Štítky článku: •  

Prepperská bída

Prepperství a příprava na nějakou katastrofu v podobě blackoutu nebo jiného výpadu je v poslední době docela v kurzu. Vlastně se tomu ani nedivím.

Každým rokem jsme znovu a znovu překvapováni, co nefunguje, zjišťujeme, s jakým dalším problémem nám stát nepomůže, sledujeme v přímém přenosu, kde má dnešní společnost své limity a stále častěji vidíme, že co si nezařídíme sami, to nemáme. Zejména za první vlny koronaviru v březnu minulého roku byl prepperem tak trochu každý. Lidé kupovali trvanlivé potraviny a připravovali se na reálnou možnost, že nějaký ten týden nevyjdou z domu.

Zájem o prepperství se kolem Kydů objevuje už od začátku. Každý rok dostanu několik desítek mailů od lidí, kteří se různým způsobem připravují. Dostávám tipy na knihy s touto tématikou, občas mi někdo přímo knížku půjčí nebo pošle. V posledních letech jsem shlédl mraky videí s návody nebo přímo s existujícími preppery, kteří už nějaké kroky podnikli. Dnes bych chtěl toto téma více prokydat.

Víte, čeho by si všiml nezaujatý pozorovatel jako prvního? Shlédl řadu videí, dokumentárních filmů i jiných pořadů, přečetl si Cílkovu knihu Ruka noci podaná, nabifloval se z různých stránek a možná potkal i nějakého preppera osobně… První, co praští do očí, je chudoba. Vážně. Shlédněte pár pořadů na Prima Zoom a zjistíte, že většina amerických i evropských prepperů má oprýskané staré ratejny se sto let starou střechou, opadající omítkou či ošuntělou barvou. Doma jsou zavalení množstvím materiálu a zboží, mají plné regály, i nějaký trezor na zbraně se najde, venku je studna, nějaké kůlny… ale jinak nepořádek, protože dělat preppera je práce na celý úvazek. Když si přečtete Cílkovu knihu, zjistíte, že dělat preppera je dražší a časově náročnější než vlastnit koně.

Ne, tím neříkám, že preppeři jsou bordeláři a magoři. To ani náhodou. Ale troufal bych si tvrdit, že chudší člověk je blíž té pochmurné realitě než třeba vážený doktor mající stotisícový plat. Chudý člověk byl vícekrát napálen, je s ním hůř zacházeno, nemá konexe ani možnosti obrany… a tak si chystá zákop.

Zároveň si takový člověk snáze uvědomuje ty skutečně základní potřeby, protože jídlo si musí uvařit sám, musí obezřetně nakupovat, protože má nějaký finanční limit, dražší vodné a stočné je významnou položkou jeho rozpočtu a faktura za plyn ho může zruinovat.

Vážený doktor jde na jídlo do restaurace, kapotu u motoru svého auta neměl nikdy zvednutou, nikdy neopravoval doma trubky, kotel mu na podzim nahodil revizní technik, bez problémů to všechno zaplatil a stejně mu ještě hodně zbylo. Proč by si měl uvědomovat případnou katastrofu? Že na tom bude v případě delšího výpadku proudu ve své krásné vile úplně stejně blbě jako majitel bytu v paneláku, to mu nedochází, protože ani neví, kde má doma hlavní jistič.

Svým způsobem je prepperské počínání hrozně tragikomické. Ti, co nemají peníze nazbyt, se snaží ze svých nepatrných možností nějak připravit, ale nejsou v situaci si postavit takovou tu opevněnou farmu, jak popisoval třeba Karel May ve svých románech. Stačí to jen tak tak na nějaký ten kvér, pár balíků toaleťáku ve spížce, konzervy a možná nějaká živá konzerva ve chlívku. A nad tím vším rozpadající se střecha, do které investovat je už mimo finanční možnosti. Stejně tak prakticky nikdo z nich nemá auto s motorem, který by zvládnul i mizernou naftu.

Na druhé straně pak jsou lidé, kteří by mávnutím ruky měli na to, aby jejich domy byly soběstačné, ale ti to nedělají, protože se zase nebojí žádných problémů. Nepřipouštějí si je, protože přece mají peníze a za peníze se dá koupit všechno. A tak mají byty plné elektroniky, kotle, které nepojedou bez proudu, žádnou náhradní elektrocentrálu, všechno doma je smart, chytré a in, ale v konečném důsledku ani plynový sporák nezapálí jen tak sirkou a otočením ventilu. Někdo má na střeše solární články, ale jen jako drahou hračku, která funguje jen spolu s elektrikou od ČEZu, skutečný ostrovní systém má málokdo.

