Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 20. srpna — Václav Voska a Jiří Lír

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 20. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Sesazení Václava IV. z říšského trůnu, Rudolf II. vydal majestát na náboženskou svobodu pro Slezsko, kapitulace hornorakouských stavů, v krajích zřízeny kriminální soudy, Václav Babinský, první vlak na trase Vídeň — Olomouc — Praha, tři kabinetní listy, první číslo sociálně demokratického časopisu Rovnost, generální stávka horníků proti krácení mezd, Marie Kyselková, Lev Trocký, Július Satinský, novým říšský protektor, Robert Anthony Plant, začátek obsazování republiky cizími vojsky, 20. srpen 1968 a 1969, Viking 1, Voyager 2, Václav Voska, otevřená demonstrace odpůrců komunistického režimu na Václavském náměstí, Jiří Lír…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-20-8.jpg (19,406 kiB)
Vzpomínáček 20. 8.

1400 — Protilucemburské nálady a nespokojenost s do­sa­vad­ní vládou Václava IV. v Říši vyvrcholily sesazením českého krále z říšského trůnu; na sněmu v Rhens byl ne­ú­pl­ným sborem kurfiřtů (čtyřmi porýnskými kurfiřty) o den poz­dě­ji nahrazen Ruprechtem Falckým. Ten začal takřka bez odporu obsazovat české korunní statky v Horní Falci.

1609 — Majestát na náboženskou svobodu vydal Rudolf II. pro Slezsko; výslovně se zde povolovala svoboda luterského (augšpurského) vyznání. Obě ná­bo­žen­ství — katolické i luterské směly užívat kostely i školy a konat bohoslužby.

Slezské stavy si rovněž vynutily slib, že volba nejvyššího zemského hejtmana má být omezena na světská knížata. Obyvatelstvo loketského kraje a Kladska se spravovalo českým Majestátem. V Lužici nebyli evangelíci utiskováni, Morava měla zabezpečenou svobodu Matyášovými sliby.

1620 — Kapitulace hornorakouských stavů (bez boje) před vojskem maršála Tillyho; to obsadilo hlavní opěrné body v Horních Rakousích. Potom pokračovalo v postupu do Dolních Rakous, aby se spojilo s Buquoyovou císařskou armádou.

1787 — Jako nové orgány trestního soudnictví byly zřízeny v krajích kriminální soudy, které soudily obviněné bez rozdílu stavovské příslušnosti; pro Čechy bylo ustaveno 15 kriminálních soudů, pro Moravu 6 a pro Slezsko 2.

1796 — Narodil se Václav Babinský, český loupežník († 1. srpna 1879)

1845 — První slavnostní vlak projel na trase Vídeň — Olomouc — Praha.

1851 — Císař podepsal tři kabinetní listy:

  1. říšská rada získala statut osobního poradního orgánu císaře;
  2. vláda přestala fungovat jako kolektivní poradní orgán a jednotliví ministři měli být odpovědni pouze císaři;
  3. vláda byla vyzvána, aby zvážila realizaci oktrojované ústavy ze 4. března 1849.

1885 — V Brně vyšlo první číslo sociálně demokratického časopisu Rovnost; prvním redaktorem byl P. Krkoška. Dodnes vychází jako deník.

1923 — Začala generální stávka horníků proti krácení mezd, která trvala až do 6. října.

1935 — Narodila se Marie Kyselková, česká herečka.

1940 — Ruský revolucionář Lev Trocký se stal obětí atentátu agenta NKVD Ramóna Mercadera. O den později Trocký následkům zranění podlehl.

1941 — Narodil se Július Satinský, slovenský herec († 29. prosince 2002)

1943 — A. Hitler jmenoval W. Fricka novým protektorem (úřad nastoupil až 14. října); vedení protektorátu však dostal fakticky do rukou státní ministr K. H. Frank.

