Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Vzpomínáček — 1. září — Květa Fialová a Jaroslava Kretschmerová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 1. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Sňatek Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským, Jiří z Poděbrad se bez boje zmocnil Tábora, hold slezských stavů Jiřímu z Poděbrad, bitva u Fürthu, počátek prvního švédského obléhání Brna, smlouvy z Altranstädtu, rakouské vojsko vpadlo do Slezska, patenty pro postup při vyřizování poddanských stížností, zákon o výkupu z roboty, trať Plzeň — České Budějovice, Edgar Rice Burroughs, linecký program všeněmců, Rocky Marciano, Květa Fialová, Henlein jednal s Hitlerem o dalším postupu vůči ČSR, začátek 2. světové války, akce Albrecht I, protektorát rozdělen na sedm správních oblastí, C. J. Cherryh, Barry Gibb, pomocné technické prapory (PTP), Jaroslava Kretschmerová, A. Novotný vyzýval k boji proti liberalismu, 1. září 1968 a 1969, Muammar Kaddáfí se ujal moci v Libyi, letectvo SSSR sestřelilo u ostrova Sachalin korejské civilní letadlo, objev vraku Titanicu, přijata Ústava SR, autonehoda A. Dubčeka u Humpolce, zpřístupněny svazky StB, koaliční smlouva KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU, Tomáš Baťa mladší…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-1-9.jpg (20,006 kiB)
Vzpomínáček 1. 9.

1310 — Sňatek osmnáctileté Elišky Přemyslovny se čtrnáctiletým Janem Lucemburským ve Špýru.

Jindřich VII. udělil svému synu Janovi České království i Markrabství moravské lénem.

1452 — Jiří z Poděbrad se rychlým manévrem (bez boje) zmocnil Tábora; to znamenalo konečný zánik táborství.

1459 — Stavové slezští složili hold Jiřímu z Poděbrad (s výjimkou metropole Vratislavi).

1632 — Začala krvavá bitva Valdštejnova vojska u Fürthu (poblíž Norimberku) s oddíly Gustava Adolfa; švédské vojsko poraženo, první velký neúspěch Švédů. Bitva trvala až do 4. září.

1643 — počátek prvního švédského obléhání Brna.

1707 — Mezi Josefem I. a švédským králem Karlem XII. došlo k uzavření smlouvy v Altranstädtu, jež přinesla svobodu vyznání protestantům augšpurského vyznání ve Slezsku. Bylo jim vráceno 129 kostelů a navíc (od roku 1709) zřízeno 6 nových kostelů (například i v Těšíně, v Hirschbergu — Jelenia Góra). Karlovi XII. byla také adresována žádost českých nekatolíků z Litomyšlska (se sedmi tisíci podpisy), která prosila švédského krále o pomoc v otázce náboženské svobody; žádost se mu nedostala do rukou, byla zadržena vrchností. Bylo to poslední spojení nadějí českých nekatolíků se švédským jménem.

1757 — Rakouské vojsko vpadlo do Slezska; současně s ním Rusové vtrhli do Východního Pruska a porazili pruské vojsko u Jägersdorfu, Švédové dobyli největší části Pomořanska, Francouzi zvítězili nad anglickým vojskem u Hastenbecka, zatímco druhá francouzská armáda s říšským vojskem pronikla k Erfurtu. Tehdy rakouský generál Hadik podnikl útok přes Budyšín do Berlína, byl však nucen se stáhnout. Fridrich II. po vítězství nad spojeným francouzsko-říšským vojskem u Rossbachu (5. listopadu) přitáhl do Slezska, kde zvítězil nad rakouskými oddíly Karla Lotrinského v bitvě u Lysé a Leuthenu (5. prosince); po bitvě u Leuthenu, kde Fridrich bojoval s více než dvojnásobnou převahou Rakušanů, muselo druhé rakouské vojsko s hrabětem Kolovratem opustit obsazenou Vratislav (24. listopadu). Z osmdesátitisícového vojska se vrátilo do Čech sotva 17 tisíc mužů. Neschopný Karel Lotrinský byl odvolán z vedení rakouské armády a poslán jako místodržící do Rakouského Nizozemí. Fridrich II. zachránil pro sebe Slezsko.

