Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 4. září — Juraj Herz a František Dibarbora

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 4. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Zánik západořímské říše, moravský markrabě Prokop, doložky ústavy konfederace pro Moravu, korunovace Karla VI., oslavy 500. výročí Husova narození, třetí republika v Paříži, Geronimo se vzdal, registrace obchodní značky Kodak, Vtavská stoletá voda dorazila na Staroměstské náměstí, IX. sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, objev souostroví Severní země, zatčen vůdce národních socialistů V. J. Klofáč, Juraj Herz, komunistická kampaň za milionářskou dávku, první živý mezikontinentální televizní přenos, 4. září 1968 — 1970, František Dibarbora, Georges Simenon, Fórum 2000, Larry Page a Sergey Brin založili Google, most Apollo v Bratislavě, jmenována nová vláda Mirka Topolánka, Rudolf Pellar…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-4-9.jpg (18,747 kiB)
Vzpomínáček 4. 9.

476 — Zánik západořímské říše: Romulus Augustus, poslední západořímský císař, byl sesazen Odoakerem.

1405 — Na útrapy svého věznění zemřel v kartuziánském klášteře v Králově Poli u Brna moravský markrabě Prokop.

Na základě smlouvy s Václavem IV. z 21. prosince 1405 se stal jediným pánem Moravy Jošt.

1619 — Na českém generálním sněmu bylo schváleno třicet tři článků doložky ústavy konfederace pro Moravu.

1723 — Konala se velkolepá korunovace Karla VI. (II.) za českého krále; o tři dny později proběhla v méně pompézním provedení korunovace císařovny Alžběty Christiny Brunšvické.

1869 — V Praze (na Betlémském náměstí) a Husinci se uskutečnily velkolepé oslavy 500. výročí Husova narození; jako hlavní řečník zde vystoupil K. Sladkovský.

1870 — Poté, co francouzský císař Napoleon III. padl do pruského zajetí, byla v Paříži vyhlášena třetí republika.

1886 — Po téměř 30letém boji se Geronimo, náčelník Apačů, vzdal v Arizoně americké armádě.

1888 — George Eastman si dal zaregistrovat obchodní značku Kodak a dal si patentovat fotoaparát, který používá roličku filmu.

1890 — Vltavská stoletá voda pobořila pražský Karlův most a dorazila až na Staroměstské náměstí

1909 — Na IX. sjezdu Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické v Praze na Smíchově vystoupil s obsáhlým čtyřhodinovým projevem B. Šmeral, v němž provedl podrobnou analýzu národnostní otázky (poukázal zejména na škodlivost a nebezpečí nacionalismu).

1913 — v Severním ledovém oceánu objevila ruská expedice souostroví Severní země.

1914 — Zatčen vůdce národních socialistů V. J. Klofáč; tím začala perzekuce vládní moci vůči podezřelým osobám a institucím. Po počáteční suspensi občanských práv a zavedení tvrdé cenzurní praxe byly postupně policejně zastavovány mnohé listy a časopisy (Hlas lidu, Tělocvičný ruch, Plameny, České Slovo a další), docházelo k dalšímu zatýkání: v září t. r. funkcionářů antimilitaristického hnutí mezi národně socialistickou mládeží a anarchisty. Mnozí z nich byli odsouzeni na dlouhá léta do žalářů, a pro „velezradu a rušení veřejného pořádku“ se dokonce i popravovalo.

juraj-herz.jpg (29,887 kiB)
Juraj Herz

1934 — Narodil se Juraj Herz, režisér, scenárista a herec

Režisér, scénárista a herec Juraj Herz se narodil 4. září 1934 ve slovenském Kežmaroku.

Ke konci války byl spolu s rodiči deportován do koncentračního tábora.

Po válce studoval na bratislavské Střední uměleckoprůmyslové škole fotografii a po ní na loutkářské fakultě DAMU režii a herectví.

Poté spolupracoval jako režisér a herec s divadlem Semafor.

Do menších úloh byl obsazován i ve filmech a brzy začal pracovat na Barrandově také jako asistent režie a pomocný režisér, mimo jiné na filmu Obchod na korze režisérské dvojice Ján Kadár — Elmar Klos.