A jediné, co mají obě skupiny společné, je nějaká ta puška či pistole.

Častokrát slyším argument, že v případě katastrofy vytáhnou z měst na venkov hladové ozbrojené hordy. Upřímně… nevím, jestli by si taková horda pomohla. Na vesnicích sice je možná trochu víc jídla než ve městech, ale rozdíl je v řádu dnů, ne týdnů. I v té poslední vesnici se chodí každý den pro čerstvé pečivo a málokdo má doma sto kilo mouky. Spíš asi nikdo. Hladová horda by udělala nejlíp. Kdyby včas obsadila nějaký ten hytlermarket, zabránila v jeho vyrabování a postupně ho vyjídala. Až ve městě dojde jídlo, dojde o chvíli později i na vesnici. Těch pár vidláků jako jsem já, co mají funkční hospodářství, to nevytrhne, protože v třítisícovém vidlákově jsme takoví tři. Než k nám přijede rabovat první horda z Brna, budu už dávno na suchu, protože se budu muset rozdělit s hladovými sousedy nebo budu rozdělen od hladových sousedů. Být prepperem tak v podstatě znamená jediné — podlehnout o něco později, ale podlehnout také.

Podle mě dává smysl především hodně malých hospodářství. Před necelými sto lety byli všichni na vesnici tak trochu preppeři. Neměli elektriku, v zimě se k nim zásobování nedostalo, bo dálnice nikam nevedly. Každý musel mít plnou spížku, sousedé se podělili o strojky na zavírání konzerv, v zimě se navzájem obdarovávali výslužkami z prasat, protože mrazáky také nebyly. Žid na návsi měl v krámě především věci jako petrolej, líh, kolomaz, košíky, vědra, řemeny a tak podobně, což nepodléhalo zkáze a všechno bylo skladem. Většinu nářadí dokázal opravit místní kovář a každý vydržel na poli s ohnutým hřbetem celý den.

Ale hlavně — bylo jich hodně, takřka všichni. Místní učitel, policajt a doktor ti nepreppeřili, ale pro ty jídlo vždycky vyzbylo.

Dnes je celé potravinářství mimo naší kontrolu a ve většině dokonce i mimo kontrolu našeho státu. Šlus. Vyřízeno. Nedovedu si představit, že by u nás existovala prepperská skupina, která by měla plán na obsazení potravinářských továren a udržení výroby. Když je dneska běžné, že vajíčko jede sto kilometrů do líhně, jednodenní kuře jede sto kilometrů do výkrmu, hotový brojler jede sto kilometrů na jatka, drůbeží separát jede sto kilometrů do masokombinátu a zabalené kousky masa jedou sto kilometrů na pult obchodu. Ani nemluvím o podobně komplikovaném oběhu vedlejších surovin jako polystyrenových vaniček, igelitů, sáčků a podobně. A pokud nepojedou tyto složité výrobní celky, do pěti dnů bude zbytečné dělat nájezdy, protože nikde už nic nebude a rozumní mafiáni nebudou vybírat mýto na mostech, ale budou draze prodávat sortiment z obsazeného a ubráněného obchoďáku.

V této chvíli nemá běžný prepper vlastně ani co bránit. Za týden o to přijde a nejspíš mu to nebude ukradeno, ale podělí se se sousedy, protože se nevydrží dívat na jejich uslzená děcka. I v těch nejhorších koncentrácích existovala až neuvěřitelná solidarita. Dokonce i v dnešních utečeneckých táborech někde na Lesbu či Lampeduse existuje solidarita i mezi těmi araby.

Být funkčním prepperem je možné jen tehdy, když na vesnici bude takových prepperů hodně. Když budou mít funkční hospodářstvíčka. Jeden krávu, druhý kozy, třetí prasata, čtvrtý traktor. Všichni pak nějaké pozemky. Ale musí jim to i něco vydělávat, protože jinak budou mít jen ty ratejny na spadnutí. Musejí toho žrádla vyrábět celkem hodně, aby pak v případě potřeby pro sebe měli dost. Musejí mít snahu svoje domácnosti rekonstruovat tak, aby se obešli s minimem elektriky pro běžný provoz. Aby měli samotížné vytápění nebo alespoň dobře umístěné krby. A na hnojišti aby měli kadibudku… Pak teprve bude co bránit.

