Štítky článku: •  

Proč je nežádoucí silný stát? (3/3)

Do minulého dílu už se mi nevešla druhá číst modlitebního mlýnku bojovníků za světový socialismus, a proč k jeho vybudování potřebují mít supersilný stát. Tak tady je dokončení.

Trh nekoná automaticky v zájmu veřejnosti

Významné investice a služby, jako jsou investice do vědeckého výzkumu, bezpečnosti, soudnictví, školství, dopravní infrastruktury, obrany zůstávají v rozhodující míře »na krku« státu. Při veřejných službách jsou i nejzanícenější tržní fundamentalisté nuceni uznat nezastupitelnou úlohu státu.
marx-a-engel-propijeji-kapital.jpg (62,966 kiB)
Marx a Engels propíjejí kapitál

Už se opakuji: neexistuje veřejný zájem; žádný zájem není veřejný, jedině člověk má zájmy. Soukromé.

Možná můžeme hovořit o státu, který zajišťuje právo, tedy soudnictví, bezpečnost jedinců a jejich majetku a obranu území (a tady už dnes vidíme problém; státu se domácí obyvatelstvo a území moc bránit nechce). Ještě tak koupit vojsku nějaké drahé vojenské hračky. Ale už docela zničil v lidech hrdost na svůj stát a národnost. Léta jste mu do hlavy tlačili, že není Čech, ale Evropan, že národní státy jsou minulostí, tak už mu je to jedno.

Vojna (povinná) je v podstatě tou nejhorší formou daně: je to daň absolutní — člověk se na nějakou omezenou dobu stává 100% vlastnictvím státu, včetně vlastního života. Ten princip vedl postupně k absolutní erozi morálky, zejména když vojáci měli hájit nějakou ideologii, které vlastně nevěřili. Druhým aspektem je to, že stát uplatní takovou míru psychologické manipulace, že člověku vnutí do hlavy pocit, že zemřít za cizí zájmy je jeho povinnost a čest.

Zbabělý strach státu z ozbrojených a vycvičených civilistů nakonec vedl jednak k zavedení v podstatě naprosto slabé profesionální armády, dobré tak do doby míru, jednak k setrvalému a silnému odzbrojování veřejnosti. Už jednou jsem to psal, ale zopakuji slova americké ultrasocialistky Sarah Brady: „Náš hlavní záměr je zakázat všechny zbraně. Musíme použít jakékoliv prostředky. Nezáleží na tom, jestli musíte překroutit fakta nebo dokonce lhát. Náš cíl vytvořit socialistickou Ameriku může uspět jen tehdy, když ti, co by nám mohli vzdorovat, budou úplně odzbrojeni.“ Stejný socialistický návod byl aplikován zde a jeho důsledkem je, že jen zanedbatelné procento mladých mužů je schopno, vycvičeno a ochotno bránit soudobý stát.

Navrhoval jsem před časem, aby byla použita variace na švýcarský model: stát zajišťuje z daní dobrovolný výcvik ve zbrani každého dospělého zájemce, včetně žen. Po složení zkoušky jsou lehké zbraně svěřeny do osobního vlastnictví a opatrování vojákovi. Těžší zbraně deponovány ve skladech a připraveny k vyskladnění. Sklidil jsem za to posměch.

Vycvičených profesionálních vojáků máme k dispozici 1500 a zbylých pár tisíc je někde v cizině. To nezastaví žádnou agresi a NATO se v imigrační vlně angažovat nechce. A pupkatí podplukovníci to nevytrhnou.

Možná řeknu slova nehezká: chtělo by se vůbec dnes někomu bránit stát s nevychovaným hulvátem jako nejvyšším velitelem v čele, zbabělým politickým tlachalem a netáhlem jako šéfem vlády, a tou suitou šašků, kterou se obklopil? Já snad ani tu chuť nemám.

A k vědě? Stát plných 25 let platí nemalé prostředky na „vědu pro vědu“. Když vidím a slyším tu vědeckou obec, když čtu, jak zasloužilá socialistická vědkyně natahuje spáry po veřejných penězích, aby mohla svobodně bádat nad kruhy v obilí, nebo na vědecké posouzení ekologické stopy rajské omáčky na biosféru, mám chuť zařvat DOST! To přece není věda! To je šarlatánství placené z veřejných peněz jen pro srandu králíkům.

