Štítky článku: •  

Tak tady máte, co si tento týden budete myslet…

Komentátor Marian Kechlibar se dlouhodobě snaží upozorňovat na problém omezování svobody slova na internetu a zejména sociálních sítích.

Technologičtí giganti jako Facebook nebo Google podle něj postupně vstupují do role soudců, kteří určí správnost názoru. „Mohlo by se stát, že nám jakoukoliv informaci předžvýkají tito velcí obři: tak tady máte, co si budete tento týden myslet,“ varuje Kechlibar.

Kechlibar se v úvodu rozsáhlého rozhovoru pro Svobodné universum zamýšlí nad tím, proč se společnost v poslední době stále více polarizuje. Podle něj je to jednoznačně způsobeno sociálními sítěmi, které to ovšem nedělají vědomě.

„Hodně jsem přemýšlel nad tím, co způsobuje tuto intenzivní polarizaci v sociálních sítích, a myslím, že je to bohužel důsledek jejich efektivity. Celý model, při kterém se snažíte prodávat reklamy na služby, které jsou pro koncové uživatele zdarma, je založen na jedné věci: musíte tam lidi přitáhnout a udržet. Čím delší procento hodin, kdy jsou vzhůru, tráví přilepení ke Twitteru nebo Facebooku, tak tím více jim ukážete reklam, a tím větší z toho máte zisk,“ začíná vysvětlovat Kechlibar.

„Takže ho chtějí dostat na naprosté maximum, ideálně abyste tam byli 16 hodin denně. Jenže když nad tím uvažujete, tak princip, jak tam přilákat člověka a udržet ho, je intenzivně mu polechtat emoční centra v mozku. A nejlépe se to dělá přes souhlas, nebo rozhořčení čili tak, že vám nahoru vylézají věci, se kterými intenzivně souhlasíte, nebo intenzivně nesouhlasíte, v každém případě vás úplně vyruší z klidu,“ tvrdí Kechlibar, že proto jsou nejúspěšnější příspěvky, které jsou co nejvíce kontroverzní.

A největší kontroverzi podle něj vždy způsobuje politika, proto v poslední době tolik vzrůstá politická polarizace v populaci. „A myslím, že to vedlo k vyselektování neuvěřitelně schopných, talentovaných propagandistů. A v tomto meritokratickém prostoru, kde si opravdu každý může trošku vybrat, koho bude poslouchat, se nejvíc uplatní ti, kdo dokážou nejvíce rozvášnit davy. A tento algoritmus, který je slepý, hloupý, se nějakým způsobem stará jenom o to, aby udržel lidi co nejvíce na sociální síti. A tak z jeho hlediska neudělá špatně, když tyto lidi bude dávat nahoru ve vašem feedu. A to je očividně jasný recept na to, jak rozeštvat danou zemi až na pokraj nějaké války,“ dodává komentátor, že když se někomu zalíbí konkrétní, jakkoliv extrémní názory, sociální sítě mu je budou automaticky předkládat.

Těží z toho podle Kechlibara například šiřitelé nenávisti nebo fundamentalisté. „Těží z toho islámští fundamentalisté, kteří jako nepochybně dobří kazatelé nenávisti mají úspěchy, rozhodně se jim daří radikalizovat mládež na jiných kontinentech. Tento proces je v jistém smyslu tržiště myšlenek, kde nevyhrávají ty nejlepší myšlenky, ale ty, které někdo umí nejefektivněji prodat,“ má jasno Kechlibar.

Podle Kechlibara by to ale nemělo mít vliv na svobodu slova a cenzuru na internetu a sociálních sítích. Svoboda slova by naopak měla zůstat téměř neomezená, s výjimkou komerčních spamů. „Myslím si, že určitým řešením by bylo, když by člověk za své fungování na síti platil třeba jenom 200 Kč měsíčně, čímž by se dostal daleko více do pozice zákazníka než někoho, kdo je sám prodáván. Ale jakmile je něco úplně zadarmo, ať je to posílání e-mailů, nebo publikace nějakých roboty tlačených příspěvků na sociálních sítích, tak tím budete zavaleni,“ navrhuje Kechlibar zpoplatnění sociálních služeb.

„Bavil jsem se s mnoha lidmi, narazil jsem i na člověka, který mazat spam považuje za cenzuru, ale naprostá většina lidí nepovažuje mazání spamu za cenzuru. Takže já osobně si také nemyslím, že mazat spam je cenzura. Ale když se na to podíváte pořádně, tak zjistíte, že v ten moment, kdy už ho dokážete eliminovat efektivně, tak jste ve skutečnosti vybudovali infrastrukturu, základ pyramidy, na které se dá stavět další cenzura. Takže já bych to dále zarazil a za spam bych nechodil,“ varuje Kechlibar.

Svoboda slova je totiž podle něj důležitá, protože odhaluje osobnosti a názory ostatních. „Docela rád vím, co je člověk zač, a myslím, že je docela žádoucí vědět, co je člověk zač. Takže myslím, že tím, že si zakazujeme projevy, které jsou nežádoucí, ať to znamená cokoliv, tak to zaprvé má takový efekt, že zakázané ovoce nejlépe chutná. A ani systému typu Severní Koreje se nepodařilo potlačit šíření pro ně nevýhodných názorů. A zadruhé, že sami sebe oslepujeme vůči tomu, kdo je co zač, a můžeme třeba považovat někoho za vhodného partnera,“ varuje před cenzurou komentátor.