Jako samostatný režisér debutoval roku 1965 středometrážním snímkem Sběrné surovosti podle povídky Bohumila Hrabala. V následujících letech bylo zřejmé, že do naší kinematografie vstoupil talentovaný originální tvůrce, který se se stejnou jistotou a elegancí pohybuje na poli psychologického dramatu (Znamení Raka, Petrolejové lampy), komedie (Kulhavý ďábel, Holky z porcelánu), tragické grotesky (Spalovač mrtvol), hororu (Upír z Feratu), stylizovaného romantického příběhu (Morgiana) a v neposlední řadě i působivé pohádky s tajemnou atmosférou (Panna a netvor, Deváté srdce, Přezůvky štěstí). Jeho filmy se vedle žánrové různorodosti vždy vyznačovaly smyslem pro budování napětí, ale také smyslem pro humor (často černý), mimořádná pozornost byla věnována výtvarně stylizované stránce obrazu i promyšlenému výběru a vedení herců.

Juraj Herz ve své znamenité a úspěšné sérii filmů pokračoval také po roce 1987, kdy emigroval do NSR. Dále natáčel klasické i moderní filmové pohádky (Žabí princ, Hloupá Augustina, Císařovy nové šaty), více se věnoval tvorbě dokumentárních TV filmů i seriálů pro různé televizní společnosti v Německu, Rakousku, Francii i USA. Od začátku devadesátých let střídavě točí v České republice a v zahraničí filmy i dokumenty, inscenace a seriály, působí jako divadelní režisér v činohře i v opeře. Za vlastní filmovou tvorbu získal řadu domácích i mezinárodních ocenění, včetně velkých cen na festivalech v Karlových Varech, v Monte Carlu, v Chicagu aj. Vedle toho byl vyznamenán Velkou cenou bavorské televize a Státní cenou Bavorska.

1947 — Vyhrocená komunistická kampaň za milionářskou dávku.

1951 — první živý mezikontinentální televizní přenos — z konference o japonské mírové dohodě v kalifornském San Franciscu.

1968 — Prezident republiky L. Svoboda a předseda vlády O. Černík přijali delegaci akademických funkcionářů, dále navštívili několik pražských závodů, mj. A. Dubček zavítal mezi pracující ČKD Praha.

Vláda přijala usnesení o společenských a sociálních právech rehabilitovaných osob, která mají zajišťovat národní výbory, orgány a organizace Národní fronty a Svaz bojovníků za svobodu. Současně zpracovala návrh zákona o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku a klidu.

Předsednictvo České národní rady na svém jednání vyslechlo výklad svého předsedy Č. Císaře o obsahu moskevských jednání, protokolu, a o jejich důsledcích pro práci, zejména v přípravách federalizace země. Navrhlo co nejdříve jednat se slovenskými partnery. Došlo k němu 5. září a cestou do Bratislavy se naše delegace prodírala ještě kolonami vozidel cizích vojsk.

Orgány pražské Veřejné bezpečnosti s příslušníky vojsk ministerstva vnitra převzaly ostrahu některých objektů důležitých pro život hlavního města a celého státu.

Jeden ze základních kádrů čs. rozvědky a 2. tajemník čs. velvyslanectví v Rakousku Ladislav Bittman emigroval.

Novým generálním ředitelem Čs. uranového průmyslu byl jmenován Karel Boček.

Po Rudém právu vyšel také deník Práce.

Čs. televize v pražském studiu obnovila své vysílání. Po Televizních novinách recitoval herec Luděk Munzar Zpěv o rodné zemi básníka Josefa Hory; poté byla uvedena ze záznamu opera Dalibor od Bedřicha Smetany.

Ústřední ředitel Čs. rozhlasu Z. Hejzlar rezignoval na svou funkci. (Odvolán byl až z 18. září).

1969 — Na zasedání Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ byl vznesen požadavek vyloučit ze strany „pravicově oportunistické a antisovětsky vystupují lidi“. V souvislosti s autorstvím, signováním a šířením prohlášení „2000 slov“ navrženo zavést disciplinární řízení s jednotlivými signatáři.

