Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 25. srpna — Miroslav Plzák

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 25. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Ferdinand Štýrský přijat za budoucího markraběte, císařský Buquoyův sbor překročil moravskou hranici, bitva u Třebele, pravidelná paroplavba na Vltavě, Michael Faraday, Friedrich Nietzsche, Henri Becquerel, Alois Vašátko, Leonard Bernstein, Miroslav Plzák, Sean Connery, Grigorij Zinovjev, Frederick Forsyth, dekret o Prozatímním národním shromáždění, Gene Simmons, Rob Halford, Geoff Downes, oslavy Matice slovenské, 25. srpen 1968 a 1969 podrobně, Miroslav Kalousek opustil post předsedy KDU-ČSL…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-25-8.jpg (18,875 kiB)
Vzpomínáček 25. 8.

1617 — Na moravském zemském sněmu v Brně byl Ferdinand Štýrský přijat (ne zvolen) za budoucího markraběte, když Moravanům potvrdil všechna privilegia a svobody v dosavadním znění (osobně stvrdil 6. září t. r. v Brně).

Podobným způsobem byl Ferdinand přijat za panovníka od sněmu slezského a obou lužických sněmů v září t. r.

1618 — Z Rakous překročil moravskou hranici císařský Buquoyův sbor a rychlými pochody přes Znojmo a Jihlavu se dostal do Čech k Čáslavi (10. září), kde se spojil s Dampierrovými oddíly.

Stavovské vojsko urychleně shromažďovalo posily naverbované druhým vrchním velitelem (od července) Georgem Friedrichem Hohenlohem a postup „císařských“ zastavilo. Buquoyovy oddíly plenily celé okolí, pozdější zásobovací potíže přinutily Buquoye stáhnout své vojsko k Českým Budějovicím.

1647 — Postup Švédů byl zastaven v bitvě u Třebele, kde jejich oddíly utrpěly značné ztráty; Wrangel poté opustil již v září Čechy a ponechal jen švédskou posádku v Chebu. Vojenským neúspěchem se podstatně zhoršily vyhlídky na prosazení (švédského a exulantského) požadavku do prvního návrhu smlouvy — obnovení předválečných politických a náboženských poměrů ve střední Evropě.

1865 — Byla zahájena pravidelná paroplavba na Vltavě z Prahy do Štěchovic, kterou provozovala Česká akciová společnost pro paroplavbu na Vltavě (lodě Praha, Vyšehrad, Rudolf, Štěpánka).

1867 — Zemřel Michael Faraday, fyzik a vynálezce, (* 22. září 1791)

1900 — Zemřel Friedrich Nietzsche, německý filozof (* 15. října 1844)

1908 — Zemřel Henri Becquerel, význačný francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (* 15. prosince 1852)

Narodil se Alois Vašátko, český stíhací pilot RAF († 21. června 1942)

1918 — Narodil se Leonard Bernstein, americký dirigent a skladatel († 14. října 1990)

1925 — Narodil se Miroslav Plzák, český lékař († 13. listopadu 2010)

miroslav-plzak.jpg (40,555 kiB)
Miroslav Plzák

Narodil se v rodině bankovního úředníka v Libušíně na Kladensku, dětství prožil v pražských Holešovicích. Maturoval na reálném gymnáziu v roce 1944, poté byl totálně nasazen v továrně v pražské Libni. V době zákazu veřejných zábav se účastnil mnoha domácích mejdanů při gramofonu.

Po válce vystudoval lékařství na Karlově univerzitě, přičemž od třetího ročníku se specializoval na psychiatrii a v tomto období navštěvoval léčebnu v pražských Bohnicích, promován byl v roce 1950. Od roku 1946 byl po vzoru svého otce členem Československé strany národně socialistické, proto (po krátkém působení v kroměřížské psychiatrické léčebně) jako politicky nespolehlivý sloužil v rámci vojenské služby čtyři a půl roku jako lékař u Pomocných technických praporů v Mostě a v Bílině.

Poté působil tři roky na psychiatrické klinice v Horních Beřkovicích.

Od roku 1959 působil na psychiatrické klinice Fakulty všeobecného lékařství UK, v roce 1964 se stal jejím primářem. Na tomto místě působil dalších 25 let. V roce 1989 odešel do důchodu. Sám přiznal, že příchodem do Prahy se z něj stal snob, pronikl do společnosti kolem divadel Rokoko, Semafor, Viola a Reduta, prožil dva milenecké vztahy (s Marií Drahokoupilovou a Olgou Schoberovou), motivované vlastní pýchou. Za konec svého snobského období považoval druhou polovinu 60. let, kdy se začal věnovat manželskému poradenství.

Byl spoluzakladatelem telefonické Linky důvěry, fungující od roku 1964 jako první ve východním bloku. Její vznik byl iniciován Ústředním výborem KSČ jako prostředek ke snížení vysokého počtu sebevražd.

Koloval o něm mýtus, že byl pětkrát ženatý, ve skutečnosti byl postupně ženatý jen dvakrát. S první ženou, Eliškou, se oženil roku 1949. Byla dcerou továrníka a poznal se s ní jako student lékařství v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde působila jako sociální pracovnice. Po svatbě bydleli oba v Kroměříži, kde oba pracovali v téže léčebně, později oba pracovali na klinice v Horních Beřkovicích.