Právě za svobodu slova Kechlibar dlouhodobě bojuje, mimo jiné také peticí Stop cenzuře za svobodu slova na internetu. Podle Kechlibara je hlavním cílem petice na problém upozornit, zejména pak v politické rovině. „Třeba z hlediska politického rozsahu je vysoce žádoucí, aby se tomu tématu věnovali volení politici. To jsou naši hlavní reprezentanti. Velké státy a velké firmy tady nějakým způsobem vydělávají docela velké peníze, ale formálně se tváří jako irské, nedosažitelné na dálku. A já si myslím, že toto je situace k neudržení, že je potřeba dotyčné nějakým způsobem přimět k tomu, aby trošku respektovali český právní řád,“ má jasno Kechlibar s tím, že je nezbytné, aby se tématu svobody projevu věnovali naši zákonodárci.

„Nepochybně se to řeší ve Spojených státech, když už si Senát jmenoval nějakou komisi a vyslýchal Zuckerberga a podobně. A to je ve skutečnosti docela závažná otázka, kolik nám zbývá suverenity, a já si myslím, že suverenita není až tak omezená mezinárodními smlouvami, které jsme podepsali, ale rovněž ochotou něco aktivně dělat. A tady si myslím, že by měli naši představitelé skutečně něco aktivně dělat,“ opakuje komentátor.

Ohlasy na petici podle něj nebyly takové, jaké očekával, což ale dílem přikládá tomu, že jsou všichni zaměření na epidemii koronaviru. „Myslím, že až tento problém pomine, tak mazací problém nepomine. Myslím, že se bude v nějakém smyslu i zhoršovat, a přijdou zase události, které lidi donutí k tomu, aby mu věnovali pozornost,“ doufá Kechlibar a zopakoval, že hlavním cílem by mělo být vyjasnění pozice digitálních obrů. „Co si smějí a nesmějí dovolit,“ apeluje Kechlibar.

„Například do jaké míry jim patří data, která jste svojí aktivitou vygenerovali. Jejich současný názor, který je pro ně zdaleka nejvýhodnější, je, že tato data jsou jejich a mohou si s nimi víceméně dělat, co chtějí. Ale já si myslím, že toto je neudržitelný stav a že dříve nebo později bude nějakým způsobem nutné legislativně vyjádřit, že data patří tomu člověku, který je vygeneroval,“ dává Kechlibar příklad.

Lidi ale prý toto téma zatím příliš nezajímá, protože se jich bezprostředně nedotýká. „Samozřejmě jako první na to reagují lidé, kteří jsou politicky aktivní a kteří to vidí ve svém okolí. Lidé, kteří takto aktivní nejsou, si toho dlouho nemusejí vůbec všimnout. Je přirozené, že lidé se zabývají tématy, která je bezprostředně pálí, a ono se dá docela dobře existovat i ve světě, kde si Twitter a Facebook maže podle libosti, pokud jste člověk, který nikdy nedá na dotyčné stránky nic, co by mohlo být považováno za kontroverzní. Ale myslím, že tento problém se bude šířit a že bude čím dál víc lidí, kteří s ním udělají osobní zkušenost. A úměrně tomu bude narůstat jejich zájem, co se s tím dá třeba dělat,“ predikuje Kechlibar.

Lidé, kteří se o cenzuru zajímají, by podle něj měli pro začátek kontaktovat své volené zástupce. „Někteří z nich jsou responzivní, ne všichni, ale někteří jsou. Až zase tato morová epidemie pomine, tak bude třeba možné si sjednat schůzku alespoň s asistentem poslance. To už je docela dost. Lidé si myslí, že je to nějaká vzdálená, nedosažitelná vrstva, ale není. Spousta poslanců a senátorů je ve skutečnosti ochotna se s lidmi bavit, ale nikdo za nimi nechodí, nebo málokdo. Takže rozhodně má smysl se alespoň o toto pokusit,“ radí Kechlibar.

„Mohlo by se totiž stát, že nám jakoukoliv informaci předžvýkají právě tito velcí obři: tak tady máte, co si budete tento týden myslet,“ varuje na závěr. „Samozřejmě část lidí tomu neuvěří, a já si myslím, že nedůvěra je velice silný element, který rozkládá národy. A přitom by se to dalo vyřídit per huba, takříkajíc, od toho se lidé mají bavit. Ale pokud někdo znemožní lidem se bavit, tak hrozí, že se jednoho dne spolu opravdu bavit nebudou a budou vyřizovat svoje spory jinými způsoby, a to je přece něco, co bych považoval za ohromnou regresi někam do středověku,“ dodává.

Abstrakt rozhovoru: PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 328 × | Prestiž Q1: 11,95

+22 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Marcusant

Daleko nejlepším lékem na cenzuru je volná konkurence. Dokud bude lidstvo žít v iluzi, že informaci lze vlastnit, nemůže volná konkurence existovat. Bohužel "majitelé" "duševního vlastnictví" si díky jeho legislativní existenci velmi lehce nahrabali obrovská bohatství, pomocí kterých tito přežraní kapříci drží vodu v rybníku (Microsoft, Alphabet, částečně Apple, Amazon...). Když už by se mělo něco přikazovat, tak by daleko více pomohla povinná vzájemná konektivita sociálních sítí, tedy pokud by daný majitel sociální sítě chtěl, musejí ostatní majitelé umožnit zobrazování příspěvků jeho uživatelů na svých sítích, pokud samozřejmě uživatel nebude chtít opak. Případnou variantou je cílená propustnost, tedy jen pokud bude uživatel chtít. To samozřejmě nevyřeší problémy typu Parler, ale mít hosting pouze u Amazonu bez funkční zálohy jinde je projevem bezbřehé naivity.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top