Štítky článku: •  

Jak se žilo za socialismu? (7) — Nostalgie

Proč je dnes cítit v hodnocení období socialismu nostalgii a romantizující představy? Proč dnes, třicet let po změně režimu, lidé hodnotí toto období pozitivně nejen v socioekonomických kategoriích, ale také v kategoriích morálky, sociální soudržnosti a spravedlnosti?

tabor-za-komousu.jpg (127,625 kiB)
Tyto obrazy úpadku a zmaru už selektivní paměť dávno vytěsnila

V kolektivní paměti se utváří obraz reálného socialismu jako společnosti, která ve srovnání s dneškem sice nebyla svobodná a demokratická, ale byla „lepší“, „soudržnější“, „lidé si méně záviděli“ a zároveň byla „spravedlivější“. A tady někde dochází k průniku dvou dimenzí — politicko-ekonomické a morální.

Jak se dají tyto mýty vysvětlit? Pokud si odmyslíme přirozenou mýtofilnost, vlastnost člověka vytvářet mýty, nabízejí se zde tři možná vysvětlení: lhostejný vztah k historické paměti v kombinaci s objektivní komplikovaností našich dějin, zkreslení v subjektivním sebehodnocení osobních trajektorií lidí po roce 1989 a setrvačnost komunistické propagandy.

Prolínání historických diskontinuit

Tak, jak se dějiny neodvíjejí lineárně, jednosměrně, deterministicky, ale složitě, přes křižovatky či diskontinuity, tak i lidská paměť a mysl se utváří ve složitých protimluvech života, prožité zkušenosti a její reflexe.

V tomto konstatování platí, že spolutvůrcem naší přítomnosti je kromě historiografického, racionálního utváření naší paměti i imaginace v podobě mýtů, které si vytváříme přetvářením minulosti. Jejich povahu podmiňuje i charakter našeho prožívání současnosti.

Období nesvobody komunistického režimu vytvářelo specifické kulturní i politické dědictví. Později toto dědictví vrostlo do postsocialistické zkušenosti. Pokud bychom chtěli vysvětlit nostalgii za obdobím komunistického režimu politickým a kulturním dědictvím období nesvobody, třicet let po Listopadu 89, vyvstává otázka, do jaké míry by to bylo možné bez zohlednění zkušenosti z období po roce 1989.

Neodráží se v této nostalgii a mýtizaci reálného socialismu i frustrace z období po roce 1989? Z neustálého dohánění Západu, nenaplněných očekávání — od kvality veřejných služeb přes pocit nespravedlnosti až po touhu po větší kvalitě života, jejíž součástí je i lepší ekonomická situace? Není nostalgie i výsledkem toho, jaký obraz o socialismu se nám dostává do podvědomí skrze média, nebo rétoriku populistických politiků, kteří sami tuto nostalgii a mýty posilují, ba přímo vytvářejí?

Vyplněné prázdno

Pokud bychom souhlasili s tvrzením, že v našem případě jde o jistou míru ahistoricity, tak právě tato ahistoricita, ideová vyprázdněnost a historická neukotvenost umožňují vcelku bezstarostný posun vědomí od faktů k mýtům. Vzniká jakýsi ideologický horror vacui. Této interpretaci sekunduje i teze o lhostejnosti k vlastní kultuře a dějinám. V takovém případě je představitelné, že mytické pravdy o minulosti mají před historickou pamětí opírající se o reflektovanou historickou zkušenost navrch, protože se nemusí konfrontovat s předchozími ideologickými obsahy a snadno vyplní prostor. Listopad 1989 socialismus reflexivně odmítl, ale masy na náměstích málo vzrušovalo, zda se země vrací před rok 1968, 1948, 1945 či 1939. A nejen masy, ale ani elity to nevzrušovalo.

Jinými slovy, nedostatečná veřejná diskuse k momentům našich dějin, málo odborných polemik a sporů, nedostatek asertivity historiků ve vztahu k politikům, či jejich kombinace přispívají mezi elitami a veřejností k absenci historické paměti (nebo k jejímu pomalému obnovování) i k zapomínání, což zpětně vede k mytizaci našich současných dějin a k přetrvávání nostalgického vztahu k časům před rokem 1989.