1948 — Narodil se Robert Anthony Plant, anglický rockový zpěvák

1968 — V Praze započalo ve 14 hodin zasedání předsednictva ÚV KSČ; v jeho průběhu přišla ve 23:30 hodin první zpráva o obsazování republiky vojsky „socialistické pětky“ (SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska). Za dramatické situace došlo ke schválení rozkazu ministra obrany M. Dzúra, aby armáda nekladla odpor (totéž se vztahovalo na Bezpečnost a Lidové milice) a bylo vydáno Provolání ke všemu československému lidu, v němž se uvádělo, že vojska obsazují ČSSR proti vůli ústavních orgánů a bez jejich vědomí. Vpádu do Československa se zúčastnilo 27 bojových divizí (12 tankových, 13 motostřeleckých, 2 výsadkové) a 1 letecká armáda. Skupiny A (sovětské a polské jednotky) zahájily nástup z prostoru Legnice — Krakov (Polsko), B (jednotky SSSR a NDR) z Görlitz, Zittau, Drážďan a Kliegenthalu (NDR) a C (sovětské, maďarské a bulharské jednotky) z oblasti Györu (Maďarsko). Intervenčním jednotkám v počtu 750 tisíc vojáků s 800 letadly, 6300 tanky a 2000 děly a raketami velel generál J. G. Pavlovskij.

Maďarské předsednictvo ÚV MSDS schvaluje moskevské ujednání o intervenci do ČSSR.

Maďarským jednotkám u čs. hranic byl přečten rozkaz, podle něhož bude internacionální pomoc ČSSR poskytnuta přesně o půlnoci.

Zpravodaji ČTK v Budapešti oznámil anonym telefonicky, že o půlnoci začne vojenské obsazování Československa.

Na ministerstvo národní obrany přijela v šesti automobilech skupina sovětských důstojníků v civilu.

V kanceláři A. Indry v budově ÚV KSČ se koná schůzka, na které jsou dále přítomni V. Biľak, M. Jakeš, D. Kolder, A. Kapek, J. Piller. Poslední účastník schůzky J. Lenárt oznamuje krátce poté „náhlé onemocnění“ se žádostí o hospitalizaci v Sanopsu.

J. Špaček přijel na návštěvu A. Dubčeka do jeho pražského bytu v Tróji. Oba docházejí k závěru — neprojednávat na zasedání předsednictva ÚV KSČ materiál A. Indry a D. Koldera.

Plk. J. Šalgovič, náměstek ministra vnitra, ukládá pplk. J. Riplovi, aby soustředil skupinu 20 příslušníků StB se znalostí ochrany letiště, televize a rozhlasu, dalším vedoucím pracovníkům ministerstva připravit přesun na oddělení pohraniční kontroly na letišti v Praze-Ruzyni, dále k poskytnutí ochrany vedoucím státních a stranických činitelů.

Vedoucí pracovníci Čs. rozhlasu dostali pokyn ze sekretariátu ÚV KSČ, zajistit možnost přímého přenosu shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze s vystoupením A. Dubčeka, zítra odpoledne nebo večer.

Předsednictvo České národní rady odmítlo návrh trojdílné federace. Společnost pro Moravu a Slezsko zahájila protestní podpisovou akci.

Ministr vnitra vydal rozkaz o zřízení prověrkové komise podle zákona o soudní rehabilitaci.

G. Husák v projevu v Žiaru nad Hronem požaduje pokračování demokratizačního procesu.

Čtyřicet bývalých partyzánských velitelů uveřejnilo v bratislavské Pravdě otevřený dopis „sovětským přátelům a spolubojovníkům“, které ujišťují o věrnosti SSSR.

Generál Rytíř se celý den zdržuje ve zvláštní vile poblíž sovětského velvyslanectví v Praze, kam postupně přijíždějí četné návštěvy.

