. Studium ukončila v roce 1962. První angažmá získala v Pardubicích, kde vystupovala pět sezón. Talentované herečky si všiml František Vláčil, který ji obsadil do role ženy, jež osudovým způsobem ovlivní život hlavního hrdiny jeho filmu ÚDOLÍ VČEL.

Úspěch tohoto snímku vedl ke stěhování do Prahy, kde dalších pět sezón vystupovala v Činoherním klubu. V roce 1973 přijala angažmá v divadle S. K. Neumanna, kde setrvala do roku 1979. Později působila v Městských divadlech pražských, divadle Labyrint a svou hereckou dráhu v 90. letech úspěšně završila v Národním divadle. Jakkoli je Věra Galatíková všestranná a často využívaná herečka, její nejvýraznější role se pojí právě s divadlem. Ztvárnila například Raněvskou ve Višňovém sadu nebo Jelenu ve Strýčkovi Váňovi.

Z řady televizních rolí se nejspíš vybaví vzpomínka na ředitelku základní školy v seriálu MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, matka z inscenace KVŮLI MNĚ PŘESTANE nebo záporná role ze hry JAKO KNÍŽE ROHAN. Pro hereckou dráhu Galatíkové je příznačné množství rolí starostlivých matek — typově do nich totiž přesně zapadala. Mimořádný je rozsah její práce v dabingu. Vedle řady dalších postav propůjčila svůj hlas populární francouzské herečce Annie Girardot. V roce 2000 obdržela Věra Galatíková cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

První filmovou roli získala ve slovenském filmu HAVRAN A CESTA ještě za studií na JAMU, ale nejzajímavější, i když vesměs vedlejší postavy přišly na přelomu 60. a 70. let. Objevila se například ve snímku VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, OHLÉDNUTÍ či SKŘIVÁNCI NA NITI. Naposledy si zahrála ve filmu ANDĚL EXIT. I když počet filmových rolí není zanedbatelný, větší prostor a zajímavější role jí přece jen poskytla televize. Věra Galatíková dokázala, že i vedlejší, rozsahem nevelké role lze zahrát tak, aby divákovi její výkon nadlouho utkvěl v paměti. [zdroj]

1944 — V protektorátu vyhlášena drastická válečná omezení.

1960 — Sonda Sputnik 5 (Korabl-Sputnik 2) měla na palubě dva psy — Strelku a Bělku.

1968 — Prezident republiky L. Svoboda přijal římskokatolické biskupy.

Předseda vlády O. Černík v rozhovoru s dopisovatelem rakouského rozhlasu prohlásil, že Československo uvažuje o přijetí úvěru nejen od Světové banky, ale také od západoevropských soukromých firem. Toto prohlášení je vzápětí dementováno předsednictvem vlády.

Tiskový tajemník Národního shromáždění M. Mezulianik prostřednictvím ČTK vysvětluje zákonné způsoby odvolávání poslanců.

A. Dubček a V. Biľak se vracejí společně letadlem z Bratislavy do Prahy a na ruzyňském letišti je očekává V. Šalgovič, který je informuje, že „J. Smrkovský se domáhá svolat okamžitě předsednictvo ÚV KSČ.“ A. Dubček odjíždí na Pražský hrad, kde jedná s L. Svobodou a J. Smrkovským. Ve stejnou dobu předává na Pražském hradě S. V. Červoněnko dopis politbyra ÚV KSSS všem třem přítomným: L. Svobodovi, A. Dubčekovi a J. Smrkovskému.

Sovětský velvyslanec v USA Dobrynin předal státnímu tajemníkovi Deanu Ruskovi dopis A. Kosygina s nabídkou zahájit 15. 10. jednání o mírovém využití atomové energie.

Vrchní velitel severoamerického paktu NATO generál Lemnitzer odletěl do Řecka, aby se tam zúčastnil letních manévrů.

Redaktor polského týdeníku Polityka sděluje čs. velvyslanectví ve Varšavě, že během dvou dnů dojde k intervenci armád Varšavské smlouvy do ČSSR.

V noci začal přesun intervenčních jednotek Varšavské smlouvy do výchozích pozic v blízkosti čs. hranic.

Na maďarském ministerstvu národní obrany požaduje velitel jižní skupiny sovětských vojsk generálmajor Provalov vydat rozkaz pro pohyb maďarských jednotek v invazi do ČSSR.

Do Prahy přicestovala velká skupina „turistů“, která okamžitě odjela na sovětské velvyslanectví. Šlo o skupinu příslušníků KGB (Výboru státní bezpečnosti SSSR).

V. Šalgovič, náměstek ministra vnitra, ukládá náčelníkovi V. správy ministerstva pplk. Holkovi, aby připravil zesílení ochrany objektu ÚV KSČ a poskytnutí osobní ochrany vedoucím funkcionářům.

Další náčelník I. správy ministerstva plk. Houska má být podle příkazu V. Šalgoviče k okamžitému dosažení, neboť 20. 8. zasedá předsednictvo ÚV KSČ, od něhož jsou očekávána zásadní rozhodnutí.