Kognitivní disonance

Třetím v této skupině faktorů vysvětlujících nostalgii za obdobími před rokem 1989 je fenomén kognitivní disonance. Pokud by hlavním původcem nostalgie a mýtů bylo pokřivené vědomí, nepřesná či lhostejná paměť, nebo i vzpomínkový optimismus, jak lze potom vysvětlit ignorování křivd komunistického režimu? Polistopadové období přece znamenalo i otevírání archivů a zveřejňování dlouho utajovaných pravd o režimu, o donášení, křivdách a deformacích. Je možné, že by neměly žádný dopad na utváření veřejného mínění? Zde někde může působit fenomén kognitivní disonance, kde dochází k napětí mezi novými informacemi o povaze režimu a předchozími znalostmi či postoji a tento rozpor se řeší odmítnutím části informací před odmítnutím vlastního postoje.

„Vítězové“ a „poražení“

Jiným možným vysvětlením přetrvávání mýtů je, že vyjadřují postoj, který je ovlivněn především sebehodnocením trajektorií lidí z období po roce 1989 na škále toho, zda se subjektivně považují za vítěze, nebo naopak poražené změny. I když statistiky mohou objektivně poukazovat na růst různých socioekonomických indikátorů, ať už v době, nebo v porovnání s jinými státy v podobné fázi vývoje, subjektivní vnímání individuální životní situace jako úspěchu či neúspěchu ve srovnání s jinými může být diametrálně odlišné. Širší studie z postkomunistických zemí naznačují, že preference středoevropské a východoevropské veřejnosti na ose egalitarismus/meritokracie případně vyšší/nižší míra redistribuční role státu jsou vysoko ve prospěch egalitarizmu resp. vyšší míry redistribuce státu právě pro vnímanou životní nejistotu i kvůli zděděným představám o egalitarismu z období reálného socialismu. Zároveň jsou tyto preference mediované i přes osobní životní zkušenost lidí podle toho, zda zažívají příjmovou mobilitu resp. úspěch nebo ne, zda se cítí být v procesu tranzice vítězi nebo poraženými.

Po roce 1989 se období socialismu nereflektovalo plně v umění a kultuře, ale ani zásadnějším politickým či společenským diskursem. Zůstávalo však přítomné v životě lidí zejména přetrváváním kultury socialismu v byrokratických institucích, úřadech, („deep state“) a v jejich chování. To je v prostředí administrativních aparátů obvyklé. Zároveň zůstal reálný socialismus přítomen v aktuální paměti i rostoucím vlivem bývalých nomenklaturních kádrů, v politickém a ekonomickém životě země, protože právě postkomunistické elity využívaly výhody svého naakumulovaného znalostního a sociálního kapitálu před Listopadem, nabyté v oficiálních strukturách státu.

Majetková rovnost však měla deklarovanou podobu. Příjmové a majetkové rozdíly byly v socialismu větší, než vykazují oficiální statistiky. Skryté byly například za zdmi stranických sanatorií a hotelů, specializovaných obchodů a jiných neoficiálních výhod „komunistických feudálů“. Fenomén „Husákových“ dětí zanechal ve vědomí dnešní generace padesátníky, ale i jejich dětí paměťovou stopu tradovanou v rodinách, která se v kontrastu s problémy dnešní doby jeví možná ne přitažlivě, ale určitě ne odpudivě. Jen třeba říci i B: zapomíná se na nedostatky v zásobování potravinami, shánění zboží, ponižující fronty, nekvalitní zboží a služby, na nevrlé pracovníky ve službách či nekonečné čekání ve frontách na všechno — pokud se omezíme jen na každodenní problémy života.

Vysvětlení nostalgie přes subjektivní prožívání socioekonomických podmínek má svou váhu. Zároveň není jediné. Dnešní zkušenost nelze odseparovat od vzpomínek na dobu, kdy jsme byli „mladí a hezcí“. Ani vzpomínkový optimismus nepřináší ve srovnání s aktuální realitou uspokojení pro každého, zvláště pokud se zaměřuje na konzum.

Závěr

Nostalgii a přetrvávání mýtů období reálného socialismu vysvětlují tři faktory:

  1. Ahistoričnost a absence paměti u elit i mezi masami v kontextu několika zásadních diskontinuit historického vývoje,
  2. Vnímání dopadu politicko-ekonomických faktorů během normalizace i postsocializmu,
  3. Efektivita propagandy a její trvanlivost ve vědomí společnosti.

Tyto faktory působí ve vzájemné provázanosti součinně a posilují mytizování tohoto období. Problém je však i v povaze našich rozpory poznamenaných dějin. Do dějin 20. století zasahovaly okolní síly, které pro naše předchůdce vytvářely složité situace, často bez dobrého východiska. To však v postkomunistickém světě, resp. v jakémkoliv post-totalitním kontextu není nic výjimečného.