V budově Ústřední správy spojů je porada pozvaných osob z aparátu ÚV KSČ, tisku, rozhlasu a televize, kde je K. Hoffmann informuje „o očekávané vojenské intervenci“, která má být čs. veřejnosti prezentována jako internacionální pomoc. P. Auersperg a J. Hes z ÚV KSČ mají v tomto duchu připravit prohlášení.

Původně svolaná schůze předsednictva ÚV KSČ namísto v 10 hodin začala ve 14 hodin s programem příprav mimořádného sjezdu KSČ. Hned po jejím zahájení D. Kolder a A. Indra žádají projednat přednostně „Zprávu o současné politické situaci ČSSR a podmínkách činnosti KSČ“, kterou vypracoval útvar svodných informací ÚV KSČ. A. Dubček prosadil jako první bod programu návrh sjezdových dokumentů, teprve pak zmíněnou „Zprávu“.

Další události podle časových údajů: V 18 hodin po neočekávaném návratu z dovolené v SSSR nastoupil ústřední ředitel Čs. rozhlasu a vydává pokyn, že bez jeho vědomí nesmí být do zahraničí odesílány žádné informace o Československu.

Mezi 18. a 19. hodinou K. Hoffmann vykonal návštěvu na ministerstvu zahraničního obchodu a sekretariátu ÚV KSČ.

V 19 hodin ukládá pplk. J. Ripl podřízeným pracovníkům StB odebrat se na letiště v Praze-Ruzyni, aby po telefonickém rozkazu „Spusťte akci!“ zastavili provoz civilní letecké dopravy, dále asistovat, až budou na letišti postupně přistávat letadla se sovětskými vojáky; je jim sděleno, že celá akce je se souhlasem prezidenta republiky, vlády a předsednictva ÚV KSČ.

Ve 20 hodin zve naléhavě na schůzku do budovy Ústřední správy spojů náměstky ústředního ředitele Čs. rozhlasu K. Hrabala a R. Běhala.

Ve 20 hodin sovětský velvyslanec v USA A. Dobrynin byl přijat na vlastní žádost prezidentem L. B. Johnsonem, aby ho informoval o nadcházející invazi armád pěti zemí Varšavské smlouvy do ČSSR. Americký prezident krátce poté svolal mimořádné zasedání Rady národní bezpečnosti.

Ve 20:30 hodin přistálo na letišti v Praze-Ruzyni sovětské letadlo AN 24 a zůstalo na stojánku letecké společnosti Aeroflot.

Další sovětské letadlo přistává v 21:30 hodin a jeho posádka 25 civilistů je uvítána na celnici čs. pracovníky StB. Poté odjeli do města a letadlo odletělo.

Ve 21:40 hodin narušily prostor čs. hranice u západočeského města Vejprty dva sovětské obrněné transportéry a chtěly pokračovat směrem na České Hamry. Po chvíli se však vrátily zpět na území NDR.

Politické byro ÚV KSSS rozhodlo vyslat do ČSSR svého člena K. T. Mazurova (jeho krycí jméno během pražského pobytu je „generál Trofimov“.

Ve 23 hodin překročila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy bez vědomí státních orgánů čs. hranice o celkovém počtu 165 000 mužů, 4600 tanků a obrněných vozů a 25 leteckých pluků.

V tutéž hodinu Hlavní správa StB dostává hlášení z útvarů pohraničních kontrol o narušení čs. hranic cizími vojsky. Nato jsou všechna spojení přerušena.

Po 23. hodině vedoucí sekretariátu ministra vnitra plk. J. Hošek volá do budovy ÚV KSČ předsedu vlády O. Černíka a sděluje mu, že vojska pěti armád Varšavské smlouvy překračují čs. státní hranice.

V Bratislavě po 23. hodině na zasedání předsednictva ÚV KSS oznamuje M. Hruškovič vstup vojsk a předkládá text „zvacího dopisu“ s tím, že „byl v Praze schválen všemi členy předsednictva ÚV KSČ včetně A. Dubčeka a proti němu byli pouze J. Smrkovský a F. Kriegel“.