1969 — Na celostátním aktivu komunistů z průmyslu, stavebnictví a dopravy včetně funkcionářů ROH a Lidových milicí přednesli své projevy L. Svoboda a G. Husák. Mimo jiné zde zaznělo, že „orgány státní moci dostaly pokyny, aby energicky a tvrdě zakročily proti nepřátelským a rozvratným akcím… Divoký západ si z našeho státu dělat nenecháme…“

Federální výbor pro pošty telekomunikace vyzval všechny pracovníky v resortu, „aby přesně a bez výjimek plnili povinnosti a úkoly dané provozními řády, zesílili zejména kontrolní činnost…“

Vyšlo zvláštní číslo deníku Obrana lidu pro jednotky vyčleněné k potlačení demonstrací s úvodníkem náčelníka hlavní politické správy čs. armády pod názvem „Rozvratníci neprojdou“.

A. Indra přišel bez vědomí ministra národní obrany na generální štáb čs. armády zkontrolovat připravenost armády k výročí 21. srpna. Ministr M. Dzúr poslal protestní dopisy proti tomuto jednání G. Husákovi a L. Svobodovi.

Z ČSSR byli vyhoštěni holandští státní příslušníci — fotograf E. M. J. Viester a student medicíny A. M. P. Meyknecht „pro jejich zapojení do nedovolené činnosti ve snaze poškodit dobré jméno naší republiky v zahraničí“.

V Praze u sochy sv. Václava na Václavském náměstí a na několika dalších místech republiky se sešly první demonstrace občanů. V Praze bylo zadrženo a předvedeno „215 aktivních účastníků provokací“, mezi nimi 25 cizinců.

1970 — Rudé právo přineslo článek J. Hečka „Žurnalista nebo špion?“ o vyhoštění z republiky holandského novináře Verkijka Diska.

1991 — V Sovětském svazu byl zinscenován puč proti Michailu Gorbačovovi, který byl prohlášen za sesazeného.

vladimir-skutina.jpg (26,407 kiB)
Vladimír Škutina

1995 — Zemřel Vladimír Škutina, český hu­mo­ris­ta, publicista, spisovatel a autor televizních seriálů (* 16. ledna 1931)

Vladimír Škutina byl český spisovatel, publicista, scenárista a dramatik.

Absolvoval obor dramaturgie na FAMU.

Od roku 1953 externě spolupracoval s ČST Praha jako scenárista zábavných pořadů.

Například: první televizní Silvestr (1953–54), Ztracená revue (1962), Půjčovna talentů (1964),

Detektivní cykly Kriminalistická laboratoř a Kriminalistický archiv (1965–67).

V roce 1960 absolvoval studium psychologie na FF UK v Praze,

V letech 1962–1963 byl za urážku presidenta Novotného (jednou v hospodě řekl, že Antonín Novotný je vůl) deset měsíců vězněn. Celý případ později vylíčil v úspěšné knížce Presidentův vězeň, 1969.

V letech 1967–1969 byl redaktorem ČST, nejpopulárnějším televizním publicistou „Pražského jara 1968“ a jedním z protagonistů protiokupačního televizního vysílání v srpnu 1968. Byl autorem a moderátorem pořadů Co tomu říkáte, pane Werichu (1968, knižně 1990) a Jsme s vámi, buďte s námi (1968).

V letech 1969–1974 byl opět ve vězení. Případ je popsán v knize Presidentův vězeň na hradě plném bláznů.

V roce 1978 emigroval do Švýcarska. V exilových nakladatelstvích postupně vydal řadu humoristických a biografických knih, publikovaných vesměs později i ve vlasti.

V letech 1974–1982 prý spolupracoval se Státní bezpečností jako agent, S-StB Praha, krycí jméno „Historik“, reg. č. svazku 19424 (arch. č. 727074). Do kontaktu s komunistickou Státní bezpečností pravděpodobně přišel ve vězení na Mírově, odkud se dostal až v roce 1974. Údajně on sám měl na pokyn StB dát impuls k ukončení zahraniční kampaně za své propuštění. Díky tomu pak prý byl podmíněně propuštěn.

V roce 1988 v USA získal cenu Marka Twaina za humor.

Po Listopadu 1989 se vrátil do Československa, na jaře 1990 neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách za Národně socialistickou stranu a začal externě spolupracovat s ČST (Stres po česku, 1990–91, Tak tyhle my známe, pane Škutino, (1990–91)

V roce 1990 pak získal Cenu míru amerických universit za esej Co s humorem, když máme svobodu.

Byl autorem četných knih (Jezdec a smrt, 1968, Presidentův vězeň, 1969, Presidentův vězeň na hradě plném bláznů, Curych 1979, Praha 1990, Martina, Curych 1984, 1990, Český šlechtic František Schwarzenberg, 1990, Hana, 1991) a divadelních her.