Čtyřicetileté období komunistického režimu způsobilo násilným gumováním paměti a sílícím tlakem na jedinou správnou odpověď v historickém vědomi obrovské škody. Po roce 1989 se už nemůžeme vymlouvat na nemožnost obnovy paměti či svobodného bádání a analyzování našich dějin. Okamžitá náprava by však byla zjevně iluzí. Jako politické a kulturní společenství postupně dozrává k svobodě a její hlubšímu porozumění hrbolatou cestou hledání, pádů a opakovaného vstávání, podobně musíme i jako společnost postupně dozrát k svobodnému pohledu na současné dějiny.

Znamená to vyvracet mýty o socialismu a komunistickém režimu, snažit se porozumět příčinám a důvodům, které vedou k nostalgii za nedávnou minulostí, a zároveň se tím vyrovnávat s vlastními dějinami a oživovat paměť společenství.

Boris Strečanský, https://buraniemytov.sk/1-7-nostalgia/

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 308 × | Prestiž Q1: 6,72

+8 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 39 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář
m.petr

autor jako nezralý mladík,školou vymytým mozkem by měl psát o dnešní totalitě,frontách před poštou a nemožnosti si koupit obyčejnou propisovačku.zlatí komunisti.opravdu jsme všichni trpěli hlady,byli bezdomovci a byli zavíráni?jen chocholouškův pacient může psát o negativech minulého režimu...

0 | 0
PeTaX

Melete hovadiny. Celý cyklus je překladem vědecké práce kolektivu slovenských (a ne zrovna mladých) autorů, včetně řádné oponentury, bohatého ozdrojování a to včetně oficiálních komunistických dokumentů. Vymytý mozek je na vaší straně.

Tu vaši pitomost, kterou sem cpete opakovaně, si narvěte do špic. (A ta kognitivní disonance, to se týká přesně vás! Česky bychom tomu řekli: lhaní si do vlastní kapsy.)

0 | 0
PeTaX

Vám totiž uniká, že já (jako překladatel těchto kapitol) jsem tady od padesátých let minulého století také žil a také mám paměť. A že (společně s dalšími 14 miliony neprominentních spoluobčanů) jsme toho vašeho milovaného režimu měli plné zuby.

0 | 0
m.petr

odpovězte na další reakce,ale pravdivě!všichni jsme byli zavíráni,žebráci a bezdomovci?skutečně se nestavěly statisíce králíkáren,kilometry dálnic,metra,atomovky?co se dokázalo za posledních třicet let,když to vše se postavilo za pouhých dvacet let od nástupu husáka?

0 | 0
m.petr

s prominutím,jen idiot věří v ideální režim,ale dnešní teprve nastupující totalita se vůbec nedá srovnávat,o takzvaných potravinách,/komanči měli nejpřísnější/!!!/normy na světě/,nájmu,teprve nastupující kriminalitě při letos očekáváném příchodu černého hmyzu nemluvě..abyste věděl.co na nás utopie a globalisté připravují,přečtěte si agendu 2030.jen chocholouškův pacient nepochopí.orwel vám skutečně nic neříká?pořád nic?

0 | 0
PeTaX

Melete neskutečné kraviny. Měl byste se raději zamyslet, proč z toho vašeho komunistického koncentráku utíkaly statisíce lidí do svobodného světa na Západě (a ještě jste je na hranicích stříleli samopaly do zad) a ze Západu do toho vašeho rudého pekla a chudoby nechtěl emigrovat nikdo. Pořád nic?

0 | 0
m.petr

vřelé díky,že nedokážete vyvrátit uvedené argumenty.vážně stále ještě nechápete,že už se začíná plnit Agenda 2030???Pak vás lituji a vám skutečně není pomoci....

0 | 0
m.petr

vážně věříte tomu,že v usa je demokracie???chocholoušku,kde se flákáš!

0 | 0
PeTaX

Nebavíme se o tom, kam dnes vedou Ameriku a Evropu soudruzi vašeho ražení a že se dnes celý bývalý Západ zbláznil. Bavíme se o tom bordelu, který jste zde zavedli vy a vám podobní. A který si stále malujete na růžovo, ačkoliv je to lež jako věž.