Manželka nejprve kvůli původu nemohla studovat, pak však vystudovala práva a stala se úspěšnou advokátkou a manželství skončilo rozvodem, protože Plzák při své funkci potřeboval manželku, která by byla doma. S její novou rodinou však uchoval přátelské vztahy. Druhá manželka, půvabná, veselá a pracovitá Ema, byla o 24 let mladší než on, znal ji od jejích 4 let a v době svatby v roce 1972 pracovala jako prodavačka televizorů v Bílé labuti. Vybral si ji proto, že nechtěla dělat profesní kariéru, a manželství vydrželo téměř 40 let.

S manželkou se denně hádal kvůli maličkostem, jeho žena podle něj neovládala trik vyhnout se hádkám a pokud něco chtěla, vynucovala si to. Jeho syn skončil v roce 1992 svůj život sebevraždou těsně před maturitou; ani dva zanechané dopisy na rozloučenou příčinu neosvětlily. Jeho dcera z prvního manželství Renata je lékařkou.

Podle záznamů Archivu bezpečnostních složek Ústavu pro studium totalitních režimů byl Miroslav Plzák důvěrníkem a agentem Státní bezpečnosti s krycím jménem Karel, Cibulkovy seznamy jej uvádějí jako agenta, důvěrníka a tajného spolupracovníka s krycím jménem Karel a agenta s krycím jménem Psychiatr. Na výstavě portrétů Malík urvi (s podtitulem GEN — Galerie etablované nomenklatury) výtvarné skupiny Pode Bal byla u jeho podobizny uvedena pouze krycí jména, ale žádná zmínka o konkrétní činnosti.

Plzák uvedl, že za ním Státní bezpečnost docházela a snažila se z něj získávat informace například o jeho příteli, psychiatrovi a spisovateli Josefu Nesvadbovi, kterého považovala za špiona, ale prohlásil, že nikdy nikomu z StB nic nesdělil ani nepodepsal žádný vázací akt. Podle ČTK razantně popřel, že by s StB jakkoliv spolupracoval.

Rovněž se o něm traduje, že mnoha umělcům pomáhal, často i proti komunistickému režimu. Mezi jeho klienty bylo mnoho významných osobností, údajně například Václav Havel, Jan Werich, Vlasta Chramostová, Helena Růžičková, Ladislav Fuks. Některým umožnil hospitalizaci na klinice, když měli politické problémy, jiným stanovil diagnózu tak, aby byli zproštěni vojenské služby a získali modrou knížku. Kvůli jeho postojům v roce 1968 mu Československá televize rozhodnutím náměstkyně Balašové od roku 1970 po deset let zakazovala přístup na televizní obrazovku a její manžel, děkan lékařské fakulty profesor Balaš, mu nepovolil habilitaci s již hotovou docentskou prací „Systematika poruch manželského soužití“. [zdroj]

1930 — Narodil se Sean Connery, skotský herec, mj. nejznámější představitel Jamese Bonda.

1936 — Zemřel Grigorij Zinovjev, ruský bolševický politik, popraven za Stalinových čistek (* 23. září 1883).

1938 — Narodil se Frederick Forsyth, britský spisovatel.

1945 — Vláda přijala ústavní dekret o Prozatímním národním shromáždění a o volbách do tohoto orgánu a do zemských i okresních národních výborů.

1949 — Narodil se Gene Simmons, americký rockový baskytarista, člen skupiny Kiss.

1951 — Narodil se Rob Halford, britský heavymetalový zpěvák, člen skupiny Judas Priest.

1952 — Narodil se Geoff Downes, britský hudebník (Yes).

1967 — V Martině proběhly oslavy Matice slovenské, při nichž A. Novotný svým urážlivým chováním postavil proti sobě i stranickému vedení značnou část slovenské veřejnosti. Oslavy trvaly do 27. 8.

Rudé právo vyvrací obvinění západních listů, že se pohřešovaný místopředseda organizace American Jewish Joint Charles Jordan stal při návštěvě v Praze obětí politického zločinu, údajně unesen a zavražděn palestinským komandem za pasivní rezistence Státní bezpečnosti.

1968 — Probouzíme se do srpnové neděle.

Jak zapomenout na stejnojmennou divadelní hru, kterou před deseti lety uvedlo Tylovo divadlo.

Nyní v rozbouřených okamžicích vzpomínáme, že to byla hra o marnosti i slávě života, že v ní Karel Höger svým podmanivým uměním vyjadřoval pocity básníka, co ho tíží, vzrušuje, plní nadějí a vírou.

„Na pokraji pohrom, v srdci dálek
se česká země ocitá
odlivem požárů a válek
zapomenutá ulita,
v níž hukot úzkosti je stlačen…
…děvčátko pod chodidlem jemným
stejně je cítí v ten zlý čas,
jako ji voják hledě stranou
cítí pod botou okovanou…
Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Obraze rámu prastarého,
kolikrát vytrhli tě z něho,
že oprýskaly barvy tvé
až po tmu hrobů. A v den slavný
znovu pro zraky žárlivé
napjal tě rámař starodávný…
Ach Čechy krásné, Čechy mé!
Kolikrát vlast, když tma ji štvala,
řeménky řek si rozvázala
a bosa šlápla do krve!“

Ano, Jobova noc, vydaná už v roce 1945! Jak by mohl tenkrát básník tušit, že všechna ta jeho slova oživnou po více než dvaceti letech v našich duších a srdcích a budou mít znovu tak vysoce aktuální obsah! Takovéto ranní probuzení připravil Svobodný vysílač svým posluchačům:

„Chtěli jste dnes jet na výlet, chtěli jste navštívit své známé, s nimiž jste zvyklí se v neděli vídat? Nebo chodit jen tak po svém městě, podívat se na známá místa — prostě odpočívat? Nemůžete — je po odpočinku. Už několik dnů.

