Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Vzpomínáček — 26. srpna — Magda Vášáryová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 26. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Bitva na Moravském poli, bitva u Kresčaku, Fridrich Falcký zvolen českým králem, sedmiletá válka, Deklarace práv člověka a občana, Guillaume Apollinaire, Matka Tereza, bitva o Halič, 19. dodatek ústavy USA, Zdeněk Veselovský, Magda Vášáryová, 26. srpen 1968 podrobně, Patrick Zandl, první případ Eboly, Marie Motlová, 6. kolo jednání ODS a HZDS, Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi ČR a Ruskou federací, Michal Dočolomanský…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-26-8.jpg (20,396 kiB)
Vzpomínáček 26. 8.

1278 — Bitva na Moravském poli (u Suchých Krut — Dürnkrut, na den sv. Rufa) mezi vojsky Přemysla Otakara II. a římskoněmeckého krále Rudolfa I. Habsburského.

Spojená říšsko-uherská vojska zvítězila a Přemysl byl v bitvě zabit.

Jeho tělo bylo uloženo provizorně ve Vídni, roku 1279 převezeno do Znojma (k minoritům) a teprve roku 1297 do Prahy (pochováno v chrámu sv. Víta).

1346 — Bitva u vesnice Kresčaku (Crécy) v severní Francii; první pozemní bitva tzv. stoleté války (1339–1453) mezi Francií a Anglií, které se zúčastnil Jan Lucemburský spolu se svým synem Karlem a 500 těžkooděnci na straně francouzského krále Filipa VI. Český král Jan (na obě oči slepý) vyjel zde na svém koni do poslední bitvy svého života — v bitvě zahynul. Zraněn byl i Karel, který se tímto dnem (po dvanáctileté spoluvládě) stal českým králem (1346–1378) (jako Karel I.). Dědicem Lucemburska se stal mladší syn Jana Lucemburského Václav (ten rozšířil zemi o vévodství Limburské a Brabantské); později povýšil Lucembursko z hrabství na vévodství.

1619 — Generální sněm zemí Koruny české zvolil třiadvacetiletého Fridricha Falckého (1619–1620) českým králem; jeho volbou končila dosavadní vláda třiceti direktorů a nově zvolený král poté obsadil všechny nejvyšší zemské úřady svými přívrženci (nejvyšším kancléřem se stal Václav Vilém z Roupova).

1756 — Pruská armáda o síle 70 tisíc mužů vpadla bez formálního vypovězení války ze tří stran do Saska; Lipsko i Drážďany se ocitly v pruských rukou a saské vojsko bylo obklíčeno u Pirny. Fridrich II. zahájil tzv. sedmiletou válku (1756–1763).

1789 — Velká francouzská revoluce: francouzské národní shromáždění schválilo Deklaraci práv člověka a občana, která byla ovlivněna americkou deklarací nezávislosti.

1880 — Narodil se Guillaume Apollinaire, francouzský básník († 9. listopadu 1918)

1910 — Narodila se Matka Tereza, albánsko-indická katolická řeholnice, misionářka a humanitární pracovnice, nositelka Nobelovy ceny za mír († 5. září 1997)

1914 — První světová válka: v rámci ofenzívy ruské armády začala bitva o Halič.

1920 — 19. dodatek ústavy USA dal volební právo všem ženám starším 21 let.

1928 — Narodil se Zdeněk Veselovský, český zoolog, dlouholetý ředitel ZOO v Praze († 24. listopadu 2006)

1948 — Narodila se Magda Vášáryová, slovenská herečka, diplomatka a politička.

magda-vasaryova.jpg (48,960 kiB)
Magda Vášáryová

Magda Vášáryová se narodila v Banské Štiavnici v učitelské rodině. Otec byl středoškolský učitel literatury a gramatiky, matka učila němčinu.

Sestra Emília je úspěšnou slovenskou herečkou. Základní školu absolvovala ve Štiavnici, pokračovala studiem na matematicko-fyzikálním gymnáziu v Bratislavě a poté nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského.

Studium sociální psychologie ukončila v roce 1971. Provdala se za herce Milana Lasicu a počátkem 80. let se jí narodily dvě dcery, kvůli kterým na tři roky přerušila hereckou kariéru.

V dětství netoužila po kariéře herečky, ale vášnivě četla a představovala si dráhu spisovatelky.