1781 — Vydány dva patenty, které nově upravovaly postup při vyřizování poddanských stížností, zakazovaly tělesné trestání poddaných holí nebo karabáčem a umožňovaly jejich právní ochranu proti libovůli vrchnosti.

1798 — Vydán zákon o výkupu z roboty, jenž ponechával její reluici pouze na vůli vrchnosti. Při znehodnocování měny neměli však feudální velkostatkáři zájem na přeměně robotních povinností v peněžní rentu.

1868 — Slavnostní otevření trati Plzeň — České Budějovice, součásti Dráhy císaře Františka Josefa I.

1875 — Narodil se Edgar Rice Burroughs, americký spisovatel († 19. března 1950)

1882 — Na veřejné schůzi nově založeného Německého nacionálního spolku v Linci byl přijat program, který měl podchytit nacionálně laděné maloburžoazní vrstvy. V tomto tzv. lineckém programu „všeněmců“ byly v šestatřiceti bodech soustředěny nejrůznější požadavky, od státně politických až po komunální (mj. se žádala personální unie s Uhrami, připojení Dalmácie, Bosny a Hercegoviny k Uhrám, připojení Haliče a Bukoviny k Uhrám anebo jejich osamostatnění, a to vše proto, aby byl zachován komplex zemí bývalého Německého spolku). Hlavním představitelem německého nacionalismu v Rakousku byl G. Schönerer. V témže roce založili další tvůrci lineckého programu (A. Fishhof, H. Friedjung) tzv. Die deutsche Volkspartei.

1923 — Narodil se Rocky Marciano, americký boxer († 31. srpna 1969)

1929 — Narodila se Květa Fialová, česká herečka

kveta-fialova.jpg (32,783 kiB)
Květa Fialová

Květa Fialová se narodila na Slovensku, v obci Veľké Dravce v okrese Lučenec. Její maminka byla výtvarnice, vedle malby se věnovala i sochaření.

Na Slovensku žila rodina do roku 1938, kdy je slo­ven­ští nacionalisté přinutili odejít do Čech.

Z konce 2. světové války si dospívající Květa od­nes­la nanejvýš traumatizující zážitek, když ji spolu s mat­kou brutálně znásilnili sovětští vojáci.

Tato zkušenost byla počátkem jejího kom­pli­ko­va­né­ho a rozporuplného vztahu k mužům.

Po válce se matka vrátila na Slovensko a Květa Fialová zůstala sama. Přitahovalo ji divadlo a v roce 1946 začala hrát v Českém Těšíně. Téhož roku byla přijata na brněnskou konzervatoř. Pokračovala studiem na JAMU, které úspěšně zakončila v roce 1950. Ještě během studia se objevila v malé roli zapomenutého budovatelského snímku VELKÁ PŘÍLEŽITOST.

V 50. letech postupně prošla divadelními angažmá v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně a jednu sezónu hrála dokonce ve vzdáleném Martině na Slovensku. Přestože se pohybovala na oblasti, byla obsazena v několika nevýrazných filmech oné doby. Do Prahy mladou herečku pozval v roce 1958 Jan Werich. Divadlu ABC zůstala v následujících desetiletích věrná i po jeho připojení k Městským divadlům pražským až do roku 1991 a i později zde pohostinsky vystupovala. Příchod do Prahy znamenal větší nabídku filmových rolí. V 60. letech ztvárnila řadu výrazných filmových postav. Objevila se např. ve válečných dramatech SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN nebo OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY. Česká kinematografie ale především v Květě Fialové objevila ideální představitelku krásných osudových žen a v 60. letech se tak herečka stala pro mužské publikum sexy symbolem.

Její životní rolí se stala postava barové zpěvačky v parodii na divoký západ LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA. Protože neuměla zpívat, pěvecký part za ni nazpívala zpěvačka Yvetta Simonová. Ta ji ostatně zastoupila po pěvecké stránce i v muzikálu ZVONOKOSY o několik desítek let později. Typově podobné role femme fatale si zopakovala i v parodiích na brakové detektivky (FANTOM MORRISVILLU) a špionážní thrillery bondovského střihu (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY) a v detektivkách (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA). Slušný prostor jí od konce 60. let poskytla i televize. Objevila se např. v inscenaci VAJÍČKO, v seriálu HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO nebo v představení CHARLIEHO TETA. Její filmová, televizní i divadelní kariéra plynula bez větších propadů a s přibývajícím věkem bez problémů měnila svůj herecký typ z osudových žen na zralé elegantní dámy a babičky, které hrála s nezaměnitelným šarmem a nadhledem. Taková byla její hraběnka v parodii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA nebo babička v rodinné komedii S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT. Své role uměla ztvárnit s typickou sebeironií a lehkou nadsázkou. Má široký herecký rejstřík, objevila se prakticky ve všech žánrech, největší podíl ale tvořily komedie, které také měly největší ohlas.

