Štítky článku: •  

Jak se žilo za socialismu? (6) — Chudoba v socialismu

Komunistický režim v Československu deklaroval i to, že chudoba v něm neexistuje. A tak to i dnes vnímá značná část populace. Jaká byla realita lidí, kde tento režim téměř zlikvidoval střední a vyšší vrstvu (kromě politického vytvoření vyvolených) a lidé v něm příjmově a majetkově stále více zaostávali za vyspělými západními zeměmi?

Ve významné míře dnes zaznívají hlasy i o tom, že důchodci na tom byli v socialismu finančně lépe než v současnosti a chudoba v předchozím režimu neexistovala. Ta také byla většinu období socialismu tabuizovaným tématem. V sociálně spravedlivé společnosti se totiž vůbec neměla vyskytovat. Jedním z cílů socialismu bylo právě odstranění existenčních nejistot a chudoby ze života pracujících. Koncem období socialismu se podle tehdejších platných zákonů neměl žádný občan nacházet pod existenčním minimem.

I když na konci socialismu se podle tehdejších platných zákonů neměl nikdo nacházet pod existenčním minimem, tedy v absolutní chudobě, tak v roce 1988 byl podíl lidí v této skupině na úrovni 1,3 %, přičemž v polovině osmdesátých let dosahoval 2,1 %.

Pod hranicí v té době sledovaného tzv. sociálního minima se však na počátku osmdesátých let nacházelo více než 11 % obyvatel a koncem tohoto desetiletí jejich podíl klesl na 9 %. I na konci socialismu tak stále téměř jedna desetina obyvatelstva žila z nízkých příjmů v pásmu blízkém chudobě. Tato hranice sociálního minima činila podle tehdejšího zákonodárství 56 % průměrného příjmu na spotřební jednotku, přičemž nižší hranice existenčního minima činila 42 % průměrného příjmu.

Výška sociálního minima však byla o 20 až 25 % vyšší než v té době oficiální hranice chudoby — sociální potřebnosti. Úředníky používaný pojem „sociální potřebnosti“ se v praxi používal při poskytování dávek doplňkové sociální péče. V roce 1988 hradila částka určená jako hranice sociální potřebnosti méně než polovinu průměrných příjmů domácností v přepočtu na spotřební jednotku.

V reálném vyjádření zůstaly částky sociální potřebnosti z roku 1988 nezměněny oproti roku 1980. Při zohlednění růstu cen podle oficiálního indexu životních nákladů a s přihlédnutím k pohybu průměrných cen vzhůru o 19,3 % byl pokles kupní síly o 2 až 3 %. V roce 1988 byly navíc sníženy sazby sociální potřebnosti pro děti do 10 let. V důsledku toho to v reálném vyjádření (tedy po zohlednění inflačního vlivu) znamenalo pokles kupní síly v porovnání s rokem 1980 o 7 až 14 %.

Chudoba a ohrožení chudobou měly v socialistickém Československu i demografický kontext. Až tři čtvrtiny chudých žilo na konci socialismu v rodinách s dětmi, přičemž podíl této skupiny rostl od počátku sedmdesátých let 20. století. Jedním z hlavních faktorů vzniku rizika chudoby v domácnostech s živitelem v ekonomicky aktivním věku byl vysoký počet vyživovaných osob, které na něj připadaly. Rizikem pro životní úroveň domácností byly zejména živitelé bez vlastního příjmu, přičemž často šlo o ženy v domácnostech pečující o děti.

Porovnáme-li sociálně-ekonomické skupiny, tak největší podíl z těch, kteří se nacházeli pod hranicí sociálního minima, představovali dělníci. V roce 1988 tvořili až polovinu ze všech, kteří spadali do této kategorie chudých a chudobou ohrožených (tabulka 4).