Pro film ji objevil režisér Štefan Uher, který s ní sice netočil, ale nafotil ji a na pohlednou, křehce vypadající dívku upozornil kolegy.

První film SENZI MAMA natočila už v 15 letech, ale nedlouho poté se v Bratislavě objevil režisér Vláčil, který hledal neokoukanou tvář pro svůj snímek MARKÉTA LAZAROVÁ.

Bezprostřední temperamentní dívka s naivním dětským výrazem ho zaujala. Vzhledem k věku (natáčení probíhalo mezi jejím 16. a 17. rokem) byla dostatečně tvárná a ideálně splňovala režisérovy představy o dívce z raného středověku.

Filmování bylo pro Vašáryovou traumatizujícím zážitkem. Natáčelo se na Šumavě v obtížných podmínkách, byla odloučená od rodiny a místo líčení ji pro autenticitu temného středověku každé ráno špinili. Ze školy byla pryč tak dlouho, že ji málem nepustili k maturitě. Pod dojmem této zkušenosti se zařekla, že už nebude točit, a chtěla studovat matematiku. Film, dnes považovaný za jeden z nejlepších historických snímků na světě, ji ale tak proslavil, že novým nabídkám neodolala. Ještě během vysokoškolského studia natočila několik dalších významných filmů, jako byly Jakubiskovy ZBEHOVIA A PÚTNICI, RADÚZ A MAHULENA a s Karlem Zemanem podnikla fantastický výlet NA KOMETĚ. V 70. letech byla považována za jednu z nejkrásnějších a nejtalentovanějších hereček v Československu. Díky MARKÉTĚ LAZAROVÉ se stala zároveň první slovenskou herečkou, která se proslavila v zahraničí.

Po vysokoškolském studiu začala hrát v Divadle na korze, kde se seznámila se svým budoucím manželem. Po zrušení divadla přešla s celým souborem na Novou scénu, kde odehrála 25 premiér a ztvárnila téměř všechny hrdinky Čechovových her. V roce 1983 nastoupila do Slovenského národního divadla. Zároveň se intenzivně věnovala filmu. Natočila jich kolem padesáti, nejznámější a divácky nejvděčnější rolí byla paní správcová v Menzelově hrabalovské komedii POSTŘIŽINY. Nevyhnula se přirozeně ani několika propadákům, jako bylo Vávrovo studenoválečné TEMNÉ SLUNCE nebo nepovedené ZKROCENÍ ZLÉHO MUŽE Marie Poledňákové. Celkově ale převládaly v její filmografii nadprůměrné kousky. Často byla obsazovaná i v televizi, objevila se ve 120 televizních inscenacích. Zatímco v 70. letech hrála především jemné a snivé dívky, díky paní správcové z POSTŘIŽIN se přeorientovala na emancipované a energické ženy ze současnosti.

Na počátku 90. let přijala nabídku Václava Havla na velvyslanecký post v Rakousku a Vašáryová se začala věnovat politice. Po rozpadu Československa se podílela na založení Slovenskej spoločnosti pre zahraničnú politiku a sedm let byla její ředitelkou. Založila dva časopisy — Zahraniční politiku a anglický půlročník Slovak Foreign Policy Affairs. V roce 1999 se v prvním přímých volbách stala kandidátkou slovenského mimovládního sektoru na post prezidentky Slovenské republiky a obdržela 6,5 % hlasů. O rok později nastoupila do služeb SR jako velvyslankyně v Polsku a po pětiletém působení se stala státní tajemnicí ministerstva zahraničních věcí. Od roku 2006 je poslankyní slovenského parlamentu za středopravou SDKÚ. Je aktivní publicistkou a autorkou dvou knih věnovaných etiketě a životnímu stylu. Společenská činnost ji, jak se zdá, plně pohlcuje a po návratu k herectví se jí nestýská. K jejím koníčkům kromě literatury patří hra na klavír a poslech hudby. Hovoří plynně šesti jazyky a je známa jako výborný řečník. [zdroj]

1968 — Šestý den okupace

S velkou netrpělivostí očekáváme všichni jakoukoliv informaci o tom, co se děje v Moskvě. V celé zemi je stále velké napětí. Čs. delegaci byla hned ráno odeslána depeše ministerstva zahraničních věcí, shrnující mezinárodní ohlas na situaci v Československu.