V pozdějším věku našla svou parketu v postavách záhadných a komicky výstředních starých dam a řadu si jich zahrála zejména v televizních inscenacích, jako např. TŘI ALBERTI A SLEČNA MATYLDA, ZÁHADNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ nebo TŘI DÁMY S PISTOLÍ. I v důchodovém věku, kdy většina hereček postupně mizí z obrazovek a filmového plátna, zůstala často obsazovanou a populární herečkou. Z jejích četných, většinou komediálních divadelních rolí stojí za zmínku např. Marta Brewsterová ve hře Jezinky bezinky nebo hlavní ženská role v černé komedii Harold a Maud.

Pokud jde o osobní život, poprvé se provdala už v 21 letech, ale vzhledem k jejímu svéráznému vztahu k mužům manželství trvalo velmi krátce. Mladou herečku manželský život vyděsil natolik, že od manžela utekla a nějaký čas dokonce přespávala v opuštěné márnici kolínského hřbitova. Svého druhého muže, režiséra Pavla Hášu, poznala v roce 1957 a o dva roky později se vzali. Manželství nejenže vydrželo, ale lze ho považovat za šťastné — především díky tomu, že oba partneři k sobě byli nanejvýš tolerantní a dopřávali si vzájemně velkou míru svobody. V roce 1962 se jim narodila dcera a dnes je již Květa Fialová babičkou. Herečka se vždy zajímala o východní nauky, zejména buddhismus, o okultismus a čarodějnictví. Vlastní sbírku předmětů vztahujících se k tomuto okruhu zájmů. [zdroj]

1938 — K. Henlein jednal na BerghofuA. Hitlerem o dalším postupu vůči ČSR.

1939 — Polsko bylo kolem 5. hodiny ráno napadeno hitlerovským Německem. To byl začátek 2. světové války

Byla zahájena rozsáhlá zatýkací akce (akce Albrecht I) proti kulturním pracovníkům, sokolům, komunistům, sociálním demokratům; postiženo bylo na 2 tisíce osob (akce probíhala do konce září t. r.), většina z nich poslána do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald.

Protektorát Čechy a Morava byl rozdělen na sedm správních oblastí, z nichž každá měla v čele vrchního zemského radu.

1942 — Narodila se C. J. Cherryh, americká spisovatelka

1946 — Narodil se Barry Gibb, britský zpěvák, kytarista, skladatel, producent, člen skupiny Bee Gees

1950 — V československé armádě byly zřízeny první čtyři pomocné technické prapory (PTP), zvláštní jednotky pro „politicky nespolehlivé osoby“. Smyslem PTP bylo tato osoby izolovat a využívat k pracovní činnosti v řadě oborů národního hospodářství, především v hornictví a stavebnictví („převýchova prací“). Protože vojáci těchto útvarů nosili černé nárameníky, říkalo se jim běžně „černí“ nebo „černé prapory“.

Pomocné technické prapory (PTP) či Vojenské tábory nucených prací (VTNP) byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950–1954 fungovaly pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob, podléhajících tehdejšímu brannému zákonu (armáda pro ně vymyslela tzv. politickou klasifikaci „E“).

Důležitým důvodem jejich vzniku bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví. Byly také nástrojem tvrdé perzekuce a pracovní exploatace nepohodlných osob. Fungování PTP nemělo oporu v československých zákonech a mezinárodním právu.

Výrazy „pétépáci“ a „černí baroni“ (byli označeni černými výložkami) byly i po roce 1953 běžně používány pro vojáky technických praporů (TP) a vojenských pracovních jednotek (VPJ), později dokonce i pro ženisty.