Náš pokojný život, který měl mnohdy ještě daleko k ideálu, ale přitom byl naším životem, neexistuje. Dnes je Praha a s ní celá naše země podezřelá z kontrarevoluce. Ptáme se vojáků, kde našli v budově Čs. akademie věd, v pražské nemocnici na Karlově náměstí, kde našli jaké kontrarevolucionáře? Čím se provinila nastávající maminka, kterou sanitní vůz v noci převážel do porodnice a vy jste po ní v nejtěžší hodině stříleli?“

Komentátor Svobodného vysílače se obrací na okupantské vojáky: „Věřme, že vás, okupantští vojáci, není už tolik přesvědčeno o pravdivosti zpráv vašich velitelů a hlavně vašeho TASSu. Proto vás, chápající, musí velitelé odvolávat z vašich postů a posílat na vaše místa stálé „nové a čerstvé zálohy“. Nezapomeňte, že český národ má s okupací bohaté zkušenosti. Má nyní i čerstvé zkušenosti z novodobé — zatím čtyřdenní okupace. Ne my, ale vy, okupantští vojáci, pro nás jakoby neexistujete. Tak se k vám také budeme dnes chovat.“

Vteřiny dnešní noci: Do Prahy přijelo o půlnoci na dnešek 200 příslušníků sovětské státní bezpečnosti NKVD. Mluví dobře česky a jsou vybaveni průkazy našeho ministerstva vnitra.

Praha byla v pohotovosti po celou noc. Na ulicích se střílelo po jednotlivcích ještě o půlnoci.

Sovětská okupační vojska se pes noc vyměňovala. Starosti vojsk jsou jejich starostmi — my jsme jim je nezpůsobili.

Vlak z NDR s leteckým benzínem míří do Českých Budějovic.

Vlak okupantů, který vezl rušící zařízení, byl zastaven v Lysé nad Labem. Náklad byl přeložen do okupačních helikoptér a odvezen na neznámé místo. Železniční stanice je nyní obsazena ruským vojskem, český personál je pryč.

Na Domažlicku nechtěli naši občané vydat okupantským vojákům žádné jídlo ani pití. Ti zato zpustošili dvě pole krmné řepy.

Místopředseda vlády L. Štrougal informuje prezidenta republiky do Moskvy o vývoji situace v Československu. Na zasedání vlády byla projednána zpráva náměstka ministra zahraničí o zahraničním ohlasu vývoje v Československu. Příslušníci sovětské státní bezpečnosti NKVD vnikli do budovy čs. ministerstva zahraničních věcí v Praze. Pod ochranou silného vojenského útvaru prohledali všechny kanceláře, takže ministerstvo v současné chvíli nemůže řádně vykonávat svoji funkci.

Pokračuje mimořádná schůze předsednictva Národního shromáždění, která se usnáší na odeslání dopisu do Moskvy o tom, že nebyl dosud dodržen slib generála Pavlovského, stejně tak další slib daný tímto sovětským velitelem prezidentu republiky ČSSR o uvolnění vládních objektů a umožnění normální práce vlády. Naopak v noci ze 24. na 25. srpna došlo k násilnému vniknutí cizích vojsk do dosud neobsazených budov čs. ministerstev a dalších ústředních úřadů. Dále bylo přijato stanovisko, odmítající pokusy o neutralizaci Československa.

Vláda uložila ministerstvu zahraničních věcí, aby protestovalo u velvyslanců SSSR, PLR, NDR, MLR a BLR proti chování vojsk jejich zemí. „Aide mémoire“ bylo již velvyslancům předáno. Uvádí základní skutečnosti o protizákonné okupaci a mj. zdůrazňuje, že nejsou dodržovány ani elementární zásady lidskosti ve styku s obyvatelstvem, které je neustále ohrožováno na životech. Vláda ČSSR se vší naléhavostí a důrazem očekává, že příslušná opatření budou učiněna neprodleně.

Na letiště Vnukovo u Moskvy přistálo v 9 hodin sovětské vojenské letadlo z Prahy, jímž přicestovali na čs.-sovětské jednání O. Švestka, J. Lenárt, M. Jakeš, F. Barbírek, E. Rigo a Z. Mlynář. Dopoledne se připojují ke skupině prezidenta L. Svobody, která je v Moskvě od 23. 8. V odpoledních hodinách se koná v Kremlu již druhá schůze představitelů pěti členských zemí Varšavské smlouvy; první se konala ze soboty na neděli za účasti T. Živkova a B. Velčeva z Bulharska, J. Kádára, J. Focka a Z. Komoczina z Maďarska, W. Ulbrichta, W. Stopha a E. Honneckera z NDR, W. Gomulky, J. Cyrankiewicze a Z. Kliszka z Polska, L. Brežněva, N. V. Podgorného a A. N. Kosygina ze SSSR. Na druhé schůzce bylo těmto delegacím předloženo sovětské znění tzv. moskevského protokolu.

Do Moskvy odeslali prezidentu republiky L. Svobodovi depeši J. Valo (předsednictvo Národního shromáždění), V. Šilhán (předsednictvo ÚV KSČ) a L. Štrougal (za vládu ČSSR). V 21:45 hodin obdrželi odpověď, podepsanou L. Svobodou, A. Dubčekem, O. Černíkem a J. Smrkovským, že jednání pokračují.