Obsahovala i komuniké z včerejšího plenárního zasedání ÚV KSS v Bratislavě. Kolem 9. hodiny ráno je v další depeši zpráva ministra J. Hájka o jeho jednání v OSN. Následovala ještě depeše o situaci v zemi s přáním, aby delegace přerušila jednání a vrátila se — byť jen dočasně — do Prahy.

Z Moskvy došla od našich představitelů jen stručná zpráva o jednání. Pozdrav se však rozchází s tvrdou skutečností, kterou prožíváme tady v Československu, s událostmi, které probíhají během toho jednání v Moskvě.

Vždyť v tom jejich sdělení chybí odpovědi na dopisy předsednictva Národního shromáždění, vlády republiky a ústředního výboru KSČ.

Byly našim představitelům vůbec doručeny? Proč není uváděno mezi podepsanými jméno Františka Kriegla, který je předsedou ústředního výboru Národní fronty a zastupuje v Moskvě převážnou většinu našeho obyvatelstva? V podobných pochybnostech se začíná zmítat celá naše veřejnost.

Vážný a varovný je ohlas, s jakým nastupuje ranní směna do práce v našich závodech. Právě tady v podniku Tesla Hloubětín, odkud vysíláme, je napětí vystupňováno a odráží se v ostrém a dlouhém prohlášení. Do studia s ním přicházejí dělníci a technici závodu. Čteme z něj podstatné úryvky:

„Pracující závodu Tesla Hloubětín jsou zneklidněni průtahy v jednání delegace státních a stranických představitelů v Moskvě…. Požadujeme zanechání všech malicherných sporů a soustředění všech sil na hlavní problémy… Protože nemáme informace o průběhu jednáni a nemáme důvěru v jeho regulérnost, stavíme se plně za prohlášení naší vlády, aby čs. delegace včetně všech protiprávně zadržovaných představitelů naší země přerušila jednání v Moskvě a neprodleně se vrátila do Československa, pokud tak již neučinila.

Předem odmítáme každou dohodu představitelů naší republiky se zástupci okupačních států, učiněnou pod nátlakem v Moskvě, která by jakýmkoliv způsobem porušovala naši státní suverenitu a rozvoj demokracie… V případě, že by naši představitelé cítili potřebu podpory lidu, navrhujeme o sporných otázkách uspořádat všeobecné hlasování… Současně se obracíme na ostatní závody v Praze a celé republice s výzvou k vypracování plánu konkrétních opatření k odstraňování následků okupace… Tím hodláme také důstojně uctít památku našich občanů nevinně padlých v této okupaci.“

Prohlášení našich hloubětínských hostitelů, s nimiž jsme se za těch několik dnů sžili jako s nejlepšími přáteli, poznamenalo všechna hlášení, která se valí po celý den. Trpělivost má své meze a tomu odpovídá i výzva, kterou sestavil městský výbor KSČ v Praze. Text od mikrofonu jde okamžitě k našim přátelům z propagačního oddělení podniku Tesla Hloubětín, kteří připravují rozmnožované letáky. Ve výzvě se praví:

„V Moskvě spolu s kolaboranty vyvíjejí obrovský nápor na naše vedoucí představitele, aby je donutili k ústupkům. Za té situace je naprosto nezbytné prokázat před celým světem, že s okupanty nesouhlasí všechen náš lid.

Organizujte masová shromáždění a mítinky. Žádejte co nejrychlejší odchod všech okupačních vojsk z území naší republiky. Pranýřujte okupaci v naší vlasti jako věrolomný akt agrese…

Žádejte, aby státy, které se dopustily proti naší zemi agrese, nahradily všechny škody, které nám způsobily!

Žádejte, aby naši představitelé, kteří jednají v Moskvě, přerušil i tato jednání a vrátili se domů! Odmítáme jakoukoli kapitulaci!“

Tuto výzvu přijali hned na rychle svolaném mítinku všechny libeňské a vysočanské závody, neboť jim byla souběžně doručena. Nové varování pro okupanty:

„Dnes, přesně v 9 hodin se rozezvučí na 15 minut sirény továren a rozezní zvony všech kostelů a chrámů. Společně zazní — ne jako výzva ke stávce nebo šturm k útoku — ale jako symbol naší jednoty a pevného spojenectví v této těžké době naší vlasti, každého z nás!“

