Štítky článku: •  

Pětitýdenní dovolená

Socky, nefachčenka a důchodci, což byli klasičtí voliči sociální demokracie, se přesunuli k ANO.

Ti skalní z této občanské subkultury zůstali u komunistů, pivní redneck národovci sociální demokracii nevěří, jsou pevně zakotvení u Okamury a jeho SPD, no a ti tzv. městští levicoví liberálové jsou u Pirátů, v tom je snaha názorové skupiny představované v současnosti zvolna neexistujícím ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem marná, ti ke zprofanovaným sociálním demokratům nepůjdou.

Je podle mne příznačné, že na volebním sjezdu ČSSD se do čela strany opět dostal Jan Hamáček, tedy představitel tradičního pojetí levice a jejího spojení s odbory. Ti, pro které je důležitější boj za Pepu Nováka a jeho prozření, že je vlastně ženou, nebo lépe řečeno, jakousi X binární osobností ani ženou a ani mužem, nebo jednou tak a jindy onak, se ve stranickém boji o ideologickou podobu sociální demokracie neprosadili, i když jakési své místo přece jen mají. Nechci tím tvrdit, že boj za práva nejrůznějších mikro menšin a proti toxické falické maskulinitě bílého muže není ve své podstatě noblesní, jen si troufám tvrdit, že se u nás obrací na zcela marginální voličskou skupinu, která na případný volební výsledek ČSSD vůbec nebude mít vliv.

Jsem toho názoru, že by se ČSSD měla opřít hlavně o legislativní prosazení pětitýdenní dovolené, což je sice bohužel nápad komunistů, nicméně se na tom může zachránit i sociálně demokratická levice a mohla by posílit, řekl bych. ČSSD má pořád za sebou odbory, což je přece jen stále velká síla, o kterou se může opírat. Pětitýdenní dovolená je podle mne tak silné volební a programové téma, že by mohlo oslovit všechny generace pracovně aktivního věku, a myslím si, že je akceptovatelné voliči celého politického spektra. No, doufám, že se toho nakonec neujme Andrej Babiš a pětitýdenní dovolenou nezrealizuje on. Vlastně se divím, že ho ta myšlenka doposud nenapadla, když mu a tomu jeho hnutí teď začíná téct do bot. Koneckonců i Romanem Onderkou navrhovaná progresivní daň a také speciální bankovní daň mají svůj smysl v programu tradiční levicové strany podobného charakteru a historie. Naopak ke zrušení tzv. celoživotního hypotékového otroctví jsem poněkud skeptický a nedovedu si představit, co tím sociální demokraté myslí a jak to chtějí prosadit.

„Koupě bytu stojí jedenáct ročních příjmů,“ řekl na sjezdu Michal Šmarda a zdůraznil poté, že je třeba skoncovat s celoživotním hypotékovým otroctvím, zjistil jsem v článku ze sobotní Idnes. Chtěl bych k tomu podotknout, že se mně na této kritizované skutečnosti nezdá nic neobvyklého, neboť je srovnatelná se situací ve Francii, kde jsou ceny nemovitostí a platy sice asi o něco větší než u nás, ale koupě bytu stojí také minimálně jedenáct ročních příjmů a hypotéka se splácí dvacet let i více, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Další z cest, která skutečně stojí za zvážení a kterou by se mohla dát sociální demokracie nejen u nás, ale i celkově v Evropě, je posun k fašistické doktríně a k posílení korporativismu. Diskuzi o tomto posunu se na levici jistým způsobem pokoušejí nastolit pánové Jan Keller s Petrem Drulákem, i když to nazývají jinak (konzervativní socialismus), čemuž se samozřejmě nedivím. Italský fašismus, pokud se oprostíme od negativních nálepek, které jsou na něj z různých důvodů nalepeny, měl a dodnes má jisté racionální jádro, které stojí za zmínku, a navíc se různým způsobem realizuje nejen u nás (tripartita, lékařská komora, existence různých forem zaměstnaneckého práva na část zisku společnosti, různé podoby finanční akciové spoluúčasti zaměstnanců typu zaměstnanecké participace a podobně), ale i mnohem výrazněji třeba v Rakousku, což jsem popsal tady a tady.

Uvědomuji si však, že pojem fašismus je zcela nesprávně používán ať již novináři, představiteli akademického a universitního prostředí, či politiky a podobně, kteří o jeho podstatě netuší a jen dokola opakují zaběhlé mýty a klišé, proto asi bude nutné vymyslet nějakou jinou pojmovou výhybku typu Cikán-Rom, homosexuál-smíšek (gay), AstraZeneca-Vaxzevria a podobně, jak se o to vlastně patrně snaží výše zmínění pánové Drulák s Kellerem.

Bylo by také vhodné, aby se Mussolinim zrealizovaný korporativismus, jehož podstatou je jakási třetí cesta mezi kapitalismem a socialismem a zároveň ochrana národní ekonomiky před nadnárodními korporacemi a globálním kapitálem, nezaměňoval s korporatokracií, tedy s jakousi formou srůstání nadnárodní korporace se státem a se snahou oné korporace převzít vládu do svých rukou, což se svým způsobem děje třeba u nás, i když ústavní systém to naštěstí zvládá, ústavní pojistky doposud fungují a parlamentní stranická demokracie našeho typu doposud úspěšně přetrvává.

Podle březnového průzkumu agentury Kantar se opět ukazuje, že pozice Pirátů na špici pelotonu není náhodná, nicméně vzhledem k článku, jenž jsem právě dopsal, mne zaujala úplně jiná skutečnost. Jestli se tato tendence k tendencím ukáže vývojově přesná, tak političtí liliputi jako Přísaha a Trikolóra brzy rozválcují ČSSD. To by bylo skutečně pikantní.

Martin Mařák neviditelnypes.lidovky.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 245 × | Prestiž Q1: 4,00

+6 plus Známkuj článek minus –5

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top