1997 — Zemřel Petr Novák, český zpěvák a skladatel (* 6. září 1945)

1998 — Poslanecká sněmovna vyslovila po dvoudenní rozpravě vládě M. Zemana důvěru; přesně v režii smlouvy mezi ČSSD a ODS opustili všichni poslanci Klausovy strany jednací sál, takže stačily 73 hlasy sociálních demokratů k získání podpory.

2010 — Poslední bojová brigáda americké armády se stáhla z Iráku. Skončila tak americká účast ve válce v Iráku.

Svátky:

Svátek mají Ludvík a Jan (Eudes).

V občanském kalendáři má dnes svátek Ludvík. Jméno pochází ze staroněmeckého jména Hlutwig, ale již tehdy existovala i varianta Lud(o)wig. Obě pak daly vzniknout latinským formám Chlodovicus či Ludovicus. Ve francouzském prostředí pak vznikla jména Lodewis, Lowis, Loois a také Louis. Je zajímavé, že arabizovaná forma posledního příkladu dala patrně vznik jménu Alois.

Jméno Ludvík vykládají jazykovědci jako „slavný bojem“ a lze říci, že mnoho jeho nositelů, především z řad francouzských králů, se takto skutečně do dějin zapsalo. Jeden z nich byl dokonce vyhlášen za svatého a církev si jej připomíná 25. srpna. Jmenoval se Ludvík IX. Svatý nebo také Francouzský. Narodil se roku 1214, králem se stal již ve dvanácti letech. Prý to byl panovník spravedlivý, dokonce prosazoval to, co je mnohým vládcům cizí. Trval totiž na právech každého, od sedláka až po krále. Cítil také odpor k hrubostem a hulvátství a nikomu je netrpěl. Stal se velmi úspěšným panovníkem. V roce 1248 však vedl křížovou výpravu do Egypta, při které utrpěl těžkou porážku a sám upadl do zajetí. Po svém propuštění odvedl zbytky svých vojsk do Palestiny a po šesti letech se vrátil opět do Francie. Nepoučil se však ze svých chyb a roku 1270 stál opět v čele nové armády. Ale jenom na osm týdnů, neboť 25. srpna téhož roku v Tunisu zemřel.

Patronem tohoto jména se stal arcibiskup Ludvík z Toulouse, který se narodil v roce 1274 v Noceře dei Pagani u Neapole (Itálie). Svůj úřad zastával velice krátce, zemřel již 19. srpna roku 1297. Tento mladík se zapsal do pamětí lidí tím, že ačkoliv byl synem neapolského krále Karla II., netoužil po moci a bohatství, ale naopak vynikal skromností, pokorou a milosrdenstvím. Proto byl již v roce 1317 svatořečen.

V církevním kalendáři má dnes svátek také jeden z mnoha Janů. Dnešní vzpomínka patří Janu Eudesovi, jenž přišel na svět 14. listopadu roku 1601 v malém sídle Ri u Argentana (Francie). Od mládí Jan Eudes projevoval touhu po vzdělání, a tak již ve 22 letech ukončil studia a vstoupil v Paříži k oratoriánům, což bylo sdružení světských kněží. Brzy potom však v jeho rodné Normandii vypukla strašlivá epidemie moru a Jan se urychleně vrátil, aby pomáhal nemocným a umírajícím. Brzy si získal pověst lidového misionáře, lidé si ho vážili a milovali jej.

Svého vlivu využil Eudes jako kazatel a misionář. Podnikl celkem 110 misií, při nichž hovořil k obrovskému množství lidí. Jan si brzy uvědomil, že v zemi je hlad po dobrých a vzdělaných duchovních pastýřích, a tak opustil oratoriány a založil roku 1643 svou vlastní Kongregaci Ježíše a Marie, jejíž členové se nazývali eudisty. Jejich cílem bylo zvýšit vzdělání kněží a lidových misionářů. Jan Eudes tak vešel do historie jako největší misionář Francie. Zemřel v požehnaném věku 19. srpna 1680 v Caen na severním pobřeží Francie. O jeho hrobě, ačkoliv byl tak milován, není nic známo. Papež Pius X. ho přesto v roce 1909 blahořečil a papež Pius XI. jej pak 31. května roku 1925 prohlásil za svatého.


Shaana.jpg (12,5 kiB)
Shaana

Prameny:

  • Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
  • František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
  • Česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
  • Archivy syndikátu novinářů
  • Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje

Pozn. red.: Vlastimil „Shaana“ Šantroch začal publikovat své Vzpomínáčky dne 26. února 2010 na blogu iDnes.cz. Několika set dílný seriál byl dosti pracný a také měl poměrně vysokou úspěšnost. Vzhledem k tomu, že jej poněkud zavál čas, přetisknu na Shaanův popud celý cyklus. Doufám, že si všichni připomeneme některé historické okamžiky, které by neměly zapadnout. Ostatně, jak správně Shaana podotkl: „Kdo se nepoučí z vlastní historie, bude nucen ji zopakovat“. V článcích provádím jen základní redakční a typografické úpravy. Příjemné čtení. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 846 × | Prestiž Q1: 5,35

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top