V jedné větší místnosti zdravotnického zařízení v Praze v Apolinářské ulici se uskutečnila dopoledne narychlo svolaná tisková konference, na které referovali V. Šilhán a Z. Hejzlar, nově zvolený člen ÚV KSČ. Odejel jsem na konferenci sanitním vozem v bílém plášti zdravotníka. Jsou zde zastoupeny redakce deníků, z týdeníků mj. Kulturní tvorby (Miroslav Filip), Reportéra (Adolf Hradecký), Univerzity Karlovy a Mladé fronty v srpnových dnech (Jaromír Hořec), nového týdeníku Doba (Václav Kotek), Novin zahraničního obchodu (Miroslav Drozd), dalšího nového týdeníku Politika (Alois Svoboda), a dále z redakcí Literárních listů, Mladého světa, Světa v obrazech, Květů, Stadiónu, Obrany lidu, mladí redaktoři z časopisu Student — všechny jejich noviny a časopisy se někde tisknou, všechny vycházejí v neuvěřitelných podmínkách, z nichž některé vzbuzují obdiv i smích (také v pekařském závodě apod.), všechny jsou dobrovolníky distribuovány a rozdávány na ulicích nejen Prahy, ale i místech, kam se různými komunikačními kanály dostanou.

Novináři však nedostali požadované odpovědi na své otázky, protože „nejsou žádné podrobnosti o jednání v Moskvě“, navíc se jednání protahuje, a doma v republice stoupá aktivita okupačních vojsk, vzniká nebezpečí provokací a srážek, které by hrozily nedozírnými následky. Jde tedy o to, aby klid a rozvaha našich občanů byly nadále účinnými prostředky pro celkové řešení. V. Šilhán seznámil přítomné novináře s dopisem, v němž prezident L. Svoboda je žádán, aby vzal v úvahu případné přerušení jednání, aby mohli na domácí půdě informovat lépe o vývoji situace. Současně je žádán, aby se spolu s ním při možném návratu vrátili všichni hlavní představitelé — Dubček, Černík, Smrkovský a Kriegel.

Novináři byli dále seznámeni s výsledky Ústavu pro výzkum veřejného mínění. Celkem 87 procent dotazovaných odpovídá, že důvěra v KSČ, vedená A. Dubčekem rozhodně stoupla. Největší obavy mají občané z kompromisů, tajných dohod, z možných podmínek, které si budou klást Sověti a o nichž začínají hovořit rozhlasové stanice světa. Jde mj. o odvolání ministra J. Hájka z OSN, znovunastolení cenzury a udržení okupačních vojsk v rozsahu několika divizí na území ČSSR. Nepřijatelnou podmínkou je také odvolání výsledků XIV. mimořádného sjezdu KSČ. Na tiskové konferenci padala ostrá slova o tom, že přijetí některé z těchto obávaných podmínek opět potvrdí bezohledný diktát z Moskvy, návrat k totalitnímu vládnutí. Navíc závěrem byli všichni účastníci požádáni o mlčenlivosti do doby, než bude vydáno alespoň nějaké prozatímní komuniké. Odcházeli „od Apolináře“ rozezleni s otázkou: „Budeme ukáznění, to se od nás chce — ale není už tohle návrat k předlednovým cenzorským poměrům?“

Jak reagovat a komentovat ty zprávy z Moskvy? Jistě — klid a rozvaha našich občanů se zdají být účinnými, ale naproti tomu očekáváme od našich představitelů rozhodnější postoj, který by se shodoval s přáním povzbuzeného národního sebevědomí a s hrdostí, kterou naše národy ztratily v období Mnichova a kterou dnes znovu nalezly! Ve svém komentáři přesto říkám do mikrofonu:

„Z čeho mají největší obavy naši občané? Z vážných kompromisů, z tajných dohod, které by znemožnily plnění akčního programu a programového prohlášení vlády, dále z možných podmínek, které si mohou klást Sověti, o kterých včera hovořily také rozhlasové stanice světa.

Proto je tak důležité být ve styku s domovem, abychom i my tady znali průběh dosavadního jednání, při kterém jde o naši budoucnost, o budoucnost našich národů, o naši suverenitu, svobodu, humanitu a demokracii — končím svůj komentář z tiskové konference.“

Ve světě však hovoří rozhlasové vysílačky mnohem informovaněji. Uvádějí podmínky, kladené v Moskvě našim politikům. Týkají se možného odvolání ministra J. Hájka z OSN, nastolení cenzury a udržení okupačních vojsk v rozsahu několika divizí na území našeho státu. Stejně nepřijatelnou podmínkou má být odvolání platnosti XIV. mimořádného sjezdu, jehož nové politické vedení získalo plnou důvěru našich lidí.

To má být jednání rovného s rovným? Vždyť jde o bezohlednou agresi, o diktát z Moskvy! Kdo na to může z našich členů delegace přistoupit? Měli by si všichni uvědomit, že mocenský skupinový boj mezi nimi musí stranou, neboť tady jde o všechno!

