Štítky článku: •  

Minimální mzda jako nástroj rasistů

I přesto, že ekonomická analýza veřejných politik by měla být bezhodnotová a v zásadě by se neměla dívat na motivy a cíle, ale hodnotit pouze vhodnost prostředků, může být někdy užitečné podívat se i na druhý břeh.

Speciálně užitečné to může být v případech, kdy dobře znějící politiky jsou obhajovány šlechetností původních navrhovatelů těchto politik a odkazují se na jejich dobré záměry, přičemž tomu bylo (z pohledu dnešního morálního přesvědčení) naopak. Jejich cíle byly v rozporu s těmi dnešními, přitom používali stejné prostředky. Konkrétně jde o minimální mzdu.

I když se to dnes může zdá být paradoxní, progresivisté a levičáci konce 19. a počátku 20. století nesdíleli minoritní politiku jejich dnešních protějšků (např. Fabiánští socialisté Sidney a Beatrice Webb nebo filozof Bertrand Russell koketující s eugenikou). Chtěli sice pro společnost stejné dobro a věřili v plánovaný a vědecký přístup k řízení společnosti, ale tuto svou představu o racionálním přebudování společnosti překlopily i do genetického inženýrství.

Jako intelektuální elita, progresivisté věřili, že právě oni by měli kormidlovat společenský a ekonomický progres. Tato elita viděla problém chudých imigrantů a černochů jako příčinu — a ne jako následek — toho, že existovaly nízké mzdy. Logicky následně hledali prostředky jak je vyloučit ze společnosti (popřípadě i genofondu) a kromě restrikční imigrační politiky a různých regulací trhu práce přišli i se zmíněnou minimální mzdou.

davis-bacon-act.jpg (10,385 kiB)
James J. Davis a Robert L. Bacon

První plošná minimální mzda v USA byla zavedena v roce 1931 (Davis-Bacon Act) se zá­mě­rem zabránit Afro-americkým pra­cov­ní­kům v konkurenci bílým pracovníkům na federálních stavebních projektech. Bílí byli totiž členy odborů a pobírali mnohem vyšší mzdy, než za jaké byli ochotni pracovat černoši z jihu. Progresivisté byli přesvědčeni, že „podřadná“, „rasa nízkých mezd“ či „paraziti“ táhnou celou společnost ke dnu a proto je třeba jim zamezit v přístupu k práci. A právě minimální mzdu považovali za ten správný prostředek, jak toto dosáhnout.

Dva autoři mapující toto období, Thomas C. Leonard a David E. Bernstein, podávají množství historických důkazů a zajímavých citátů z tohoto období. Např. AB Wolfe (příští prezident Americké asociace ekonomů) napsal v časopise American Economic Review v roce 1917: „Pokud by byly eliminování [pomocí minimální mzdy] neefektivní podnikatelé, totéž bude platit pro neefektivní pracovníky. Nechci plýtvat sympatiemi k žádné z této tříd. Eliminování neefektivních je ve shodě s naším tradičním důrazem na svobodnou konkurenci a stejně v duchu moderní sociální ekonomie.“ Jiný ekonom, Seager (také budoucí prezident Americké asociace ekonomů) vysvětlil, co by se stalo s těmi, kteří by nedokázali vydělat minimální mzdu „Pokud chceme zůstat rasou, která má být tvořena schopnými, efektivními a nezávislými jednotlivci a rodinami, musíme pomocí izolace a sterilizace odvážně prořezat linii dědičnosti s těmi, kteří se ukázali být jako nevhodní.“

Takové zneužití skutečných dopadů minimální mzdy se však nespojuje jen s USA. V roce 1925 byl přijat zákon o minimální mzdě v Kanadské provincii Britská Kolumbie se záměrem a také skutečným efektem odstranit japonské imigranty z trhu práce v dřevařském průmyslu. Stejně minimální mzda v Austrálii měla za úkol chránit životní standard bílých obyvatel před „barevnou“ konkurencí. Šlo především o Číňany, kteří byli ochotni pracovat za výrazně méně, než domácí obyvatelé. Smutný příběh stojí za minimální mzdou i v Jižní Africe, kde během apartheidu bílí zaměstnanci v odborech lobbovali za to, aby byla minimální mzda aplikována na všechny rasy a tak de facto vyloučili černé zaměstnance z trhu práce. Historie minimální mzdy v Evropě je rozdílná. Zde se tento zákon začal rozšiřovat až po II. světové válce, když už byly myšlenky rasismu onálepkované porážkou nacistického Německa a tím pádem zcela zdiskreditované.

thomas-sowell.jpg (7,484 kiB)
Thomas Sowell

Ekonom Thomas Sowell ze Stanfordské univerzity vzpomíná, jaké měl štěstí, že vstoupil na trh jako 17letý v roce 1948, kdy inflace znehodnotila existující minimální mzdu a tím pádem si mohl najít své první zaměstnání. Dnes to může znít neuvěřitelně, ale nezaměstnanost černých mladistvých byla v té době pod 10 % (přičemž za posledních 50 let neklesla pod 20 %). Dokonce dvě dekády nazpět v roce 1930 (tj. rok před přijetím minimální mzdy) byla naposled nezaměstnanost mladistvých černochů nižší, než nezaměstnanost bílých mladistvých. Dnes cosi nepředstavitelného.

Toto je smutná historie cenové regulace mezd, dnes oslavovaná politiky, voliči ale i různými organizacemi snažícími se pomoci menšinám. Její současní obhájci sice nemají stejný záměr s těmi původními, naneštěstí však přinášejí stejné důsledky. A ne záměr ale důsledek je to, o co tady jde.

Róbert Chovanculiak, 19. 8. 2015

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 012 × | Prestiž Q1: 6,28

+5 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top