Tabulka 4: Podíl společenských skupin lidí žijících pod hranicí sociálního minima (v %)
rokdělnícidružstevní rolnícijiní zaměstnancidůchodciostatní
1958 25,9 12,2 10,7 15,7 35,5
1965 44,6 6 5,9 27,9 15,6
1970 54,6 3,3 9 27,4 5,7
1973 51,9 2 8,8 33,9 3,4
1976 51,8 2,8 10,2 32,8 2,4
1988 50,4 3,1 21 23,5 2

Komentář k tabulce 4: Položka „jiní zaměstnanci“ je totožná s položkou „zaměstnanci“, která byla v oficiální statistice socialistického Československa vykazovaná jako samostatná skupina (vedle dalších skupin jako „dělníci“ a „družstevní rolníci“).

tabulka-4png.png (29,991 kiB)
Grafická podoba tabulky 4 — Zdroj: Hiršl (1992)

Domácnosti dělnických rodin, jejichž příjem se pohyboval v okolí hranice sociálního minima, vydávaly na výživu 36 % zdrojů oproti 30 % v průměrných rodinách. Náklady na bydlení i po započtení nemalých dotací na ceny energií a na nájemné ve státních bytech vyšly tyto domácnosti na 22 % jejich zdrojů. Méně jim tak zbývalo na jiné výdaje. Například výdaje na ošacení měly o 38 % nižší, než byl průměr. Více byly finančně omezeny i ve výdajích na volný čas a rekreaci, kulturu a při vytváření úspor (až tak, že více vybíraly, než vkládaly na své účty).

Významný, i když nižší, podíl lidí žijících pod hranicí sociálního minima byl u jiných zaměstnanců (kromě družstevních rolníků). Zatímco jejich podíl byl v sedmdesátých letech přibližně 9 až 10 %, tak do roku 1988 narostl až na 21 % (tabulka 4). Tento posun byl způsoben například zvýšením jejich celkového počtu. V roce 1980 bylo totiž přeloženo mnoho profesí do (jiných) zaměstnaneckých, které dříve patřily mezi dělnické a jejich příslušníci byli hůře placeni.

Druhou nejpočetnější skupinou mezi chudými a chudobou ohroženými však byli důchodci. Od poloviny šedesátých let do poloviny osmdesátých let patřila do této skupiny skoro třetina chudých a v roce 1988 činili 23,5procentní podíl ze všech, kteří spadali pod hranici sociálního minima (tabulka 4). Z pohledu počtů domácností činily dokonce domácnosti na čele s důchodci největší podíl, v roce 1998 až 43,5 %.

Problém chudoby a nízké životní úrovně lidí za socialismu se však naplno projevil při porovnání jejich dosažené životní úrovně s vyspělými západními zeměmi (čemuž se více věnujeme kapitole 2.5 Finanční a majetková situace lidí).

Finanční situace důchodců

Mezi skupiny, které byly v socialismu nejvíce chudobou ohroženy, respektive zasaženy, tak patřili důchodci. Příčinou toho byla primárně nízká výška starobního důchodu. Minimální důchod byl na pokraji fyzického strádání a nebyl systematicky valorizován. Jeho výška byla zvyšována jednorázově například v letech 1971, 1976, 1979, 1982 a 1987.

Důchody očištěné o oficiálně měřenou inflaci v Československu během osmdesátých let 20. století stagnovaly a po zohlednění vyšších cen v stínové ekonomice pravděpodobně klesaly. Rostly až po změně režimu (hned po počátečním poklesu). Takové srovnání vývoje průměrných reálných důchodů dokumentuje graf 28. I to vyvrací mýtus o vyšší životní úrovni důchodců za socialismu, než dnes.

graf-28.png (11,215 kiB)
Graf 28 (1980 až 2017)

Komentář ke grafu 28: Výšky průměrných důchodů za roky 1980 až 2018 jsou přepočteny konverzním kurzem slovenské koruny na eura (30,1260 Sk za jedno euro). Koruny československé se v roce 1993 měnily za slovenské koruny v kurzu 1:1.