Bohužel — tyto naše informace jistě mohli slyšet i jiní posluchači u nás, ale my jsme ukázněně uposlechli, což se od nás chce…

Není mi líp tady ve sklepě? Mám hlavu v dlaních a kolegové dotírají, když jsem se vrátil a dávám jim číst dvě verze svého komentáře. Jsou zklamáni a bouří to v nich, jako ve mně. Jsme oklamáni, ale utěšujeme se nakonec tím, že není nic hotovo, proto je lepší zatím mlčet, žádají nás o to přímo z Moskvy. Ale kdo? Naši? Vzrušená kontraverze v našem horkém studiu zdá se být nekonečná. Musíme se chodit sprchovat nahoru ke kancelářím. Gabun 40 stupňů — takové označení měl tento náš sklep a každý, kdo se m přišel, brzy se horkem zalykal jako v té africké zemi na rovníku.

Ale vysílat se musí dál, máme tu hory nezpracovaných podkladů: Ke vpádu vojsk pěti zemi Varšavské smlouvy se již vyslovily všechny komunistické strany na světě. Teď je zde zpráva, že jednou z posledních je komunistická strana Japonska, která odsuzuje sovětský akt v Československu jako urážku socialismu.

Francouzský prezident de Gaulle přijal dnes čs. velvyslance v Paříži. Prohlásil, že síla čs. lidu je v jeho semknutosti. Plně podporuje osvobození našich činitelů. Jeho mluvčí na tiskové konferenci o jednání však uvedl, že pouhé sympatizující stanovisko a přijímání zpráv z Československa je nedostatečné, že zvláště Francie má vůči Československu morální dluh ještě z roku 1938.

Švýcarský Červený kříž a transfuzní služba, s nimiž je ve spojení čs. zastupitelský úřad, sdělují, že dnes byl předán čs. orgánům dar 1200 konzerv krevního plazmatu. Další zásilka bude podle potřeby odeslána ze zásob švýcarské armády.

Také britský deník Daily Mirror odsuzuje zásah intervenčních armád a doporučuje, aby lidé posílali dopisy Brežněvovi do Moskvy, který je odpovědný za československé utrpení.

Sunday Times navíc při této příležitosti vyčítá Indii, že po léta kritizuje americký imperialismu, ale sovětskou agresi ponechává zatím bez povšimnutí, což dokazuje i svým zdržením při hlasování v Radě bezpečnosti.

Britští poslanci se sjíždějí na zasedání parlamentu o Československu, aby rokovali o situaci, vzniklou vpádem okupantských vojsk do Československa.

V Edinburghu byl včera bojkotován koncert sovětského státního orchestru.

Okupaci odsoudil i arcibiskup z Canterburry a řekl, že je to druhá nezákonná okupace Československa — malé země — v posledních třiceti letech.

Výzva plzeňských škodováků: Nastoupili jsme do práce i v neděli, nastupujte i vy! Taková je naše odpověď okupantům. Pravda vítězí — ale nikoli ta tištěná azbukou!

Před několika okamžiky začal ruská vojska ostřelovat stopovými svítícími střelami v prostoru Vinohrady — Vršovice — Nusle celé toto pražské okolí. Pod úhlem 30 až 40 stupňů bezmyšlenkovitě vystřelují svítící střely. Přitom kulky z kulometů, protiletadlových a pěchotních zbraní mají i při dopadu smrtící účinek. Střelcům je při této „zábavě“ jedno, míří-li do sídlišť či kamkoliv.

Posledních 24 hodin je poznamenáno opět konflikty s tragickými konci. Za dnešek mají okupanti na svém kontě tři mrtvé, 28 zraněných a z toho šest postřelených. Vyzýváme obyvatelstvo, aby každý případ postřelení či zabití hlásili na linku 38 20 45, opakujeme… Stávají se případy, že zabité a poraněné uklízejí přímo vojáci okupačních armád, aby se jejich zákeřná činnost nedala zjišťovat.

Provoz na pražském letišti v Ruzyni je prakticky zastaven. Jediná letadla, která přilétají a odlétají, jsou letadla sovětského Aeroflotu. Kromě našich turistů přivážejí z Moskvy další vojenské posily a pracovníky NKVD. Ti se hned na letišti převlékají do civilních šatů čs. výroby. Dostávají naše občanské průkazy a velké množství peněz v nových bankovkách.

Skupina příslušníků hlavní správy StB opustila budovu v Sadové ulici v Praze, a to na protest proti uvěznění svých některých spolupracovníků, náčelníků a stranických funkcionářů. Dostali jsme od nich zprávu, v níž naléhavě upozorňují a varují, že orgány KGB (tj. státní bezpečnosti SSSR) ovládly zcela tuto budovu. Čs. kontrarozvědka nemá proto nic společného s jejich záměry. Příslušníci StB, a to bez rozdílu, zda pracovali proti vnějšímu nepříteli, nebo proti čs. intervenci, jsou zastrašováni, že dojde k jejich fyzické likvidaci. Žádají veřejnost a zejména mladé lidi, aby se nenechali strhnout k napadání budovy v Sadové ulici. Příslušníky StB pak vyzývají, aby poslouchali pouze příkazy ministra Pavla, aby se distancovali od zrádců a kolaborantů, přímých i nepřímých původců okupace.

Od prokurátorů ČSSR jsme dostali leták s výzvou: „Oznamujte zrádce a kolaboranty prokuratuře. Chraňte majetek společnosti a osob! Pomozte našim ústavním orgánům udržet i nadále pořádek! Chraňte své závody, úřady, obchody — jsou jen naše! Pozor na provokatéry!“

V Praze u Hlávkova mostu byl zastaven palbou z kulometu vůz, v němž seděl režisér Jiří Menzel, který byl z vozu vyveden. Okupanti podrobně prohlíželi vozidlo za protestu mnoha lidí, kteří tak bránili našeho známého režiséra, nositele americké filmové ceny Oscar za jeho film Ostře sledované vlaky. Musel být pravděpodobně sledován orgány StB ve spojení s okupanty.