V Praze jakmile odezněly varovné signály sirén, scházejí se smuteční hosté v malé obřadní síni strašnického krematoria k obřadu. Rozloučí se zde kromě rodiny a příbuzných stovky Pražanů, kteří stojí venku — a to s jednou z prvních obětí okupantské zvůle. V rakvi, na níž spočívají kytice v národních barvách a vedle níž stojí čestná stráž s naší vlajkou, leží tělo Zdeňka Příhody, sedmadvacetiletého absolventa Umělecko-průmyslové školy v Praze. V posledních letech však pracoval jako závozník pražského podniku Armabeton. Proto jsou zde desítky jeho kamarádů — přijeli v montérkách rovnou z práce a pozůstalým se za to omlouvají. Nad rakví promlouvá bratranec zesnulého a Zdeňkovu smrt označuje za vraždu: „Zabíjela slepá poslušnost a ta je někdy horší, než časovaná puma…“

Jak přišel Zdeněk o svůj tak mladý život? Spolu se stovkami Pražanů pospíchal na motocyklu ve středu 21. srpna ráno před budovu Čs. rozhlasu v Praze na Vinohradech. Tady už řádila obrněná vozidla okupantů, lidé se rozutíkali do všech stran a přilehlých ulic, když začal hořet jeden z tanků. Zdeněk ještě hrozil zaťatou pěstí jednomu obrněnci, který se proti němu řítil. Do poslední chvíle svého života nevěřil, že by okupanti mohli rozsévat také smrt…

Národu je těžko, trpí a čeká. V Praze na Klárově je sovětským vojákem zastřelena Ing. Marie Charousková ze Zbraslavi. Dozvídáme se rok jejího narození: 1942! Pracovala na Čs. vysokém učení technickém v Praze a je matkou malého dítěte. (Dnes má na Klárově svůj pomníček, stále obložený kytičkami…)

Podle zpráv, které došly z ČTK, jejíž redaktoři pracují v mimořádných podmínkách, se k protestům proti okupaci Československa připojili jugoslávští spisovatelé ze svého mimořádného zasedání.

Další protesty oznámili: mezinárodní kolokvium marxistů, uspořádané k 150. výročí narození Karla Marxe; městská rada italského průmyslového centra Modeny; význačný německý spisovatel Heinrich Böll; dopisovatel NDR ve Švédsku se vzdal své funkce na protest proti okupaci ČSSR; dánská mládež odřekla návštěvu v Sovětském svazu; Holandsko požádalo sovětské námořnictvo, aby nejezdilo na plánovanou návštěvu; sovětská výstava v Londýně musela být po bouřlivé demonstraci uzavřena; k protestům se připojili delegáti sjezdu kosmonautů, který se konal ve Vídni; papež Pavel VI. prohlásil, že je velice dotčen událostmi v Československu a vyžádal si podrobné informace o situaci v naší zemi.

Prezident Konga Masamba Debat v Brazzaville vyjádřil sympatie čs. vládě a lidu, odsoudil postup pěti okupantských armád. Okupace podle něho bude znamenat rozpad komunistického hnutí na celém světě a negativně ovlivní vývoj progresivních států v Africe.

Do Prahy se vrátili první čs. turisté, kteří byli zadržováni v Budapešti při návratu z Jugoslávie a Bulharska. Informovali nás okamžitě, že jich bylo ve středu kolem 4000; jejich ubytovací a zásobovací situace byla pro všechny velmi obtížná. Přesto dali podnět k vypracování nesouhlasu s okupací naší země, k níž se připojovali svými podpisy další turisté z Polska, NDR a Maďarska. Otevřeně tak vyjádřili nesouhlas s postojem svých vlád.

Houslista s mezinárodní proslulostí Jehudi Menuhin a neméně známý skladatel Igor Stravinskij se připojili k hudebníkům, a dirigentům všech orchestrů, které se účastnily Hudebního týdne v Luzernu. Odsoudili společně ozbrojenou intervenci a přerušili veškeré styky se zeměmi, které se na této intervenci podílejí.

Na staveništích nového Bělehradu vytvořili mladí pracovníci brigádu s názvem Tito-Dubček. Jejich čin podpořili čs. turisté, kteří jsou v Jugoslávii na dovolené.

Pozoruhodné jsou komentáře listů těch zemí, které okupují Československo. Polská Trybuna Ludu píše o požadavcích čs. obyvatelstva, které se týkají neutrality, což by znamenalo odchod z Varšavské smlouvy.

