Štítky článku: •  

Případ Platfus

Na televizi už léta nekoukám, i když tu po mamince zbyla, ale jen smutně stojí v koutě a práší se na ni. Mám k ní negativní vztah vlastně už od dětství, kdy rodiče každý večer pravidelně usedali do televizních křesel a dívali se na cokoliv, co televize vysílala, aby pak v deset hodin oznámili, že to byla děsná blbost a šli spát.

Bylo mi už tenkrát líto toho promarněného času. A už tehdy jsem si dobře uvědomoval, jak úžasně silný propagandistický nástroj televize a její vysílání ve skutečnosti je, jak podprahově působí na lidské myšlení. Od té doby čas oponou trhnul a vysílání televize se postupně změnilo. Chtělo by se říci, že k horšímu. Na komerční stanice nemám příliš velkou potřebu se dívat, protože vysílají převážně jen ten nejpokleslejší žánr, který nakoupí v cizině za pakatel, navíc prošpikovaný reklamami, takže občas má člověk pocit, že ten vlastní pořad nebo film jen narušuje plynulost reklamního bloku.

Pokud jde o takzvané veřejnoprávní vysílání, které mělo být původně bez reklam a mělo se financovat jen z poplatků, dnes reklamy také obsahuje. Ale co je hlavní, zejména v posledních letech se změnilo na hlásnou troubu Evropské unie a progresivní levice a ani v nejmenším se nehodlám nechat indoktrinovat jejím prostřednictvím. Jediný z programů, který snad je dlouhodobě ke sledování, je možná televize Prima ZOOM.

Tím jsem se ale vlastně ani nechtěl zabývat. Včera jsem nějakým nepředloženým kliknutím otevřel v počítači stránku s televizním programem a zahlédl, že na jednom z veřejnoprávních kanálů budou reprízovat televizní film z roku 1985 Případ Platfus, na který jsem si matně vzpomínal. Zvítězila nostalgie a film jsem zhlédl. Československá filmová databáze o něm sice hovoří jako o „komedii s hořkým podtextem“, ale mnoho komediálního na něm věru není.

Co mě totiž definitivně zlákalo, bylo poměrně hvězdné obsazení: mladá právnička (Zuzana Bydžovská), již bývalý učitel přírodopisu na základní škole (Vlastimil Brodský), starší právník z právní poradny (Ota Sklenčka), soudce (Martin Růžek), vedoucí biografu (Jaromír Hanzlík), státní zástupce (Josef Abrhám), vedoucí stavebního podniku (Čestmír Řanda st.) a další. (Režie: František Filip, Scénář: Zdeněk Svěrák, Hudba: Jaroslav Uhlíř).

Děj by se dal ve stručnosti shrnout asi tak, že až přespříliš laskavý učitel Vlastimil Brodský byl zažalován Čestmírem Řandou za ublížení na zdraví jeho syna, který byl do loňského roku žákem základní školy. Evidentně se jednalo o nevycválaného a drzého žáka, vědomého si, že jeho otec je na maloměstě z pozice své funkce vedoucího stavebního podniku velmi mocným činitelem.

K ublížení na zdraví došlo tak, že tento hoch společně ještě s jinými kamarády seděl na zábradlí před místním biografem, společně kouřili a když je míjel učitel Brodský (pro přehlednost zachovávám osobní jména herců), spratek jej oslovil zhruba slovy „Hele, Platfus, nechceš čouda“ a nabídl mu potáhnout z rozkouřené cigarety. Dlužno dodat, že přezdívka Platfus patřila učiteli Brodskému. Jelikož Brodského se tato drzost v tom okamžiku hluboce dotkla, mladíkovi vyťal políček, který jej srazil ze zábradlí pod kola projíždějícího motocyklu, který mladíkovi způsobil několik fraktur. Když Brodský viděl, co způsobil, přivolal záchranku a osobně zraněného do nemocnice doprovodil.