Ve stejnou dobu volá sovětský maršál Grečko veliteli intervenčních vojsk gen. I. G. Pavlovskému, že právě varoval čs. ministra národní obrany M. Dzúra před ozbrojeným odporem vůči vojenským jednotkám, které vstupují na čs. území. Ten okamžitě svolává poradu vojenské rady ministerstva a sděluje předsedovi vlády O. Černíkovi zprávu o vpádu vojsk.

Ve 23:30 hodin se dostavil k prezidentu L. Svobodovi sovětský velvyslanec v ČSSR S. V. Červoněnko v doprovodu plk. KGB Kambulova (šlo o styčného důstojníka u bývalých čs. vojenských jednotek v SSSR za 2. světové války) a oznamuje mu, že vojska pěti států Varšavské smlouvy překračují čs. státní hranice na žádost stranických a státních představitelů. Prezident má odpovědět, že o žádné takové žádosti neví. Setkání se zúčastnila též Svobodova dcera Zoe a její manžel M. Klusák. Během schůzky volá J. Smrkovský a žádá prezidenta L. Svobodu, aby se dostavil na schůzi předsednictva ÚV KSČ.

Před půlnocí v ČTK noční redaktor Jaroslav Lažanský nesplnil příkaz ústředního ředitele ČTK M. Sulka, vydat text tzv. žádosti nejmenovaných členů ÚV KSČ a některých ústavních činitelů o poskytnutí sovětské vojenské pomoci proti „kontrarevolučním silám“. Tento dopis vydala až následující den agentura TASS z Moskvy.

Ve stejnou dobu se dostavil do budovy Čs. rozhlasu bývalý ústřední ředitel M. Marko spolu s M. Vacíkem z ÚV Národní fronty a B. Hrabalem, náměstkem ústředního ředitele pro zahraniční vysílání. Vydal pokyn na základě „žádosti A. Dubčeka“ odvysílat předloženou důležitou zprávu „o internacionální pomoci“.

Kolem 24. hodiny se dostavili na zasedání předsednictva ÚV KSČ prezident L. Svoboda za doprovodu ministra vnitra J. Pavla.

Ve stejnou dobu byla vyhlášena úplná pohotovost na Hlavní správě StB.

1969 — L. Svoboda a G. Husák přijali na Pražském hradě delegaci čs. armády vedenou M. Dzúrem a V. Dvořákem, aby se ujistili, že „armáda stojí pevně za vedením strany a státu“.

Pro všechny jednotky čs. armády byla vyhlášena bojová pohotovost. Jednotky ministerstva vnitra provedly uzávěru hl. m. Prahy a přijíždějící vozy byly odkláněny mimo hlavní město.

V řídícím centru ministerstva vnitra byla instalována velká obrazovka, která přinášela obrazy z Václavského náměstí v Praze, kde bylo rozmístěno velké množství průmyslových kamer. Transfokátor přibližoval obličeje jednotlivých občanů.

Po 17. hodině došlo v Praze k prvním velkým střetům demonstrantů s policisty, složkám ministerstva vnitra byl dán rozkaz použít slzotvorný plyn, demonstranti se rozptýlili do přilehlých pražských ulic a dalších náměstí. Přitom bylo vážně zraněno 27 příslušníků Veřejné bezpečnosti, dva příslušníci Lidových milicí a osm civilních osob.

Ten den by zadrženo a předvedeno 305 osob, z toho osm cizinců. Bylo zahájeno vazební vyšetřování proti zaměstnancům tiskárny Merita, která patřila hospodářskému zařízení vysokoškolského studentstva v Praze, dále proti dvěma občanům A. R. a J. J. z Prahy 10 za výrobu a rozšiřování letáků. Ke kárnému projednání byla řediteli podniku Jawa v Týnci nad Sázavou postoupena věc dvou zaměstnanců, kteří rozšiřovali „nelegální tiskoviny“.