0 | 0
m.petr

neexistuje ideální ismus,ale v dnešní době i U NÁS,V ČR,nastupuje megatotalita.přečtěte si Agend 2030 a zjistít,že orwel i komanči byli amatéři....pořád nic?koho ještě dnes zajímá vámi uvedená velmi trapná takzvaná totalita?prožil jsem i ji já.díky že jste nevyvrátil mnou uvedená pozitiva minulého režimu.co husák vybudoval za pouhých 20, slovy dvacet let,,to západ během pěti let zničil.

0 | 0
PeTaX

Pozitiva toho režimu byla nula! Byl to zločinný režim.

0 | 0
M. Nový

Když tady bylo tak špatně, proč jste teda nakonec přežil?

0 | 0
PeTaX

By vám měl kdo připomínat, jak jste 40 let kradli a lhali.

0 | 0
M. Nový

A vy jste jim určitě za celou tu dobu nepomáhal? Nebo jste žil celou tu dobu v lesích jako poustevník nebo ještě lépe partizán? A živil se předpokládám vzduchem nebo zásilkami z nějaké čistě volnotržní země?

0 | 0
PeTaX

Jste demagog.

0 | 0
M. Nový

Učím se to na téhle stránce. :-) Že vás ty rudé zrůdy nechali vystudovat VŠ?

0 | 0
PeTaX

Nenechaly. Měl jsem špatný třídní původ, soudruhu.
Ani vteřinu se nepokoušej na mě hodit vinu za to, že jsem z toho vašeho režimu profitoval.

Naopak, vy byste měli každý den na kolenou děkovat V. Havlovi, že vám vyjednal beztrestnost. Protože po právu jste měli skončit v kriminálech a někteří z vás na šibenicích. Nestalo se vám nic. Bohužel.

0 | 0
m.petr

autor píše o faktech dnešního režimu!!!to je skutečně takový hlupák,že to nechápe?

0 | 0
m.petr

je škoda,že majitel webu si nechá kazit renomé těmito bláboly.

0 | 0
m.petr

jsem rád,že mohu zcela svobodně jít o půlnoci ven,že mohu chodit o hospody,kina,divadla,na fotbal,k holiči,do posilovny,na tancovačku či ples,že máme všechny svátky včetně velikonoc,že existuje demokratická televize s různými názory s přehledem,co se skutečně děje na západě,že máme levné nájmy,skutečné a levné potraviny,nulovou kriminalitu,žádné bezdomovce,nemusíme se bát černého hmyzu...

0 | 0
m.petr

kdo chce žít ve lži,at nečte jakešovy vzpomínky,byl by šokován,jaká fakta se tají..v skutečné demokracii by to byla povinná četba.kdo nečetl,nepochopí.i jakeš propagoval ve svém slavném proslovu SOUKROMÉ/!!/ hospody,a to byl komunista!film o palachovi byl neuvěřitelně prolhaný,kdo zná mentalitu ruského člověka,ví,že nikdy by nestřílel do českého člověka!film o havlovi nebyl pravdivý,zapomněli na jeho abstinenci...

0 | 0
m.petr

autor by se měl zamyslet,proč téma jeho článků je v drtivé většině webů zcela nepatrná...že protikomunistická témata jsou naštěstí velmi vzácná na ostatních webech/spíše vůbec nejsou,jen zde/,a čtou to jen mladí nezralí lidé.....pořád nic?

0 | 0
PeTaX

To proto, aby si i mladí dobře uvědomili, co byli komunisti za svoloč!

0 | 0
m.petr

mladí si uvědomují,jaká dnes vládne svoloč,aspon část z nich na rozdíl od vás to chápe...zavřeno bylo jedna tisícna promile obyvatel,kteří rebelovali a dnes mají koryta.kdo pracoval a žil řádným životem/99%obyvatel,neměl problémy.pořádnic?je k politování v dnešní nastupující totalitě vzpomínat na "kruté časy..."kdo ještě dnes nechápe reazující se Agendu 30,tomu už není pomoci.bible-marnost nad marnost,vše marno...upřímnou soustrast

0 | 0
Tomáš Fiala

Vy jste slepý??? Vy nevidíte tady na tom webu xxx článků, které zde provozovatel uveřejňuje nebo píše sám, a které se silně vymezují proti současnému režimu??? Třeba ty o tom, že nesouhlasí se současným způsobem vládních omezení? Že v něm vidí nebezpečí? Že se zde proti tomu všemu bouří i diskutéři? Vlamujete se otevřených dveří.