Následuje množství zpráv, které se dotýkají zásobování závodů a obchodů. Sporturist sděluje, že o všechny čs. turisty v zahraničí, zejména v Tunisu a Jugoslávii, je postaráno a jsou všichni v pořádku.

Upozorňujeme zájemce, že je k dispozici magnetofonový záznam z demonstrace, která se konala na podporu Československa ve Švýcarsku. Přivezl ho pracovník Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči MUDr. Kočvara.

Podnik Zemědělská technika oznamuje všem zemědělským podnikům ve Středočeském kraji, že služby pro dodávky náhradních dílů i potřebných žňových strojů jsou nepřetržité ve dne v noci.

Zaměstnance Fakultní nemocnice profesora Šnajdra v Praze na Karlově náměstí, kteří jsou na dovolené, žádáme, aby se urychleně vrátili do práce. Je vážně ohrožena péče o pacienty, zejména na onkologickém oddělení.

V jugoslávské Lublani se konalo III. řádné zasedání Mezinárodní konference pro odzbrojení a mír, která sdružuje 50 států. Přijalo deklaraci odsuzující okupaci Československa jako akt agrese a zároveň se obrátilo na všechny své organizace, aby společně odsoudily tento akt.

Střídáme se u mikrofonu jeden po druhém a každý čte vždy jen jednu zprávu. Je to pestré, má to živý spád, i když si nejsme jisti, zda je to správné pro nedělní den. A o vtipné glosy, citáty a nápady není nouze:

Ať žije Sovětský svaz — ale doma! S puškou v ruce, s ohněm v srdci, s vylízanou makovicí.

Zpráva o tom, že film Rudý gentleman pojednává o Brežněvovi, se nezakládá na pravdě.

Znásilnit nás můžete, ale rodit nebudeme!

Zařaďme se v jeden šik, Dubček je náš Jánošík.

Do studia v Hloubětíně našli cestu i někteří herci pražských divadel — mj. Iva Janžurová a její manžel režisér Stanislav Remunda, dále jazzman a hudební publicista Jiří Černý — všichni s originálními nápady a vyprávěním vtipů o okupantech — a to vše proto, aby naše vysílání bylo přece jen trochu veselejší, když je neděle.

Mladí adepti divadelního umění z AMU přišli s nabídkou recitovat epigramy neznámých autorů (poznáváme v nich rukopis satirika J. R. Picka), i těm jsme umožnili vystoupit:

Jsem trochu zmaten, vážení a milí.
Tak jsem se nad tím zamyslel:
Když do nás přítel střílí,
Copak by dělal nepřítel?
Jsou to krásné nápisy, jenom si nejsem jist,
Jestli jsou něco platné, když partner nezná číst…
Skrze tu okupaci se naučíme nové věc i znát:
Že Vltava šumí, ale že umí také lhát?
Ej, vy ruští kozáci, copak máte na práci?
Ále — jen a jen okupaci!

Společně všichni přítomní zpíváme písničku, která zlidověla během okupace: Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša, běž domů, Ivane, tady tě holky nemilujou, běž domů, Ivane, tady tě nemá nikdo rád. Běž domů, Ivane, a už se nevracej… Hudbu složil Jaromír Vomáčka a píseň nazpíval Karel Kryl. Dnes už ji notuje téměř každý.

Do nedělního rozjímání přispěl i Miroslav Galuška, ministr kultury a informací, dlouholetý novinář a známý kolega — avšak tentokrát v duchu mimořádné situace a s pokyny pro národní výbory, kulturní zařízení a instituce:

„Všechna umělecká zařízení (divadla, orchestry, galérie) zastaví okamžitě až do odchodu okupačních vojsk veškeré veřejné produkce, uzavřou výstavy a stálé expozice v muzeích, aby nevzniklo zdání normálního kulturního života.

Ostatní činnost uměleckých zařízení bude pokračovat v případě uměleckých produkcí, instalací a výstav, aby mohly být zahájeny okamžitě po odchodu okupačních vojsk.

Vyzývám umělecké pracovníky, aby své schopnosti dali do služeb svobodných sdělovacích prostředků a tisku, využili všech možností a prostředků pro udržení jednoty a morální síly našich národů!“

Národní výbory všech stupňů vyzval ministr, aby zajišťovaly soustavné informování občanů o událostech a pokynech, zprostředkovávaných svobodnými rozhlasovými vysílači.

„Znemožňujte šíření kolaborantského tisku! Nedávejte k dispozici okupačním vojskům a kolaborantům zařízení národních výborů, jejich vybavení a technické prostředky!

Zabraňujte škodám na význačných kulturních, historických a přírodních památkách a pokud k takovým škodám přes veškerou snahu dojde, zjišťujte jejich rozsah, aby bylo možno předložit nároky na výzvu legální vlády!

Shromažďujte dokumentační materiály, písemnosti, fotografie, které názorně ukazují počínání okupantských vojsk v naší zemi!

