Štítky článku: •  

Vlna běženců — nechtěnců

Nejen naše vláda, ale i celá Evropská unie a její komise se staví do pozice jakéhosi pseudo-morálního mentora, který i přes svůj demokratický deficit vynucuje proti zájmům veřejnosti nepřijatelná a jen stěží obhajitelná (ne)řešení. Takové chování je typické spíše pro tyranského vládce, despotu, než pro zastupitelský orgán, který má sloužit především zájmu domácího lidu, veřejnosti.

tomas-haas-2-.jpg (40,303 kiB)
Tomáš Haas

Především bychom si měli ujasnit, o co jde.

Není to prostý útěk lidí a rodin ohrožených na životech válkou.

Není to prostý útěk lidí a rodin postižených hladomorem díky klimatickým katastrofám.

A není to prostý příchod lidí ohrožených pro své politické názory.

A není to prostá ekonomická imigrace.

Je to trochu od každé z těchto příčin a svým objemem se to vymyká každé z nich a dokonce i jejich kombinaci.

Každá z těchto příčin má svůj důvod a žádná z nich není něco nového — každou z nich zažíváme po desetiletí, některé po staletí. A státy, které jsou tradičními příjemci uprchlíků, emigrantů a azylantů se s nimi potýkají od nepaměti.

Pokud se ujala některá řešení a byla nakonec obecně přijata, například mezinárodními úmluvami o asylu a vlastními způsoby úpravy legální a ilegální imigrace v jednotlivých státech, byla to řešení, která platila a byla praktikována více či méně úspěšně pro cílové země za úplně jiných podmínek, než dnes.

Tentokrát jde o něco jiného a od základu nového.

Liší se to ve čtyřech aspektech.

Tím prvním je to, že se nejedná ve velké většině o spontánní útěk ze zoufalé a bezvýchodné situace, ale o organizovaný přesun statisíců a potenciálně, pokud máme věřit zprávám evropských zpravodajských služeb a bezpečnostních orgánů, milionů lidí z různých spolu nesouvisejících oblastí s různými podmínkami, od válečné zóny, jako v Sýrii, po relativně klidných a ve svých oblastech relativně prosperujících zemí jako Gabun. Proto není na místě používat jeden termín, který se vžil — „uprchlíci“, který platí jen pro některé z nich. Myslím, že obecnější termín, jako „běženci“, je správnější. Mnozí z nich jistě jsou skutečnými uprchlíky, ale mnozí z těch, které vidíme v médiích vyvolávat nepokoje v Itálii, na Balkáně a ve Francii, připomínají spíše turisty — nespokojené turisty, nutno dodat, kteří si, často i násilím, stěžují na špatné služby jejich cestovní kanceláře a hostitelských zemí.

Víme a je potvrzeno, že ta migrace je organizovaná, že je financovaná platbou pašerákům a že ti se cítí zcela bezpečně, právem, protože se zatím ani jeden z nich neoctl před soudem. Poplatky údajně, podle západních medií, činí za dopravu z Lybie na Sicílii či do podobné středomořské destinace asi $ 2000. Nevíme, odkud na to berou všichni ti lidé, většinou do Lybie přicházející z chudých zemí s ročním průměrným příjmem od průměru v subsaharské Africe, který je podle statistiky Světové banky $ 556, až po oblasti, kde jsou taková čísla bezpředmětná, protože příjmy jsou nulové a je to skutečně válka, co motivuje lidi k odchodu.

Ti lidé, kteří se dopouští násilí v Itálii, Calais, na Balkáně a jinde ale nejsou, jak je kupodivu na první pohled zřejmé, z těch nejchudších. Jsou na rozdíl od toho, co vidíme na obrázcích ze zemí jejich původu, dobře živení, dobře oblečení, zvyklí používat ne právě nejlevější produkty spotřební elektroniky a stěžují si na podmínky v táborech, které jsou daleko lepší, než ty které panují v táborech pro opravdu postižené hladomorem a lokálními válkami v Súdánu, Etiopii a jinde.

Nepřipomínají lidi vděčné za azyl a záchranu, připomínají lidi nespokojené s tím, že je jim odepíráno něco, na co mají nárok, co si zaplatili a nedostali.

Druhým aspektem je naprosto všem zkušenostem se vymykající množství těch běženců. Jejich počet se nedá přirovnávat k uprchlickým vlnám, které svět a hlavně přijímající státy zažily v nedávné minulosti, dá se téměř spíše přirovnat ke stěhování národů známému v daleké minulosti.

Evropa, ani Severní Amerika a jiné v minulosti typické destinace nejsou ani připraveny, ani vybaveny takové množství lidí, takovou gigantickou vlnu přijímat. Západní Evropa je již dnes „přesycena“, jižní Evropa je jimi doslova zavalena a východní Evropa není schopna je absorbovat. Jejich přerozdělování, ať už podle jakéhokoliv klíče nic neřeší a jen připravuje půdu pro explozi již dnes viditelných problémů. Přerozdělování se ale stalo mantrou Evropské unie, která připravuje „permanentní azylový systém“, který má stanovit povinné kvóty. Vůbec nemá, ani se zřejmě nechystá nalézt, nějaké smysluplné řešení.

A třetím aspektem je to, jak se vlády, včetně té naší, vyhýbají diskuzi o problému. Ten je bagatelizován, je zúžen na jednoduché „ANO“, či „NE“, „ano“ znamená bezvýhradný souhlas s dosavadní politikou a praxí, „ne“ znamená xenofobii, šíření poplašných zpráv a absenci humanity a solidarity.