0 | 0
m.petr

vřele doporučuji Agenda 2030-už se plní!!!!orwel a komanči byli břídilové!!!!

0 | 0
PeTaX

Největší sranda je, jak se potrefená husa nejvíc rozkejhala.

0 | 0
Vojtěch

V souvislosti s (protikladnými) názory v (nejen této) diskuzi bych si dovolil upozornit na esej Petra Hampla "Dvě podoby současného českého vlasteneckého myšlení" zde:
http://www.novarepublika.cz/2021/01/dve-podoby-soucasneho-ceskeho.html

Celkem velmi dobře klasifikuje názorové proudy v současné České republice, kde rozlišuje dvě hlavní linie:
"Ultrakonzervativní tržní fundamentalisty" a "Masarykovské liberální volnomyšlenkáře".
Ti první jsou proti jakémukoliv zasahování státu do ekonomiky, druzí jsou pro aktivní politiku státu s ochranou domácího trhu.

Samořejmě nic není tak černobílé, jak se jeví a nepochybně jsou zde další vrstvy, názorové proudy a víry. Například já osobně mám zásadní výhrady proti vyhraněnému českému národovectví, které kromě českého žádné jiné národy a jejich nároky v prostoru ČR neuznává - jako kdyby neexistovali Moravané.

Přesto jde o velmi dobrý článek, stojící za pozornost.

0 | 0
PeTaX

PH je zlý a velmi nebezpečný člověk.

0 | 0
Vojtěch

Nesmí si to člověk připustit k tělu.
Přečíst, zhodnotit, a zařídit se podle svého ...

0 | 0
Vojtěch

Filosofická odbočka:
Může být, že P.H. je zlý a nebezpečný člověk. Může být, že někomu ze svého okruhu se jeví být dobrým přítelem. Každý jsme jenom člověk a člověk dokáže tvořit úžasná umělecká a technická díla - ale také je nenávratně ničit. Třebaže se zdá, že lidstvo usilovně pracuje na svém sebezničení, jako opatrný optimista věřím, že se věci změní k lepšímu a ti opravdu zlí, kteří by přežili, zůstanou jen výstražným příkladem, kam až vede arogance moci.
---
Pavel Kosatík píše na Facebooku (také jej citují Britské listy ...):
https://www.facebook.com/pavel.kosatik/posts/4069051136438829

Přemýšlím, jak ten rozpad státu, důvěry v něj atd. zastavit, a vychází mně, že na to nedojde, pokud ve společnosti podstatně, ve srovnání s dneškem, nepřibude lidí schopných sledovat víc než jen vlastní zájem. Nevím, jak to zařídit, ale neumím si představit, že by se to mohlo otočit nějak jinak. Pokud by ve volbách dejme tomu vyhráli nějací chytří proti dnešním hloupým, nebude to stačit. Pokud by lepší marketing vyhrál nad dnešním horším, nebude to stačit. Tahle národně-státní společnost umírá na fatální vymizení altruismu z veřejného prostoru. Ten je podle všeho zaplněný z velké části lidmi, kteří chtějí něco jenom pro sebe. Proč tolik lidí nikomu nevěří: protože už si skoro neumí představit, že by to s nimi ten druhý mohl myslet dobře. Nechápu, jak jsme mohli zajít tak daleko, přijde mně, že lásky je pořád schopný leckdo.
---
)* altruismus = nezištné jednání ve prospěch druhých jako mravní princip

0 | 0
PeTaX

"společnost umírá na fatální vymizení altruismu"

Filosofie altruismu je filosofií smrti, neboť říká, že lidský život je bezcenný a lze jej zhodnotit pouze sebeobětováním ve prospěch komunity. A je to typická filosofie všech kolektivistických politik. Zásadním omylem této věrouky je to, že jedinec obětováním sebe sama ve prospěch celku (ať fatálně, nebo částečně) popírá, nebo omezuje šíření svého genofondu, jedná protidarwinisticky. Protežuje na svůj úkor cizí jedince, což je u vyšších organismů, resp. tvorů raritní jednání.