Když bude takových lidí plná vesnice, mohou si koupit pušky, udělat myslivecké sdružení, aby necvičili jen prostřelování terče, ale také v terénu. Dobře střílející myslivecká parta, ta už něco zmůže. Rozhodně víc než osamělý jednotlivec bránící dům, kdy útočníkovi stačí prostě jen čekat, až obránce jednou usne. Vietkong touto metodou denního prověřování bdělosti amerických stráží dobyl takřka bez boje lecjaký bunkr. Každý den zkusili, jestli stráž spí. Jednou chudák američánek usnul a už to bylo.

Když bude vesnice plná malých hospodářství, uživí se tam i malé železářství, které ve skladu bude mít i konzervy, náhradní díly na zavírací strojek, lopaty krumpáče, motyky, radlici… Tři vidláci to nezachrání, ale stovka už ano. Všichni nemusejí mít traktor, ale všichni musejí obdělávat a dělat zemědělství alespoň jako nadšení zahrádkáři. Musejí to fakt umět, aby mohli svoje produkty směle prodávat a vydělat si tím na dovolenou nebo na opravu střechy či koupi litinového kotle Viadrus, než je definitivně přestanou dělat. Všechno ostatní je jen hra na katastrofu, ve které může být hodně romantiky, ale málo smyslu. Zemědělství se dá dělat všude. Není to drahé, něco to i vydělá, nebo alespoň to samo pokryje náklady. Ale člověka to upoutá na jedno místo. Od dobytka se nedá odejít a nějaké spontánní překvapení v podobě romantického výletu do zamilovaného hotelu, tím na selku dojem neuděláte. Někdo musí posbírat ráno vajíčka a nasypat do žlabu. Člověk musí pracovat podle přírody. Naplánovaný odpolední výlet je v háji, když předpověď na druhý den hlásí déšť a seno leží na louce.

Vidlácky tvrdím, že individualismus žádné přípravě na katastrofu nesvědčí. Buďto se zachráníme víceméně všichni, nebo víceméně nikdo. Budťo pochopíme vážnost situace tak nějak hromadně a spolu vytvoříme funkční systém, nebo to přežije náhodně vybraný jedinec, který prostě jen bude ve správnou dobu na správném místě a bude úplně jedno, jak moc se připravoval. A vzhledem k tomu, že dvě třetiny populace zatím žádné přípravy na katastrofu nedělají, mohou to ostatní dělat jen jako koníček. Ale je zbytečné do toho dávat všechno. To už je lepší opravit si střechu.

Pokud by ale někdo měl potřebu dělat něco teď hned, pak kupujte, sbírejte a shánějte staré středoškolské učebnice. Já například mám doma všechno o technologii skladování obilí. Napsala to nějaká docentka Kozminová v SSSR. Pokud si člověk odmyslí, že všechno vymyslel soudruh Stalin, je to suprová knížka podle které se dá skutečně skladovat. Učebnice lesnictví, obrábění, truhlářství, tesařství a podobně, to může být jednou skutečný poklad, který vám žádný mafián nevezme. Kniha je úžasná věc. Snese velké poškození a i když přijdete při požáru nebo povodni o jednu půlku listů, ta druhá půlka je pořád čitelná a použitelná. Tímto děkuji Janovi z Helvajzu za tento postřeh a hlásím, že si doma chystám ve svém suchém sklepě dlouhý regál, kam by se mohlo vejít dost knížek o skutečných znalostech.

Píše Vidlák na vidlakovykydy.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 440 × | Prestiž Q1: 12,19

+22 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 11 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář
Vojtěch

Ano, to je filosofie malých soběstačných komunit - zdůrazňuji komunit - soudržných společenství.

0 | 0
PeTaX

Já se kloním k názoru, že bude zvolna docházet k de-globalizaci. K pozvolné a spontánní kontrakci ekonomik, lokalizaci. A zároveň, jak ostudně selhává moderní měnová teorie, nejspíše i ke vzniku lokálních měn. Docela často to zmiňuje prof. Milan Zelený a logiku to nesporně má.
Problém totiž není v tom, že se „kapitalismus vyčerpal“, ale v tom, že si jej „zprivatizovali“ velcí hráči a pro svůj prospěch z něj ve spolupráci s vládami odstranili zpětné vazby. Zdegenerovali jej a tak přestal sloužit všem. Ekonomiky se (jen s mírnou nadsázkou) fašizovaly.

