Štítky článku: •  

Lupič se sám předem vzdává všech lidských práv!

KOMENTÁŘ: Ve včerejším plzeňském případu vloupání a zastřelení lupiče nejde ani tak o zbraně, jako o princip „můj dům, můj hrad“

20210325115519_zbran.jpg
Autor: Pixabay

Na konkrétní komentář ke včerejšímu zastřelení potenciálně velmi nebezpečného zločince majitelem domu, do něhož se lupič vloupal, je brzy a neznáme přesné okolnosti. Vyšetřování se bude zabývat, jako vždy, otázkou, zda byla zbraň užita v souladu se zákonem. Obecnou otázkou, na kterou by si měl ale každý odpovědět upřímně sám, je, jak bych reagoval v podobné situaci já. Existují-li situace, při nichž nelze otálet a zjišťovat skutečné úmysly dotyčného, a takové samozřejmě existují, je zcela na místě se velmi vážně zamyslet nad principem „můj dům, můj hrad.“

Každý jsme jiné nátury. Jiných zkušeností, psychických i fyzických dispozic. Nadto žádné dvě situace nebudou stejné. Ale právě proto je stejně předčasné hodnotit včerejší konkrétní případ, jako ex post a na dálku „radit“ majiteli domu, jak se měl zachovat. Viděli jsme to na sociálních sítích všichni. Ze svých (dosud) bezpečných gaučů srší někteří komentátoři moudry jako „zloděj uteče, když mu řeknete, že máte zbraň a budete střílet, střílet nemusíte.“ Dojmolog má pocit, že přesně odhaduje rozpoložení jak napadeného, tak útočníka, a „ví“, jak zareaguje. Neexistuje obecně aplikovatelný postup. Svou roli může sehrát zlomek sekundy. Odpovědnost nese každý svou. Přitom situaci vědomě eskaluje ten, kdo vstoupí do místa, kde nemá oprávnění být.


Psali jsme: Poslanci bezpečnostního výboru podpořili ústavní právo na obranu se zbraní v ruce


Vystřelit na člověka není situace, kterou si kdokoli civilizovaný, kdo je přiměřeně při smyslech, přeje zažít. Stejně tak si ale nikdo nepřeje vystavit například své blízké sebemenšímu riziku. Vlastní ženu, dítě, rodiče. A nejde jen o střelbu. Prostředků obrany je pestrá škála, od k tomu speciálně určených po provizorní i vysloveně náhodné, a mnohé jsou potenciálně smrtící také. Ke včerejšímu neoprávněnému vniknutí do cizího obydlí, které skončilo smrtí pachatele (pachatele onoho vniknutí), došlo shodnou okolností v době, kdy Parlament projednává rozšíření Listiny základních práv a svobod o právo na obranu života vlastního či života svého bližního i se zbraní v ruce. Důležitým je v tomto kontextu podotknout, že návrh explicitně hovoří o obraně života.


Psali jsme: S legálně drženou zbraní bránil svojí rodinu ve svém domě. Nevinného muže se zastal až Ústavní soud.


Ve vlastním obydlí se člověk cítí a přirozeně chce cítit bezpečně. Tím intenzivněji může vnímat jeho narušení cizí osobou, nadto třeba v noci a rozespalý. Nastává složitý problém: šlo o život? Jedná-li přitom obránce pohotově a efektivně a nedá-li útočníkovi šanci, může se poněkud paradoxně tím spíše dostat do problémů. Snazší situaci bude mít ve chvíli, kdy prokazatelně odvrací probíhající nebo hrozící útok. Ale když mu „jen“ předchází, není to jednoznačné.

Chceme dávat útočníkovi sebemenší šanci? Je vůbec možné po napadeném chtít, aby za všech okolností velmi přesně ve zlomku vteřiny vyhodnotil situaci a přijal adekvátní rozhodnutí, jestliže policie, státní zastupitelství a posléze soudy budou ty stejné okamžiky řešit měsíce a roky? Budou vypracovávány znalecké posudky. Argumentem obhajoby útočníka klidně nakonec může být například to, že u sebe neměl žádnou zbraň, tedy zřejmě nešel do mého domu vraždit, ale „jen“ loupit. Promiňte, to jsem si nevšiml, že má v kapse od bundy jen klíče, když sahal na kliku od dětského pokoje.


Psali jsme: Právo na sebeobranu — italský dům, italský hrad


Nějaké apriorní, paušální přednosti obránce před útočníkem by bylo snadné zneužít, o tom není sporu. Vždy je třeba při hodnocení situace vycházet z konkrétních okolností. Jedno místo však možná přece jen zasluhuje pozornost a připouští zvláštní ohledy, a tím místem jednoznačně je vlastní obydlí. A zejména pak v situaci, kdy v něm spolu s obráncem jsou také další jeho blízcí a zejména děti. O vniknutí do obydlí rozhodl útočník. A obránce na svém území musí být ve výhodě. Faktickou, materiální výhodu si musí zařídit podle svých možností — od zabezpečení vstupu po obranné prostředky či třeba fyzickou zdatnost. To je čistě na něm. Ale společnost by mu měla poskytnout také výhodu právního postavení a postavit se apriorně na jeho stranu. Dosavadní praxe nahrává spíše útočníkovi, který se na svůj čin připravuje, rozhoduje o čase, místě i způsobu provedení. Obránce může být připraven, ale bude spíše překvapen, vystaven stresu a v nevýhodě. To je třeba změnit.

securitymagazin.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 185 × | Prestiž Q2: 12,97

+24 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top