0 | 0
Vojtěch

Homo economicus a altruismus
https://blog.wuwej.net/2007/08/26/homo-economicus-a-altruismus.html

0 | 0
Petr

Myslím, že celý problém toho článku je, že je jako většina současné publicistiky velice tendenční. Začíná to již titulním obrázkem. Autor je ze Slovenska, mohla by to být fotka z některého menšího slovenského městečka (ale souhlasím, že jsou, nebo byla, podobná zákoutí i v Česku. Seriozní by bylo informovat, kde byla fotka pořízena a hlavně kdy. Mohl bych možná někde najít fotky z rekonstruované Královské cesty, nebo Jánského vršku na Malé Straně v Praze, jako naopak doklad, jak se bývalý režim staral o památky. (Připouštím, že šlo také hlavně o sebepropagaci).
Myslím, že určitý nostalgický pohled na minulý režim u mé generace má jednodušší příčiny, než ten, co uvádí ta vědecká práce ze Slovenska. Její závěry přitom zcela neodmítám, má v mnohém pravdu. Ale jako podstatné vidím tyto faktory:
1) Jak říká F.R.Čech v jednom rozhlasovém pořadu - byli jsme mladí, a to se i na vážné problémy hledí jinak. Neměli jsme svobodný tisk, tak když jsme se chtěli dovědět něco mimo úroveň propagandy Rudého práva, tak jsme poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Hlavu jsme si s tím nedělali.
2) Nevěřili jsme, že se režim může změnit, protože celý východní blok ovládal SSSR, a po roce 1968, kdy se na nás západní svět zcela vykašlal, to byl názor oprávněný. Ale Čech je Čech a jak říká Jára Cimrman - Čech se přizpůsobil. Nejsme revolucionáři, ale přežijeme všechno. Právě proto ale cítíme veškeré útoky na náš život v tzv. socialismu jako útoky na nás, na to, že jsme nebyli národ disidentů, ale lidí, kteří chtěli za daných podmínek rozumně žít. Nebyli jsme tak nároční jako dnes.
3) Že nebyl dostatek některého zboží bylo sice nepříjemné, ale každý s tím počítal - a zase se přizpůsobil, a tak to zas nebyl takový problém. Dnes to vypadá, jako bychom každý den stáli ve frontě na banány, jako na základní životní potřebu.
4) Po práci, nebo i v práci (to velmi často) se pořádaly) mejdany, lidé si byli daleko blíž, život tolik neovládaly jen peníze. Dnes chybí hodně humor, vztahy mezi lidmi jsou hlavně konkurenční.

0 | 0
Petr

P.S. Nemyslím si, že PH je zlý a nebezpečný člověk. Možná jsem naivní, ale řekl bych, že je jeden z mála lidí ve veřejném prostoru, který komentuje problémy světa reálně a bez sentimentu. Za to mu děkuji.

0 | 0
Vojtěch

Každý se snaží zprostředkovat své vidění světa, tak jak jej vnímá on sám. Zádrhel je v tom, že ne všichni lidé jsou schopni se dívat očima jiného člověka, či si jen připustit, že jiná osoba může nahlížet na stejné věci jako on jiným pohledem, pod vlivem svých vlastních životních zkušeností a prožitků.

0 | 0
Petr

P.S.S. Abych nebyl nepochopen, jsem rád, že žiju v našem dnešním režimu a světě, kde mohu psát své bláboly a pouštět je svobodně do světa přes internet. Jen bych rád, kdyby ten minulý svět byl popisován a komentován lidmi, co jej prožili na vlastní kůži, zažili jeho plusy a mínusy. A hlavně doufám, že tato svoboda bude dále zachována, že nebudu muset povinně hlásat svobodu přeměnám pohlaví, ochraňovat menšiny, které žádnou ochranu nepotřebují, řešit ochranu životního prostředí výměnou škodlivých energetických zdrojů za jiné škodlivé zdroje, apod.

0 | 0
PeTaX

Prožil jsem ho na vlastní kůži měrou více, než vrchovatou.

0 | 0
Inečka Nováková

For Petr:
Myslím, že jste to vystihl velice trefně, pravdivě a snad (podle mého názoru) i objektivně; a pravděpodobně mi dá většina seriózních čtenářů za pravdu.

For PeTaX:
Vaše články mám ráda a nemyslím si, že jsou neobjektivní; v každém případě nejsou oportunistické! Taky mám k tomuhle jisté výhrady, ale ty jsou založeny právě na subjektivních zkušenostech, i když - z druhé strany, ač "nečůrajíc proti větru", bývala jsem mnohdy na koberečku kvůli politicko-historickým prohřeškům. Učila jsem tehdy krátce dějepis na ZŠ i SŠ, ale vzhledem k osvícenosti dvou soudruhů na tehdejším ONV jsem vyvázla bez vážnějšího dopadu.
Mějte se

0 | 0

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top