Další děj shrnu jen v kostce: Ota Sklenčka, právník z veřejné právní poradny, který měl Brodského hájit u soudu, onemocněl a předal obhajobu Bydžovské, nezkušené koncipientce, s tím, že soud je stejně prohraný. Ta se však případu ujala s mladickým elánem (a naivitou) a pokoušela se dokázat, že sice došlo k ublížení na zdraví, ale vina za celý incident leží hlavně na protekčním spratkovi. Brodský ve své výpovědi odmítá, že si na protekčního synka zasedl a uvádí, že jej opravdu neměl rád, a to nejen pro jeho nevychovanost a drzost (jak to připomíná dnešní dobu), ale hlavně od doby, kdy chlapec na jakési brigádě, na které byli se školou, házel kamením po koních a zraňoval je do krve, a že to se nedělá, protože lidé se mohou bránit, ale zvířata nikoliv.

Film finalizuje tím, že Brodský je skutečně Růžkem odsouzen za ublížení na zdraví a odsouzen k ročnímu trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a k finanční náhradě bolestného. Protože děj se odehrává za hlubokého socialismu, nemohla samozřejmě chybět slůvka o socialistické morálce a podobné bláboly, ačkoliv viditelně amorálnost ležela jinde, než na bedrech Vlastimila Brodského.

Mimo jiné film trošičku evokuje otázku, jak vlastně mohlo právo za socialismu fungovat, když vlastně všichni činovníci angažovaní v soudní frašce byli státními zaměstnanci (státní zástupce, soudce, a nakonec i obhájce, respektive obhájkyně). Že socialistické právo si ve skutečnosti na právo jenom hrálo, je evidentní. A to je vlastně důvod, proč tenhle článek píšu. Nakolik se změnilo soudnictví za uplynulých 30 let, od toho socialistického? Nepřetrvaly v něm všechny ty nešvary?

Povšimněme si jen několika detailů: svědci vypovídající ve filmu před soudem jsou soudcem Růžkem blahosklonně vyslechnuti (pokud je neokřikne), ale do protokolu nejsou zapsána jejich vlastní slova, nýbrž svévolná interpretace soudruha soudce. V kontextu děje by se snad dalo říci, že soudce diktuje zdůvodnění svého rozsudku, ale já jsem se setkal jen před několika lety s podobným jednáním, kdy mi soudkyně kladla otázky a do protokolu diktovala zapisovatelce interpretace mých odpovědí zcela svévolně, překroucené do opaku a poté chtěla, abych tento zápis podepsal. Což jsem odmítl, zápis proškrtl a podepsal jsem jen vlastnoručně vepsanou vsuvku, že se jedná o výpověď soudkyně, nikoliv o moji. Což ji ovšem krvavě rozčílilo. Na to zřejmě nebyla zvyklá.

Dlužno poznamenat že se nejednalo o soudní stání, nýbrž o jakousi epizodu před vlastním soudem, kdy mělo být jasně ukázáno, kdo je tady pánem, a kdo kmánem. A jen na okraj podotýkám, že se jednalo o soudkyni, kterou jmenoval ještě soudruh prezident Gustáv Husák.

Co vlastně tím chci říci? Soudy si za těch 30 let příliš svoji reputaci neupevnily. Ano, ty nejostudnější persony byly sice ze soudnictví odstraněny (a co soudkyně Marcela Horváthová, causa Wonka?), ale mnoho bývalých soudců zůstalo, snad dokonce každý sedmý soudce má dodnes komunistickou minulost. A ti noví? Nebyli jen těmi stávajícími „vyškoleni“, jaké jsou v justici zvyky? Stejně jako v předmětném filmu, z celého případu čišel formalismus, nehledala se pravda a spravedlnost, ale pouze naplnění předepsané úlohy. Asi ne zbůhdarma se i dnes říká, že k soudu si nechodíme pro spravedlnost, ale pro rozsudek.

Samozřejmě lze namítnout, že ve filmovém zpracování šlo o podání trestního oznámení za ublížení na zdraví a soud se patrně nemohl zabývat vedlejšími souvislostmi. Že však byl případ policií špatně připraven a nevyšetřen, bylo do očí bijící. Stejně tak Hanzlíkovo křivé svědectví pod přísahou, protože vedoucí stavebního podniku (Řanda) jej evidentně vydíral tím, že budoucí rekonstrukce biografu záleží čistě na jeho rozhodnutí, tudíž bude-li svědčit křivě, rekonstrukce se provede, v opačném případě nikoliv.

