Štítky článku: •  

Neobvyklý muž s neobvyklým životem (1/2)

Když se v červenci 2019 ve výroční zprávě finanční a investiční skupiny PPF její většinový majitel Petr Kellner na své poměry neobvykle rozepsal také o politice a o tom, jak funguje česká společnost, od některých svých kritiků to pořádně schytal.

kellner-crop.jpg (229,387 kiB)
Petr Kellner tajemný

Přitom to, co napsal, byla většinou pravda. Jenže Kellner, který v sobotu tragicky zahynul na Aljašce, byl příliš vlivný a pro mnohé příliš neuchopitelný na to, aby mohla být jeho slova, hodnocena s chladnou hlavou. Pokusme se o to teď, když se jeho pozoruhodný osud naplnil.

Petr Kellner, který se narodil 20. května 1964 v České Lípě a tragicky zahynul letos 27. března na americké Aljašce, byl dlouhodobě pro naši veřejnost obestřen tajemstvím, protože neposkytoval médiím rozhovory, neprezentoval se na sociálních sítích a pečlivě si chránil své soukromí. Více informací se v posledních letech objevovalo jen o jeho dceři Anně, která je vynikající parkurovou jezdkyní. Přitom ekonomický život České republiky i mnoha občanů vzhledem k vlastnictví mnoha důležitých firem ovlivňoval Petr Kellner zcela zásadně po mnoho let.

Záhada? Nebo ne?

Poslední velké interview s Petrem Kellnerem vyšlo v roce 2012 v deníku MF Dnes. I předtím ale dávkoval podobné mediální výstupy zcela výjimečně. Jejich výsledkem vždy bylo to, co si přál, aby zaznělo. Zbytek zůstával mimo možný dosah redakcí. Kellner také nepořádal žádné tiskové konference a na rozdíl od jiných podnikatelů a majitelů velkých firem si nehrál na celebritu, přestože patřil mezi největší české celebrity. Nebažil po tom, aby ho někdo někde vyfotil a viděl. Dělal pravý opak. Výroční zprávy skupiny PFF, kam psal úvodní slovo a nechával zde zveřejňovat své nové portrétní černobílé fotografie, byly tedy jednou z mála otevřených a oficiálních možností, kde mohla česká veřejnost nahlédnout do jeho duše. Byly to ovšem jen pouhé střípky duše. Takové malé přiotevřené okénko.

K tomu jedna poznámka. Ve skutečnosti nebyl Kellner až tak tajemným a nepolapitelným. Občas chodil na fotbalové (například české reprezentace) či hokejové zápasy (v Liberci), rockové koncerty (viděl jsem ho ve vedlejším skyboxu třeba na koncertu kapely AC/DC v pražské O₂ Aréně). Hodně často se objevoval také na jezdeckých závodech své dcery Anny. Není pravda, že by se pořád skrýval. Dokázal ale promyšleně vybudovat dojem, že tomu tak je. Trochu to připomíná dobu, kdy každý alespoň trochu obeznámený novinář v této zemi věděl, s kým má miminko olympijská lyžařská vítězka Kateřina Neumannová, ale v podstatě nikdo o tom nepsal.

Jenže Petr Kellner byl naprosto jiný level než Neumannová a většina dalších lidí. Časopis Forbes ho už 15 let řadil mezi podnikatelskou špičku světa, agentura Bloomberg ho v posledních letech ve svých přehledech dávala do stovky nejbohatších lidí planety. Jeho skupina PPF investuje do řady odvětví od bankovnictví a finančních služeb přes telekomunikace, strojírenství, biotechnologie, pojišťovnictví, nemovitosti až po zemědělství a celková hodnota Kellnerova majetku (odhady se ale vždy dost různily) mohla dosahovat v určitou dobu až 350 miliard korun. Proto byla velmi pečlivě sledována i jeho jednotlivá slova i pouhé náznaky toho, co si myslí. Mnoho toho pro veřejnost nebylo, ale něco přece jenom víme.

Tak pravil Kellner

Velkou pozornost proto vyvolala jeho slova z výroční zprávy PPF z července 2019. Tam psal totiž netradičně i o politice a společenském i ekonomickém vývoji v České republice. Mnohé svojí otevřeností tehdy překvapil. Přitom neřekl nic, co by si nemyslela většina soudně myslících občanů země. Majitel skupiny PPF v úvodním slovu výroční zprávy tehdy například napsal:

„Pro moji generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž jsme formovali své názory a postoje.“

Kellner v sobotu zahynul ve věku 56 let a mohl tedy na rozdíl od jiných poměrně hodnověrně porovnat podmínky za bývalého totalitního režimu a dnes.