Pomocnými technickými prapory prošlo mezi 40 000–60 000 občanů. Pracovali v dolech (na Ostravsku, Kladensku i na Slovensku), ve stavebnictví (například pražské sídliště Petřiny), na vojenských stavbách (výstavba letišť, kasáren, obytných domů i dalších objektů — např. Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích, nebo tehdy vojenského hotelu Internacionál v Praze-Dejvicích), ve vojenských lesích, kamenolomech i v zemědělství. Například v roce 1953 pracovaly vojenské pracovní jednotky na 370 různých pracovištích.

1955 — Narodila se Jaroslava Kretschmerová, česká herečka

jaroslava-kretschmerova.jpg (34,078 kiB)
Jaroslava Kretschmerová

Jaroslava Kretschmerová se narodila 1. 9. 1955 v Praze. Pochází z rodiny muzikantů, její babička působila v Národním divadle, matka byla operní zpěvačkou a otec byl členem Hudebního divadla na Karlíně. Vystudovala DAMU a poté se stala členkou Studia Ypsilon, kde působí dodnes. Hrála zde ve většině inscenací. Také hostovala v Karlínském divadle a v divadle Na Zábradlí. Excelovala ve hře divadla Kalich JE ÚCHVATNÁ. Kvůli této roli se také musela naučit zpívat falešně.

Hrála ve velkém množství filmů, z nich nejvýznamnější jsou například VRCHNÍ, PRCHNI! (1980), JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY (1981), asi nejznámější je její postava Evik z trilogie SLUNCE, SENO…, JAK SE KROTÍ KROKODÝLI (2006) atd. Hraje také v seriálech, např. ŽIVOT NA ZÁMKU (1995), RODINNÁ POUTA (2004), ON JE ŽENA (2004), atd. Získala Českého lva za vedlejší roli ve filmu OTESÁNEK (2001). Věnuje se také charitativní činnosti a dabingu — propůjčuje svůj hlas zejména Barbře Streisand.

1967 — A. Novotný v projevu k posluchačům vojenských škol vyzýval k boji proti liberalismu a proti propagování různých kapitalistických směrů v politické praxi, ekonomice a kultuře; znamenalo to revizi základního závěru XIII. sjezdu KSČ.

1968 — Je uveřejněno prohlášení předsednictva ÚV Národní fronty, dále usnesení z plenárního zasedání Ústřední rady odborů pod názvem „Za plnou suverenitu naší republiky“, a také výzva ÚV ČSM k čs. mládeži „Příkaz těchto dnů je služba vlasti“. Tuto výzvu spolupodepsaly rady vojenské mládeže, Junáka, Svazu klubů mládeže, Čs. pionýra, Svazu vysokoškolského studentstva, Svazu junáků zálesáků a aktivu mladých poslanců.

Rozkazem ministra vnitra byl zřízen aparát Stálé komise pro ochranu utajovaných skutečností. Ministr národní obrany M. Dzúr vydal rozkaz k navazování kontaktů se sovětskými jednotkami na úrovni velitelů a štábů.

ČTK přináší informaci o platných předpisech, které zaručují všem občanům náhradu za postižení při vojenských akcích. Vojenské obsazení hl. m. Prahy si vyžádalo podle tehdejšího zjištění 25 obětí na životech, 431 lidí bylo raněných a 124 z nich zůstalo v nemocničním ošetřování.

Podle hrubých odhadů uvedl ve svém informačním bulletinu Městský výbor KSČ v Praze, že škody na domovním fondu činí 102 miliónů Kčs, dále v mil. Kčs: škody způsobené Dopravnímu podniku 7,5, škody způsobené podnikům řízeným odborem komunálního hospodářství Národního výboru hl. m. Prahy 4,05, škody způsobené výpadkem výroby 381 mil. Kčs. Dosud nebyly vyčísleny škody způsobené na pražských objektech a majetku podniků ústředně řízených, zjišťují se dále ztráty na tržbách v hromadné dopravě, podnicích veřejného stravování, ubytovacích a kulturních podnicích. Mimořádné škody byly způsobeny v podchodu na Václavském náměstí, vykradením a poškozením Planetária, dále vznikly škody na sbírkách Národního muzea.

Mnoho budov v Praze bylo v prvních dnech okupace (tento termín ovšem vymizel ze slovníku v tehdejší době) poškozeno ostřelováním. Na Vinohradské třídě jsou to budovy kolem Čs. rozhlasu, z nichž čtyři zcela vyhořely a 39 osob muselo být nouzově ubytováno. Poškozeny jsou dále pražské komunikace. Odhad škod na silniční síti jde do několika miliónů korun.