0 | 0
Vojtěch

Kromě ekonomického aspektu globalizace (která je pro korporace výhodná, ale zároveň vytváří neuvěřitelné rozdíly mezi bohatým a chudým světem), je tady i zásadně škodlivá globalizace kulturní a politická. Kulturní globalizace samozřejmě může společnost obohatit odlišnými jídly, hudebními styly, odíváním - pokud však začne v cílové zemi nová minorita migrantů prosazovat své zákony a přepisovat pravidla většinové společnosti, pak je něco špatně.
O politické globalizaci se snahou o světovou vládu jedné nejmenované velmoci, disponující celosvětovou sítí vojenských základen)* a podporované nevládními organizacemi ani nemluvě.
---
)* Australie, Irák, Niger, Sýrie, Somálsko, Afghanistán, Německo, Japonsko, Jižní Korea, Bahamy, Guam (Mikronésie), Bahrain, Brazilie, Indický oceán (Kokosové ostrovy, Diego Garcia), Džibuti, Řecko, Island, Itálie, Kuvajt, Omán, Peru, Španělsko, Spojené Arabské Emiráty, Kuba - Aruba - Curacao (Karibik), Estonsko, Kenja, Polsko, Holandsko, Grónsko, Azory, Honduras, Katar, Rumunsko, Turecko, Spojené království (UK) ...

0 | 0
PeTaX

Nemíchejte globalizaci a migraci. To jsou odlišné fenomény. (A ten antiamerikanismus je docela patologický.)

0 | 0
Vojtěch

Ona samozřejmě část migrace je způsobena globalizací ...
Politická globalizace je neodmyslitelná část globalizace, ať už o světovou vládu usiluje kterákoliv velmoc.

0 | 0
Vojtěch

Tak jak ekonomická globalizace odsává ze surovinově bohatých zemí jejich nerostné zdroje a z dalších práci levné pracovní síly, tak zároveň je v důsledku globalizace dostupná rychlá doprava na velké vzdálenosti spolu s obrovsky rychlým šířením informací. Nelze se divit, že migranti, kteří vidí v bohatých zemích roh hojnosti, opouštějí svou vlast a odcházejí za lepším.
A pokud jde o antiamerikanismus - myslím, že je to jenom nezaujaté konstatování skutečnosti. Ostatně sám George Soros jako muž mnoha tváří (spolu s Charlesem Kochem) v jejich institutu pro odpovědné vládnutí říká:
---
Responsible statecraft abhors war.
The use of armed force, while sometimes necessary, does not constitute engagement in the world.
Force ends human life, displaces people, devastates communities, and damages the environment. In these ways, it prevents genuine engagement. Any resort to force should occur only as a last resort. The U.S. military exists to defend the people and territory of the United States, not to act as a global police force. The United States should reject preventive wars and military intervention to overthrow regimes that do not threaten the United States. Wars of these kinds not only are counterproductive; they are wrong in principle.
----
https://quincyinst.org/about/

0 | 0
Vojtěch

Tuším, že ve svém antiamerickém seznamu jsem nezmínil Belgii a Kosovo ...

0 | 0
PeTaX

Vidím, že si vystačíte diskutovat sám se sebou, že?

A proč tady meldujete o Americe? Jak ta souvisí s tématem článku? Pozor, aby vám ti Američani neukousli … prst. :-{(

0 | 0
Vojtěch

Jak píši výše:
"Politická globalizace je neodmyslitelná část globalizace, ať už o světovou vládu usiluje kterákoliv velmoc."
A jak na potvoru, USA jsou jedna z těch velmocí.

0 | 0
PeTaX

Leč s tématem článku to naprosto nesouvisí, takže tapetuje.

0 | 0
Vojtěch

Vlastně to začalo odpovědí na
"Já se kloním k názoru, že bude zvolna docházet k de-globalizaci."
Tak jsem psal o globalizaci - i když, pravda, tématem je globální katastrofa, resp. příprava na ni.
Může tedy někdy být článek o globalizaci?
P.S.
"A ten antiamerikanismus je docela patologický."
Nemám nic proti některým Američankám / Američanům jako osobám. Je třeba brát v úvahu, že zahraniční politika USA nenachází příznivou odezvu u většiny obyvatel této planety včetně nezanedbatelné části Američanů samotných.

0 | 0

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top