Zabezpečte co nejpečlivěji všechny budovy, depozitáře, skladiště, provozy, dílny, jejich vybavení!“

Vzápětí nato se obrátil ke svým zahraničním přátelům s naléhavou výzvou Svaz čs. divadelních umělců. Navrhuje, aby bojkotovali — například odřeknutím účasti na různých festivalech — divadelní smlouvy těch zemí, které se podílejí na okupaci Československa. Čs. divadelní umělci se uchylují k tomuto apelu s odvoláním na mezinárodní solidaritu svobodných umělců jen s těžkým srdcem: „Jsme si vědomi, že i mnozí z jevištních umělců okupantských zemí nesouhlasí s rozhodnutím svých vlád a podporují nás alespoň svým důstojným mlčením.“

Na čs. velvyslanectví v Paříži se obrací velké množství významných osobností francouzského kulturního života s projevy sympatií s našimi národy. Dramatik Ionesco vyjádřil osobně kulturnímu radovi svůj obdiv k čs. lidu a současně svůj odpor k invazi. Spisovatel Claude Avelin, Jean Effel, Roger Garaudy, také básníka překladatel Holanovy poezie Dominik Grandmont a další.

Z Francie pochází i další zpráva: v Paříži utvořili Národní komitét pro podporu čs. lidu, v jehož předsednictví jsou rovněž významné osoby, jako prof. Mathé, známý odborník zabývající se bojem proti rakovině, arcibiskup Marty a poslanec André Voisin, předseda parlamentní skupiny francouzsko-čs. přátelství. Hned po svém ustavení zahájil veřejnou podpisovou akci s cílem získat nejméně milión dopisů. Pečuje též o zaopatření čs. občanů, které okupace Československa zadržela ve Francii.

MUDr. Zdena Nejedlá — Nedvědová, dcera Zdeňka Nejedlého, který bezesporu patřil k nejvěrnějším přátelům a spolupracovníkům SSSR, nám poslala svoje prohlášení. Rodina Nejedlých pro společné ideály přinesla ty největší oběti: čtyři její příslušníci zahynuli v minulých letech. V prohlášení říká:

„Od dětství jsme byli s bratrem Vítkem vedeni k důvěře a lásce k Sovětskému svazu. Roku 1945, kdy Rudá armáda osvobodila mou vlast a mne z koncentračního tábora v Ravensbrücku, přibyla k mým citům ještě hluboká vděčnost. A dnes musím s hrůzou chránit své děti a vnuky, ale i pozůstalost svého otce před touž armádou, před nelidsky si počínajícími okupanty. Okupanti, odejděte! Ohrozili jste hrubě nejen naši vlast, ale i důvěru celého pokrokového světa v Sovětský svaz! Nás, potomky husitů na kolena nesrazíte!“

Dále čteme prohlášení cestovatele Miroslava Zikmunda, akademika Františka Šorma, osobní poselství předsedy ústředního výboru ČSM, prohlášení České národní rady a její výzvu k Slovákům, na niž zakrátko odpovídá Slovenská národní rada v pevné důvěře, že federativní vláda upraví soužití našich národů a bude dovršena k letošnímu 28. říjnu.

Musíme přerušit veletok drobných informací a sdělení. Přišlo totiž komuniké, že v Bratislavě zasedal ÚV Komunistické strany Slovenska, rozšířený o delegáty mimořádného sjezdu KSS, a jak bylo rozhodnuto, bude svolán co nejrychleji po návratu čs. delegace z Moskvy. Sotvaže jsme toto komuniké odvysílali, střídá naši nedělní euforii vážná obava z odložení slovenského sjezdu, k čemuž se měl co nejrozhodněji vyjádřit někdo z politiků, kteří jsou v Moskvě. Husák? Biľak? Kdo ví, z Moskvy od našich nepřicházejí už žádné zprávy.

Čs. rozhlas vysílal v 19:15 hodin rozhovor s ministrem vnitra J. Pavlem. Podle jeho pokynu byla zpracována zpráva pro zasedání vlády o vývoji situace při intervenci země. Konstatuje, že okupace vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy se připravovala po několik týdnů velmi intenzívně. V ČSSR byla legálně a ilegálně rovněž před okupací početná skupina vedoucích pracovníků sovětské a východoněmecké rozvědky, s nimiž někteří pracovníci ministerstva udržovali pravidelný styk zejména prostřednictvím sovětského velvyslanectví. Ministr J. Pavel obdržel dopis, podepsaný „Řadoví pracovníci Hlavní správy StB“, který vyjadřuje odpor proti okupaci a snahu udržet občanskou jednotu.

V deníku NDR Neues Deutschland nepodepsaný článek hodnotí výsledek XIV. mimořádného sjezdu KSČ jako převzetí moci revizionisty, nepřáteli socialismu a sionisty.

V USA uspořádali tiskovou konferenci s bývalým čs. generálem J. Šejnou, který mj. řekl, že již po lednovém plénu ÚV KSČ hovořil s ním generál Janko o sovětském vojenském zásahu, který bude nevyhnutelný, jestliže „revizionisté“ budou pokračovat nadále ve svém díle zkázy“.

Britský list Sunday Times píše o významné úloze čs. velvyslance v Moskvě Vladimíra Kouckého v přípravě sovětské invaze do ČSSR.

Televizní vysílač Krašov v západních Čechách byl obsazen okupačními jednotkami, jeho 17 pracovníků bylo zajištěno.

