Štítky článku: •  

Tam kde funguje, je zbytečná a tam, kde je jí třeba, nefunguje

Michaela Marksová Tominová opět prosadila ve vládě zvýšení minimální mzdy, tentokrát o plných 700 korun na 9900 Kč hrubého. Že se jedná opět o podvod na těch nejslabších, je zcela nabíledni. Odnesou to nejvíce nezaměstnaní a právě ti s nejnižší kvalifikací. O zvýšení tradičně nejvíce usilovaly odborové organizace. Kdy už si uvědomíme, že odbory jsou zcela asociální, nevolenou nátlakovou skupinou? Na slovenské straně hranic dělá totéž socialista Fico. Jaký to má smysl?

Co je to?

Problémem veřejné diskuse je však zaměňování skutečného obsahu s pocity, a proto je žádoucí změnit její rámcování — ve skutečnosti jde o zákaz pracovat; stranami „konfliktu“ nejsou zaměstnanci a zaměstnavatelé, ale zaměstnanci a nezaměstnaní; a skutečnou minimální mzdou je nula, kterou pobírají nezaměstnaní. Lidé (politici a voliči) často nekonzistentně přistupují ke svým úvahám o minimální mzdě, nebo že dokonce minimální mzda dělá problémy i těm nejpovolanějším — ekonomům. V této analýze upozorňuje na fakt, že minimální mzda je bezradný politický nástroj. Tam, kde může pomoci, jí není třeba a tam, kde je jí třeba, pomoci nedokáže.

Minimální mzda je opět horkým tématem politiků. Pro politiky je neuvěřitelně lákavé ji zvyšovat pro její dobře znějící a vzne­še­ný záměr. Pro ekonomy je lákavé ji kritizovat pro její negativní důsledky dobře podchycené v ekonomických teoriích.

I přes popsané negativní účinky minimální mzdy, existuje teoretická možnost, kdy se nemusí projevit. Tedy, že minimální mzda pomůže těm, kterým má — sociálně slabším zaměstnancům a zároveň nebude tlačit na jejich propouštění. Taková situace může nastat v momentě, kdy je na trhu práce přítomen tzv. monopson. Tedy dostatečně ziskový monopol na straně poptávky (po práci) — jediný zaměstnavatel v dané oblasti. V takové situaci je možné, že poptávka po práci bude nepružná. To znamená, že zaměstnavatelé nebudou reagovat na zvýšení nákladů práce propouštěním, nebo budou reagovat pouze ve velmi omezené míře. Důvodem je, že se jim stále — i přes zvýšené náklady na práci — vyplatí zaměstnávat daný počet lidí. V takové situaci minimální mzda snižuje potenciální mezeru mezi hraničním diskontovaným produktem zaměstnance (to co vytvoří pro zaměstnavatele) a jeho mzdou (to co dostane od zaměstnavatele)[1].

Takový ideální stav však v reálné ekonomice prakticky nikdy nenastává. Jeho náznaky můžeme sledovat, když do podkapitalizované země vstoupí investor z vysoce kapitálově náročného odvětví, např. automobilový průmysl v Česku. V rámci tohoto odvětví je možné, že silné postavení několika producentů na trhu práce a zároveň vysoká produktivita zaměstnanců daná kapitálovou výbavou, skutečně povedou k situaci, kdy bude existovat výše popsaná mezera. Tato mezera znamená, že růst minimální mzdy do určité míry a v tomto odvětví nutně nemusí vést k propouštění zaměstnanců, tj. poptávka zaměstnavatele po zaměstnancích bude nepružná. Jinak řečeno správně stanovená minimální mzda zde dokáže splnit svůj příslib a redistribuovat zdroje ze zisku zaměstnavatelů do mezd zaměstnanců.

Problémem této úvahy je, že trh práce funguje i v těchto odvětvích a navzdory existenci zmiňované mezery zaměstnanci v nich pobírají průměrné nebo až nadprůměrné mzdy. Průměrná mzda v automobilovém průmyslu dosáhla v loňském roce výšku 1 164 eur (Struktura mezd v SR 2014, Výroba motor. vozidel). Je proto jasné, že minimální mzda jako nástroj pomoci sociálně slabším zaměstnancům, je v tomto odvětví téměř[2] bezpředmětná a zbytečná.

Podívejme se však na odvětví, kde by minimální mzda potenciálně mohla pomoci. Tedy odvětví, kde jsou průměrné mzdy hluboko pod těmi za celé hospodářství. Patří sem především odvětví jako ubytovací služby a hotelnictví, restaurační služby a stravování, jejich přehled je v Grafu 0.

chovanculiak-g0.jpg (40,204 kiB)
Graf 0: Průměrná hrubá měsíční mzda podle ekonomických činností
jako % z hrubé průměrné mzdy za celé hospodářství za rok 2014 (v eurech)

Zdroj: Struktura mezd v SR, ŠÚSR

V těchto odvětvích jsou však nejen relativně nízké průměrné mzdy, ale navíc je jejich distribuce nahuštěna v blízkosti dnes existující minimální mzdy. Na grafech 1, 2, a 3 můžete vidět distribuci mezd ve stavebnictví, hoteliérství a restauratérství a v maloobchodě (2013).

chovanculiak-g1.jpg (35,165 kiB)
Graf 1: Distribuce mezd za odvětví stavebnictví
chovanculiak-g2.jpg (32,115 kiB)
Graf 2: Distribuce mezd za odvětví hotely a restaurace
chovanculiak-g3.jpg (39,710 kiB)
Graf 3: Distribuce mezd za odvětví maloobchod

Zdroj: Údaje IFP na základě dat Sociální pojišťovny

V uvedených odvětvích tak existuje potenciál na pomoc lidem s nízkými mzdami. Problém je, že tento potenciál zůstane nenaplněný. Jde totiž o odvětví, která jsou silně konkurenční, tj. existuje v nich silná konkurence mezi podnikateli a zároveň nejsou až tak kapitálově náročné, tj. hraniční diskontovaný produkt zaměstnanců nedosahuje výšky např. zmíněného automobilového průmyslu. Výše diskutována mezera mezi produktivitou zaměstnanců a jejich mzdami je tak v případě těchto odvětví konkurencí zúžena na minimum. Proto jakékoliv zvyšování minimální mzdy bude mít za následek negativní zásah do křehkých kalkulací těchto podnikatelů. A naplnění klasické predikce ekonomů — růst nezaměstnanosti.