Orientační srovnání situace důchodců za socialismu a v současnosti poskytuje informace o množství zboží, které si mohli důchodci koupit ze svého důchodu. Z dostupných statistických údajů o cenách základních potravin a jiných statků vážících se k jejich životní úrovni v roce 1989 a dnes vyplývá, že průměrný důchodce si na konci socialismu mohl ze svého důchodu dovolit koupit méně než dnešní důchodce s průměrným důchodem (tabulka 5).

Tabulka 5 : Množství zboží, které bylo možné koupit z průměrného starobního důchodu v roce 1989 a v roce 2018
 198920182018/1989
Chléb tmavý (1 kg) 351 kg 334 kg 1,0
Mouka (1 kg) 368 kg 1058 kg 2,9
Mouka (1 kg) 368 kg 1058 kg 2,9
Rýže (1 kg) 154 kg 347 kg 2,3
Brambory (1 kg) 965 kg 694 kg 0,7
Hovězí maso zadní bez kosti (1 kg) 34 kg 54 kg 1,6
Vepřové kotlety (1 kg) 34 kg 95 kg 2,8
Kuře vykuchané (1 kg) 52 kg 187 kg 3,6
Jemné párky (1 kg) 62 kg 92 kg 1,5
Trvanlivý salám (1 kg) 26 kg 59 kg 2,3
Máslo (125 g) 309 ks 344 ks 1,1
Jedlý olej (1 l) 61 l 268 l 4,4
Polotučné mléko (1 l) 772 l 600 l 0,8
Plnotučné mléko (1 l) 498 l 494 l 1,0
Jablka (1 kg) 257 kg 324 kg 1,3
Pánská košile (1 kus) 10 ks 16 ks 1,6
Pánské ponožky (1 pár) 106 párů 208 párů 2,0
Dámské punčochové kalhoty (1 kus) 180 ks 285 ks 1,6
Chladnička s mrazničkou (1 kus) 0,4 ks 1,1 ks 2,8
Televizor (1 kus) 0,1 ks 0,7 ks 7,0
Elektřina (1 kWh) 1 471 kWh 2 777 kWh 1,9
Zemní plyn (1 kWh) 1 287 kWh 11 107 kWh 8,6
Benzín 95 oktanový (1 l) 193 l 327 l 1,7
Automobil Škoda 0,018 auta 0,041 auta 2,3

Komentáře k tabulce 5:

  1. Na základě dostupných oficiálních statistik je porovnána cena hladké mouky speciál v roce 1989 s cenou polohrubé mouky výběr v roce 2018. Z tohoto důvodu je mouka uvedena pouze orientačně
  2. Na základě dostupných oficiálních statistik je porovnána cena automobilu Škoda Favorit 136 L v roce 1989 s cenou automobilu Škoda Fabia v roce 2018.
  3. Výsledky ve sloupci „2018/1989“ odpovídají přepočty nezaokrouhlených údajů za roky 1989 a 2018 z podkladových zdrojů. V tabulce jsou tyto údaje prezentovány jako zaokrouhlené.

Zdroj: Statistický úřad SR, Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1991 (1991), přepočty autorů


Za svůj průměrný měsíční důchod 1 544 Kčs (odpovídající 51,3 eur) si důchodce mohl v roce 1989 koupit například 154 kg loupané rýže, zatímco důchodce v roce 2018 by si za průměrný důchod 444 eur mohl koupit až 347 kg loupané rýže, tedy 2,2násobně více než v roce 1989. Stejně by si dnešní důchodce mohl oproti důchodci pobírajícímu průměrný důchod v roce 1989 koupit za svůj důchod více dalších potravin: o 20 kg více hovězího zadního masa bez kosti, o 61 kg více vepřového karé, o 135 kg více kuřat, o 33 kg více trvanlivého salámu, či o 67 kg více jablek. Podle oficiálních statistik by si mohl dovolit méně chleba, polotučného mléka a brambor, tedy v socialismu nejvíce dotovaných produktů. Pro dnešní důchodce jsou však cenově dostupnější nejen potraviny, ale i například oblečení, elektrospotřebiče, benzín, energie a také osobní auto (tabulka 5).