Sekretariát ÚV KSČ projednal situaci v Ústavu dějin zemí východní Evropy Čs. akademie věd.

Rudé právo otisklo článek o ostravské Nové huti, kde podnikový výbor ROH zrušil dohodu s krajským výborem Svazu českých novinářů a rovněž „družbu“ se studenty Vysoké školy báňské v Ostravě.

A. Dubček podal Generální prokuratuře ČSSR trestní oznámení na poslance V. Nového, který na něj svaloval odpovědnost za oběti v srpnu 1968. Zamítavou odpověď obdržel až v roce 1971.

1970 — Předsednictvo ÚV KSČ jednalo o postupu plnění hospodářských dohod se SSSR.

Dále se zabývalo pracovním zařazením A. Dubčeka (byl zaměstnán v Západoslovenských státních lesích v Krasňanech jako mechanizátor) a O. Černíka (stal se ekonomickým náměstkem ředitele Studijního a typizačního ústavu v Praze).

1987 — Zemřel František Dibarbora, slovenský herec (* 19. listopadu 1916)

frantisek-dibarbora.jpg (48,574 kiB)
František Dibarbora

Slovenský herec italského původu (otec Giancomo Dibarbora) se narodil 19. 11. 1916 v Bratislavě. František byl v mládí velký sportovec, hrál fotbal za Slovan Bratislava, byl útočník, v zimě hrával hokej — byl brankářem (reprezentoval Slovensko).

Otec mu navrhl, jestli nechce být hercem. František ho poslechl a zapsal se na hudební a dramatickou akademii v Bratislavě. Tu absolvoval v roce 1938.

Už na škole se stal členem SND. V tomto divadle byl nejen v činohře ale i v opeře! (1940–42) V činohře odehrál asi 210 divadelních postav.

František Dibarbora se prosadil i v slovenském rozhlasu. Byl oblíbený hlavně v komických scénkách a skečích.

Ve filmu se František Dibarbora objevuje už v roce 1938 ve snímku NEPORAŽENÁ ARMÁDA.

Po válce hrál v slavné ULOUPENÉ HRANICI. M. Frič ho obsadil i do filmu VARUJ!

Přišla „krásná“ padesátá léta. Ve filmech se hlavně „buduje“ a Dibarbora v těchto filmech hraje. Ale i tady ukazuje, že je komik. Jeho komika se ukáže ve filmech (PŘEHRADA, V PIATOK TRINÁSTEHO, ŠTVORYLKA, JOŽKO PÚČIK A JEHO KARIÉRA, ZEMIANSKA ČESŤ, DOVOLENÁ S ANDĚLEM). Všechno jsou to komedie a Dibarbora je v těchto letech asi nejlepším slovenským komikem. Jeho nejlepší komedie z této doby je Lackův film SKALNÍ V OFSAJDE.

Dibarbora ukázal svoje herectví také v postavách německých esesáků. Jeho role „Hermana Thieleho“ ve filmu VLČIE DIERY mu vynesla NÁRODNÍ FILMOVOU CENU (1949). Podobnou postavu si zahrál i ve filmu KÝM KOHÚT NEZASPIEVA (1969).

Koncem padesátých let, když začala vysílat televize, automaticky se začal objevovat i v tomto médiu. Zahrál si tu mnoho postav vážných, ale i komických. Připomeňme dvojdílný tel. film SÁM VOJAK V POLI (1964), PŠTROSÍ VEČIEROK (1967), později to byla AMERICKÁ TRAGÉDIA (1976), ÚTEK ZO ZLATEJ KRAJINY (1977) či seriál SAFARI (1986), kde dostal poslední větší roli. Nezapomenutelný a proslavený je jeho „farář Evans“ v inscenaci VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ.

Tento herec s velkým „H“, vyučoval i na VŠMU, v roce 1986 mu byl udělen titul „zasloužilý umělec“. Zemřel na následky těžké autonehody 4. 9. 1987 v Bratislavě.