Pokud se podíváme ještě jednou na výše zmiňované grafy distribuce mezd, mělo by být každému zřejmé, že tato odvětví jsou extrémně citlivá na zvyšování minimální mzdy, neboť velká část zaměstnanců pobírá mzdy v její blízkosti a jde o vysoce konkurenční odvětví, kde se nedají očekávat nějaké vysoké ziskovosti. Jsou to však právě ta odvětví, jejichž zaměstnancům by obhájci minimální mzdy chtěli nejvíce pomoci. Přitom jim paradoxně nejvíc ublíží.

O rozsahu negativních důsledků minimální mzdy nám může pomoci udělat si představu počet lidí, kteří pracují v těchto „ohrožených“ odvětvích. Ve stavebnictví je to více než 130 000, v ubytovacích a stravovacích službách 102 400 a v maloobchodě pracuje také přes 100 000 zaměstnanců. Práce těchto statisíců lidí je každoročně ohrožována zvyšováním minimální mzdy.

Pokud však někdo stále pochybuje o negativních dopadech minimální mzdy a je přesvědčen, že nepřinese negativní důsledky v těchto odvětvích, tvrdí jinými slovy, že: buď v nich podnikající zaměstnavatelé dosahují nezvykle vysoké zisky (existuje značná mezera mezi produktem a mzdou zaměstnanců) nebo že tito zaměstnavatelé neumí dostatečně efektivně podnikat v jejich odvětví. Tak či onak, takový člověk je přesvědčen o existenci nevyužité ziskové příležitosti.

A proto namísto lobbování za zvyšování minimální mzdy, by měl jít s kůží na trh a začít podnikat ať už ve stavebnictví, maloobchodě, hotelnictví nebo v restauračním byznysu a ukázat, jak dokáže zvýšit mzdy svým zaměstnancům a přesto provozovat ziskový byznys. Takový postup má hned několik výhod oproti zákonem přijaté minimální mzdě. Pokud tento člověk náhodou nemá pravdu a v těchto odvětvích skutečně nelze zvyšovat mzdy bez propouštění, tak jeho omyl negativně zasáhne jen jeho byznys. Naopak pokud se pokusí tuto svou představu protlačit politickou cestou, může ohrozit pracovní místa množství lidí. Na druhé straně pokud se ukáže, že má pravdu, zaměstnanci dostanou vyšší mzdu a tak všichni budou spokojeni.

Obvykle se kritici minimální mzdy dívají na nabídku práce a tam poukazují na negativní důsledky jejího zavádění. Správně odkazují na fakt, že jsou to především mladí, nízko-kvalifikovaní a diskriminovaní jednotlivci, na které minimální mzda nejhůře dopadá. V tomto článku byl zvolen přístup z opačné strany a podívali jsme se spíše na poptávkovou stranu. Odvětví s vysokou kapitálovou výbavou, vysokou průměrnou mzdou a méně konkurenčním prostředím zasahuje minimální mzda méně, než odvětví, kde je menší kapitálová vybavenost a vysoká konkurence, která tlačí ziskovost relativně nízko a mzdy jsou podprůměrné. Proto minimální mzda tam kde funguje, je zbytečná a tam, kde jí je třeba, nefunguje. Minimální mzda je tragický nástroj sociální pomoci.

To jsou pravděpodobně i důvody, proč byla v USA federální minimální mzda v roce 1938 schválena se spoustou výjimek a netýkala se zdaleka všech odvětví. Netýkala se zemědělství (ve kterém v 30. letech pracovalo skoro 20 % zaměstnanců USA) a maloobchodu. Celkově se vztahovala minimální mzda pouze na 20 % pracovní síly USA. Dokonce i dnes se federální minimální mzda v USA nevztahuje na maloobchodní firmy, které nedosahují vyšší tržby než 500 000 USD, servírky, které dostávají spropitné, či některé pracovníky v zemědělství. Množství výjimek a přechodná období schválila nově i německá vláda při přijímání minimální mzdy. Odhodlali by se k něčemu podobnému i Slovenští politici?


[1] I zde má však minimální mzda své náklady. Cenová regulace totiž stále zkresluje jeden z nejdůležitějších cenových signálů v ekonomice — zisk. V hospodářství s takto fungující minimální mzdou se tak může stát, že kapitál bude použit na produkci spotřebiteli méně žádaných zboží a statků. Jinak řečeno, produkovat se budou jen ty statky, které vytvoří dostatečný zisk na úhradu vyšších mezd.

[2] Na Slovensku máme 6 pásem minimální mzdy zohledňujících náročnost pracovního místa, nejvyšší pásmo dokonce definuje plat ředitele firmy. Mzdy v automobilovém průmyslu jsou však pravděpodobně na všech úrovních vyšší, než stanovuje zákon.

Podle článku Róberta Chovanculiaka, 5. 8. 2015 | INESS

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 488 × | Prestiž Q1: 6,42

+5 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top