Štítky článku: •  

Rok s covidem a s vládou odborníků

Dneska se po dvacáté tak nějak rozvolňujeme a nerozvolňujeme. Virus totiž nespolupracuje, nechová se podle předpokladů vlády odborníků a jejich nařízení stále ignoruje. Asi je čas na malou bilanci.

S krátkýma přestávkama jsme zavření doma už déle než rok. Ten stav plyne především z faktu, že není kam jít. Hospody, hotely, krámy, školy, holiči, divadla, hřiště a v podstatě i hranice jsou zavřené. Nesmíme se družit, nesmíme v podstatě dělat nic z toho, co povyšuje člověka nad opici. Kromě práce. Tu nám nechali. Pásy se nesmí zastavit, protože korporace by se zlobily. Což nechceme.

Takže už dýl než rok žijeme pouze v modu do roboty, nakoupit Babišovo gumový rohlíky v Kauflandu, a rovnou domů. A taky v modu „vydržte ještě čtrnáct dní.“ Ten je úplně nejlepší. Musíme se furt šťourat v nose, dusit se sami na prázdné ulici v respirátoru, doktoři diagnostikujou rakovinu po mailu a pokud nejste pozitivní a nejlépe již trochu namodralý, do špitálu se už rok neprobojujete ani s infarktem. Musíte počkat, bojuje se s kovidem.

Už skoro rok v kuse si nemůžem normálně koupit nový boty, prádlo, kalhoty nebo sprchovou baterii, nechat se ostříhat, zacvičit si a nemůžem si potom dát pivko. Zato musíme vysvětlovat přitroublým policajtům kam jdu nebo jedu a proč, a proč nemám v liduprázdném parku roušku. Paráda.

Pro ty, co už to nezažili: takhle nějak to fungovalo za bolševika. Jen to bylo trošku volnější. Stát vás ale podobně bedlivě hlídal, byť z jiných důvodů. Abyste neporušovali pravidla a vládní nařízení. Která působila dojmem, že je vymýšlí okolo půl páté ráno úplně ožralí ti největší dementi jaké se ve straně podařilo najít. Policajti místo hledání zlodějů hlavně buzerovali a pacifikovali nespokojence. Nikam jste nemohli, nic se nedalo koupit, všechno jste museli shánět či provozovat ilegálně v šedé zóně. S jedinou výjimkou. Hospody si nikdy nedovolil zavřít ani bolševik. A na „vládní nařízení“ většina z nás taky zvysoka prděla. Protože byla prostě nesmyslně blbá. Naučili jsme se s nimi taky nějak žít, ale to neznamená, že jsme se s nimi ztotožnili.

Rok se po nás chce, abychom „ještě chvíli vydrželi“ v tom jejich lágru s hadrem na hubě, který se tak báječně snadno spravuje, že „opatření zabírají.“ A furt nic. Pokaždý, když se blíží nějaká naděje tak se „zhorší čísla,“ nebo se objeví nová mutace. Nebo nový ministr, zpravidla o řád či dva horší, než ten předchozí debil. A jedem zase od začátku.

Jako třeba teď. Pátek: „Rozvolňujeme! Od pondělka můžete sportovat a setkávat se ve dvaceti lidech!“ Sobota: „A nebo radši ne. Fotbal jen ve dvou, domácí oslavy narozenin taky a pouze s rouškou.

Asi už nemám slov. Takhle se s trochou štěstí dá snad řídit řetízkový kolotoč, pokud tedy nebazírujete na ziskovosti protože materiální stránka života je vám lhostejná, ale určitě ne firma. A už vůbec ne stát.

Děti nebyly skoro rok ve škole, proboha, už tak jsou čím dál tím blbější, tohle bude mít prostě děsivé následky. Pokud to tedy nebylo cílem. A teď nám budou místo učení rotovat.

Vláda si taky na „boj s pandemií“ půjčila hromadu peněz, který budeme muset splatit my všichni a společně s těmi, který nám přímo sebrala, je vesele rozhazuje. Většinou z oken a zbytek splachuje do hajzlu, jak zjistila nedávná kontrola. Nevyhnutelným důsledkem této komplexní „péče řádného hospodáře“ bude, že po době rozhazování peněz uhelkou na vyvolené přijde čas jejich masivního zpětného tahání z kapes jednoho každého z nás nevyvolených. Už teď se těšte.

Můj celkový dojem je po tom roce takový, že tam, kde jsme teď, bychom zhruba byli i v případě, že by vláda neudělala nic z toho, co udělala. Nevyhlásila plošné stanné právo, nezařízla plošně živnostníky a všechny nás bez rozdílu nezavřela do domácího vězení s náhubkem, co jsme si nejdřív museli sami vyrobit.

Například v Bělorusku neudělal zlý Lukašenko prakticky nic a jako prevenci doporučil vodku a jízdu na traktoru. Podle rétoriky české vlády by tedy museli vymřít. A přesto mají „čísla“ mnohem lepší než my. Zajímavé.

Ještěže nechybí zábavné momenty. Třeba sjezd ČSSD. Protože to Hamáček podle spolustraníků dělal všechno od roku 2017 výborně, byl znovu s převahou zvolen do čela strany. No, nevím. Já bych někoho, kdo to ze třinácti procent předvolebních preferencí dotáhl na tři a během posledního roku se choval a mluvil jako kříženec fašistického trotla s mimořádně neschopným orientálním bazarníkem, pravděpodobně už za předsedu nechtěl. Asi proto nejsem v ČSSD.

A tenhle spolek komiků, jehož dominantními rysy boje „s covidem“ byly buzerace, chaos, šlendrián, turecké hospodářství, reálný socialismus a opravdu ultimátní mimóznost, teď rozjel předvolební kampaň s ústředním heslem: „Víme, co po covidu.“

Budu se smát asi až do voleb. Jestli se po nich bude smát i ČSSD silně pochybuji.

Píše Lu Lina na nonserviam.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 182 × | Prestiž Q2: 13,19

+24 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

Pokud volby budou.....

0 | 0

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top