Ministerstvo dopravy oznamuje, že přechody s NDR, Rakouskem a Polskem již fungují normálně. Ve styku s NDR a Maďarskem je přeprava možná jen pro vracející se čs. občany. Na Hlavním nádraží v Praze bylo zrušeno nádražní velitelství cizích vojsk a sovětská posádka. Ministerstvo jedná o uvedení mezinárodních rychlíků do provozu.

Hlavní budovy spojů v Praze, jakož i Hlavní pošta byly uvolněny a začaly pracovat. Rozhlasové vysílače, zejména na Slovensku, jsou ještě obsazeny cizími vojsky. Do budovy Na Poříčí se vracejí pracovníci redakcí a ostatní zaměstnanci vydavatelství Rudého práva. V jeho deníku je prohlášení k současné situaci s podpisem několika vedoucích kulturních osobností.

Zásobovací situace se normalizuje. Hutní podniky dosahují zhruba 90 procent plánované výroby, strojírenství 65 — 85 procent. Omezeny jsou noční směny. Tramvaje v Praze jezdí pouze do půlnoci. Žádná elektrárna nebyla obsazena cizími vojsky, zemní plyn ze SSSR je dodáván normálně.

Obě komory italského parlamentu na zvláštním; zasedání odsoudily vojenskou intervenci v Československu a italskou vládu pověřily, aby „všemi způsoby a na všech úrovních“ podporovala úsilí a právo čs. lidu na opětné získání nezávislosti.

Západoněmecký ministr zahraničí W. Brandt v televizním rozhovoru vyslovil požadavek „přezkoumání obranné aktivity NATO a posílení politické jednoty tohoto paktu,“ protože vojenská intervence v Československu ukázala, že nelze spoléhat na „vypočítatelnost“ sovětské politiky.

1969 — Předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo zřídit komisi pro analýzu vývoje ve straně a společnosti od XIII. sjezdu KSČ

Bylo doporučeno změnit armádní týdeník Obrana lidu na deník.

Podle zprávy ministerstva vnitra bylo v srpnových dnech 1969 organizováno ze Západu „kontrarevoluční podzemí“ — z republiky bylo vyhoštěno 121 cizinců, 2414 osob zadrženo a škody byly vyčísleny na 4,8 mil. Kčs.

A. Dubček v dopisu ÚV KSČ protestoval, že se proti němu již přes měsíc stupňuje kampaň v Rudém právu a Tribuně, ale také v rozhlasu a dalších sdělovacích prostředcích, a požadoval právo zaujmout stanovisko k hodnocení své práce dříve, než budou učiněny nějaké další závěry.

V Bratislavě zahájila činnost nově zřízená vojenskopolitická fakulta Vojenské akademie.

Převrat v Libyi, moci se ujímá plukovník Muammar Kaddáfí.

1970 — Prezident republiky L. Svoboda přijal sovětského maršála I. V. Koněva, který byl v ČSSR na zotavené (jako jeden z osvoboditelů ČSSR se nemohl zúčastnit květnových oslav 25. výročí osvobození naší republiky).

Byro ÚV KSČ projednávalo problematiku cikánského obyvatelstva, dále rozhodlo o rozpuštění Svazu knihovníků a informačních pracovníků a zabývalo se rezignacemi některých dalších osob na funkce poslanců České národní rady.

1983 — Sovětské letectvo sestřelilo u ostrova Sachalin korejské civilní letadlo Boeing 747. Všech 269 pasažérů letu KAL 007 přišlo o život.

1985 — Objevení vraku Titanicu.

1992 — Na 5. schůzi SNR přijata Ústava SR; účinnost nabyla 1. října t. r. Název SNR změněn na Národní radu SR (NR SR).

Při autonehodě u Humpolce utrpěl těžká zranění A. Dubček, jimž 7. listopadu t. r.podlehl.

1997 — Na základě zákona č. 140/1996 byly zpřístupněny svazky StB, které vedla Státní bezpečnost o tzv. zájmových osobách. Ve správě Archivu MV ČR se takových svazků nacházelo na 60 tisíc. Do 1. září t. r. si podalo žádost o zpřístupnění svého svazku zhruba 10 tisíc občanů.