Státní vědecký výzkum okamžitě zrušit. Pokud soukromé subjekty potřebují něco vyzkoumat, ať si najmou vědce a zaplatí je adekvátně výsledkům. Není potřeba dělat sociální pastvinu i z vědy.

O dopravě, vlakové, autobusové, nebo poště snad je škoda mluvit. Mluví výsledky. Dráhy by bez miliardových dotací zanikly, pošta už zase dotace dostane, a i s další dopravou je to stejné. Dotace, dotace, dotace. To si nikdo není schopen uvědomit, že to jsou peníze, které stát lidem ukradl a pak z nich dotuje jen to, co je poslušné a státu libé? Kdyby stát lidem ty prostředky nechal, sami by se rozhodli, jak a čím budou jezdit, pokud by znali celou informaci o ceně. Stát tuto informaci zcela vědomě ničí.

Sociální rozměr trhu

Samotný trh neobsahuje v sobě sociální rozměr. V tržním systému je tendence, aby vlastníci kapitálu zvyšovali své příjmy a ti, kteří svou práci prodávají, stagnují či upadají. Výsledkem jsou neúměrné rozdíly a sociální napětí. Stát je odpovědný za sociální únosnost tržních mechanismů a má se snažit o nepřetržité obnovování spravedlnosti resp. o přiblížení se stavu, kde bohatnou poctiví podnikatelé vedle dobře zabezpečených zaměstnanců.

Znovu to tvrzení, že existuje nějaká nadpřirozená síla, která dělá z bohatších ještě bohatší a z chudých ještě chudší. Jak jsem již zdůvodnil, za tento fenomén může především stát.

Proč je stále usilovně používán argument, že stát je tu od toho (ano socialisté to tvrdí), aby bohatým bral a chudým dával? Ale proč, to už žádný neřekne. Něco o sociální spravedlnosti, občas. Ale to přece není žádná spravedlnost někomu násilím brát a jinému (po odečtení obrovské režie) dávat. To je násilí proti skupině obyvatel, dokonce by se to dalo najít i v trestním právu, dokonce v organizovaném spolčení!

Socialisté mají zažraný pod kůží jeden nešvar, který jim nakukal Karl Marx, i když to bylo dávno ekonomy vyvráceno, že aby jeden člověk zbohatl, musí x jiných lidí zchudnout. Nesmyslnost je to asi taková, jako by tvrdili, že jestliže je jeden člověk chytrý, je to proto, že ostatní kvůli němu museli nezaslouženě zhloupnout. Nesmysl? No samozřejmě, ale jak často je opakován!

(Ale socialisté i na ty „nezaslouženě“ hloupé mají recept: jestliže těm hloupým dáme víc maturitních vysvědčení, budou chytřejší. Kokodák!)

Pracující dostávají přesně takový plat, na jakém se se zaměstnavatelem domluví. Zaměstnavatel se pochopitelně snaží stlačovat mzdové náklady, pro něj jsou to mrtvé peníze, a pracující je chce expandovat. Někde mezi se setkají, jestliže to je dobrovolný vztah. Pokud má námezdní dělník pocit, že je to málo, nezbývá mu, než zkusit prodat svou práci jinde. Ale stát zde vytvořil takové klima, že pracovních příležitostí je nedostatek (ano, z určité části je to vina státu a jeho manipulací) a pracovní síly nadbytek. Jenže místo aby v té situaci ulevil významně podnikatelům, kteří pracovní místa tvoří, zesílí restrikci a ti, kteří by místa mohli vytvořit, je nevytvoří, nebo zruší. A stát nadšeně zauzlí pracovníka do byrokratické sociální sítě; za jemu ukradené peníze.

Stát, pokud není výhradním majitelem výrobních prostředků, není schopen pracovní místa tvořit. Pouze v úřednické, netvůrčí, neproduktivní sféře. Do jisté míry svou činností skrývá obrovskou nezaměstnanost. Ale není schopen, pokud si neuvědomí bláznivost svého konání, ten trend otočit.

Všechny socialistické státy, svojí zcela přepjatou sociální politikou, a myslím tím i ty „západní“, soustavně ničí i přirozenou solidaritu, dokonce i přirozenou rodinu. Zcela slovo solidarita zdiskreditovali. Zcela zašlapali a učinili zbytečným myslet na své stáří (stát se postará), na rodiče (státní eldéenka se postará), na děti (státní škola se postará), na nemoc (státní nemocnice se postará a naúčtuje státní „pojišťovně“).