Mám-li tedy shrnout umělecký zážitek z opakovaného zhlédnutí filmu, pak snad z výtečných hereckých výkonů. Jinak musím přiznat, že jsem si z něj odnesl spíše trpkost a hluboký pocit nespravedlnosti. Přece se člověk, který ctí právo a mravnost, nemůže smířit s tím, že parchantům se nic nestane a slušný člověk, kterému v tom okamžiku po mnoha letech selhaly nervy, je vlastně viníkem a odsouzeným, byť na dolním okraji trestní sazby. Ale úhrnem patrně spíše jenom ta hořkost.

Podle mého, justičním systémem nezkaženého vnímání spravedlnosti, bych kvitoval, kdyby rozsudek soudu zněl spíše směrem k tomu mladíkovi: „Když už vás otec nevychoval sám, mladíku, nedivte se, že jste pro hubu dostal na hubu.“ A pro Brodského bych spravedlivý trest viděl v tom, že mu soudce pohrozí prstem, aby se příště takového jednání vyvaroval. Nestalo se. A asi ani nemohlo. „Právo“ to vidí jinak, než spravedlnost. Škoda.

PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 292 × | Prestiž Q1: 11,53

+22 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 6 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář
Dexempo

Důvod je prostý. V roce 1918 došlo ke změně řízení. Z jisté formy soukromého vlastnictví monarchie se správa Kocourkova dostala do správy ryze státní. Tedy je zcela řízena byrokratickým aparátem. Tento druh řízení nemá schopnost rozhodovat na základě spravedlnosti. Toto slovo byrokrat nezná. Odlidštěný byrokrat nám tu zavedl systém, který normální člověk nechápe. Chápat ani nelze, neboť je to jistý druh totality, která jde z logiky věci proti veškeré normálnosti. Na druhou stranu jasně vidno, že si hýčká své spolupachatele - politiky. A o tom ten film asi měl být.
Žijeme v prohnilém státě, řízeným prohnilým systémem a prohnilými lidmi. Rok 1918 budiž proklet.

0 | 0
PeTaX

Těžko se to akceptuje, ale je to tak.

0 | 0
M. Nový

Vy toho asi o dějinách moc nevíte, že? A o R-U byrokracii také ne.

0 | 0
Dexempo

Tak mne poučte, pane Nový. Jsem otevřen diskusi na toto téma.
Ono vymanit se ze státem generovaným výkladem dějin chce jistou dávku vůle. Také není snadné dopátrat se relevantních údajů, neb nejsou vhodné k porovnání.

0 | 0
Borsuk

Myslím, že ještě horší by byla projekce filmu do současnosti. Mladý aktivista bojující za Planetu, příslušník pohlaví 32c/VI by se stal obětí starého rasistického fašisty.(odpůrce inkluze, obdivovatel Trumpa a volič špatné strany). Na to by roční podmínka ani nestačila.

0 | 0
Marcusant

Obávám se, že v dnešní době by byl rozsudek tvrdší a obsahoval by ruinující finanční kompenzaci prakticky bez ohledu na konkrétní stát a společnost (v rámci dejme tomu rozvinutého světa). Z morálního hlediska je facka jistě opodstatnitelná, nicméně měla přímo zaviněné další následky, za které je nutno v jakékoli spravedlivě fungující společnosti nést odpovědnost. Kdokoli se alespoň mimo výchovné rodinné prostředí dopustí v odpovědi na drzost či nadávku fyzického násilí, chová se necivilizovaně opouští bezpečný prostor společensky akceptovatelného chování a musí nést plné důsledky svých činů. NAP.
Vzniklá bolest a ublížení na zdraví (několik fraktur) plus časové a finanční náklady na léčbu včetně rizika trvalých následků jsou velice konkrétně vyčíslitelné škody a pokud by je soudce ve svém rozsudku ignoroval, dopustil by se minimálně nedbalosti. Tím nechci nijak hájit komunistické soudnictví, ale soudce ohodnotil čin velmi benevolentně i přes dubiosní postup při přelíčení

0 | 0

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top