Štítky článku: •  

Sedm českých národních zájmů

Věřící bruselského vyznání — ti, kteří zbožňují úředníky řízený superstát — s oblibou poukazují na skutečnost, že vlastně všechny evropské země mají stejné zájmy. Jistoty, prosperitu, a hlavně mír. Kdo by mohl nesouhlasit?

drateny-fuck-n.jpg (17,520 kiB)
Fuck off EUSOC

Pochopitelně nelze nesouhlasit s tak vznešenými hodnotami. Zkušený bruselský demagog se nezdržuje detaily a bez okolků směřuje k jedinému „správnému“ závěru: vidíte, a proto je třeba se spojit, všechno integrovat, zavést centrální evropskou vládu, nové evropské úřady a hlavně centrální evropské daně!

Jako kdybychom v Evropě měli nedostatek vlád, nedostatek úřadů a nedostatek daní.

Ve skutečnosti lze identifikovat nejméně sedm národních zájmů, z nichž některé jsou typické pro Českou republiku, jiné mohou být společné. Zde je seznam:

Zachovat si samostatnost ve stanovení sazeb daní z příjmu — za všech okolností!

Důvod: centralizace daňových sazeb by vedla k jejich rychlému a prudkému zvýšení na všech frontách. Všechny příjmové skupiny by byly zasaženy, včetně nejslabších. Všechny evropské země by měly mít volnou ruku při stanovení daňových sazeb, aby zůstala zachována konkurence. Představte si, že by došlo k „harmonizaci“ (česky: kartelizaci) bankovních nebo telekomunikačních poplatků. Líbilo by se vám to? Asi těžko. Líbily by se vám kartelově stanovené daně? Platili byste jak mourovatí.

Zachovat si nezávislou Českou národní banku

Málokterá země vydělala na euru. Německo, možná Rakousko. To je všechno. Jelikož nejsme ani Německo ani Rakousko, není naším zájmem přijímat euro v jakékoli dohledné době. Přinejmenším do té doby, než členské země eurozóny budou dodržovat pravidla, která si samy stanovily.

Udržet si kontrolu nad imigrační politikou ze zemí mimo EU

Možná, že mešity by byly zajímavým architektonickým zpestřením pražského panelákového Jižního města. To by třeba nevadilo. Ale kdyby početná muslimská menšina měla spoluurčovat českou zahraniční politiku a míru svobody projevu v jiných médiích, to by už mohlo vadit celkem seriózně. O náporu na sociální systém nemluvě, Francouzi, Britové, Belgičané a Němci o tom vědí své. Nejde o xenofobii: jen o fakta a čísla. [Napsáno 2013!!!]

Nepřipustit expanzi daní a státních výdajů, což je hlavní příčinou finanční krize v západní Evropě

Stát, který konfiskuje polovinu hrubého domácího produktu a utrácí ještě více, je odsouzen k finančnímu úpadku a ztrátě ekonomické konkurenceschopnosti. Pokud se ostatní evropské státy rozhodnou jít touto cestou, bude to jejich volba, ale následovat bychom je neměli.

Po letech podpory zahraničního kapitálu myslet i na domácí podnikatele a živnostníky

Po letech dotací, daňových úlev, pozemků zdarma a právních služeb zdarma, zahraniční investoři prosperují, zatímco domácí podnikatelé žijí z ruky do úst. Není třeba zahrnovat domácí podnikatele podobnou přízní jako hýčkané zahraniční montovny. Koneckonců na to nejsou peníze. Stačilo by neházet klacky pod nohy. Například ve formě nehorázné byrokracie, ať už je její původ bruselský či pražský. Nebo ve formě chaotických daňových změn. [Napsáno v r. 2013, kdy o EET a podobných výmyslech ještě nepadlo ani slovo!]

Profilovat se jako vyspělá, vzdělaná, intelektuálně i ekonomicky otevřená západní země

Češi mají tendenci stále sami sebe masochisticky házet do stejného pytle s východoevropskými a balkánskými zeměmi. Tím se sami poškozují. Přinejmenším by čeští politici a komentátoři měli důsledně zapomenout na termín „Visegrádská skupina“. Neexistuje žádný homogenní celek států s podobnými zájmy, který by bylo možné označovat souhrnným názvem. Se státy této údajné skupiny má Česko málo společného — jedině více než 22 let vzdálenou éru reálného socialismu. Výjimkou může být jazykově a historicky spřízněné Slovensko, ale to je dost málo. A ani Slovensko nemá shodné zájmy (nebo to alespoň tak necítí).

Je v zájmu Evropy, aby fungovala konkurence mezi jednotlivými členskými státy

Konkurence je motorem pokroku ve všech oborech lidské činnosti. Evropa je silná ve své rozmanitosti. Kdyby mezi sebou nesoutěžily Florencie, Benátská republika, Janovská republika, Siena, Lucca, papežský stát a další nezávislé městské státy, neměli bychom italskou renesanci. Itálie byla v renesanční době roztříštěná — a jaký je její kulturní přínos?

Některé české národní zájmy jsou současně zájmy všech evropských zemí. To ovšem neznamená, že bychom se všichni měli postavit do pozoru před centrálním bruselským velením. Prosperita vyžaduje konkurenci, konkurence vyžaduje rozmanitost, rozmanitost potřebuje svobodu a svoboda nemůže existovat v centralizovaném superstátě.

Napsal 4. 1. 2013 ekonom Pavel Kohout

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 526 × | Prestiž Q1: 6,84

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top