Maďarský Magya Hirláp přetiskuje informace o Československu jen ze sovětských zdrojů. Ale ani ostatní maďarský tisk dosud neoznámil, že jsou vedena jednání s čs. delegací v Moskvě.

Bulharský premiér T. Živkov kritizuje politické vedení Jugoslávie, Rumunska a Číny, že svým postojem usilují o zvrácení světového socialistického systému.

Co lze očekávat od Moskvy, když jejich oficiální agentura TASS a deník Pravda označují XIV. mimořádný sjezd za ilegální, tajemníka ÚV KSČ V. Šilhána za samozvance, ministra zahraničí J. Hájka za dezertéra a další čs. osobnosti za dobrodruhy (F. Kriegla, J. Borůvku, J. Hanzelku, J. Pavla, Č. Císaře atd.)?

K zajímavému vzrušení i k slzám smíchu došlo ve chvíli, kdy jeden z kurýrů doručil do studia zlaté hodinky s průvodním dopisem, abychom vše doručili na velvyslanectví SSSR v Praze:

„Pane Červoněnko, vracím do rukou viníka okupace naší země Váš pozdrav, pozdrav mých bývalých přátel. Vyznamenali jste mne před časem za mé zásluhy a nyní za tyto zásluhy zabíjejí vaše vojska děti mé vlasti. Od prvního okamžiku zahájení okupace mé země vašimi vojsky jsem přestal pro vás pracovat. Nepočítejte se mnou ani nadále jako s lékařem vašeho zdravotního střediska. Přátelství jste zničili vy a za to se budete také vy všem národům zpovídat. MUDr. Jaroslav Barnet, bývalý vedoucí lékař zdravotního oddělení při velvyslanectví SSSR v Československu.“

Zlaté hodinky mají vyryté věnování k 50. výročí narozenin pisatele dopisu, který je poslal nejprve nám do rozhlasového studia, abychom se přesvědčili o pravdivosti rozhodnutí našeho statečného lékaře. Hodinky i s dopisem jsme zase po kurýru poslali na místo jejich určení…

Srdnatě si počínali vojáci v Kostelci nad Labem, kde sovětské okupantské jednotky obklíčily vojenské sklady s municí a žádaly vydání střeliva a zbraní. Do této chvíle, kdy vysíláme tuto zprávu, nebyl vydán ze skladu ani jediný náboj. Čs. vojenští velitelé zdejší posádky odmítli v tomto směru jakékoli varování. Nemají k tomu rozkaz od svých vyšších velitelů čs. armády a odmítli jakékoli další jednání. Stručný a výstižný komentář k tomu je určen též pro naše vysílání: „Přece nebudeme dávat zbraně a střelivo do rukou okupantům proti našim lidem!“

V útvaru Sboru nápravné výchovy Vinařice na Kladensku odhalili podkop spojený s přípravou vězňů ke vzpouře a k útěku.

Celkové škody, které už na mnoha místech začali vyčíslovat, půjdou do miliard korun. Jsou to škody na domovním fondu, na komunikacích po celé zemi, v ústředních budovách, které vojska okupovala a bezohledně si v nich okupanti počínají, nedokáží používat například naše zařízení na toaletách a „svou potřebu“ vykonávají, kde je napadne (v budově ČTK například káleli do šuplíků kancelářských stolů!). Stejně jsou škody na zdravotnických zařízeních a školních budovách, nehledě na ztráty, způsobené výpadkem výroby. Vyčíslují se škody na podchodu Václavského náměstí, při vykradení a poškození Planetária v Praze, na budově a sbírkách Národního muzea — prakticky všude tam, se zdržují dodnes okupační armády. Na každém kroku jsou tu se svými tanky, dělovými soupravami v neustálém palebném postavení, s radiostanicemi. Obsadili dětská hřiště pro přistávání helikoptér, polní kuchyně vyhazují zbytky, kde se jen dá. Místa, kde okupační vojska tankují pohonné hmoty, jsou zaneřáděna olejovými skvrnami, které prosakují hluboko pod povrch.