Připomeňme, že zatímco ceny po měnové reformě v roce 1953 klesly na zhruba poloviční úroveň, úspory obyvatel se snížily výrazněji: menší částky stát občanům směnil v poměru 1:5, větší částky dokonce kurzem 1:50. Ceny mnoha výrobků stát navíc skrytě dotoval a prostřednictvím umělých administrativně určovaných „cen“ realizoval sociální politiku. V roce 1989 se například litr mléka vykupoval od prvovýrobců za 4,81 Kčs, zatímco v obchodech se prodával jen za 2,10 Kčs. Kromě toho docházelo k tomu, že i důchodci nakupovali mnohé zboží a služby ve stínové ekonomice, tedy za vyšší a statisticky nepodchycené ceny. Reálná kupní síla důchodců za socialismu tak byla, podobně jako u zaměstnanců, nižší a za tehdejší úrovní na Západě a za současností zaostávala ještě více, než ukazují oficiální statistiky.

Důchodci byli zároveň v životní úrovni omezení oproti současnosti nižší kvalitou potravin a jiného zboží, či služeb, jejich zúženým výběrem a nedostatkovostí, jakož i nižší vybaveností statky dlouhodobé spotřeby (více v kapitole 2.5 Finanční a majetková situace lidí a v kapitole 2.9 Životní prostředí v centrálně plánované ekonomice).

Sociální politika v Československu před socialismem

Jelikož mnoho lidí žije v představě, že sociální služby, či jiné podpory chudým a sociálně potřebným přinesly až komunisté po únoru 1948, tak stručně připomeneme, že touto agendou se zabýval státní, obecní a soukromý sektor před nastolením socialismu.

V roce 1918 se nově vzniklá ČSR potřebovala vypořádat s důsledky války. Už tehdy stát na sebe přebíral sociální opatření vztahující se na různé skupiny lidí. Nejviditelnější z nich byli váleční invalidé. Péče o ně od 1. dubna 1919 zajišťovaly zemské (krajinské) úřady sídlící v Praze, Brně a Bratislavě. Na přidělení důchodu potřebovali invalidé projít prohlídkou sociálně-lékařské komise.

Kromě toho jim byly poskytovány i jiná zvýhodnění od státu v podobě jednorázových finančních podpor, rekvalifikací či nároků na léčení. Další skupinou byli muži, kteří nebyli schopni po příchodu z válečné fronty najít práci. V zimě roku 1918 pro ně zavedl stát přímé podpory v nezaměstnanosti. Tři roky po válce v roce 1921 vypukla hospodářská krize, která postihla obyvatelstvo zmáhané důsledky války. Odpovědí státu na to byly od roku 1922 například ošacovací akce koordinované Červeným křížem nebo stravovací akce dotované z prostředků ministerstva sociální péče.

Od roku 1925 začal platit tzv. gentský systém podpory v nezaměstnanosti spočívající na zásadě dobrovolného pojištění proti nezaměstnanosti. Podle něj měli nárok na podporu pouze členové jejích odborových organizací, kteří byli členy šest měsíců před tím, než ztratili zaměstnání a třikrát týdně se s průkazem nezaměstnanosti hlásili ve veřejné zprostředkovatelně práce. Celková suma podpory a státního příspěvku nesměla převýšit dvě třetiny výšky posledního výdělku nezaměstnaného.

V roce 1926 vstoupila v platnost sociální reforma první ČSR, ve které stát významněji přenesl odpovědnost lidí za jejich finanční zabezpečení ve vybraných událostech z nich na sebe, čímž vytvořil v této oblasti podhoubí pro další centralizované přístupy komunistů po roce 1948. Šlo o přijetí zákona z roku 1924 o sociálním pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, kde se upravily a sjednotily tyto druhy pojištění.