Ve 21:40 hodin vydal ministr národní obrany rozkaz k nasazení vojenských jednotek proti demonstrantům v ulicích Prahy.

Rozhlasová stanice BBC oznámila, že v Londýně došlo k demonstraci 800 lidí proti okupaci Československa a k jejímu prvnímu výročí. Organizátorem byl tzv. Výbor 21. srpna.

Hnutí revoluční mládeže (ustavené v prosinci 1968) označilo den 21. srpna za „den odporu“ proti zrádcovské politice mocensko-byrokratického centra a jejím stoupencům.

Tvrdé represívní počínání bezpečnostních sborů se již opíralo o připravené zákonné opatření číslo 99/1969 Sb. o některých přechodných opatřeních, nutných k upevnění a ochraně pořádku (tzv. „pendrekový zákon“), které podepsali L. Svoboda, O. Černík a A. Dubček. Tento zákon byl pro národ velkým zklamáním a ještě větším byli jeho samotní signatáři. Svoje politické selhání, tj. podpis zákonného opatření, si A. Dubček uvědomil a v dopisu žádal G. Husáka o zastavení kampaně proti reformnímu hnutí. Odpověď nedostal a také šéfredaktor stranického týdeníku Tribuna O. Švestka odmítl dopis uveřejnit.

1975 — Odstartovala vesmírná sonda Viking 1.

1977 — Odstartovala vesmírná sonda Voyager 2.

1982 — Zemřel Václav Voska, český divadelní a filmový herec (* 21. října 1918)

vaclav-voska.jpg (24,972 kiB)
Václav Voska

Václav Voska, český divadelní a filmový herec se narodil krátce po vzniku samostatného Čes­ko­slo­ven­ska, 21. října roku 1918 v Praze v rodině stře­do­škol­ské­ho profesora.

Po maturitě v roce 1937 začíná studovat práva na pražské Univerzitě Karlově.

V roce 1939 jsou uzavřeny české vysoké školy a po válce již studium nedokončil.

Již během středoškolských studií (od roku 1932) spolupracoval s Československým rozhlasem.

Od roku 1939 byl angažován do Divadla na Vinohradech, kde setrval do roku 1945. V tomto roce se stává členem souboru činohry pražského Národního divadla — ve Zlaté kapličce zůstává pět let, v roce 1950 pak přechází do souboru Městských divadel pražských, kde poté působí až do konce života.

Za svou kariéru vytvořil na divadelním jevišti nespočet rolí. Svým hereckým projevem se uplatňoval ve ztvárnění převážně charakterních rolí. Mezi jeho nejvydařenější a nejoceňovanější role patří například: postava fyzika Möbia ve hře Fyzikové F. Dürrenmatta, role Emila Magise v dramatu Vajíčko M. Marceaua, role Alcesta v Moliérově hře Misantrop, role filosofa Sókrata ve hře E. Radzinského Rozhovory se Sókratem či role Torquata Tassa ve stejnojmenné hře J. W. Goethea. Za vrchol jeho divadelního herectví jsou pak považovány jeho role Edgara z Dürrenmattovy adaptace Strindbergova díla Tanec smrti a Richard II. ze stejnojmenného dramatu W. Shakespeara.

Na filmovém plátně nedostal tolik příležitostí ve srovnání s jeho divadelní prací. V sedmdesátých letech 20. století v průběhu normalizace měl z politických důvodů značně omezený přístup do televize i filmu. Větší role na filmovém plátně ztvárnil například ve snímcích HOUSLE A SEN (r. V. Krška, 1946), TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (r. Š. Skalský, 1971) a NOC KLAVÍRISTY (r. J. Polák, 1976). Na televizních obrazovkách se objevuje v několika filmech a seriálech, například SŇATKY Z ROZUMU (r. F. Filip, 1968), F. L. VĚK (r. F. Filip, 1971), A NA KONCI JE ZAČÁTEK (r. J. Bělka, 1981).