Kellner přesně ve výroční zprávě před dvěma lety vystihl, že svoboda a demokracie se mohou jak v Česku, tak na Západě ocitnout v určitém ohrožení a že boj o jejich podobu nikdy nekončí. Dá se odhadnout, že také Kellner věděl, že i u nás existují síly, které určitým způsobem naši svobodu destruují a podlamují. Že je proto nutné podstatu důležitých hodnot hlídat a zákonodárnou moc kontrolovat. To vše navíc na Západě dnes doprovází vášnivý zápas o uchování tradičních hodnot. Za které můžeme označit rodinu, hrdost na svoji vlast či odmítání nejrůznějších módních výstřelků, jakými jsou genderismus, klimatický alarmismus či nesnesitelný levicový exhibicionismus, které se vplížily ze Západu i do českých škol, úřadů a domovů.

Petr Kellner proto v roce 2019 vyjádřil názor, že:

„Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí.“

Nastolil tím zásadní otázky, které by měli daleko více rozebírat politici i kulturní a podnikatelská elita. Pokud totiž neobstojíme, budeme jako nepříliš velká a nepříliš vlivná země vývojem ve světě „smeteni“. Od toho nás nezachrání „zlaté české ručičky“, protože globální výzvy jsou daleko silnější, často nekontrolovatelné a neuchopitelné (v tomto ohledu přitom stál Kellner na obou stranách barikády — na té české i globální). I nejbohatší muž státu podle svých slov tušil, že v Česku chybí inteligentní a propracované dlouhodobé vize, chybí směr, kterým se vydáme v příštích dvaceti-třiceti letech. A to může být pro nás osudné.

Jde stát mimo politiku?

Petr Kellner také ve vzpomínané výroční zprávě napsal, že „PPF jako firma nemůže a nechce, ač je z toho někdy podezírána, vstupovat do politiky“ a pak pokračoval: „Neznamená to ale, že nám je jedno, kde a jak žijeme a kde budou žít naše děti.“

Věta o politice byla majiteli PPF vyčítána tehdy nejvíce. Jako argument se používalo například to, že na rozdíl od toho, co tvrdí, léta financuje institut bývalého prezidenta Václava Klause a že byl kdysi členem delegace Miloše Zemana v Číně, a kromě jiného tam byl osobně přítomný i na jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, který jednoznačně vykazuje autoritářské rysy a potlačuje své politické protivníky.

Ovšem představa, že nejbohatší muž země, kterým Kellner byl, jehož skupina je v České republice jedním z největších plátců daní, může žít v politickém vzduchoprázdnu, je a byla vždy naprosto nesmyslná. Kellner samozřejmě znal velmi dobře mnohé politiky a někdy se s nimi scházel. Je to běžný postup na celém světě. I on měl své zájmy, svá přání, své tužby, své cíle a záměry. To pořád ještě ale neznamenalo, že si hraje s českou politikou jako s loutkovým divadlem. To naopak dělá pomocí své vlády jiný miliardář — Andrej Babiš. Ten má k tomu jako předseda vlády nebývalé možnosti, a právě proto je ve střetu zájmů.

Navíc tvrzení, která se po zveřejnění výroční zprávy PPF v roce 2019 objevila, totiž to, že Kellner vděčí za svůj byznys v Rusku a Číně především Klausovi či Zemanovi (a proto má být s nimi v jakémsi souručenství), byla fantasmagorická. Tak to nefunguje a ani nemůže fungovat. Jistě, v Číně a Rusku je podnikání oproti západním standardům velmi specifické. Místní systémy jsou byrokratické, silně náchylné ke korupci a státní autoritářská moc zasahuje daleko více do byznysu. Přesto mnohé firmy světa na těchto velkých trzích hledají uplatnění, protože se potřebují rozvíjet. Dveře jim k tomu otevírat i politici. To není věcí PPF, ale kohokoli jiného. Je jedno, zda se jmenuje Volkswagen, Siemens či Airbus.

Firmy ze skupiny PPF se neprosazují v Rusku či Číně kvůli Klausovi a Zemanovi, to je zásadní omyl. Možné to je pouze z toho důvodu, že jsou vysoce konkurenceschopné, že mají dostatek kapitálu, že nabízejí služby a servis, který někdo chce. Ano, například v Číně vláda porušuje lidská a další práva, zmasakrovala svobody v Hongkongu a občas nestoudně vyhrožuje demokratickému Tchaj-wanu. To ještě ale pořád neznamená, že s říší středu nemáme obchodovat a spolupracovat. To by byla cesta do pekel. To platilo i pro Kellnera.

Pokračování

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 162 × | Prestiž Q1: 6,42

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář
PeTaX

Je zcela neuvěřitelné, jak levičáci vřeští, co to bylo za zmetka, zloděje, Chazara, světového Žida, lichváře. Ani té krátké piety nejsou schopni. Jejich nenávist k cizímu úspěchu je až omračující.

3 | 0
Borsuk

Komunismus je vzpoura méněcených....W.Churchill

1 | 0

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top