Po kolikáté už se loučíme dlouho po půlnoci s našimi posluchači slovy, že v jednotě je síla a tu naše národy prokazují právě teď. Je v rezolucích ze všech pracovišť republiky, z průmyslových závodů i z venkova. Musíme věřit ve státnickou a politickou moudrost i zkušenost těch, kteří zastupují 14 miliónů Čechů a Slováků.

1969 — L. Svoboda navštívil ministerstvo národní obrany a ministrovi M. Dzúrovi „vyslovil uspokojení nad morálně politickým stavem čs. armády v souvislosti s jejím zákrokem proti demonstrantům v srpnových dnech“.

Ministerstvo vnitra vypracovalo zprávu o průběhu a výsledcích opatření k zajištění pořádku v době prvního výročí srpnových událostí. Bylo zatčeno 287 rozšiřovatelů letáků, zadrženo v českých zemích 2414 osob, z toho v Praze 1239, předvedeno 78 cizinců, kteří se osobně zúčastnili protistátních demonstrací nebo je podněcovali.

Z Polska byly dovezeny technické a chemické prostředky, obušky, ochranné brýle proti slzotvornému plynu, ochranné štíty a přilby, pistole se slzotvorným plynem, vrhače granátů, ruční slzné granáty.

K posílení pořádkových hlídek „bylo použito“ 3625 příslušníků čs. armády a 515 členů Lidových milicí. Dále bylo nasazeno 560 příslušníků Veřejné bezpečnosti (mimo výkon služby), 700 příslušníků StB, dalších 2600 příslušníků Lidových milicí a 299 příslušníků útvaru civilní obrany z Kutné Hory, 400 příslušníků Pohraniční stráže a 1350 vojáků.

Celkem bylo použito pět vodních děl, čtyři zvuková děla, dva světlomety, 65 nákladních automobilů, 26 obrněných transportérů, 88 tanků a pět vrhačů granátů.

Při demonstracích bylo zraněno lehce 268 příslušníků Veřejné bezpečnosti, 17 těžce a 31 středně těžce, lidových milicionářů 27 lehce a čtyři těžce, vojáků 436 lehce a 27 těžce, jeden voják zahynul, zraněno bylo i 13 příslušníků požární ochrany. Rovněž bylo zraněno 35 demonstrantů, z toho pět těžce a čtyři smrtelně.

Materiální škody ve dnech 19. — 22. srpna činily 5 087 000 Kč, zejména na motorových vozidlech.

2006 — Miroslav Kalousek opustil post předsedy KDU-ČSL.

Svátky:

Svátek mají Radim, Ludvík, Benedikt a druhové.

V občanském kalendáři má dnes svátek Radim, v církevním je však připomínán až 12. října. Jedná se pravděpodobně o zkráceninu jména Radimir, ačkoliv není vyloučeno, že jde o tvar slovesa raděti čili „starat se“. Mohli bychom tedy říci, že Radim je starostlivý. Podle jiného výkladu je však základem slovo rád.

V 10. století nosil toto jméno bratr sv. Vojtěcha. Narodil se v rodině mocných Slavníkovců mezi lety 960–70 na Libici v Čechách. Při odchodu biskupa Vojtěcha z vlasti jej doprovázel až do Říma, kde společně vstoupili do benediktinského kláštera. Zde přijal Radim řeholní jméno Gaudencius. Svého bratra následoval i do Polska a 23. dubna roku 997 byl svědkem Vojtěchovy tragické smrti.

Vrátil se do Říma, kde byl vysvěcen na biskupa, roku 1000 se stal dokonce arcibiskupem ve Hnězdně (Gniezno, Polsko). Zemřel asi v roce 1006. Radimovo tělo přivezl spolu s ostatky jeho bratra Vojtěcha a tzv. Pěti bratří v roce 1039 do Prahy český kníže Břetislav.

Dalšími dnešními světci jsou Benedikt a jeho druhové Jan, Matouš, Izák a Kristin. Všichni žili v 10. století. Benedikt a Jan byli italského původu a přišli do Polska pokračovat v křesťanském díle sv. Vojtěcha. Jejich poustevna, kde žili společně se svými polskými spolubratry, však byla 11. listopadu roku 1003 přepadena a všichni byli povražděni. Jejich těla pohřbili křesťané v Hnězdně a v roce 1039 je spolu s ostatky sv. Vojtěcha a Radima přivezl do Prahy kníže Břetislav I. Odtud se jich část dostala do Staré Boleslavi a olomoucké katedrály (sv. Kristin).

V církevním kalendáři má dnes svátek Ludvík, kterého připomíná občanský kalendář již 19. srpna. Tehdy jsme si připomněli i dnešního světce Ludvíka IX. Svatého.


Shaana.jpg (12,5 kiB)
Shaana

Prameny:

  • Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
  • František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
  • Česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
  • Archivy syndikátu novinářů
  • Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje

Pozn. red.: Vlastimil „Shaana“ Šantroch začal publikovat své Vzpomínáčky dne 26. února 2010 na blogu iDnes.cz. Několika set dílný seriál byl dosti pracný a také měl poměrně vysokou úspěšnost. Vzhledem k tomu, že jej poněkud zavál čas, přetisknu na Shaanův popud celý cyklus. Doufám, že si všichni připomeneme některé historické okamžiky, které by neměly zapadnout. Ostatně, jak správně Shaana podotkl: „Kdo se nepoučí z vlastní historie, bude nucen ji zopakovat“. V článcích provádím jen základní redakční a typografické úpravy. Příjemné čtení. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 919 × | Prestiž Q1: 5,82

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top