Po celou dobu své umělecké kariéry Voska úzce spolupracuje s rozhlasem. Spolupracoval také s gramofonovými vydavatelstvími a dabingem. Jeho hlas je také zaznamenám v krátkometrážním snímku KRAKONOŠ A ŠKOLA (r. Z. Vinš, 1983), který namluvil na sklonku života.

Václav Voska zemřel 20. srpna roku 1982 ve Valašském Meziříčí, jeho ostatky jsou uloženy na pražských Olšanských hřbitovech. Se svou ženou Evou Kavánkovou měli dvě dcery, Markétu a Evu. [zdroj]

1988 — V Praze na Václavském náměstí (zejména u sochy sv. Václava) se uskutečnila u příležitosti 20. výročí sovětské okupace otevřená demonstrace odpůrců komunistického režimu. Popud k uspořádání dala poměrně málo významná skupina České děti (připravila na 10 tisíc letáků vyzývajících k účasti).

1995 — Zemřel Jiří Lír, český divadelní a filmový herec (* 19. června 1923)

jiri-lir.jpg (25,025 kiB)
Jiří Lír

Jiří Lír, rodák z Pelhřimova, syn uznávaného malíře, si zvolil svůj osud pravděpodobně už tím, že si jako školák sedl do lavice k budoucímu herci Lubomírovi Lipskému. Když Lubomír po válce s bratrem Oldřichem zakládal Divadlo satiry, na Líra se pochopitelně nezapomnělo a stal se členem sou­bo­ru. Potkal se v něm se začínajícím Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou, Karlem Effou a řadou dalších kolegů, kteří se později výrazně prosadili ve filmové veselohře a Jiří Lír, jako nezbytná součást týmu, také.

Zatímco v divadle se zhostil řady velkých rolí, ve filmu působil jako představitel malých figurek, doplňujících ustálené obsazení, a s trochou nadsázky by se dalo říct, že se stal jakousi firemní značkou české komedie. Objevil se v těch nejproslulejších filmech daného žánru, od DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA přes ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU! až po VESNIČKU MOU STŘEDISKOVOU. Celkem ve 180 titulech.

Navzdory malému rozsahu rolí se Jiří Lír vryl divákům pevně do povědomí jejich precizním ztvárněním a z některých postav tak udělal větší, než se mohly zdát na stránkách scénáře. Každý si nepochybně vybaví jeho herce Guggenheima, svolného i k vraždě, z crazy komedie PANE, VY JSTE VDOVA!, stoicky klidného vrchního číšníka, pronášejícího osudovou větu „COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT?“ nebo hypochondrického výčepního Rambouska z již zmíněné tragikomedie VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ.

Lír svého údělu nikdy nelitoval. Odváděl poctivě svou nenápadnou práci a kromě toho se věnoval svému velkému koníčku — malování, k němuž zdědil talent po tatínkovi. Na sklonku života také vydal vzpomínkovou knihu, kterou se sobě vlastním suchým humorem nazval Ve vedlejší roli Jiří Lír. [zdroj]

Svátky:

Svátek má Bernard.

Jméno Bernard je dnes uvedeno jak v občanském, tak i v církevním kalendáři a znamená doslova „tvrdý jako medvěd“.

Patronem tohoto jména je Bernard z Clairvaux, který se narodil kolem roku 1090 jako třetí ze sedmi dětí burgundského šlechtice Tezelina na rodinném sídle Fontaines-les-Dijon (Francie). O duchovní život se zajímal od mládí, a tak není divu, že spolu se svými čtyřmi bratry a asi třiceti stejně smýšlejícími muži vstoupil roku 1112 do reformovaného kláštera Citeaux. Byl to vůbec první cisterciácký klášter, který založil v roce 1098 Robert z Molesme.