Toto všechno musí naši lidé trpělivě snášet, chodit nevšímavě kolem — ale se zaťatými pěstmi v kapsách. Všem dochází trpělivost, přesto se naši občané statečně drží a dokážou vymýšlet, jak na okupanty vyzrát. To se podařilo i železničářům, kteří navedli vlak s municí a rušící stanicí na okružní zkušební trať ČSD mezi Velimí a Pečkami, kde jezdí neustále dokola možná ještě v tuto chvíli…

Ministr zahraničí J. Hájek zaslal do Prahy informaci o svém vystoupení v Radě bezpečnosti OSN:

„Výslovně odmítat jednání v Radě bezpečnosti je politicky i právně chybné. Je-li okupace pomocí článku 4 Varšavské smlouvy, měla by být projednána zejména Radou bezpečnosti. Předseda Brazilec souhlasil se závěrem o malé účinnosti rezolucí. USA se stejně nakonec dohodnou se Sovětským svazem na účet malých zemí. Neodmítnout okupaci by však znamenalo dát oběma velmocím legitimaci k jednostranným jednáním uvnitř sfér jejich vlivu. Stejně tak nevystoupit v Radě bezpečnosti by znamenalo přiznávat tvrzení SSSR o kontrarevoluci a správnosti jeho zásahu.“

Čs. delegaci v Moskvě byla v tomto duchu odeslána také depeše, obsahující přesný postup ČSSR v Radě bezpečnosti OSN. Ministr J. Hájek však obdržel poslední pokyn o odložení její schůze.

Podle zprávy náčelníka generálního štábu čs. armády pro branně bezpečnostní výbor Národního shromáždění, nachází se na území Československa 27 cizích bojových divizí v plných bojových stavech, z toho 12 tankových, 13 motostřeleckých a dvě výsadkové. Dále je zde 550 bojových a 250 dopravních letadel, asi 6300 tanků, 2000 děl, také silná letecká armáda se všemi prostředky včetně raketových. Počet cizích vojáků v Československu se pohybuje kolem 750 000.

Národní shromáždění schválilo prohlášení k názorům, vyjádřeným v rezolucích, které volají po neutralitě země, dále provolání k výročí Slovenského národního povstání, provolání vlády a Ústřední rady odborů ke všem pracujícím. Byl také schválen protestní dopis proti internaci F. Kriegla, dále byla projednána informace o zdravotní a zásobovací situaci v naší republice.

Ideologické oddělení Hlavní politické správy čs. armády vydalo aktuální pokyny pro ideologickou práci v armádě (zřejmě bez vědomí ministra M. Dzúra). Důraz je v nich položen na otázky upevňování národního čs. povědomí, svobody, nezávislosti a národní jednoty.

Teprve ve večerních hodinách jsme obdrželi rovněž zprávu o mimořádném sjezdu Komunistické strany Slovenska, který byl dnes v pondělí zahájen v Bratislavě a má se konat až do 29. srpna za účasti 638 řádně zvolených delegátů. Za ÚV KSČ je přítomna delegace a v ní G. Husák, F. Barbírek, Š. Sádovský, čestnými hosty jsou F. Vodsloň a L. Hrdinová.

Před půlnocí jsou zprávy z Moskvy velmi sporé, téměř žádné, parlament se snaží navazovat spojení, takže nic se z toho nedá ani zpracovat do vysílání. Čeká se v nejpřísnějším utajení až na podpis závěrečného protokolu o jednání mezi delegacemi ČSSR a SSSR. Dnes už se asi nedočkáme. Z magnetofonové pásky zní do noci čs. státní hymna…

1969 — V Čs. rozhlasu (v příloze Rozhlasových novin) byl bývalý ministr vnitra J. Pavel obviněn z aktivní účasti na nezákonnostech v padesátých letech. Celý text pořadu otisklo Rudé právo 28. 8. pod titulem „Závažné odhalení o činnosti bývalého ministra J. Pavla“.

Rudé právo otisklo článek M. Moce „Tvář pravice“.

V pražské Lucerně bylo uspořádáno slavnostní shromáždění k 25. výročí Slovenského národního povstání.

1974 — Narodil se Patrick Zandl, český internetový podnikatel, novinář a zakladatel zpravodajského serveru Mobil.cz

1976 — Byl zaznamenaný první případ Eboly.

1985 — Zemřela Marie Motlová, česká herečka známá především jako bábi z filmové trilogie o rodině Homolkových a jako hospodyně Ema ze seriálu Nemocnice na kraji města. (* 1. května 1918)

1992 — V Brně proběhlo 6. kolo jednání ODS a HZDS; byl dohodnut harmonogram dalšího postupu — do 30. září t. r. měl být přijat zákon o způsobu zániku federace, k 1. lednu 1993 měly vzniknout dva samostatné státy.

