Štítky článku: •  

Myčeši, nešťastný národ

Žiji v této zemi již téměř 46 let. Za tu dobu jsem si docela zvykl, že jsem Čech. Češi mají smysl pro humor, díky čemuž je snesitelné dokonce i zdejší podnebí. Ale teď se nebudu věnovat Čechům. Budu psát o jedné národnostní menšině, která se mnou sdílí tuto zemi. Bohužel.

socha-svejka-v-premysli.jpg (293,241 kiB)
Der einzig wahre Böhmen

Aby nedošlo k omylu. Nejsem xenofob a nemám nic proti národnostním menšinám. Svět by byl jednotvárný, kdybychom byli všichni stejní. Ne­jsem rasista, ale jedna menšina mě nepřetržitě i­ri­tu­je. A to do nemalé míry. Kterou menšinu mám na mysli a proč mě štve?

Touto menšinou je nešťastný národ, jehož jednotící myšlenkou je sebemrskačství, nenávist k sobě sa­mot­né­mu a věčný pocit lítosti za skutečné i domnělé hří­chy, které tento národ spáchal. Nešťastný národ jmé­nem Myčeši.

Určitě jste se s nimi také někdy setkali. Myčech vypadá k nerozeznání od skutečného Čecha. Dokud nepromluví. Ale jakmile otevře ústa, můžete slyšet takový proud hořkosti a urážek vlastního etnika, že vás přepadne hluboká lítost doprovázená radostí — ještě štěstí, že nejsem taky Myčech!

Na ukázku několik typických myčeských tvrzení:

„Komunisti způsobili rozdíl, kterým se lišíme Myčeši třeba od Rakušáků, mnohem víc závidíme, pomlouváme, lžeme a krademe než oni.“

„Myčeši jsme a priori banda idiotů a podle toho si volíme svou reprezentaci.“

Vzpomínáte si na logický paradox Kréťana? Jak jeden Kréťan prohlásil, že všichni Kréťané jsou lháři? Když Myčeši tvrdí, že Myčeši jsou lháři, dá se mu věřit? A když Myčeši jsou banda idiotů, můžeme od nich čekat něco jiného než hlouposti?

„S vyhnáním svých Němců po druhé světové válce se Slovinci vyrovnali o něco lépe než Myčeši. Takže si tak nějak dokážou představit, co to znamená, když se kvůli národnosti z někoho udělá občan druhé kategorie, jako jsme to Myčeši po válce provedli našim českým a moravským Němcům.“

Ještě štěstí, že jsem Čech a nikoli Myčech. V životě jsem nevyhnal jediného sudetského Němce. Musí to být hrozný pocit, mít něco takového na svědomí. Tedy, pokud lze věřit Myčechům.

„Jací jsme Myčeši. Průměr, nic moc, žádní obři. Ale v korupci jsme dobří!“

Opět jsem rád, že nejsem Myčech. Ale to je jen začátek. Připravte se na studenou sprchu:

„Otupěla naše schopnost rozeznat slušnost od hulvátství, hrdinství od zbabělosti, svobodu od svévole, ctnost od udavačství. Na své »hrdiny« jsme natolik přísní, že ve výsledku žádné kolem sebe nevidíme.“

Chudáci Myčeši. Češi naštěstí mají hrdinů nemálo. Masaryk, legionáři, letci v RAF, vojáci v severní Africe a v Buzuluku, parašutisté, a tak dále. Také doba poněkud novější má své hrdiny: jsou jimi například všichni, kdo v 70. letech přišli o práci kvůli nesouhlasu se sovětskou invazí.

„Myčeši umíme skvěle jednu věc — být vždy proti všemu — umíme kritizovat a moc dobře nám jde nesnášet vše »cizácké« co nám je »importováno« i kdyby nám to prospělo a bylo to pro nás to nejlepší.“

Člověk jako kdyby slyšel zvuk důtek dopadajících na Myčechovu kůži při takovémto bičování sama sebe. A dále:

„Co Myčeši jsme vlastně za národ? Opravdu, až na pár výjimek, které byly po zásluze potrestány, národ zbabělců, křiváků, závistivců, udavačů, kolaborantů a bezcharakterní, bezpáteřní lůzy.

Jakou prasečí radost v obyčejných lidech vzbudí jakákoli negativní zpráva, jak se slastně rochníme ve všech aférách, s jakou chutí a bez znalosti problému okamžitě odsuzujeme každého, koho kdejaký idiot nařkne z čehokoli, jak slastně tleskáme, když se někdo do něčeho namočí. A paradoxně bezvýhradně věříme už odsouzeným nebo v nedaleké budoucnosti odsouzeným zločincům a korupčníkům.

Vlastní neschopnost si bohatě kompenzujeme permanentním nadáváním na vrchnost, ať už ji představuje kdokoli. Před sviněmi se hrbíme, na ty, kdo se nám pokusili vrátit sebevědomí, pliveme. Cizí úspěch z hloubi duše nenávidíme a každý kdo jej dosáhne je automaticky zloděj, lump, korupčník nebo tunelář.“

A malý myšlenkový klenot na konec:

„S perverzní zvrácenou zálibou nasloucháme a tleskáme všem negativistům, různým hlupákům, kteří si přímo patologicky libují v šíření blbé nálady.“

Nejsem rasista… ale pokud se některá menšina sama označuje za perverzní, zbabělý, udavačský, bezpáteřní, závistivý, prolhaný a nevím ještě jaký národ, pak nemám dost sil, abych jim to vyvracel.

Já jsem Čech a nemám potřebu se za to stydět.


Pozn. red.: ještě mi v tom článku chybí jedno oblíbené myčeské tvrzení: „U nás nemůžeme zavést referenda, jako ve Švýcarsku, protože náš národ na to není dost zralý“. Ono je to totiž tak, že čím menší má člověk vliv na rozhodování, o to lajdáčtěji a lehkovážněji rozhoduje.

Pavel Kohout, 17. 2. 2013

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 456 × | Prestiž Q1: 6,41

+5 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top