Štítky článku: •  

Několik málo slov o politice

Stále méně věřím handrkování se různých levic a pravic, jediných správných světlonošů pravdy a pokroku, spasitelů budoucnosti, ideologismů, ideologistů a všeho toho bláta a špíny, které mají na svých drahých oblecích a drahých autech a vůbec ji nevidí. Ani necítí, jak páchne. Necítí, že páchnou, že jsou oškliví a nechutní mnohem více, než nějaký chudák bez domova a živící se zbytky!

Jakákoliv vládnoucí moc, lhostejno jakým mechanismem etablovaná a jakkoliv se jmenující, musí velmi rychle vyřešit zásadním způsobem asi deset neuralgických bodů současné společnosti:

1. Finanční a měnový systém

Stát by se měl ihned a s definitivní platností rozloučit s ovládáním a ohýbáním měny podle svých momentálních a politických potřeb. Stát by měl garantovat stabilitu měny a jistotu, že vyplacená částka za konkrétní hodnotu (práce, či jiný cenný ekvivalent) bude stále konstantní. Stát se vinou chybně nastaveného rezervního bankovního systému snaží skrze Centrální banku „opravovat“ tyto průšvihy, přičemž setrvale relativizuje dříve vytvořené hodnoty ve prospěch hodnot vytvořených v tomto okamžiku a ještě více ve prospěch hodnot snad možná vytvořených v budoucnu. Problém není politický, ale ekonomicko-pragmatický.

2. Důchodový systém

Tento stávající, nárokový, průběžně financovaný a plně solidární je absolutně neudržitelný. Je nezbytné oddělit zásluhovost od solidarity. Ano, solidaritou budiž nějaký velmi skromný státní fond, který nenechá umřít starého člověka hlady, když jej všichni ostatní nechali na holičkách. Zásluhovost nechť se přesune mimo státní vliv, ne do nařízeného spoření do nařízených společností povinným procentem. Ale to prosím není nikterak politické, či ideologické řešení – to je věc rozumu a ekonomie.

3. Systém zdravotní

Totéž, co o důchodovém systému. Stát (reálně) není a nemá být garantem masivních dotací do zdravotního systému, který beztak nefunguje dobře. Doktor lékařství může být špičkový, průměrný, či dokonce velmi špatný – tak jako v jakékoliv jiné profesi. Ano, mějme nějaké velmi malé solidární zdravotní pojištění, které pokryje náklady nějaké velmi nečekané operace, či extrémně drahou léčbu, ale musí to fungovat jako reálné pojištění proti náhodnému neštěstí, ale ne jako samozřejmá dojná kráva jak pro mizerné lékaře, tak pro vychytralé pacienty. Zdraví a prodlužování života má svoji jasnou a konkrétní cenu. Plaťme ji hotově, ať víme kolik stojí. Jinak si obojího vážit nebudeme. Ani toto není nikterak politické, či ideologické řešení – i to je věc rozumu a ekonomie.

4. Systém daňový

Nesmyslná kvanta daní s rozličnými výjimkami a složitými systémy výpočtů vedou k mechanismu, kdy o většině osobních majetků a statků občanů ve finále rozhoduje stát. Vede to jen ke korupci a zneužívání moci. Daně budiž ty nejmenší možné, pouze to, co se opravdu nevyplatí platit si osobně, například osobního vojáka, nebo osobního policistu – i když kdoví. Leckdo už si dnes platí svého policistu ze svého. Je zajímavé, že například jedna ulice, nebo dům se nesmí složit na zjednání si a plat svého důvěryhodného policisty. Musí se spoléhat na policisty státní, nebo městské, placené z daní, kteří jim stejně v nouzi nepomohou, raději je zbuzerují za malichernost a ukážou, kdo zde má moc a obušek. Ani toto není nikterak politické, ani ideologické řešení – i to je věc rozumu.

5. Systém státních podniků

Naprosto nepochopitelné, neskutečné a iracionální. Jakým právem stát provozuje jakoukoliv podnikatelskou jednotku? Ať je to státní pošta, státní vlaková doprava, polostátní energetický závod, či státní pivovar. Ani jedna z těchto jednotek není řízena dobře a jejich výstupy jsou spíše špatné a drahé. A neslouží lidem, ale jiným a často velmi podivným zájmům. A brání jiným podnikatelským subjektům vstoupit do svého hájemství právě s vědomím své nedostatečnosti a neschopnosti. Ukázkovým příkladem byl pokus pana Jančury, takto majitele značně úspěšného soukromého provozovatele autobusové dopravy, dostat se do železniční přepravy. Vulgárně by se reakce na jeho pokus o vstup na železniční trh dala vyjádřit slovy: „nelez nám sem, ty chumaji, my tady máme fantastickej džob z veřejných peněz, tak nám do toho nestrkej prsty a nechtěj nám dokazovat, že to děláme blbě. My to děláme moc dobře, (samozřejmě hlavně pro nás).

Stát by neměl držet jakýkoliv podnik, ani jej provozovat. Jestliže je stát největším podnikatelem a zaměstnavatelem (třeba byrokratů), něco ošklivě páchne. Něco mezi týden starými ponožkami a tři dny mrtvou rybou. Ani toto není nikterak politické, ani ideologické řešení – i to je jen věc rozumu.

Nemám už sílu popsat dalších pět bodů, které mám na srdci. Snad zítra.

Děkuji za pozornost.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 988 × | Prestiž Q1: 8,09

+10 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top