Dnes se jim to začíná nevyplácet: pro ty státní polštáře a peřiny si začínají přijíždět Afričané, navedení nějakými skupinami, kteří vědí, že stát se postará, stát dá, na ulicích jsou bedýnky, které tisknou každému peníze na požádání. To je vaše práce, socialisté! Vaše!

Všichni socialisté chtějí zdanit vysoké příjmy progresivně. Už jim nestačí rovná procentní sazba, kdy z 15 000 by byla daň 2250 a z miliónu 150 000. Víc! Ještě víc! Milión, tři milióny ať zaplatí! Mají na to. Stejně si nakradli stokrát tolik! Kde je v tom spravedlnost? Nebo rovnou říkáte, že ti, co vydělávají nad vámi určenou hranici 75 000 měsíčně, se k takové výplatě dostali nepoctivě? Čili i vy sami, politici??? Kde je pak motivace dělat víc, dělat efektivněji, abyste vydělali víc?

Ekologická udržitelnost

Trh sám v sobě neobsahuje omezení, která zabraňují vykořisťování přírody. Bez silné ruky státu a úsilí mezinárodního společenství v zájmu životního prostředí spěje trh bez dozoru a regulace k ekologické katastrofě.

O globálním oteplování si může myslet každý své, prý se někdo sekl v jednom čísle. Ale budiž … milujeme přírodu. Už jen zrušit vývoz emisí na Kypr, ať z toho něco máme.

Jedna otázka ale zůstává navždy nezodpovězena: jak to, že nějaký levicový (vždy jsou levicoví) ekologický státista rozpozná dříve nějaké ekologické nebezpečí a efektivně proti němu nasadí státní moc? Který úředník je nadán takovým vizionářstvím, že zareaguje na nebezpečí dříve, než k němu dojde?

Všimněme si, že vždy tito ekologisté hovoří v kolektivistických termínech: lidstvo, společnost. Tím odhalují svoji podstatu beze zbytku: jsou to sociální inženýři, kteří mají centrální plán na spasení lidstva (a je jedno, jestli cílí na vynucení „ideální společnosti“, jako činili utopičtí socialisté, či na vytvoření „nového člověka“ jak prosazovali komunisté a nacisté). Ve skutečnosti jim totiž vždy jde jen o získání moci nad jinými lidmi. O nic jiného. O moc. To téma, které ke svému cíli použijí, je zástupné.

Cesta z dluhové a hospodářské krize

Určitě je to jeden z nejzávažnějších problémů a politické strany ve volební kampani již nabízejí řešení. Na některých existuje širší shoda. Například na přísných pravidlech pro finanční disciplínu státu a regulaci finančního sektoru, zejména investičního finančnictví. No, hodně je toho, na čem se s pravicí neshodneme.

O jaké finanční disciplíně státu je řeč? O tom, že když je hospodářství v recesi, socialisté stát zadlužují, a když je konjunktura, zadlužují jej také? Všechny „západní“ socialistické státy jsou dávno v dluhové pasti a teď jen hrají o čas. Centrální banky jim k tomu hrají smyčcový orchestr a vlády bouchají do tympánů.

Mimochodem, právě ta zmíněná regulace finančního trhu je jedna ze strašlivých manipulací. Stát prostřednictvím centrálních bank vytváří gigantický kartel právě s komerčními bankami, kdy jen vzájemnou výhodností pomáhají obrovskému okrádání veřejnosti skrze manipulaci s měnou.

Náš ministr peněz hovořil o tom, jak dá státní finance do pořádku, že bude stát řídit jako firmu. Prd firmu! Místo aby šetřil (a že je kde šetřit) na výdajové straně, vymyslel nefunkční bič na straně příjmů.

Opět se tady hovoří o iluzorních státních investicích bez pochopení toho, že stát neinvestuje. Nemůže, protože nemá možnost kalkulace. Chová se úplně stejně, jako tenkrát ti študovaní takydoktoři z vokovické sorbony s jejich politickou ekonomií.

Žádná tzv. státní investice není určena ke stimulaci růstu, ani k důležitému otočení trendu v nezaměstnanosti. Pochopte už, soudruzi, že investiční pobídka, nebo daňové prázdniny pro zahraniční firmu NEJSOU investicí. Je to jen příšerně drahá korupce, jejímž výsledkem bude pár set málo kvalifikovaných míst, která zaniknou hned v okamžiku, kdy ta neoprávněná konkurenční výhoda zanikne. Cizí firma pak jen sbalí fidlátka a půjde těžit „pobídku“ a lacinou námezdní sílu jinam.