1993 — Ruský prezident B. Jelcin podepsal při své návštěvě Prahy s prezidentem V. Havlem Smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci mezi ČR a Ruskou federací.

2008 — Zemřel Michal Dočolomanský, slovenský herec (* 25. března 1942)

Svátky:

Svátek mají Luděk, Martin (Středa), Rufus a Terezie.

V občanském kalendáři má dnes svátek Luděk. Je to vlastně česká domácká podoba Ludvíka, což lze přeložit jako „slavný válečník“ nebo také „proslavený v boji“. Obdobou jména Luděk je slovenské Ludevít a možné je, že ze starších jmen s ním byl významově shodný i Ludivoj.

V církevním kalendáři je dnes připomenut Martin Středa. Narodil se 11. listopadu 1588 v Gliwici (Slezsko, Polsko). Tento jezuita byl především univerzitním profesorem a lidovým misionářem. Zastával různé funkce v české jezuitské provincii i ve školství a byl také provinciálem a rektorem pražské univerzity v nelehké době třicetileté války. Podle dochovaných pramenů prý žil příkladným životem a snažil se lidem vlévat víru v ukončení strašlivé války. Zvláště se to projevilo za švédského obléhání Brna v roce 1645. Díky jeho prozíravosti a za jeho vydatné pomoci bylo město před vojenskou soldateskou zachráněno. Toto vítězství lidé připisovali Středovým modlitbám a přímluvě Panny Marie. Martin Středa zemřel 26. srpna 1649 v Brně, kde je také pochován v kostele Nanebevzetí P. Marie. Je velmi zajímavé, při otevření jeho hrobu v roce 1876 bylo nalezeno neporušené tělo.

Dnešního dne má také svou památku Teresa Jornet y Ibars, jinak zvaná Terezie od Ježíše. Narodila se 9. ledna roku 1843 v Aytoně (Španělsko) a velmi brzy vstoupila do řádu klarisek. V roce 1872 založila v Barbastru, starém biskupském městě na řece Vera v Aragonii, Ústav malých sester pro opuštěné starce. Sestry tohoto zařízení v čele s Terezií se obětavě věnovaly péči o osamělé staré muže. Terezie vedla tento ústav až do své smrti 26. srpna 1897. Papež Pavel VI. ji svatořečil 27. ledna 1974.

Dříve měl dnes svátek také Rufus. Toto jméno má svůj původ v latině a znamená „červený“ nebo „zrzavý“. Pro náš stát má tento den, ostatně jako mnoho jiných srpnových dnů, tragický přídech. Na sv. Rufa prohrál totiž na Moravském poli (u Suchých Krut, Dürenkrut) svou životní bitvu český král Přemysl II. Otakar. Porazil jej zde král římskoněmecký Rudolf Habsburský. Přemysl bitvu nejen prohrál, ale ztratil v ní i život. Království se ocitlo v troskách a nastoupila mnohaletá braniborská okupace s následnou normalizací. Český král však neměl klid ani po smrti: jeho tělo bylo sice nabalzamováno a veřejně vystaveno ve Vídni, ale pohřbít je směli až po uplynutí papežské klatby roku 1279 ve Znojmě. Teprve v roce 1296 nechal syn Václav II. přenést otcovy ostatky do pražského kláštera Na Františku a konečně v roce 1373 nalezl „král železný a zlatý“ důstojné místo odpočinku v katedrále sv. Víta.


Shaana.jpg (12,5 kiB)
Shaana

Prameny:

  • Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
  • František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
  • Česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
  • Archivy syndikátu novinářů
  • Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje

Pozn. red.: Vlastimil „Shaana“ Šantroch začal publikovat své Vzpomínáčky dne 26. února 2010 na blogu iDnes.cz. Několika set dílný seriál byl dosti pracný a také měl poměrně vysokou úspěšnost. Vzhledem k tomu, že jej poněkud zavál čas, přetisknu na Shaanův popud celý cyklus. Doufám, že si všichni připomeneme některé historické okamžiky, které by neměly zapadnout. Ostatně, jak správně Shaana podotkl: „Kdo se nepoučí z vlastní historie, bude nucen ji zopakovat“. V článcích provádím jen základní redakční a typografické úpravy. Příjemné čtení. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 920 × | Prestiž Q1: 5,39

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vzpomínáček — 26. srpna — Magda Vášáryová

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top