O tom, že to „ne“ by mohlo znamenat — a dosud podle mého názoru znamená — oprávněné obavy a nejistotu veřejnosti se téměř nesmí mluvit, muselo by se totiž hovořit o těch obavách, vysvětlovat, argumentovat a obavy utišit. Na to politici, opět včetně těch našich, nejsou připraveni. A tak hovoří jen obecně, někdy nejednotně, hledají se jen obraty, kterým by se vyjádřila hluboká účast a osobní nasazení, aniž by se řeklo cokoliv.

Protože říci něco smysluplného by především znamenalo přiznat, že žádné řešení nemají a žádné nepřipravují, ani na evropské, ani na naší úrovni.

Muselo by se hovořit i o čtvrtém aspektu, otázce bezpečnosti.

Ať se nám to líbí nebo ne, přední hrozbou je pro nás dnes především militantní Islám. Ta masová vlna běženců jsou v drtivé většině muslimové. Slyším jen jeden argument — jen nepatrné množství, možná jedno či dvě procenta, možná pár set z těch milionů muslimů žijících na této planetě jsou militantní muslimové, u kterých jsou obavy z teroristických útoků oprávněné.

A je to pravda.

Jen by to chtělo dodat, že útok na WTC 11. září, ani útoky ve Španělsku či Velké Británii, ani desítky teroristických činů, splácaných nebo v poslední chvíli zmařených, nespáchaly miliony muslimů, spáchalo je několik organizovaných jedinců a malých skupin. I dnes nám bezpečnostní a zpravodajské služby říkají, že jednotlivým útokům, atentátům a násilným činům nelze s jistotou předejít. A jejich počet roste a roste i rozsah škod, které páchají.

Dnes mají dokonce stát, který se k terorismu a válce s křesťanským a židovským světem a kulturami veřejně hlásí a hovoří o „ovládnutí Evropy“. A nejsou to hrozby plané, ovládají již velkou část středního východy, část Sýrie, část Iráku, část Afghánistánu a mají své enklávy a podpůrné organizace a státy od Turecka přes Maroko až po Jemen.

Ignorovat to, by jistě nebylo právě moudré, ale právě to od nás chce naše vláda. A pokud to neignorujeme, pokud máme oprávněné obavy, politici a média nám je nevyvrací žádným argumentem, až na ten zmíněný o „malém množství militantů“, nic nevysvětlují. Namísto toho nám říkají, že nemáme obavy, máme „strach“ ten strach není oprávněný, je to „xenofobie“, strach z neznámého.[1] To ale nedává smysl, to, čeho se veřejnost obává, není něco neznámého, je to něco, co vidí v televizi, na internetu a čtou v novinách každý den.

Neznámé je jen to, co s tím chtějí naši i evropští politici dělat. Je zjevné, že dělají vše, co mohou, aby to neznámým zůstalo.

A soudě z toho, co dokázali dosud, je to strach v tomto případě oprávněný!

K tomu, aby se oprávněné obavy uskutečnily, stačí jeden fanatický militantní muslimský terorista.

Kolik jich přijmeme a jak je budeme prověřovat?

Jak je to s imigrací, jak je to s povinnými kvótami, jejich odmítnutím a přijetí na základě dobrovolností a jak je to s informování veřejnosti?

Proč nemáme znát o čem je návrh Výboru pro občanské svobody Evropského parlamentu, proč nevíme, že už nejde o naší „dobrovolnou“ kvótu, ale že se z ní má stát kvóta povinná?

Proč nás neinformují naši Evropští poslanci? Proč mlčí europoslanci vlády i opozice? Proč o tom není diskuze?

Je to opravdu hloupé, a snaha „propašovat“ evropská rozhodnutí bez diskuze a bez toho, aby byla veřejnosti vysvětlena a vysvětlena i pozice naší vlády, našeho Parlamentu a naší politické reprezentace napříč politickým spektrem, povede jen k tomu, co všichni sborem verbálně odmítají — k polarizaci a k tomu, že jediné hlasy, které budeme slyšet, budou ty, které jsou již předem prohlašovány za extrémní.

Má se to, co s takovým pathosem „důrazně odmítla“ vláda i opozice, potichu a bez diskuze stát již za několik týdnů, aniž je o tom veřejnost informována?

„Parlamentní Výbor pro občanské svobody ukázal Radě jak to je. Zatímco členské státy jen kalí vodu a nemohou se dohodnout na tom, jak distribuovat 40 000 uprchlíků, náš výbor velkou většinou podpořil závazný distribuční klíč. Není pochyb o tom, že v doméně migrační politiky vykáže Evropa výsledky pouze tehdy, pokud budou všechny země spolupracovat. Žádáme rovněž vytvoření trvalého distribučního mechanismu, který musí jít podstatně dále, než současné návrhy,“ řekl zpravodaj Výboru pro občanské svobody, Ska Keller (Zelení/EFA, DE).

Proč si vlastně volíme evropské poslance?


[1] Po­jmem xenofobie (xeno = cizí, fobie = chorobný strach, úzkost, odpor) je ve skutečnosti používán jako politický obušek a nadávka. Pod tímto pojmem se totiž ne­rozumí „strach z cizinců“, nýbrž „strach z cizího“, tedy strach z toho, co společnosti není vlastní. A odpor veřejnosti proto míří jinam, než je nám podsouváno. Máme zde své zvyky, svá pravidla soužití, která se vytvářela stovky generací, a ta požaduje ta nová entita změnit k obrazu svému. To je pro zne­po­ko­je­nou veřejnost naprosto bezdůvodné a nepřijatelné. (Titulek, perex a pozn. pod čarou: Redakce SvSv)

Facebook, Tomáš Haas

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 208 × | Prestiž Q1: 6,76

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top