To není národohospodářství! To je kvalifikované hrobařství. (A to jsem si ani nestačil kopnout do zcela neprozíravého zavěšení se na ekonomiku Německou, a místo diverzifikace pravý opak, výrobní monokultura v automotive).

Ani snad není třeba opakovat, že na ty tzv. „státní investice“ jste, vy socani, ukradli peníze lidem; i docela chudým lidem! Jen proto, aby tady nevznikla střední a bohatá třída, kterou tak strašně, strašně nemůžete vystát.

Ne, nepočítám k ní různé Bakaly, Babiše, Koláčky, Penty a podobné. To byl jen důsledek rozpinďouřených devadesátých let.

Než abyste strpěli pozvolnou tvorbu domácího kapitálu a soukromé investice, umíte jen rozprodávat to, co ještě stojí za něco, cizím za směšných právních podmínek. Viníci nikdy potrestáni nejsou. Ve finále pak „stát“ zaplatí vzniklou (i domnělou) škodu opět z veřejných peněz.

Kolik z těch zbylých státních firem jste se pokusili za poslední roky zprivatizovat? Zdá se mi, že kromě odprodeje části skomírajících ČSA asi nic.

Ze všeho nejvíce to na mě dělá dojem, že počítáte nakonec stejně s masivním znárodněním, přičemž těch cizích firem nikomu moc líto nebude.

Cílem je společný zájem, solidarita a soudržnost

„Protože slabý stát,“ jak tvrdí britský politolog Tony Judt, „je jedním z důvodů křiklavého rozdílu mezi osobním bohatstvím a zanedbaností veřejného sektoru. A je také důvodem toho, proti čemu dnes protestují miliony lidí, že kritériem dobra a zla přestal být společný zájem, solidarita a soudržnost společnosti, ale stal se jím jen sobecký materiální prospěch jednotlivce na úkor všech ostatních. I proto potřebujeme silný stát a nikoli jeho současnou demontáž.“

Stát se má soustředit jen na ochranu svobody svých občanů a ochranu jejich vlastnictví, ostatní si lidé udělají sami. Na takovou funkci ale nepotřebuje ty obrovské prostředky, které z obyvatelstva svévolně dobývá.

Výsledkem bude, že lidé budou jen ještě vynalézavěji hledat metody, jak své peníze před státem ochránit. Protože jsou to jejich soukromé peníze (a je jedno, zda jsou to peníze bohatého, nebo chudého člověka). Ty před státem uchráněné peníze totiž z ekonomiky nezmizí, jen budou mnohokrát lépe alokovány, než by je utratil stát. Důkazy vidíme všude kolem sebe.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman jednou řekl: „Společnost, která se upřednostňuje rovnost jedinců před jejich svobodou a volbou, skončí tak, že nebude mít ani rovnost ani svobodu (vsuvka autora: viz komunismus). Ale společnost, která se stará především o svobodu jedince, sice neskončí rovností jedinců, ale skončí s větší mírou rovnosti ve společnosti, než jakýkoli jiný systém.“ (Viz odkaz na dnešní článek Hynka Rk.)

V tom dnešním, krajně socialistickém režimu, už totiž nejsme občané, jsme poddaní.

Cituji Wiki: „V průběhu staletí doznaly změn i poddanské povinnosti, zejména vůči vrchnosti. I nadále zůstávaly rozděleny na peněžní, naturální a robotní, docházelo však například k přesunu termínu splatnosti peněžních dávek nebo k reluici nebo k přesnějšímu vymezení roboty a objevily se i povinnosti nové. V rámci roboty také ti bohatší museli pracovat na poli se svým dobytkem. Také obzvlášť v 16. a 17. století přibyl tzv. přímus. Jednalo se o nucený odběr (koupě) zboží, které vyrobily vrchnostenské podniky (např. pivo), i nucené využívání jen vrchnostenských podniků, kupř. pily, mlýny, krčmy ap.“

Čím se dnes od té definice lišíme???

Stále častěji slýcháme, že socialistický stát musí zajistit všem stejné, „důstojné“ podmínky k životu. Bez ohledu na schopnosti, výkony i zásluhy. Dokonce jsem zaslechl, že jejich stát bude nucen odebrat všem lidem všechny disponibilní prostředky a pak zavede právo na základní příjem bez práce.

Takové šílené koncepci je třeba zabránit za každou cenu.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 994 × | Prestiž Q1: 7,49

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top