Již o tři roky později Bernard sám zakládá klášter v Clairvaux a v dalších letech vzniká jeho přičiněním dalších 70 domů. Svou činností vešel Bernard do historie jako „druhý zakladatel cisterciáckého řádu“. Jeho činnost dosáhla takového věhlasu, že éru, ve které žil, nazývají historici „bernardinským stoletím“. Měl také lví podíl na organizaci křížových výprav.

V burgundské bazilice ve Vézelay pronesl o Velikonocích roku 1146 tak přesvědčivé kázání, že král Ludvík VII. (1120–1180) i ostatní velmožové přijali bez váhání kříž a vytáhli do Palestiny osvobodit Boží hrob. Bernard se vydal agitovat také do dalších zemí, takže v roce 1147 stáli v jednom šiku císař Konrád III. (1093–1152), zmíněný francouzský Ludvík VII., ale také český kníže a pozdější král Vladislav (1110–1174).

Křižácká výprava, v pořadí již druhá, však nepřinesla žádný zisk a také pokus o dobytí Damašku zcela ztroskotal. Nejhůře asi dopadl francouzský král — utekla mu manželka Eleonora Akvitánská a novým sňatkem položila základ k vládě Plantagenetů. Těžce nesl neúspěch této výpravy i samotný Bernard. Z této prohry se již nikdy nevzpamatoval, ale o to více se věnoval řeholní práci.

Ačkoliv se mu všude, kam přišel, nabízela možnost mocenského vzestupu a zisku mnoha funkcí a hodností, nikdy žádnou nepřijal a zůstal po celý život jenom jedním z řady prostých a pokorných mnichů. To je věc dnes těžko představitelná, na druhé straně ale nezapomínejme, že jeho hlas byl ve své době platnější než hlasy mnoha formálně mocnějších funkcionářů.

Ve věku 63 let zemřel nezapomenutelný řeholník po těžké žaludeční chorobě dne 20. srpna roku 1153. Spolubratři Bernarda pochovali v opatství Cluny, ale časem jeho ostatky přenesli do Clairvaux. Za svatého jej prohlásil 18. ledna 1174 papež Alexander III. a Pius VIII. ho v roce 1830 zařadil mezi církevní učitele.

Bernard z Clairvaux má co říci i naší době. Přes všechnu laskavost a vstřícnost, kterou oplýval, byl vždy tvrdým a nesmlouvavým bojovníkem za pravdu a práva potřebných. Nepříjemně kritizoval rozmařilost duchovenstva i šlechty a tvrdě odsuzoval i pronásledování židů.

Napsal také několik pozoruhodných děl, k nimž patří především spisy O lásce k Bohu, 86 kázání na téma Písně písní a dochovaná korespondence. Samozřejmě se stal patronem cisterciáků, ale ochraňuje také Burgundsko, Ligurii, Janov a Gibraltar. Je hlavním patronem včelařů, voskařů i samotných pilných včeliček.


Shaana.jpg (12,5 kiB)
Shaana

Prameny:

  • Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
  • František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
  • Česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
  • Archivy syndikátu novinářů
  • Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje

Pozn. red.: Vlastimil „Shaana“ Šantroch začal publikovat své Vzpomínáčky dne 26. února 2010 na blogu iDnes.cz. Několika set dílný seriál byl dosti pracný a také měl poměrně vysokou úspěšnost. Vzhledem k tomu, že jej poněkud zavál čas, přetisknu na Shaanův popud celý cyklus. Doufám, že si všichni připomeneme některé historické okamžiky, které by neměly zapadnout. Ostatně, jak správně Shaana podotkl: „Kdo se nepoučí z vlastní historie, bude nucen ji zopakovat“. V článcích provádím jen základní redakční a typografické úpravy. Příjemné čtení. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 127 × | Prestiž Q1: 5,47

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top