Stát navíc realizoval akce jako například v roce 1930 vydávání poukázek na stravu pro nezaměstnané, mléčné akce pro děti nezaměstnaných a od roku 1931 nouzové přídělové akce základních potravin, uhlí a oděvů. Již v tomto období tak postupně docházelo k posilování úlohy státu v sociální oblasti a příklonu lidí ke kolektivistickému myšlení a k oslabování jejich osobní finanční odpovědnosti. V živé paměti měli ještě útrapy války a jako řešení se jim začala nabízet silná ruka státu, která se stávala čím dál tím větší a silnější.

V roce 1933 začalo ministerstvo sociální péče i akce léčebné péče o nezaměstnané. Bylo to v důsledku zhoršení životních podmínek, které vedly k nárůstu nemocnosti a úmrtnosti. Samostatnou formou podpory pro nezaměstnané bylo znovuzavedení nouzových prací. O opuštěné děti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi péči převzal také stát, když už v roce 1904 vznikly státní dětské domovy v Rimavské Sobotě a Košicích.

Během první ČSR však existovala i sociální a zdravotní péče, kterou vykonávaly obecní a soukromé subjekty. Pro chudé například poskytovaly azyly a útulky přístřeší a minimální stravu na omezenou dobu, často jen přes den. Během noci se mohli uchýlit bezplatně nebo za malý poplatek do noclehárny. Strava byla zajištěna pro lidi v hmotné nouzi bezplatně, nebo za malý poplatek v obecních kuchyních. Postaráno bylo i o neprovdané matky a těhotné ženy ve specializovaných útulcích, které ještě neměly nárok na přijetí do porodnice, přičemž si nebyly schopny vydělávat na živobytí. Takový útulek existoval například v Bratislavě ve vile Lafranconi. Dlouhodobou péči o sociálně slabé poskytovaly chudobince a starobince. Tato zařízení však fungovala zejména v českých zemích, kde jich bylo až 142, zatímco na Slovensku existovaly v roce 1931 jen tři takováto zařízení.

Závěr

Životní úroveň obyvatel Československa stále více zaostávala za životní úrovní v Rakousku a jinými západními zeměmi. Mezi nejvíce ohrožené chudobou přitom patřili důchodci. Navzdory metodickým omezením z porovnání průměrných důchodů a cen zboží na konci socialismu a dnes vyplynulo, že průměrný důchodce si z důchodu mohl v té době koupit podstatně méně potravin, oblečení, či jiného zboží než dnešní důchodce s průměrným důchodem. Reálná kupní síla důchodců byla v socialismu, obdobně jako v případě zaměstnanců, ještě nižší, než uvádějí oficiální statistiky.

Komunistické vedení chtělo odstranit existenční nejistoty ze života lidí pomocí 100procentní zaměstnanosti, odstranit kapitalismus a podnikání ze společnosti a nivelizovat příjmové a majetkové poměry lidí. Plánováním se měl dosáhnout dostatek veškerého zboží a služeb a nemělo docházet k vykořisťování zaměstnanců, neboť výrobní prostředky byly spravovány kolektivně. Silným ideologickým šířením se mnohé z těchto socialistických záměrů přijaly u velké části populace jako pravdy bez bližšího zkoumání. I předložená analýza potvrzuje, že jde o zidealizované představy o socialismu, které se nezakládají na pravdě.

Jakub Šimek, Peter Gonda, buraniemytov.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 276 × | Prestiž Q1: 5,81

+6 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
gogo

Jinak řečeno, kdyby se UV KSČ byl rozhodl začít rozprodávat majetek a půjčovat si peníze tak, aby stát mohl více dotovat položky v tabulce, nakupovat banány a kdyby už tehdy Čína produkovala zboží v dnešních objemech, mohla ČSSR klouzat ještě dalších 50 let velmi pohodlně s vysokou životní úrovní.

Další hlediska k porovnání:
- objem majetku v českých rukách, jeho poměr k celkovému majetku v zemi
- výše dluhů
- schopnost produkce v klíčových oblastech
- schopnost obrany
- míra suverenity země vnější/vnitřní

0 | 0

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top