1989 — Zemřel Georges Simenon, belgický spisovatel, tvůrce komisaře Maigreta (* 13. února 1903)

1997 — V Praze byla zahájena mezinárodní konference Fórum 2000; na 60 myslitelů, vědců, politiků a církevních činitelů z celého světa debatovalo o příštích civilizačních problémech.

1998 — Larry Page a Sergey Brin, dva studenti ze Stanford University založili Google.

2005 — Zahájení stavby mostu ApolloBratislavě.

2006 — Prezident republiky Václav Klaus jmenoval na Pražském hradě ministry nové vlády Mirka Topolánka. Vládu tvořilo 9 členů ODS a 6 nestraníků.

2010 — Zemřel Rudolf Pellar, český herec, překladatel, zpěvák, moderátor, šansoniér a hudební pedagog (* 28. února 1923)

Svátky:

Svátek mají Jindřiška, Růžena z (Viterba), Rozálie.

V občanském kalendáři má dnes svůj svátek Jindřiška, která je ženským protějškem Jindřicha. Původ jména Jindřich jsme si již vysvětlovali při jiných příležitostech, a tak víme, že Jindřišky jsou skutečnými „vládkyněmi svých domů“. Toto jméno je velice oblíbeno nejen u nás, ale takřka po celém světě. Na Slovensku jí říkají Henrieta, v Polsku Henryka, v Německu Hendrika a Hendrike a na severu Evropy a ve Francii Henriette. Zvlášť půvabné formy nalezneme v Itálii — Enrica nebo Enrichetta.

Z historie je známa jedna Jindřiška, která svým chováním jménu hanbu rozhodně neudělala. Byla dcerou francouzského krále Jindřicha IV. a narodila se roku 1609 v Paříži. V roce 1624 se provdala za anglického krále Karla I. (1600–1649), a tím začala její kalvárie. Král musel od roku 1640 čelit revoluci, kterou vedl Oliver Cromwell. Anglický vladař boj prohrál a byl zajat. Jindřiška ujela ze země, prodala všechny své cennosti a za získané peníze nakoupila zbraně a vystrojila armádu. V čele vojska se dostala až k Oxfordu, ale všechny bitvy prohrála. Nakonec musela sama v převlečení za chudou ženu uprchnout zpět do Evropy.

Žila na francouzském královském dvoře a neustále se snažila sehnat pomoc pro svého manžela, ten byl ale přese všechnu snahu v roce 1649 popraven. Když později usedl na anglický trůn její syn Karel II., povolal ji v roce 1660 na anglický královský dvůr a zahrnul ji poctami, avšak Jindřiška téhož roku zemřela.

V církevním kalendáři si dnes můžeme připomenout opět další z mnoha Růžen a Rozálií. Dnes je to františkánská terciářka Růžena (Rosa) z Viterba. Narodila se roku 1233 ve Viterbu (Itálie) a už od dětství nebyla spokojena s tím, jak lidé žijí. Ani později jí nestačilo pouze pomáhat chudým, ale žila s těmi nejbídnějšími jako rovná s rovnými. Její počínání bylo pro tehdejší společnost neúnosné, ba skandální. Nikdo ji nepochopil, dokonce i klarisky, které měly péči o chudé takříkajíc v pracovní náplni, ji odmítly přijmout mezi sebe.

Růžena tehdy pronesla prorocká slova: „Zaživa mě odmítáte, až umřu, přijmete mě ochotně.“ Asi věděla, o čem mluví, neboť široko daleko byla známa jako dobrá věštkyně. Po smrti, která ji zastihla 6. března 1252, se jí dostalo poct jako světici a zcela v duchu svého proroctví byla slavnostně pohřbena v klášterním chrámu klarisek ve Viterbu. Hrob této světice je ověnčen jejími atributy — košem s chlebem a růží. Ve světovém kalendáři je její památka připomínána právě v den jejího úmrtí.

Pouze ve Viterbu a u nás se slaví její svátek dnes, tedy v den, kdy byly v roce 1258 přeneseny její ostatky do kláštera klarisek. Ačkoliv proces svatořečení, vedený již dvěma papeži, nedospěl nikdy k závěru, byla Růžena z Viterba přijata do římského martyrologia.

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 165 × | Prestiž Q1: 5,49

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top