1998 — Předsedové KDU-ČSL (J. Lux), Unie svobody (J. Ruml), ODA (D. Kroupa) a DEU (R. Majzlík) uzavřeli koaliční smlouvu pro podzimní senátní volby.

2008 — Zemřel Tomáš Baťa mladší, česko-kanadský podnikatel (* 17. září 1914, Zlín)

Svátky:

Svátek mají Linda, Samuel, Jiljí.

V občanském kalendáři mají dnes svátek Linda a Samuel. Je to sice zvláštní spojení, ale je to tak. My jako slušně vychovaní lidé dáme přednost ženě.

Jméno Linda se nejčastěji spojuje se španělským slovem linda, které znamená „krásná“, avšak existuje také německé lind, což je „mírný, jemný“. Další vysvětlení vychází opět z německého slova, tentokrát je to Linde čili „lípa“. Mimochodem, když už jsme u stromů: lindou bývá někdy nazýván i topol bílý, ale od něj vítr ke stejnému dívčímu jménu asi nevane. Němčina nabízí ještě další možnost vysvětlení: staroněmecké slovo lindi totiž znamenalo „zmije“. Aby toho nebylo málo, domnívají se někteří badatelé, že Linda vznikla zkrácením takových jmen, jako je Adelinda, Belinda nebo Dietlinda.

Druhým oslavencem občanského kalendáře je, jak již bylo řečeno, Samuel. Je jistě dostatečně známo, že se jedná o jméno hebrejské. Jeho význam je velmi posvátný, neboť doslova znamená „jméno Boží“. Samuel je jméno v zahraničí velice rozšířené a má mnoho domáckých podob. Vedle jména Sam existuje v USA i Sammy a v Rusku Samuil. Jméno Samuel bychom nalezli již v Bibli, nosil je významný židovský prorok, který ustanovil a pomazal prvního izraelského krále Saula z rodu Benjamínova a později i Davida.

Dle kalendáře církevního má dnes svátek Jiljí. Toto jméno je řeckého původu a znělo též Aegidius, což znamená „záštita, ochrana nebo štítonoš“. Česká podoba vznikla zřejmě z 2. pádu latinské varianty jména — ta zněla Gilius.

Patronem tohoto jména je sv. Jiljí, který se patrně narodil v 7. století v Athénách. Příběh jeho života zní jako nádherná pohádka a mohl by začít třeba takto: byl jednou jeden poutník, který se usadil v údolí Rhôny v blízkosti Arles a začal zde žít v jeskyni jako poustevník. Tento muž se jmenoval po našem Jiljí, ale ve Francii mu říkali Gilles. Legenda praví, že jej každého dne navštěvovala laň, která ho živila svým mlékem. Krásné zvíře však neuniklo pozornosti královských lovců. Pronásledovali ji, ale vždy, když ji měli na dostřel, laň zázračně unikla. Dozvěděl se to samotný král a rozhodl se, že laň skolí. Pronásledoval zvíře až k jeskyni, kde žil poustevník Jiljí. Těsně před vchodem se mu podařilo na zvíře vystřelit, ale jak se ukázalo, střela prolétla nazdařbůh do jeskyně.

Když šli lovci zkontrolovat, zdali král laň zasáhl, nalezli uvnitř postřeleného Jiljího. Panovník, který nehodu zavinil, ihned nabídl Jiljímu ošetření. Poustevník odmítl, ale poprosil krále, aby nechal v této krajině postavit klášter. Král byl rád, že může svou vinu odčinit, a jeho přání skutečně splnil. A tak zde vznikl kolem roku 680 klášter Saint-Gilles, který se stal brzy vyhledávaným místem. Jiljí se stal jeho prvním opatem a vedl tento dům až do své smrti, která přišla 1. září roku 720. Poustevníkův hrob lze navštívit i dnes.

Sv. Jiljí byl vždy velmi oblíbeným světcem, a tak není divu, že se stal patronem mnoha měst a profesí. Uctívají jej myslivci, pastevci, ale i koňští handlíři a žebráci.

Dnes končí keltský měsíc lísky Coll.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 945 × | Prestiž Q1: 5,40

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vzpomínáček — 1. září — Květa Fialová a Jaroslava Kretschmerová

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top